Promiň...
| Autor: | aga |
|---|---|
| Přidáno: | |
| Hlasovalo: | 25 |
Byla deštivá noc.
Nerren seděl na hřbitovní zdi, třásl se zimou a čas od času netrpělivě poposedl.
„Kde je, sakra…,“ zamumlal.
Hodiny nedalekého kostela odbily dvě. Nerren se ještě víc schoulil a stáhl si kapuci hlouběji do čela. Začal si pro sebe mumlat slova staré písně, která mu zněla v hlavě od chvíle, kdy dostal ten dopis. Slova Písně, kterou sám vymyslel. Slova Písně k uzavření duše.
Zaslechl tiché, plíživé kroky a zvedl hlavu. Přicházela; neviděl jí do tváře, ale věděl, že je to ona. Má pohyby hada a ladnost kočky. Musí to být ona.
Seskočil ze zdi a šel k ní. Neřekla jediné slovo, vzala ho za ruku a vedla někam mezi hroby. Otevřela jednu z krypt a zavedla ho dovnitř. Nechala ho stát v prostorné místnosti, jejíž stěny byly pokryty meči a vrhacími šipkami, a zmizela v temné chodbě.
Nerren předstíral, že si prohlíží zbraně, a přitom sváděl krutý boj sám se sebou. Musel to udělat, jinak… ale to nemohl, prostě ne…
Uslyšel kroky a otočil se. Mirette se vrátila s náručí dříví, položila ho na ohniště uprostřed místnosti a začala škrtat sirkou.
„Co to děláš?“ užasl Nerren, vyslal jedinou myšlenku a oheň vzplál. Elfka se pomalu zvedla, došla až těsně k němu a zvedla hlavu. Nerren se tak vyděsil, že uskočil stranou a celou svou vahou narazil do stěny. Chytil se za rameno a ucítil krev; meče byly zřejmě pořád ostré. Po chvíli sebral všechnu odvahu a podíval se znovu.
„To ne,“ hlesl.
Elfčin obličej, dříve tak nádherný, byl znetvořen třemi téměř čerstvými jizvami od… Nerren složil hlavu do dlaní a potlačil zoufalé zaúpění. Další pohled potvrdil jeho nejhorší obavy. Po světle živé magie v jejích očích nezůstalo ani stopy.
„Vidíš?“ Zašeptala. „Vidíš, co mi udělali? Umírám… ale pomalu. Měla bych umřít už dávno, ale jsem Nesmrtelná, nemůže mě to zabít úplně… ale ta bolest… ta bolest, Nerrene, to je něco, co si ani nedokážeš představit… A ty jsi jedinej, kdo je silnější než já a může mi pomoct… prosím…“
Nerren nevěřícně shlédl na jílec meče, který mu podávala.
„To nemůžu,“ zamumlal.
„Jasně že můžeš. Přišel jsi sem, abys to udělal. Moje smrt je to poslední, co potřebuješ, aby ses stal jedním z nás… abys nás všechny pomstil… vyvraždil ty zrůdy… vymítil všechny Upíry…jednou provždy… tak to udělej…“
Nerren sevřel chladný kov v dlani. Podíval se stranou.
„Nemůžu to udělat,“ promluvil pomalu. „Chtěl jsem vás pomstít, a tvoje duše by mi k tomu dala sílu, ale… já… ne… mů…“ hlas se mu zadrhl.
„Proč?!“ Vykřikla zoufale.
„Protože tě miluju.“ Slova, která nikdy nevyslovil, mezi nimi zůstala viset ve ztěžklém vzduchu jako ostří gilotiny těsně před přeseknutím provazu.
„NE!“ Mirret vykřikla, vytrhla dýku a vrhla se na něj. Zastavil jí jednou rukou, přinutil ji upustit dýku na zem a sevřel ji v náručí. Snažila se mu vykroutit, ale držel ji pevně. Nakonec mu zabořila tvář do hrudi a začala plakat. Jemně s ní houpal ze strany na stranu a hladil ji po vlasech.
„Ty to nechá… chápeš,“ vzlykala. „Přišla jsem o vš… šechno, nemám magii, nemám život, mám jen tu bolest uvnitř, co neustá… tává. Všechno mi vzali, protože jsem to, co js… sem. Elf… fka. Když to uděl… láš, dokážeš je zast… avit. Když ne, budu žít jen… nom abych viděla zbytek svý… výho národa pomalu umíra… at. A já nech… ci.“
Nerren povolil sevření, aby jí otřel slzy. Bleskově se sehnula, uchopila nůž do jedné ruky a druhou ho bolestivě praštila do míst, kde zaručeně věděla, že to bude bolet. Nerren útok instinktivně odrazil a chytil se za… výše jmenované partie…, skučíc přitom bolestí. Čekal další rány, ale žádné nepřišly. Místo toho cítil, jako kdyby se mu vnitřnosti naplnily nepředstavitelnou magickou silou… nevydržel to a začal se smát. Nejdřív potichu, ale pak čím dál hlasitěji, až se jeho smích rozléhal celou hrobkou a v dunivých vlnách ozvěny se k němu vracel zpět. Shlédl na podlahu na tělo své bývalé milenky, a chvíli mlčky pozoroval, jak z jejího boku rytmicky vystřikuje krev. Pak se rozhlédl kolem sebe, vybral si dva nejostřejší meče a vyšel z kobky na hřbitov zalitý měsíční září. Jeho oči se rudě zableskly, když se nedaleko mihl elfí stín.
Naposledy se otočil ke kobce; upíří tesáky jasně zazářily do tmy, když zašeptal „promiň,“ a se světlem smrti v očích se vydal za stínem.
„Promiň.“
Diskuze
... jestli to bude číst ještě někdo, kdo se k tomu tehdy vyjadřoval, hlavně třeba Mgr. Holger:
Děkuju:-), měli jste pravdu, ale je to vidět až s odstupem času. Strašně dlouho jsem tu nebyla, nějak mě svět tohohle druhu fantasy dost pustil... Ale v době, kdy jsem tohle psala, jsem do toho byla doslova zažraná, do elfů a upírů obzvlášť. Uznávám, že je to dost ohraný, a nejen začátek - mně to přijde hlavně proto, že teď už dávno píšu úplně jinak, a vybírám si i jiný témata, a tehdy jsem se vlastně nejvíc ze všeho snažila napodobit styl povídek, který jsem tu četla a co se mi líbily... a to je vždycky na nic... a navíc jsem měla, pokud si pamatuju, šílenou depku, psala jsem to do noci a pak jsem to poslala, aniž bych si to znova přečetla... Ale jak jsem si to teď přečetla znovu, nepřijde mi to zas tak špatný:-)... A je hezký vidět, že někdo to dokonce ohodnotil i *****:-)... Děkuju:-).
To, co píšu teď, sem ale nedám, i když je to teda výrazně lepší, má to totiž vyjít knižně, ale zatím mi všichni jenom říkaj, že je to super, ale ať si to vydám na vlastní náklady, protože je to taková dost netradiční fantasy. Tak až mi to třeba někdo vydá, schváně jestli to poznáte:-)...
Tahle povídka je klasickým příkladem, kdy autor "ví" nebo "vidí", ale nedokáže nezúčastněným čtenářům zprostředkovat všechny myšlenky, okolnosti a vztahy, které on považuje za samozřejmé a hlavně, důvěrně je zná. Proto by pomohlo dát takové dílko před zveřejněním číst právě takovému nezůčastněnému člověku (elfu, upíru...) a ten svými dotazy proč a jak pomůže dotáhnout dílko k podstatně větší srozumitelnosti.
Pravda k dokonalosti tomu asi dost chybí, ale má to příběh a myšlenku a to ne nesmyslnou.
A ten začátek mi přijde asi až moc ohranej, stejně tak mi nepřijde zrovna super spojení: "neviděl jí do tváře, ale věděl, že je to ona."
Líbí se mi to, jen bych trochu zapracoval na stylu a nebude co dodat.
aga - nemyslím si, že by byly ohlasy veskrze negativní, hodnocení Tvého dílka je nadprůměrné, což není věc, za kterou by ses měla stydět. A bude důležité, zda pro Tebe budou naše připomínky k chybám podstatné a zda Ti případně nějak pomohou v další tvorbě. A já osobně budu mít dobrý pocit, pokud si jednou řekneš: "Vždyť oni měli pravdu, hle - ono to funguje a jde to líp..."
Hm... páni. Teda TOLIK negativních ohlasů jsem fakt nečekala. Omlouvám se za to, že se to zřejmě nedalo pochopit... Ale, jak už tam někdo psal (promiň, už nevim kdo), nebylo to ani tak moc o tom to pochopit. Taky se omlouvám za ty upírovy "koule" - to označení mi nepřišlo zas tak moc důležitý.
Ano, jen zřídkakdy se setkáváme s prvotinami tak zdařilými..tedy prvotinami ve smyslu první věc od osoby s daným nickem tady na serveru, případně v rubrice.
Je pravda, že ani já tak docela nepochopila věci ohledně vztahů upírů a elfů v příběhu, možná by bylo zajímavější takovou povídku rozepsat v nějakém delším dílku nebo jich vytvořit víc na pokračování.
Nicméně sloh byl příjemný a čtivý. Pravda je, že téma eutanazie, které mi po prvních několika řádcích vytanulo na mysl, zpočátku poněkud rušilo dojem z příběhu. Jen sama nedokážu posoudit, jestli je to diskutovaností tématu v reálu nebo mým odporem k podobným emotivně gradovaným textům.
Přesto jsem doufala, že pointa bude zajímavá a mou obavu přinejmenším potlačí. Stalo se to jen zčásti. Konec mi totiž připadal maličko uspěchaný a nejasný. Ne že bych chtěla, aby každý příběh nějak konkrétně končil, ne-li dokonce „dobře", ale chtělo to možná ještě dotáhnout. Nejspíš jsem to nakonec pochopila, ale vzhledem k tomu, jak se autorka celou dobu vyjadřuje spíš v náznacích, bych ke konci snesla nějakou výraznější pointu. (Je ale možné, že jsem jenom rozmazlená z pokleslé literatury a televizních pořadů, o které mé oko sem tam zavadí). Uniklo mi totiž, co bylo hlavním motivem příběhu...
Dávám tři*.
Mněl bych začít názvem Tvé povídky „Promiň.“,navšiml jsem si a přehmat to dokonal.Je pozdě zmněnit hlasování a tak díky upozornění se aspoň dodatečně omlouvám.Tři hvězdičky.
Cour
Ale ne, ta věta s koulema by v kontextu Agina textu působila jako pěst na oko. Téměř stejně jako stávající text :-). O to mi nešlo, chtěla jsem ukázat, že i ten opis ("do míst etc.) by se dal v určitém řípadě funkčně použít. Větu vhodnou pro zmíněnou povídku napsal Lischai.
No čo je krátke môźe byť aj dobré :)...Je to síce písané akoby to bol ovytrhnuté z kontextu no moźn oto bol tvoj zámer. Chýba mi tam to ako Mirret zomrela, to ju zabodol Nerren alebo ako? Ja som sa to tam nedokázal dočítať. Od začiatk usa to čítalo celkom dobre, no keď si celý čas používal slovo elfka a neskôr Mirret, musel som si tie posledné odseky prečítať znova, lebo m itam skoćila cudzia postava (tak to osm sa naučil, toto vytkli aj mne :) )...
Udeřila ho do míst, o kterých dobře věděla, že to tam bude bolet. Instinktivně se pokusil její ruku odrazit... Neúspěsně. Skuče se chytil se za bolestivé zranění v rozkroku.