Srdce uhranuté
| Autor: | Mgr. Holger |
|---|---|
| Přidáno: | |
| Hlasovalo: | 26 |
Srdce uhranuté
Báseň markýze Sfinxe ze sbírky Drak sta srdcí
(nezveřejněné věnování: mážce Radaně zv. Překrásné)
Již možná naposled se ocitáme v klání,
V němž není vítězů – jen pár znavených těl.
Vyčpělé, malátné je naše milování –
Kde vášeň zmizela, jsem dávno zapomněl.
Možná si vzpomínám na hloubku těch očí,
Co dálkou lákaly: „Až k obzorům plout!“
Když jsem pak ochutnal Tvé víno řízlé močí,
Pozdě jsem prohlédl – jaký já byl bloud!
Dnes, jako každý den se ocitáme v klání,
Jak herci mizerní v kusu ubohém –
Dvě těla studená, v nichž život je jen zdání,
Snad hřejí výkřiky před hraným vrcholem.
Jak rychle pronikl jed do mojí hlavy
Sluch i zrak popletlo kouzelné mámení…
V loutku mě proměnil, v šaška, co Tě baví,
A srdce uvěznil v mrazivém sevření.
Dnes možná naposled se ocitneme v klání
Na poli milostném, co barvu šedou má.
Tvou krví ochutím to plytké milování
Dnes shoříš plamenem, jenž v mém hněvu plá.
Pozn.: Další z "milostných" básní markýze Sfinxe reaguje na milostnou avantýru, kterou prožil s jednou velmi mocnou rejckou mážkou - Radanou, zvanou Překrásná (správně se prý říká magika, ale já se budu i nadále držet mnohem libozvučnějšího označení mážka). Markýz se s touto krásnou ženou seznámil v knihovně Rejcké Neviditelné univerzity (škola mágů), kam občas chodíval studovat okultní literaturu (ne, že by jí rozuměl, ale do knihovny chodívají adeptky univerzity a ty si žádný z milovníků žen nemůže nechat ujít…). Po velmi krátkém milostném poměru, pro markýze navíc ani nijak přínosném (Radana byla skvělá mážka, kromě toho také skvělá mážka, pak ještě skvělá mážka… to především – tedy nic víc, co by tak náročného muže uspokojilo) na Sfinxe seslala mocné psychické kouzlo, čímž si ho zavázala a udělala z něj tak svého poskoka. Nebýt mága Tamurela, markýzova přítele, který si povšiml náhlé změny ve Sfinxově chování a kouzlo z něj sejmul, byl by jejím otrokem dodnes. Nutno poznamenat, že konec básně je značně nadsazen, Radana dodnes žije a se Sfinxem uzavřeli „ostražitý mír“ (vzájemně si tedy vyhrožují smrtí…). Proto také to neveřejné věnování pouze pro zasvěcené…
Jak správně říkala Sfinxova matka: „Nepleť se do věcí čarodějů, nikdy nevíš jak to skončí…“
Diskuze
Asi jo ... ale špatně se to čte.
Lord Loskuták
Kde vášeň zmizela, jsem dávno zapomněl.
Před "jsem" se určitě čárka píše, jsou to dvě věty spojené v souvětí.
No vida, další dílko od Holgera. Na to si čas prostě najít musím, ač jinak už moc rubriku nestíhám ... Jinak mi odpusťte, nečetl jsem pečlivě jiný diskuse, tak se možná budu opakovat.
Po stránce formální je dílko skoro až dotažené k dokonalosti. Nicméně se domnívám, že čarka před "jsem" se v první sloce nepíše. Stejně tak bych sjednotil oddělení dnes /začátky 3. a 5. sloky/ čárkami. Nicméně to je dost nepodstatné.
K obsahu - rád bych s evyvaroval nějakých výkladů. O Holgerovi je známo, že ve svých dílech má i jiné roviny než je ta zřetelná. K čemu bych se rád vyjádřil je ovšem něco jiného. Jak jsem prolétl diskuse, objevuje se tu názor, že to není ono - něco tomu chybí, nebo popřípadě to prostě není na 5*. A o to jde - chtěl bych se zeptat, jestli byste stejnému dílku od jiného autora dali přesně těch 5. NEbo si řeknete - Jé, Holger něco napsal - no jo, ale napsal i lepší věci - dám mu 4*. Otázkou je, jestli posuzovat vypsané autory (jako je Holger) přísněji? Měli by mít jiný metr?
Osobně nemohu dát jinak než plný počet. Tahle báseň rozhodně patří k nadprůměru serveru, a když porovnám, co jinak dostává 4 ... no, někdy je to prostě o level níž ...
Marsia - ani ne hnusný, spíš takový ordinérní...
cour: Myslím, že to víno řízlé... má navodit přesně pocit něčeho hnusného, odporného... proto se i hodí takový nepěkný výraz jako "moč"
2. Tak to ano.
marsia:
1. nemuselo by to znít zrovna:"...víno řízlé žlučí." mohlo by se to předělat (takový nepěkný výraz).
2. jj, máš pravdu, ale já jsem to bez slok 2,4 nedával do spojitosti s markýzem. byla to možnost využití v drd. myslel jsem přesně to, co jsi napsala:
...že zabíjí milenku pro potěšení a pomáhá mu to dosáhnout rozkoše
jabberwocky:
mě tedy spíš navozuje něco nepříjemného, hnusného.
cour: Obávám se, že vyrobit víno řízlé žlučí by nebylo nejjednodušší. A pravděpodobně díky tomu by verš ztratil sílu.
Bez druhé a čtvrté sloky by báseň nezachytila jistý příběh, do kterého se vloudila magie, ale byla by pouhou výpovědí o vztahu nepřinášejícím rozkoš, který končí vraždou milenky (a markýz by byl odporným vrahem, který zabil jen proto, že mu jeho milenka nepřinesla to, co chtěl; případně že zabíjí milenku pro potěšení a pomáhá mu to dosáhnout rozkoše)...
Jenže žluč navozuje spíš představu vzteku, zatímco moč znamená znechucení a resignaci. Já bych to slovo neměnil.
já si nemohu pomoci, ale mě by ta báseň seděla mnohem více, kdyby obsahovala pouze sloky 1, 3 a 5. jen v páté sloce bych slovo *možná* nahradil slovem *jistě*. a máme báseň vraha své milenky, kterou zanechá na místě činu.
sloky 2 a 4 jsou vysvětlující a hodně konkrétní a myslím, že i jiní lidé než mážka poznají, komu je báseň věnována.
největší problém mám se s lovem moč. podle mě je to odborný výraz, lterý se hodí do ordinace obvodního lékaře, do laboratoře, hodin biologie nebo přednášky na lékářské fakultě. ale ne do básní. nechci tady autorovi vypisovat synonyma (těch zná jistě dost), ale napadlo mě, že příchuť hořkosti a hnusu by mohla mít i žluč.
obdivuji všechny, kteří píší básně a navíc je zveřejňují. navíc poezii moc nerozumím. takže si nedovolím hlasovat.
magika se mi moc nelibi, ale je to celkem rozumne, uznavam... Osobne bych volil nejspis magyne, vedma atd...