Stříbrné snění
Autor: | pelleron |
---|---|
Přidáno: | |
Hlasovalo: | 18 |
Nevyložený sen je jako neřečtený dopis. Proto jsem se vždy snažil otvírat a číst tyto dopisy adresované mi ve spánku.
Úryvek ze spisu mnicha řádu bohyně Wallakin
Anilin spěchala dlouho dlážděnou ulicí. Byla tma. Co chvíli se ohlédla
za sebe a vždy rukou nahmatala váček, který měla pověšený na krku. Lidé
ji nemohli vidět, protože ona sama nebyla tak docela člověk. Alespoň ne
teď, protože plnila úkol. Ale Oni ji cítili. A právě od nich měla těžké
zranění na hrudníku, protrženou kůži a tkáně, jak se jí snažili
vyrvat duši. Rána se ani po půl hodině nechtěla zacelit. A Anilin s sebou
neměla nikoho, kdo by ji vyléčil.
Vlastně nechápala, co se dnes v noci děje. Matky říkaly, že
neponese nic cenného, jen obyčejný věštecký sen pro nějakého obyčejného
člověka. To už dělala tolikrát, takže se vypravila jen nalehko. Ani léčitele
si s sebou nevzala. Kdo mohl tušit, že na ní zaútočí hned tři
Lovci ? Ale co bylo na tom snu tak zajímavého ? Byla v pokušení váček
rozbalit a nechat sen zdát sobě. I to už udělala tolikrát a neměla z toho
nikdy žádné větší problémy. Ale tušila, že dnes by to mohlo být jiné.
Spokojila se tedy s tím, že váček znovu pevně sevřela, ohlédla se,
jestli ji nesledují a vydala se k domu, kde měl být snící.
Jak procházela kolem domů, obchůdků a nejrůznějších zákoutí, v mysli
se jí začaly objevovat obrazy, o kterých si myslela, že už tam dávno
nejsou. Byly to vzpomínky na její dětství. S každou vůní, kterou
ucítila, zvukem, který se ozval z některého domu, byly vzpomínky ostřejší.
Měla pocit, že se po dlouhých letech vrací domů. V duši se jí
probudil plamínek zvědavosti. Na koho z jejích dřívějších sousedů
si asi Stvořitel vzpomněl ? Přestala být opatrná.
Myšlenky Matek jí zavedly před velký neosvětlený dům. Její dům.
Rychle přemýšlela, co to má všechno znamenat. Bydlel tam snad nový
majitel ? Ne, to nebylo možné, Matky jí slíbily, že zařídí, aby se tam
po dobu její služby nikdo nenastěhoval. Chtěla mít místo, kam by se
mohla po letech vrátit. Změněná, ale do starého prostředí, které, jak
doufala, jí zase udělá obyčejnou ženou, jakou byla dříve.
Zastavila se před domem. Chtěla se na nového majitele připravit. Stačilo
jen vdechnout mu sen a odejít a pak se zeptat Matek, proč jí to udělali.
Anilin najednou dostala strach, předzvěst zlého tušení.
Zvedl se vítr a v dáli se ozvalo havraní zakrákání. Anilin na nic nečekala.
Byli to Oni. Naučenou rychlostí začala splétat ochranné zaříkání. Zavřela
oči. Vybavila si velký gobelín se spoustou obrazců a symbolů v pokoji
Matek. Vybrala si jeden ze znaků a rukama začala ve vzduchu před sebou
kreslit jeho kontury. Po čele jí sjel pramínek potu. Světle modré čáry
pulzovaly ve vzduchu. A pak se ozval první náraz, jak se Lovci pokusili
proniknout štítem. Anilin rychle spojila dvě čáry a otevřela oči. Před
ní stáli tři muži. Obyčejný člověk by je nerozeznal od nějakých
staromódních aristokratů, ale Anilin moc dobře věděla, jakou strašlivou
moc skrývají. Dotykem dokáží z člověka vysát duši.
Jeden z Lovců se znovu pokusil proniknout symbolem, který Anilin
nakreslila do vzduchu. Ozvala se dutá rána a několik čar se rozpojilo.
Anilin neměla čas štít opravit. Kreslila do vzduchu nový symbol. Byl o
poznání složitější a zářil jasně oranžovou barvou.
Nestihla dokreslit ani vnější kruh, když třetí rána prolomila
ochranný štít. Anilin stěží potlačila zděšený výkřik. Sama proti třem.
Jednou rukou si držela ránu, kterou jí způsobili Lovci dříve, druhou
uchopila oranžový symbol. Lovci na okamžik zaváhali. Anilin toho využila
a rozmáchla se symbolem jako mečem. Ze znaku vyšlehlo několik svazků zářivě
oranžového světla a přesně okopírovaly Anilinin pohyb. Jeden zasáhl
Lovce. Poznala to podle havraního pírka, které se ve stejném okamžiku
sneslo k jejím nohám. Rychle ho přišlápla, aby se nemohlo vrátit zpět
k Lovci. Provazce světla se rozplynuly a Anilinin symbol trochu pohasl.
To už stál jeden Lovec přímo u Anilin. Tak blízko, že rozeznala každou
pomněnkově modrou žilku, která protkala jeho bělmo. Byl připraven ukrást
jí duši. Anilin rychle mezi sebe a Lovce postavila symbol, jakoby doufala že
ji může zachránit. Lovec se pohrdlivě usmál a odsunul symbol stranou. Pak
Anilin chytil za kadeře jejích vlasů. Nemusel nic říkat, triumf se mu zračil
v modromodrých očích.
Zaklonil Anilin hlavu a druhou rukou jí chytil za kazajku. Tak by to
alespoň přišlo těm, co Lovce neznají. Anilin věděla, že šátrá
hluboko pod kůží a snaží se chytit její duši. A i kdyby to nevěděla,
cítila by to. Byla to taková bolest, že musela bojovat i o to, aby
neztratila vědomí. Od jejího těla se začalo odlepovat jiné tělo. Bylo
světle modré, jakoby tvořené světlem, a vylézalo z Anilin. Duše.
Anilin propadla panice. Stačí jen chvilinka a bude mrtvá. Ale její podvědomí
té představě zabránilo. Nevědomky se rozmáchla symbolem a oranžové
proudy světla zasáhly Lovce do zad. K zemi se začalo snášet černé
peří. Lovec zděšeně ustoupil. Nemohl pochopit, co se stalo. Že zemřel.
Duše Anilin se vrátila zpět do jejího těla.
Zbylé dva Lovce smrt jejich druha jakoby posilnila. Vrhli se na Anilin
takovou rychlostí a silou, že se ani nestihla vzpamatovat z předchozího
útoku. Jeden jí shodil na zem, druhý jí vzal z ruky ornament. Už se
neměla jak bránit, ani nemohla utéct. Z krku jí strhli váček se
snem a rozbalili ho. Ven vylétla spousta malých stříbrných hvězd. Chvíli
kroužily vzduchem a pak, když neslyšely žádnou formuli, ke komu jít, začaly
se zdát před zraky všech.
Snícím měl být nejspíš starší muž, který nikdy moc necestoval a měl
rád svůj klid. Anilin to lehce poznala podle toho, jak byl sen uspořádán.
Muž stál na náměstí a za ruku držel malou holčičku. Uprostřed davu
tančili lidé v modrých krojích. Svými pohyby napodobovali tekoucí
řeku a proplétali se mezi davem, jako když si řeka razí cestu přírodou.
Svátek na počest boha Leandrose a jeho služebníků, který se bude konat
za dva dni.
Celý obraz byl jen záblesk, který hned vystřídal jiný obraz. Ten samý
muž běhal po ulicích města a někoho hledal, nejspíš tu malou holčičku.
Našel ji v jedné z těch temných uliček, které město
proslavily tím, jak málo lidí jimi prošlo, aniž by je okradli nebo
dokonce zabili. Děvčátko nebylo výjimkou. Leželo na hromadě s odpadky,
kolem se třpytila šarlatová krev.
Sen se začal rozplývat. Anilin si až příliš pozdě uvědomila, že se
soustředila pouze na sen a ne na Lovce. Ti si její chybu uvědomili také a
jeden začal krást Anilin duši. An se nedokázala bránit. Byla už moc vysílená
z kouzel, která seslala, a navíc v šoku, že nedokázala doručit
tak důležitý sen. Od jejího těla se začalo oddělovat modravé světlo.
Anilin to vše pozorovala jakoby z dálky. To, jak ji duše opustila úplně,
už neviděla, protože předtím ztratila vědomí z té nesnesitelné
bolesti. Zemřela, Lovci spokojeně odešli.
Harik se prodíral davem, aby on i jeho dcerka viděli na průvod, který šel
městem. Byl to velký den. Na oslavu vod se město připravovalo už několik
dní a Maia, jeho sluníčko, jeho malá dceruška nebásnila o ničem jiném.
Harikovi se podařilo dostat skoro až k místu, kudy měl průvod
procházet. Chtěl vzít Maiiu na ramena, aby lépe viděla přes hlavy ostatních,
ale ona tam nikde nebyla …
Věřte svým snům.
Diskuze
Já si myslím, jako někteří pode mnou, že to má dobrou atmosféru a notnou dávku tajemna. Zajímavé a originální dílko, které si rozhodně zasloží to, co dávám.
Skorpion
Mě se to líbilo velice.
Pravda, emoce se mnou moc neházely a nebála jsem se ani zdaleka tak, jako u Lischaiova Strachu ze tmy (nevím, to srovnání mě napadlo už od první věty :-) ), ale nadprůměrné to je určitě.
Hezky se to čte, je to hezky napsané, atmosféru to nějakou má, ale hlavní plus vidím v nápadu. Taky sice není nějak jó světoborný, ale tady se podle mě jen tak nevidí.
Je to určitě příběh s dobrým námětem, ale opravdu nepůsobí tak, jak by měl. Během těch několika minut jsem vůbec neměl strach a emoce se mnou vůbec nehýbaly. Proto hodnotím jen průměrně. Není to špatné, ale asi to chtělo poradit se s nějakým zkušeným tvůrcem. Na tyhle typy příběhů už Dílna nestačí, mají mít neviditelný podtext a většina poradců z MS s takovou věcí nemají zkušenosti nebo schopnosti. Kdysi mi bylo doporučeno o takových věcech mluvit s Mgr. Holgerem (který ostatně už do diskuze přispěl). Těžko dodávat něco dalšího. Prostě dobrý výkon, ale z hlediska provedení pro mě pouze lehce nadprůměrný.
Tohle dílko se mi docela líbilo. Autor dobře popisuje celou atmosféru, která je hezky tajemná. Jenže to není ta atmosféra, při které by se člověk měl bát a prožíval vše s hlavní hrdinkou. Myslím, že o to se autor pokoušel. Celý příběh je sice napsaný hezky, ale nezapůsobí na čtenáře, tak jak by měl. nevím čím to je. Snad tím, že je to příběh o něčem co "neexistuje". Kdyby bylo zvoleno jiné podání, tak snad...
I přesto se mi to líbí a hodnotím jako nadprůměr.
Je to veľmi zaujímavá poviedka, aj keď na môj vkus tak trochu krátka, a polovicu z nej zaberá súboj, ktorý mi zase až taký originálny nepripadal. Ale tie náznaky spočiatku, Matky, a všetko okolo, vrecko so snom uväzneným vnútri - to všetko bolo výborné, a nútilo človeka premýšľať nad tým čo číta. Rozuzlenie je zaujímavé, relatívne tragický koniec je celkom pekne zamaskovaný, tak to človeku až tak nepríde (alebo to je len tým, že som dnes v noci veľa nespal a nedochádzajú min súvislosti?).
Gramatické chyby nebudem hodnotiť, pochopiteľne, v českej gramatike nie som až tak doma:)
Zaujímavú príchuť tomu dodávala halvne tá neistota, keď som nevedel, kto sú tí Lovci, a čo po nej chcú, iba že sú zlí:) Ako z nočnej mory vystrihnuté...
Tak neveim, dal by som asi 4, asi preto že tá súbojová scéna mi až tak veľmi nesadla, tak to odo mňa neber v zlom:)
Zajímavé téma s patřičnou dávkou tajemna.
Považuji za klad tohoto dílka, že se autor příliš nezdržuje s vysvětlováním, kdo je kdo a tím právě tuto atmosféru udržuje. Naproti tomu bohužel trochu hluše vyznívá pasáž, kdy dojde k uvolnění snu a ten je příliš násilně zasazen přímo do děje (vhodnější by bylo ho podat formou střihu, kdy by děj pokračoval další scénou ve snu – takže by čtenář musel přemýšlet, zda to je pokračování děje, nebo sen – a následné scéně zpět v ději.
Celkově budu hodnotit 4*, gramatické chyby a stylistické nedostatky byly na únosné úrovni a jejich případné vypichování nechám na dalších čtenářích…
Zdrví Holger