Chodcovo léčení II.
| Autor: | Seregil |
|---|---|
| Přidáno: | |
| Hlasovalo: | 22 |
Motto: Vzdálení neznají únavu ani čas odpočinku, jedou stále dál.
Po dvaceti dnech úmorné jízdy v dešti dorazil na vyvýšeninu před bitevní plání, která se rozkládala mezi horami. Ještě se bojovalo. Hrstky obrovských horských trollů se potýkaly se severskými barbary.
No počkám si, pomyslel si Chawin a sledoval marnou snahu trollů. Někteří barbaři byli oděni v těžkých zbrojích na oplátovaných mohutných koních, někteří v kožených krznech s dlouhými píkami, společně potírali trolly. Během hodiny bylo dobojováno. Trollové se stáhli zpět do hor s nepořízenou.
Chawin sjel z úbočí a vjel mezi ležící. Seskočil z koně a shýbl se. Položil dlaně na nejbližšího ležícího barbara.
„Cherubi li tam onam,“ pronesl slova léčícího zaklínadla.
Barbarovi se stáhlo ošklivé zranění na hrudi. Začal oddechovat v klidném spánku. Chawin pak celý den chodil po bojišti a léčil raněné.
Večer usedl u ohně, který rozdělali Seveřané, kteří tam zůstali, aby dohlédli na raněné a Chawinovu práci.
„Jak to jde Chawine,“ optal se nejvyšší barbarský voják ve skupině.
„Jde to. Osmdesát jich to určitě přežije, na další se mrknu zítra, doufám Hichore, že jsi zařídil provizorní ošetření všech raněných,“ odpověděl Chawin, když si nabíral severského guláše z obrovského kotle, který se hřál na ohni.
„Jo, přesně podle tvejch pokynů,“ odpověděl Hichor.
„To jsem rád,“ zamumlal s plnou pusou Chawin.
Chvilku ještě klábosil s vojáky a pozdě v noci se uložil ke spánku.
Brzy ráno ho probudila lezavá zima a to i přesto, že se zabalil do svých dvou přikrývek a kožešin, které mu dali Seveřané. Vstal, hodil si řemen s mečem přes rameno a přistoupil ke svému koni, kde ze sedlových brašen vyňal kotlík, měch s vodou a sušené byliny, které zčásti nakoupil, zčásti nasbíral a usušil cestou na sever. Rozdělal oheň a do kotlíku vlil vodu z měchu. Chvilku čekal, až se voda uvaří. Rozhlédl se po bojišti. Hichor spolu s dalšími vojáky přiváděl některé raněné, kteří se vzbudili. Mezi nimi se tyčil i jeden asi třímetrový troll. Chodci neušlo, že se díky svým mnohačetným poraněním sotva drží na nohou. Navíc byl spoutaný řetězy. Chawin se zamračil.
Zřejmě ho mučili, pomyslel si.
Povzdychl si a začal soustředit veškeré své magické síly. Byly to síly Vzdálených čerpané ze samotné prapodstaty přírody. On byl jedním ze Vzdálených, ovládal mnohá kouzla. Sám se rozhodl, že bude lidem pomáhat. Začínal léčením nemocných, až se mu podařilo odvrátit morovou ránu. Pak se rozhodl pomáhat raněným po bitvách, i když války nenáviděl pro jejich krutost. Věděl ale, že války se vedou a vést budou. Chawin zamrkal.
Zlomky vzpomínek, povzdechl si v duchu.
Soustředil svou magickou sílu na sténajícího trolla.
„Cherubi li tam onam jak rám,“ pronesl slova mocného zaklínadla.
Z jeho ruky vylétl proud zeleného světla, které trolla obklopilo.
Trollové jsou na magii velice citliví, blesklo mu přitom hlavou.
Troll se oklepal a napřímil se. Jedním tahem roztrhl řetězy a přišoural se k Chawinovi.
„Já – dík – ty,“ pronesl s námahou.
Vojáci tasili meče. Chawin položil ruku na trollovu ruku, protože výš nedosáhl.
„Uklidni své druhy, Hichore,“ promluvil Chawin do nastalého ticha.
„Zbraně zpátky, chlapi,“ zařval Hichor.
Ozvaly se protesty. Hichor se rozhlédl a zařval ještě jednou.
„Tak kurva dejte ty meče zpátky tam, kam patřej po bitvě!!!“
Vojáci neochotně zasunuli meče zpět do pouzder. Hichor se otočil na Chawina.
„Co tím sleduješ, Chawine?“
„Už žádné zbytečné zabíjení, troll půjde s jednoduchým poselstvím.“
„Myslíš, že to zabere?“
„Znáš trolly. Nejdřív jednají a pak přemýšlí. Nad tímto se zamyslí. Uvidíme, jak budou jednat.“
„Dobře, jak myslíš,“ pokrčil Hichor rameny a pomalu odešel za svými druhy.
Chawin poklepal trollovi na ruku a něco mu zašeptal do ucha. Troll si posbíral své věci a odspěchal k horám. Nikdo z barbarů mu nebránil.
Chawin mezitím dodělal odvar a potíral jím rány těch, kteří se ještě neprobrali z jeho včerejšího léčení. Postupně tak ošetřil sto dvacet raněných.
K večeru, kdy vyčerpaný seděl u ohně a dopřával si horké polévky, k němu přišel Hichor.
„Zde máš svoje peníze Chawine, sto neořezanejch tolarů, přesně tak, jak je dohodnutý.“
„Díky, přespím tu a ráno vyrazím.“
„Kam se vydáš?“
„Na jih, zuří tam občanská válka, mé síly budou zapotřebí tam.“
„Mno, tak to ti přeju hodně štěstí.“
„Díky Hichore, měj se hezky.“
„I ty Chawine.“
Ráno pak Chawin osedlal svého koně a vydal se na cestu.
Diskuze
Když jsem si toto dílko přečetl, okamžitě jsem si vzpomněl na americkou komedii Sám doma 2. Jiné místo, jiné kulisy, ale děj a pointa do puntíku stejné jako v jedničce. Takové "auto-plagiátorství" je u kasových trháků ještě pochopitelné (vytřískali jsme z toho jmění jednou, vytřískáme i podruhé), ale v této rubrice dle mého názoru nemá co dělat.
První díl jsem nehodnotil, protože jsem nevěděl, co si o něm myslet. Nijak mě neoslovil, nicméně stylisticky měl jistou úroveň, která slibovala, že autorův potenciál se plně rozvine ve druhém dílu, který konečně přinese kýženou zápletku a ospravedlní fádní úvod do děje. Bohužel nic.
Plně respektuji, že autor se možná ani nesnaží o nějaký děj či myšlenku, ale chce jen prezentovat svůj pohled na chodce (se kterým btw radikálně nesouhlasím, ale to sem nepatří). Tím více však nemá smysl, omílat tu naprosto totéž podruhé.
No, abych nebyl úplně nespravedlivý, jsou tu jisté odlišnosti:
(1) Chawin večeřel se západňany polévku (2) Chavin večeřel se seveřany guláš
(1) Chawina probudila zima (2) aj... tak nic, zase zima... lezavá...
(1) Chawin vyléčil 25 vojáků a dostal 200 tolarů (2) Chawin vyléčil 120 vojáků a dostal 100 tolarů
(1) Chawin se pak vydal na sever (2) Chawin se pak vydal na jih
Dávám hvězdu za ten náznak zápletky s trollem a upozorňuji autora, že osobně nejsem nijak zvlášť zvědavý na to, kolik vyléčí Chawin na jihu jižanů, co s nimi povečeří, a jestli ho ráno zase probudí zima...
S pozdravem a stále ještě nevěřícným kroucením hlavou Embir.
Hned na počátku bych rád upozornil, že první díl jsem nečetl a veškeré mé ne/znalosti vychází pouze z tohoto díla.
Tady jsou mé výtky:
1.) Večer usedl u ohně, který rozdělali Seveřané, kteří tam zůstali, aby dohlédli na raněné a Chawinovu práci.
- zbytečné opakování slov. Pro tento konkrétní příklad existuje několik alternativ - jenž (vztažné zájmeno), přechodník (pozůstavší) či rozdělali zbylí Seveřané dohlížející na...
2.) „Jak to jde, Chawine?“ optal se nejvyšší barbarský voják ve skupině.
3.) ...doufám, Hichore, že jsi zařídil provizorní ošetření všech raněných...
4.) probudila lezavá zima... - co je to lezavá zima? Vlezlá?
5.) Troll si posbíral své věci a odspěchal k horám. - odspěchal je dost nepovedená formulace. Určitě by to šlo i lépe.
6.) Postupně tak ošetřil sto dvacet raněných. - předtím si uváděl 80. Mně nepřijde, že v zaokrouhlování je nějaké kouzlo. Zvláště při výčtu "uzdravených" raněných...
7.) „Zde máš svoje peníze, Chawine...
8.) „I ty, Chawine.“
Celkově na mě příběh působí jako obyčejné venkovské konstatování - vyprávění. Negraduje, nenalézám v něm akci ani nějaké jiné sdělení. Je to nudný příběh, z něhož by se dalo vytěžit daleko více. Přečetl jsem celé, protože jsem doufal, že se něco stane. Jenže se nic nestalo a ono se příliš nevyplácí vykašlat se na čtenáře - buď akci nebo myšlenku (úplně nejlépe obojí), ale v tomto díle není ani jedno. Bohužel. A mohlo by...
Findred z Celenu
Zdravím
Och. A je to tu zas. Už som si toto dielo všimol v čakárni a dychtil som po jeho prečítaní si. Chcel som vedieť nakoľko to bude iné od prvej časti.
Prečítal som si a hneď mi zišla na um otázka: ,,Nakoľko je to iné od prvej časti? V čom je to iné od prvej časti?“ Nemám pocit, že by toho bolo veľa. Iné je len miesto, iný čas a samozrejme Chewin má koňa. To už od prvej časti. To asi značí, že sme sa posunuli v deji alebo nie? Ani nie.
Problémom je, že scenár zostal ten istý. Chewin príde po boji, vylieči zranených a ide ďalej. Osobne som hráčom, ktorý rád hraje za hraničiara a chodca a musím povedať, že takýto monotónny život by môj chodec nemohol viesť. Ale to je v poriadku. Už pri reakcii na prvé dielo som povedal, že máme s autorom veľmi rozličné predstavy.
Čo je tam teda to čo ma nútilo čítať? Vlastne nič. Byť to dlhšie, tak to nedočítam a samozrejme nebudem hodnotiť. Mne v tom diele chýbala iskra.
Ale aby som zas len nenadával. Bola tam silná idea. Škoda len, že tá istá, čo v prvom diele. Trochu to v mojich očiach pozdvihla tá epizódka s trollom. To bola ďalšia dá sa povedať idea.
Nech ma autor nechápe zle, ale toto nebol pre mňa zážitok. Preboha! Ešte aj rozhovor v noci pri ohni sa konal v prvom diele!
Snaha zachrániť to pár Chewinovými spomienkami bol dobrý ťah, prehľadnosť takisto, krátkosť takisto.
Nemám nič proti autorovi a ani sa ho nechcem nijako dotknúť. Hovorím subjektívne, snažím sa byť fér a povedať, čo sa mi nepáčilo a čo naopak páčilo.
Chcem povedať, že ma dielo vrcholne nepresvedčilo a dám mu 2*- Aj to len preto, lebo autor podáva pekné obrazy (opisy) a že je to aspoň pre oko pekne napísané. Sú tam pekné idey a jednoduchý dej. Ale problém je, že takáto bola aj jednotka.
prajem autorovi veľa tvorivosti a síl do ďalších umeleckých snažení
PS: ak ešte príde Chodcovo Léčení III...*zamračil sa*
Darian
„Tak to bude déja-vu, zní to tak…“
Jsem na rozpacích, a to na pořádných:
„Musím se přiznat, že toto dílko ve mně vyvolalo smíšené pocity a předpokládám, že tomu tak bude i u ostatních čtenářů.
Nápad musím ocenit, napsat povídku, ve které bude jediným dějem chodcovo léčení dvacítky (či pětadvacítky) vojáků, žvýkání polévky, tlučení prázdné slámy, unavené pohledy a mimovolné nadávky na válku, je samo o sobě recesistním počinem. Pokud autor dílko zamýšlel jako paralelu k věčně omílaným příběhům, jak ten či onen zabil toho či onoho, pak se mu záměr vyvedl.“
Je tu další díl, kterého jsem se upřímně obával. Dílko jako by bylo vzaté přes kopírák, některé pasáže by mohly být přímo kopírovány z „pilotního“ dílu.
„Na druhou stranu je tu (nebo spíš není) nějaký děj... to je hlavním kamenem úrazu, protože autor má alespoň základní řemeslnou zručnost pro psaní. Dialogy sice částečně pomáhají posouvat děj, ale ani nelze říci, že kupředu... pouze ho kamsi posouvají, protože děj neplyne. Ostatně – těžko po sklence vody chtít, aby proudila jako řeka.“
Proč je vůbec popisován děj, když zůstane u celkového výkazu raněných, úkonů a hlášení bodů pro zdravotní pojišťovnu? Proč tedy nebylo dílko napsáno do jednoho útvaru? Pokud si odpovím na druhou otázku, je to jasné, čtenáři by se již znovu něco takového v jedné povídce zajídalo, jako (dů)chodecká polévka.
Proč psát díla na pokračování? Jsou příliš dlouhá? Tvoří uzavřený celek, který je po obsahové stránce našlapaný a zhutněný, že k němu již nelze co říci? Ano, náš život se sestává z rutinních úkonů, které se často opakují pouze s drobnými odchylkami, ale netvoří díla, která jsou zaznamenána.
Nač opakovat dílko, které už v prvním pokusu připomínalo spíše statistickou ročenku, ve stejné formě? Má smysl další díl, když nedochází v vývoji charakterů, pouze dojde k drobné obměně děje?
„Po gramatické stránce je dílko na slušné úrovni, což souvisí s již zmíněnou technickou stránkou dílka.“
Ano, potenciál autor nejspíše má, proto by ho mohl využít ke smysluplnějším dílkům, nebo k tomu, aby toto dílko posunul k nějakému sdělení…
„Na jednu stranu se dnes přikloním k vyššímu hodnocení, protože se mi zamlouval nápad, přesto se děsím toho, co napovídá jednička v názvu, že autor to jako recesi nemyslel a v brzké době nás zásobí dalšími díly... K tomu však mohu říci jediné: „Nevstoupíš dvakrát do stejné řeky.“
Bohužel, toto dílko je po obsahové stránce pouze převařenou kopií předešlého dílu, včetně cherubi_li_tam_onamování. Abych demonstroval svůj postoj k tomuto přístupu, dodávám, že do stejné řeky nelze vstoupit ani potřetí a nechce-li autor tedy čvachtat ve zkaleném bahýnku, měl by se vydat k pramenů. V kontextu tohoto hodnotím dílko o stupeň hůře, než první díl.
A teď udiveně zakroutím hlavou a odejdu.
Fíl špás
H.