Daevorn  11. 5. 2005 v 19:49:45

Je to naozaj emotívne a hmm... a najmä skvelo kontrastné. Na mňa zapôsobili rovnakým (ale opačným) dojmom obe slohy - prvá, tmavá, chladná a druhá, krásna, slnná ... Ja nevidím nič čo tu vytknúť. A + pekný námet = výborné.

Gargy  11. 5. 2005 v 18:08:25

Na mňa osobne vplýva baseň pekne, pocit beznádeje bol takmer dokonalý ... a v tom je vlastne problém, druhá sloha na mňa už zdaleka nevpývala tak silno, čo je škoda(teraz budem celý večer premýšlať o chaose).

Tuax  11. 5. 2005 v 17:27:18

Básně hodnotím dle toho jak na mne zapůsobí, jaký dojem z ní mám, jak na mně působí lad slov v ní použitých a zde mi prostě chybí ještě něco, co by způsobilo a řekl bych jistě je to skvělé. Ale jsou dílka, která mne oslovila mnohem více a proto hodnotím takto.

Apea  11. 5. 2005 v 17:05:06

Ono se hlasování u básně špatně zdůvodňuje, ale tady se přiznám, že tady tu jednu hvězdičku srážím zcela subjektivně, nelíbí se mi v druhém a čtvrtém verši sedmé a předposlední sloky první pád.

Erilian  11. 5. 2005 v 15:58:15

Když jsem si to četla, úplně jsem viděla, jak kráčím tím krutým a zlým světem, plným vraždy a bolesti. To ve mě navodilo atmosféru Pekla a šíleného chaosu. Když jsem ale přešla k té druhé části, neskutečně mě to povzbudilo, jako Ráj. Nebo taky rozdvojené myšlení člověka a pohled na věc. Rozhodně si myslím, že se v této básni může nají neuvěřitelně mnoho myšlenek. Neskutečně emotivní, díky.

Ajeen  11. 5. 2005 v 15:15:09

moc hezky...mne osobne se to libilo

Lischai  11. 5. 2005 v 9:05:58

Skutečně čtu i poezii na tomto serveru. Ačkoli jsem ale prost jakéhokoli talentu - schopností - zkušeností v jejím psaní, neodvažuji se otvírat ústa k jejímu hodnocení.
Proto mě teď, prosím, berte s rezervou. Nevím, o čem mluvím.
Díky.

Po čistě pocitové stránce jsem při čtení zaznamenal několik výrazně silných momentů.
Kdesi ke konci první části dvojbásně jsem již měl z všudypřítomné zkázy, hniloby a beznaděje jakýsi pocit. (zkázy, hniloby a beznaděje - pochopitelně) Což na jedné straně může znamenat, že jsem stvoření neobyčejně citově labilní, na druhé však jistý potenciál básně. Sloka:
Kráčíš nemocnou alejí
Vzduch nasycený morem
Procházíš hrozivou galejí
Bič jenž musí být vzorem
Se mi zdá být skutečně perlou.
Celá temná atmosféra je pak umocněna závěrečnou formulkou.

"Tati, na jak dlouho odešla maminka?"
"Navždy."
"Navždy... To je hodně dlouho?"

Po depresivně laděné první polovině však působily jako kladivo verše:
Kráčíš cestou posetou stromy
Pod stromy nádherné květy
Vidíš bez mříží domy
Za okny vysněné světy

Popřípadě celá čtvrtá sloka druhé části.

A nyní už se pomalu dostávám k pointě a smyslu mého příspěvku.
Pokud jsi dokázal kontrastem dvou stylů vyvolat jakýsi pocit (možná naděje?) je škoda, že tento dojem čtenáři dopřeješ pouze jednou (a sice ve zlomu básní).
Rovněž si nejsem jistý, zda by nepomohlo nějak sladit obě básně, za nějakým vyšším smyslem, poitou.
- "Druhá báseň" vždy přemůže "první", úsvit příjde, beznaděj skončí.
- "Druhá báseň" byla pouze snem - představou a nadějí - ve skutečnosti stále trvá krutá realita prvních veršů.

Báseň nebudu hodnotit, protože rytmika a skladba poetiky jsou pro mě španělskou vesnicí. V líbilo/nelíbilo hodnocení by jsi ode mě dostal 3 - 4.*
Takže líbilo.

Hodně štěstí v dalším psaní.
L.

Mgr. Holger  11. 5. 2005 v 3:28:39

Báseň pozvolna kráčející lze shrnout do těchto vyznění – lze ji chápat jako dva úhly nazírání, lze ji chápat jako dvě cesty (či dvě fáze cesty), ale i též jako přednes skutečnosti, že oba principy – prvky dobra i zla jsou všudypřítomné a věčné.

Přesto je ten mnou proklamovaný záměr dosti nejasný a lze jej odvozovat pouze ze stavby či uvození. Po stránce gradace je dílko klasicky formováno do kontrastních poloh, tedy nečeká nás žádné bombastické finle, nýbrž pečlivé srovnávání – proto je dílko členěno na dvě srovnatelné (třebaže protikladné) části. Stejně vhodně působí i úvodní slovo ve volném verši – čímž se dostávám k velkému problému, který vyplývá opět z příliš okatého (ba i ve významu násilného) rýmování. Nikoli ve smyslu nelibozvučnosti, ale v používání rýmů na úkor sdělení. Nejvíce je to patrné ve 3. sloce každé z obou protichůdných částí.
„…kráčíš přes mosty…nečekáš hosty… mosty…“
Zde je v zájmu rýmu upuštěno od klasického schématu sledujícího cestu (pohyb po cestě) případně viděné a je zde přimíchán naprosto bez souvislostí prvek, který toto plynutí rozvíjí. Totéž lze říci o předposlední sloce každé této části, která ve „světlé části“ zní ještě stravitelně, ale děsuplné bály a strašliní králové žijící ve chladných kobkách zde opět zní násilně a nuceně.

Soudím, že jde o dílko nadprůměrné – tedy mezi 3 - 4*, vzhledem k celkové poetičnosti a promyšlené stavbě se přikloním ke 4*. Přesto bych doporučil tvořit dílka více komorněji orientovaná, bez takto nadsazených prvků, s prvky čtenáři bližšími, vždyť bolest i utrpení (potažmo láska i štěstí) mají mnohem civilnější poodby, které dle mého mohou více oslovit.

Na závěr přijde otázka na výraz „bič, jenž musí být vzorem.“ Opět vzhledem k jeho nevztažitosti k celku působí, jako by zde byl k vyplnění. Přesto může mít svůj hlubší smysl, ptám se tedy, zda je tím sledována konkrétní myšlenka. (Třebaže ji dokáži vykládat různými způsoby, zde mne zajímá výklad autorův.)

Zdrví H.

P.S.: Upozornění – doporučil bych příště v případě, že budete vkládat příspěvek na vícero www stránek, uvést, na jaké stránky jste již toto dílko vložili (například do anotace) a případně sdělit, zda se na takovéto uveřejnění neváží nějaká výhradní práva. Brzy v tomto ohledu formuluji nějakou aktualitu a tento požadavek bude implementován do koncepce rubriky – protože toto může být v budoucnu problematické.