Svátost pekelná
| Autor: | Duchovní |
|---|---|
| Přidáno: | |
| Hlasovalo: | 17 |
Pekelná armáda, rudé korouhve svobodně podupávaly svatou zem. Černé zástavy a tmavé zbroje, bílé meče, rudý prapor…
Zelené stromy a spálené domy, smrt a život odrážel se tady…
A ta armáda, ta pekelná armáda v přesunu, jak prochází touto svatou zemí. Bezvěrci a kacíři, nekromanté a buřiči, ta lůza pekelná…
Strašný to pohled, srdce se svírá, zlost a vztek ho drásá… Krvácí, prolévá rudou krev za své bratry… A ta armáda, ta pekelná lůza buřičů a nekromantů, kacířů a bezvěrců svobodně ušlapává svatou zem. Zelená tráva, mocné stromy, lesní zvěř všichni se daly na útěk. Avšak jakoby na místě zůstaly stát, nikam neunikly, nikde se neschovaly. Všichni do jednoho povražděni, pokáceni, ušlapáni byly. A pekelná armáda postupuje dál ani se neohlédla ani se nezpomalila a to tolik utrpení a marnosti za sebou zanechala… Bezvěrci a kacíři to jsou, ochraňte svatou zemi, zastavte tu lůzu prokletou…
Zelené stromy a spálené domy, smrt a život odrážel se tady…
Zlatý jezdec na bílém koni v ruce třímá těžký meč, to pravé stříbro jest. A za ním mocná armáda se šikuje do čtvercového tvaru, radost pohledět. Zlataví jezdci v plné zbroji, v rukou těžké palcáty připraveny zasáhnout. Stříbrný oddíl vedle nich se krčí, to udatní trpaslíci přišli ubránit svou zem, těžká kladiva u pasu zavěšena mají, vždy připraveni bránit své diamantové doly. A zde vysocí muži, toť vznešení elfové se svými luky přišli bránit tuto zem. Jistě, samozřejmě, vpředu hrubí muži v plné zbroji s meči, taktéž přišli sem. Císařská vojska připravena v tom čtvercovém šiku, na této posvátné svaté zemi přišli bít se o přírodu…
Zelené stromy a spálené domy, smrt a život odrážel se tady…
Nejvyšší otec, mág na nebesích také poslal trošku svoji. Zakuklení muži pevně drží pozici svou, pohled na ně a armáda vrhla by se na tu hordu bezvěrnou. I příroda a hlavně zem přispěla již před dávnými věky, tito mohutní obři, dnes slabé země, v předních liniích stáli. Hrubá monstra s nesmrtelným srdcem, také přišla splatit svůj dluh…
Zelené stromy a spálené domy, smrt a život odrážel se tady…
Prokletá armáda cestu si klestí dál, nic ji nemůže zastavit. Ani ta nejsvatější síla nedohlédne na její konec ani ptáci andělští nedohlédnou za obzor. Jak čas plyne v nekonečném proudu dějin, nezadržitelně polyká armády světla, smývá lidskou bolest a hojí rány přeživších, tak stejnou pílí blíží se tyto dvě armády k sobě…
Zelené stromy a spálené domy, smrt a život odrážel se tady…
Další a další muži v lesklé zbroji šikují se dohromady. Armáda světla mohutně za ten čas dorostla, již stejně rozlehlá jak její protivnice. Na obou stranách hněv a zlost získává hlavní slovo. Na straně zla to zuřivost a běsnění uvádí se. A naopak v bílém světle posvátnosti hrdost, čest a udatnost, nic jiného připouštět se nesmí. A teď oba tábory přiblížily se k sobě…
Zelené stromy a spálené domy, smrt a život odrážel se tady…
Zatmělo se slunce, do temnoty oblékla se zem, tisíce prokletých šípů dopadlo na zlatou zbroj. A po nich všude náramně světla vidět bylo, to jak požehnaní lučištníci poslali svou bílou odpověď. V řadách temna zavládla panika, nikdo nebyl připraven na takový odpor. Ale zas lůza vzchopila se. Mocně, jako palcát svatého inkvizitora, byla zlatá armáda odvržena. Ani obři ani mágové nebyli schopni klást odpor. Jak bezcitná a neurvalá síla proti nim vyrazila, všichni stáhli se zpět. A znovu historie jakoby nesmrtelnou smyčku dostala – nebe se zatmělo…
Zelené stromy a spálené domy, smrt a život odrážel se tady…
Teď ticho všude rozkládá se, tu a zde na hnijící mrtvole. Támhle o kus dál, další nešťastník s ranou v zádech. Jak vidno, nikdo nebyl ušetřen. Matka země otevře již brzy pro tyto nešťastníky svou klidnou dlaň a jak psáno i tak dáno: prach jsi a v prach se obrátíš. Věru dnes toto moudro bylo vykonáno, když v plamenech skončil les. Ta lůza jedna prokletá - nekromanté, kacíři, bezvěrci a netvorové rozdrtili poslední naději…
Diskuze
Archaický jazyk není nic pro nezkušené autory - vznikne z toho paskvil, jako třeba tohle dílko.
Pane Duchovní, zkuste napsat něco mnohem jednodužšího - proč třeba nepopsat bitvu úplně obyčejným způsobem? I tak může být pěkná.
A pokud jde o smíšení motivu církevní války s motivem boje o přírodu... ne nutně to musí být tak chybné, jako uvádí někteří z vás. Jde jen o to, jakým způsobem je celý boj vylíčen autorem, o propracovanost pozadí děje (a koneckonců, jde i o tu prdel ;o) ). Tohle dílo ale propracovanost postrádá.
Několik prázdných slov v archaických patvarech pojednávajících o ničem... za snahu 1*
Ani jsem nepochopil smysl tohoto dílka. Má to být líčení bitvy ? Pokus o mistrovské dílo ? Ani jedno se nezdařilo. Jazyk, kterým je to napsané je velmi zložitý a psát takhle umí jen málokdo. Duchovní se může přiřadit ke skupince, která na to prostě nemá (možná jenom zatím). Nemá to žádnou atmosféru, děj je nicotný a napristi nevhodná věta Zelené stromy a spálené domy, smrt a život odrážel se tady… celé dílko knock outovala kamsi do kompostu bídných prací. Být autorem, nevzdával bych to, jednou, až bude zkušenější, by to mohlo dokonce vyjít na jedničku, kdo ví ?
S pozdravem- Aratan
Apea:
Zrovna teď mě nemusíš brát tak doslova. Jenom se mi nelíbilo, že byl Eltar plísněn za svůj názor vyjádřený jednou větou. A chtěl jsem proto ukázat absurditu učených výroků, které vlastně nic neřeknou a jen se na své okolí tváří vzdělaně.
K větě samé: Je to víceméně nesmysl, který nemá vztah ani k dílu, ani k čemukoli jinému... jen příklad. Pokud má nějaký efekt, tak pouze odhalení mých mezer ve slohu. :-)
Lischai:
Prozraď zvědavý vráně, jak má rozumět větě: "Autor zde používá zajímavé metafyzické vyjádření časové nedokonavosti, což podtrhuje silně archaickými přechodníkovými tvary veškerých použityćh slovesných tvarů, coz...". Nepochopila jsem, zda ji měl říct Eltar či zda ty tak Eltara překládáš (protože u něj jsem to nenašla). Jenže jsem právě tak nenašla v celém textu ani jeden přechodník, dobře, jen jsem to přelétla očima, třeba jsem jeden vynechala, a ani jiné archaizující tvary slovesné. V knižní, nikoliv archaické souvislosti je několikrát použita korektní tvar "jest", jinak autor dosahuje nepříliš přesvědčivého odkazu k baroku slovosledem (bohužel nikoliv stavbou věty).
Nevěř jim ani slovo.
Nuda! Jedním slovem nuda. Nic víc. Jsou tam jisté pravopisné chyby, které by mi až tak nevadily, pokud by mně to alespoň trochu zaujalo. Přečti si nějaké to dílko od Lischae a uvidíš, co je to atmosféra. Vřele doporučuji.
Skorpion
Nemám ráda tento pseudoarchaický styl, zejména když je nedůsledně používán. Ani se mi příliš nelíbí takový myšlenkový mišmaš, kde se prezentují křesťanské pojmy (kacíři, bezvěrci, svatá zem, peklo - samy o sobě samozřejmě nemusí ke křesťanství odkazovat, ale postavené vedle sebe a v kontextu to jasně vyplývá) a zároveň na stejné straně matka země (příroda), živly...
MoD, Lischai - vážení, tohle řešte poštou. Potomek Galadriel uvedl, na základě čeho hodnotil, což je pro autora podstatné.
Nyní je autorovi jasné, že pro někoho takovéto dílko zní jako píseň či balada, čehož možná chtěl docílit. A právě hodnocení v opačném bodovém spektru mu mohou ujasnit, kde ve svém záměru chyboval.
Lishai: Ale jasně, samozřejmě. Chtěl jsem spíš poukázat na to, že hlasuje velmi odlišně od průměru a málo to zdůvodňuje (no, možná ne málo, ale někdo by mohl mít poznámky).
Zajímavě atmosfíricky pojato ale jinak nic moc.