Fergus  28. 3. 2005 v 10:46:09

Aazy: Moc hezké. Docela jsem se na pokračování těšil a nejsem vůbec zklamán. Chyby mi vzhledem k náboji a procítěnosti básně vůbec nevadí. Jen tak dál!

Alcator: Ač je tvoje kritika objemná, nenalezl jsem v ní to co jsem hledal. Je to pohled, jak by se tak řeklo, s pravidlové části básně. Kritizuješ zde rými, rytmus a ostatní věci, ale nezohlednňuješ to, že je to velice zdařilé pokračování duetu, který tu je déle než my oba. Uznej že vést dialog, který má smysl a dává obdivovatelům básní radost už sakramentsky dlouho, si zaslouží trochu větší uznání. Nezohledňuješ její kouzlo, poetičností prostoupené verše a to, že každého prostě tahle báseň musí vtáhnout do svého děje.

Milý alcatore, já taky básním moc nerozumím, ale nehledám v nich pouze slova zabalená do veršů a verše zabalené do slok v přesném rytmu. Snažím se v nich hledat to, co je za nimi skryto, to co tam napsáno není. A právě to, co napsáno v básni není se má hodnotit. To je můj názor.

Mgr. Holger: +1 fergusí reputace za moc hezký sonet, který by si možná zasloužil i +2 fergusí reputace...:-))

S pozdravem Fergus

Alcator  27. 3. 2005 v 23:40:56

Věřím, že to tak může působit. Je to dáno tím, že i emoce formuluji do strohých či chladně působících vět, pokud je mám zveřejňovat.

Morrigan  27. 3. 2005 v 23:27:02

Alcator: Možná je to jen mé zcestné smýšlení, ale tvá dosti objemná a bezkompromisní kritika mi připomíná spíše kritiku programátora, než někoho, kdo uznává poezii.
Z mého subjektivního hlediska: Když na mě báseň nazapůsobí určitým kouzlem, můžou jít k čertu všechny překlepy a rytmičnost.
To určitě ale neznamená, že by tu neměl být nějaký pořádek.
Nicméně jen to na mě tak zapůsobila tvá kritika. Tak nějak chladně.

Mgr. Holger  27. 3. 2005 v 23:23:24

Mé hodnocení budu komentovat pouze slovy: "Je to důvod, proč jsem jím pověřil Alcatora. Necítím se být v tomto případě objektivní."

Mgr. Holger  27. 3. 2005 v 23:13:09

Hříšné (Trójské) kvítí

Jen úskok v úskoku je kvítí darované –
Jablko lákavé, jež v tlamě třímá had.
Dřív, než se naděješ, plod z květu začne zrát,
Z trójského popela zas přízrak koně vstane.

Přijala´s opilá (snad lásky rozechvěním)
Bělostnou květinu – s ní se blíží pád…
Proč Ti ji daroval? Má Tě stále rád?
Otázky trýznivé se tiše kradou sněním.

Až ze sna procitneš, zjistíš, že jsi sama
Uprostřed vojáků v pustých trójských zdech.
Ztracena v otázkách – vzdor slábne – tak to chceš…

Za vůní nevinnou se chechtá plazí tlama,
Ze rtů Ti uniká tichý touhy vzdech –
Pozdě jsi procitla – vždyť – Ty ho miluješ!

Alcator  27. 3. 2005 v 23:12:25

Nejprve bych rád představil svoji „hodnotitelskou osnovu“, kterou mám v hlavě a jejíž jednotlivé body si „odškrtávám“ při posuzování děl tohoto typu, tedy „rytmické veršované fantasy básně“. Ne všechny body jsou stejně významné, ne u všech mám stejné nároky.

Objevnost rýmů – Očekávám, že se v básni vyskytne rým tak originální, že si začnu rvát vlasy a bědovat, proč mě takový skvost nenapadl samotného. Naopak používání profláknutých klišé „málo pláče – kudrnáče“ je z tohoto pohledu diskvalifikující.

Rytmičnost – Očekávám, že když už se to rýmuje, tak se to dá „zazpívat“, což znamená, že verše, které tvoří rým, budou mít stejnou rytmickou délku. Do toho mnozí autoři zapomínají započítat prodlužovací efekt čárek v rámci verše, tedy skutečnost, že „moje milá pověz, copak se ti stalo“ má 12 slabik A JEDNU POMLKU.

Žánrovost – Coby zastánce tvrdého jádra očekávám, že báseň nebo její podstatnou část budu moci použít jako bardskou píseň, případně historický záznam, který hrdinové naleznou v nějaké knize nebo na nějaké fresce atd. U milostné poezie z tohoto důvodu očekávám, že nebude krkolomná natolik, že by si na ní bard vylámal jazyk – bez ohledu na to, jak famózní by taková báseň byla.

Dějovost (v případě epických básní) / Emotivnost (v případě lyrických básní) – ačkoliv lze bitvu popsat sérií obrazů, má-li jít o popis bitvy z pohledu historika, nesmí chybět posun v ději a nějaké vyústění. U Lyrické básně očekávám, že mi poskytne dostatek podkladů pro vytvoření citového pouta vůči jednomu nebo vícero aktérům či vůči prostředí.

Čtivost – jestliže autor vrší archaická slova tak, že po přednesení jediného řádku mám v puse víc slin než při návštěvě zubaře, je mi líto, nula bodů. Jestliže mi text básně do sebe krásně zapadá, nezadrhávám se, nemusím se vracet, abych pochopil, že dané slovo má v daném verši význam slovesa či přídavného jména, je vše v pořádku. Pozor ovšem, abych pro samu plynulost ihned po přečtení nezapomněl, o čem to vlastně bylo.

Omlouvám se za drasticky dlouhý úvod, ale zdálo se mi vhodné to zde uvést z důvodů, které vyplynou na povrch vzápětí – při mé kritice této rytmické lyrickoepické žánrové básně.


Chyby, chybky, chybičky:

„Rudou tuší“ („tuž“ ani „tuže“ nic není; kdyby šlo o TUHU, pak tuha je z principu černá, tudíž zřejmě chyba.)

„Jak by mohla číst o tom, jak útok odrážela“ – dvakrát JAK, „o tom, jak“ se do básně vůbec nehodí (srovnej s „Jak by mohla zkazku čísti, kterak útok odrážela“ – okamžitý nápad)

„Hle na boha“ – buď „Hle, boha“, nebo „Hleď na boha…“, takto jde o nesprávnou vazbu.

„Avšak démoni … sladké vidiny“ – zřetelně nejslabší sloka celé básně. Dvakrát „avšak“, plus ve čtvrtém verši chybějící ekvivalent k pauze ve druhém verši – druhý verš zní dramaticky, má intonaci a zlom, čtvrtý verš nic takového nemá. Škoda.

„Drobná slza zpod světlých řas…“ –
velmi špatně se to čte kvůli přemíře S/Z, zvlášť „slza zpod světlých“ je brutální sekvence.

„A co kdyby se usmála…“ – to „A“ vyloženě ruší, rozbíjí styl básně.

„Letmý dotyk lístků melodii zesílí…“ – tomuto verši hmatatelně chybí intonace; působí, jako „na osmou kolej přijel zpožděný vlak z Holešovic“. Je to způsobeno absencí čehokoliv zlomového, stupňujícího. To je (stejně jako u druhé sloky druhé části) zejména nepříjemné vzhledem k rýmovacímu verši, který je rozseknut čárkou na dvě výrazně odlišené části – v důsledku by to šlo velmi obtížně zarecitovat či zazpívat.


Kritika:

Jak jsem byl předem upozorněn, jedná se o sdělení, adresované jedné konkrétní osobě. Toto sdělení je v básni velmi důmyslně ukryto, bohužel to současně znamená, že čtenář se ani nedozví, o jaké sdělení se jedná, ani nemá dost „klidu“ na vnímání básně, protože kryptické sdělení je v básni poschováváno metodou „schránek pod dlažbou“ – neustále zakopáváte o slova, která v básni jsou jen pro to, aby jim primární adresát porozuměl.
To bude zřejmě prapříčinou většiny výhrad k rytmičnosti, které jsem uvedl výše. Možná, kdyby se autor méně snažil (opakovaně) sdělit to, co chce sdělit, mohlo se čtenářskému kočáru jet po dlažbě snáze.
(Nepodstatná poznámka: Báseň je rozdělena na dvě části, obě o délce 6 slok. Když jsem si na papír dělal poznámky o rytmičnosti atd. jednotlivých slok, s překvapením jsem nakonec zjistil, že zatímco vůči první části nemám z „technického“ hlediska přílišné výhrady, část druhá, do níž je ono tajné sdělení mnohem silněji vetkáno, skřípe na mnoha místech.) Celkově tedy rytmičnost kolísá a nezaslouží si plný počet.

Co se originality rýmů týče, objevil jsem v básni několik originálních nápadů, z nichž nejlepším je asi „útok odrážela“ – „při boji se chvěla“, případně „také oněměl“ – „krásněji by zněl“. Z toho důvodu trochu zamrzí, že hned v první sloce autor rýmuje „vln“ a „trůn“, byť úzká hláska „ú“ nezní špatně. Přesto hodnotím kladně.

První polovina básně se čte velmi dobře, zato v druhé části dramaticky přituhuje. Zde si tedy dělám mentální poznámku „splněno napůl“.

Co se užitečnosti (žánrovosti / bardskosti / knižní využitelnosti) týče: Některé sloky jsou skvostné a použitelné bez sebemenší úpravy, jiné, zejména v druhé polovině, bohužel použít nejdou bez kompletního přeorání. Vím, že se mnou mnozí nesouhlasí v tomto mém požadavku, ale nejsme www.Písmák.cz, takže tento požadavek má pro část uživatelů praktický smysl a jeho nesplnění jsem vždy „trestal“ snížením hodnocení. Zde tedy opět cítím splnění jen napůl.

Chybky, uvedené výše, mě pak vedou k zaokrouhlení směrem dolů.

-- Alcator