Krtecek  30. 12. 2005 v 1:24:40

V mých očích je forma básně řekněme průměrná. Oživující poslední verš každé strofy ovšem nemůže zakrýt klopýtání rytmu a občasné rýmy jen pro rýmy. Obsah potom za formou ještě pokulhává. V dálce.

Proto hodnotím, jak hodnotím.

Keydža  29. 12. 2005 v 16:47:35

Zdravím autora,
vzhledem k tomu, že zatím nejsem v této formě "psaní" odborník, se raději zdržím hlasování, abych ti zbytečně nekazil hodnocení. Podle mého jsi podal dobrý výkon.

Kaiserin  29. 12. 2005 v 16:00:09

V podstate souhlasim s tim, co zde bylo jiz receno. Nevim, zda v tom mam hledat nejaky symbolismus jakesi marnosti, ci jen jde o cisty "popis". Ale to uz tu taky zaznelo.
Je to takova michanice.

Mgr. Holger  29. 12. 2005 v 12:03:49

Marsia pravdu dí, ostatně jsem o tom zmínil v komentáři první sloky...

Marsia  29. 12. 2005 v 11:21:40

Baudelaire a jemu podobní používali "odpornosti" k něčemu docela jinému, než k čemu byly užity zde. Tady je ta chodící mrtvola jen, ehm, na okrasu.

prokletý Dilvish  28. 12. 2005 v 17:13:44

Stáří básně: Nejsem si jist, ale bude to někdy září-říjen

Děkuji Holgerovi za zajímavý rozbor.
Přiznávám se, když sem báseň psal proudilo mě hlavou strašně moc myšlenek a já si je takto jen třídil... Nepsal sem báseň na konkrétní téma a přiznávám, že báseň vlastně úpně ústřední myšlenku nemá.

Ano Baudelaira mám rád, ale poprvé sem se setkal s jeho díly (i s Mrchou) až po napsání této básně, neměl sem jej jako předlohu.

Dilvish

Raynor  28. 12. 2005 v 15:32:46

Ejha... dnes mám asi blbý deň. Zasa sa musím zdržať hlasovania. Báseň ma osobne neoslovila... síce po síce má "hlavnú kostru"/pointu vidím v nej makokeby "viac malých myšlienok" (ako povedal Holgík v úvode). Robí mi problém ju rozobrať, síce podobných som čítal veľa... žiadna na mňa nepôsobila takto. Ako GG, tiež by som to ešte rozviedol. Keby si dokreslil atmosféru, po zemi pohádzal mŕtvoli, zapálil oheň či spustil blesky/búrku... podľa mňa viac opisu. Nemusí to byť zbytočne dlhé... ale je to jak obrovský hrad... a ty si nedostaval hradby. Takže sa nedá ani poriadne obdivovať, ani vytvoriť si jeho kompletný obraz.

Nech žije Mrcina!
Nech žije Baudelaire!

gugílek  28. 12. 2005 v 13:57:14

když přehlédnu pochmurný ton, kterého v poslední době je v mém světě víc než dost mohu vyřknout svůj ortel...

Dílo mi popravdě nic neříká, tedy alespoň ne styl, s kterým autor pracuje, ten se mi nelíbí.. Celkově je to takové zmatené a chaotické, díky čemuš nemohu ani za boha nalézt smysl, jádro básně, myšlenku, o kterou se autor jistě pokoušel.

K obsahu - Nc ti neberu,ale začátek mi přijde neúplný. Doplnil bych ho "navozením atmosféry". Mlha krajem proudí, ohně dohořívají nebo snad potůčky krve stékají... Jinnými slovy mi tu chybí úvod..

Možná to příjde jako zbytečnost, ale to jako bys ses narodil v kovbojským klobouku a posléze by se za tebou zabouchly dveře místního výzkumného ústavu. Dětství j pryč.... vhazuješ svéposluchače rovnou do hluboké vody. Žádná rama ani schody..., pochop.

Mgr. Holger  28. 12. 2005 v 11:20:29

Báseň, která trpí obvyklými neduhy zdejší poezie.

Na jednu stranu je vidět autorova snaha sdělit myšlenku. Na druhou stranu je však patrné, že autor neví, jak ji sdělit. Proto na jednu myšlenku roubuje další myšlenky, které s tou první souvisejí, nebo jsou jejími asociacemi. Bohužel namísto proniknutí k jádru původní myšlenky dojde spíše k jejímu opuštění a odsunutí stranou. Poté se totéž stane i s dalšími motivy, které byly k původnímu motivu přimíchány – mihnou se na jevišti a opět zůstanou stát na kdesi na pokraji zájmu.

A přitom myšlenek k rozvíjení je v této básni mnoho, jen alespoň jednu uchopit, nemyslet na nějaké rýmování, oslnění čtenářstva symbolikou, šokování dekadentním výjevem apod.

Abych demonstroval tuto snahu, podrobněji zmíním jednotlivé motivy, kam se mohl ubírat primární motiv dílka.

1. sloka – dekadentní intro, které však neplní úlohu, kterou by dekadentní poezie plnit měla – podobné motivy plní roli „nastavování zrcadla klasickému vnímání krásy“, „hledání krásy v ošklivosti“, „kritika takového vnímání“, zdůraznění protikladu, zdůraznění kontrastu (1.2 -1.4 se to daří, ale tento kontrast – rozpor není již rozvíjen)... Zde v tomto dílku se motiv rozkládající se mrtvoly mění v pouhou kulisu dílka, které se potácí od jedné myšlenky ke druhé.

2. sloka přináší úplně jinou myšlenku (určité konstatování marnosti bytí a obraz strachu ze smrti), která mohla být první slokou pouze uvedena, což tak lze chápat. Nicméně druhá část sloky je již mátožné tápání ve snaze dostat se nějak z intencí formy (obsah vydán napospas).

3. sloka pouze pokračuje v překlenutí hluchého prostoru před nástupem dalšího motivu.

4.4 – toto byla myšlenka hodná celé básně, ačkoli ji lze vykládat i v kontextu myšlenky strachu ze smrti, který byl naznačen ve druhé sloce, právě motiv „Proč já, proč ne ten vedle?“ skýtá mnohem větší prostor pro rozehrání básně ve velkém stylu. Otázkou zůstává, zda je v autorových možnostech ji rozvést a následně básnicky zpracovat (přinejmenším ve formě této básně).

5. sloka je již zase úplně o něčem jiném. Všechny motivy, které byly v dílku rozehrány, jsou opuštěny a dílko je touto slokou označeno za „sondu do života vojáka“.

Vcelku dílko působí nesourodě, mělce klouže po tématech, o která se otírá, a já bych neváhal nazvat ho kompilací na téma... Což není to, co bych od poezie očekával. Přesto všechno se dílko řadí k průměru na tomto servšeru a vzhledem ke zde často zmiňované použitelnosti dílka se přikloním k vyššímu hodnocení.

Já bych to napsal jinak, Já bych tam řekl to a to... to není podstatné, podstatné není ani to, že dílko neřeklo, co by mělo. Podstatné je, že dílko neřeklo, co by mohlo. Já bych... Mnozí by... Autor to napsal takhle, ostatně Po bitvě je každej generál.

Fíl špás

H.