Články&Eseje
Mokrejš Kvítek
Mokrejš Kvítek
Narodil se v jedné
hobití noře,
přesně o půl sedmé,
když otec sedlal oře.
Mokrejš Kvítek,
takhle se jmenoval,
byl to zkrátka skřítek,
jen se potuloval.
Občas se zcela náhodou
stala divná věc,
Mokrjš si s úplnou pohodou
nechal cizí meč.
On si ho však pouze půjčil,
nikdy nic neukradl,
zlato vždycky nepochybně určil,
nebezpečí odhadl.
Jednou potkal takhle zvláštního chlápka
v nějaké zapadlé hospodě,
ten mu sdělil, že je poptávka,
po zloději co je v pohodě.
Mokrejš ale zloděj nebyl,
to ten tulák je spíš debil!
Také mu to pěkně řekl,
ten chlap se ale pěkně lekl!
Mokrejš mu dal pěstí do nosu,
cizák měl nos jak pět kokosů.
Taky se teď pěkně naštval,
snažil se Mokrejše dohonit,
ale potom začal slzy ronit.
Od té doby je Mokrejš známý,
vědí o něm páni, dámy.
On už se umí mezi lidmi schovat,
už ví, jak se má správný hobit chovat.
Bohatý je celkem dost,
krade jenom pro radost.
Diskuze
Vyznělo mi to celkem zábavné, ale to je asi jediné +.
Abych řekl pravdu, trochu se mi ta rasa plete. Co tedy je? Skřítek nebo hobit?
Ten verš je laicky řečeno trochu rozházený (tedy aspoň jak to čtu já) a některé sloky nejsou moc libozvučné a obtížně se čtou.
A pak taky to, jak to je napsané. Překlepy, hrubky atd.
Žádná sláva.
Tak teď nevím, co bych si o tom měl myslet.
Z počátku slibně vypadající báseň se mi před očima postupně proměnila v něco, čeho je po internetu roztroušeno velmi mnoho.
Sám bohužel nejsem žádný poeta, takže je můj názor nejspíše velmi subjektivní, ale tak to prostě cítím.
To ne... Tohle se opravdu nedalo číst. I jako lidová slovesnost je to dost špatný, páč ty rýmy skřípou a vržou. Každopádně je to zas vítaný pokus o svěží větřík vtipů do vážné poezie, který je tu dost přemíra. To že se v dílku mění druh rýmu mi zas až tak nevadí, ale jsou tam dost okoukané obraty a místy se to dost nerýmuje či jen s přimhouřenýma očima. 1
Vážený autore,
přemýšlím, zda je nejšťastnějším řešením při nerozhodnosti do jaké sekce rubriky toto dílko zařadit, zvolit pro nástin historie postavy formálně nejobtížnější a ve výsledku nejnevhodnější formu – poezii. Chápu snahu po inovativním přístupu či zajímavé herní aspekty, kdy může být taková postava títmo způsobem představena či spíše karikována jarmarečními rýmovači. Jako takový příspěvek chápu – jako pokus o ukázku lidové tvorby.
Musím tedy upozornit na to, že lidová tvorba (či spíše tvorba pro lidi na jarmarcích) by měla být jasně a zřetelně rýmovaná s dokonale znějícími rýmy a pokud možno úderným rytmem. To bohužel není případ této básničky. Jakkoli mne potěšila první sloka s vtipným použitím rýmu 1.1 – 1.3, o zbytku to dílka to již prohlásit nemohu. Třebaže se u lidové tvorby setkáme s odbočováním od tématu a rytmickými či rýmotvornými vycpávkami, přesto bývá nějak orientována či pointována – například k nějakému zajímavému momentu v ději, který prozradí nějaký charakterový rys popisované osoby, či se zřetelným záměrem – pochválit či pohanit danou osobu. Bohužel ani to zde neplatí – jsou zde sice nějaké pokusy o vyhrocení děje, ale bohužel v tomto momentě dojde i k formálnímu zlomu v básničce a ta vzápětí mění nejen druh rýmu, ale i celkovou stavbu, sloky se tříští do dvojverší či (nelogicky) do trojverší.
Celkově lze říci, že polovina veršů je jen doplněk k té zbylé – aby se to „rýmovalo“, což není nejhodnější přístup k danému stylu. Navíc citace dětských říkanek („dal mu pěstí do nosu – měl ho jak pět kokosů“) není zrovna šťastným zvolením příkladu kánonického postupu.
Třebaže jsem váhal nad vyšším hodnocením (přeci jen si toto dílko na nic nehraje), hodnotím celkově toto dílko jako podprůměrné.
Zdrví Holger