Jednoduchý úkol
| Autor: | Angelo |
|---|---|
| Přidáno: | |
| Hlasovalo: | 20 |
„Co jak? Prostě na ně vlítnem a dáme jim po hubě!“
„Vardene, u všech stvůr pekelných! Nemůžeš někdy myslet hlavou?!“
„Co?“
„Vždyť to říkám, máš místo mozku shnilou hlávku zelí. Copak to nechápeš?! My jsme čtyři a jich je padesát! Radši drž tu svoji tlamu pěkně založenou v rukách, jak to máš rád, a nech to vymyslet nás chytřejší.“
„No tak nerozčilujte se.“ Povídá postava choulící se do pláště a otáčející zajíce na rožni. „Vardene, Dirk má pravdu nech nás se domluvit a dojdi ještě pro dřiví, alespoň vychladneš.“
„Vždyť já nic neříkal to jen ten podělanej čáryfuk. Pořád něco matlá!“
„Já ti dám čáryfuka!“
„No tak pánové, uklidněte se, Vardene, běž pro to dřevo.“
„Ale vždyť já..“
„Běž.“
„No jo pořád.“
„A ty Dirku se zklidni, k tvé moci se nehodí taková povaha.“
Kouzelník si jen něco zamručel pod hustý černý plnovous a dýchl si do rukou. „Není už to hotové?“
„Myslím, že ne.“ Kard si důležitě prohlížel pečínku a pak se rozhodl, že už je to poživatelné a kousek si ukrojil.
„Teď si povídal, že to není ještě hotové?!“
„Mýlil sem se“
Všichni se šťastně vrhli na zajíce a hltali, co jim promrzlé ruce a ústa dovolili. Příchozí Varden, jakmile zmerčil, že už se jí, vhodil dříví do ohně a pustil se do jídla. Teď nikdo neměl čas na to se hádat.
„Už je sledujeme dosti dlouho. Proč už nezaútočíme Aili?“
Elf se otočil s klidným výrazem a pravil: „Zde ještě není to pravé místo.“
„A kde je?!“
„Jediné, co tě omlouvá Vardene je tvá bojovná krev. Už se zklidni. Ještě to není to pravé místo, a když to říkám, tak to tak je.“
„No jo, no jo, už sem ticho.“
Postava ve vlajícím hnědém plášti se ze svahu řítila proti nim. Hraničář Kard se vracel z průzkumu. „Směřují do průsmyku!“
Elf, barbar a kouzelník se na sebe významně podívali a vítězně se usmáli.
„Tak takhle jsi to myslel.“ Řekl Varden dívajíc se do průsmyku.
„Ano teď náš plán: Dirk vykouzlí portál a přesune mě tamtím směrem. Tam je konec průsmyku. Ten pomocí výbušnin zasypu. Podle Karda nemají nikoho kdo by jim pomohl se přes zával dostat:“
„Přesně tak.“
„Správně. Budou se muset vrátit a průsmyk obejít, my se mezitím přesuneme do nejužší části průsmyku, která je k dobru naší věci úplně na opačné straně. Tam na ně počkáme, díky pokažené morálce a zužujícím se zásobám, budeme mít celkem velkou šanci zvítězit, získat zpět artefakt a hlavu jejich vůdce. Tím shrábneme dvě úžasné odměny.“
Barbar jen zakroutil hlavou. „Tak jednoduchý plán. Jak to, že mě to nenapadlo?“
„…arminesis, urkani, iguleeeeee!!! Teď bež Aili, musíš to udělat velmi rychle. Portál vydrží jen deset minut!“
„Neboj se, zvládnu to!“ Za řevu magických vírů vskočil Aili do portálu, v podpaží držíc velkou bednu.
„To jsem zvědav jak to zvládne. Teď Vardene běž s Kardem napřed, počkám tu na Ailiho a pak vás doženeme.“
„To jsem zase zvědav já.“ Pronesl posměšně Kard.
Vál velmi silný vítr, bičoval štěrk a stěny průsmyku, stepní tráva, která občas poblíž rostla, vlála jak Aili chystající bomby.
-Teď musím být sakra rychlý, v boji by beze mě byli ztracení. Pravda, neměl bych se tak bát, je s nimi Dirk. I přesto, že je poněkud vznětlivý, dokáže v boji podržet a jeho vůdcovské schopnosti nejsou z nejhorších.- Aili pobíhal po hraně průsmyku a upevňoval výbušniny. Kdyby ho teď někdo viděl muselo se to zdát dosti komické. Z kleku vyrážel sprintem, s bednou v náručí, k dalšímu místu, tam vyndal výbušninu, upevnil knot a běžel dál.
Komíhal jak fretka snažící se ulovit příliš rychlou myš. Jeho tenké elfí tělo div neodfoukl silný vítr.
„Hurá je to! Teď ještě domotat knoty.“
„CHA! Mám to!“ –U všech pekel, portál již slábne, inu musím doufat, že to vyjde.- Křísl křesadlem a zapálil spojnici všech knotů, vedoucí jako v pavučině ke svým cílům.
-Rychle, rychle, jestli to nestihne tak…“ V tu chvíli se z portálu vyřítil elf s úsměvem na tváři. „Je to, je to v kapse!“
Než portál zhasl, slyšeli ještě, jakoby zdálky, veliký výbuch.
„Tak jsme tady, uřícení jak psi, ale přece.“
„Stihli jste to. Gratuluji.“ Hraničář se zatvářil jakoby neutrálně, ačkoli by měl být spíše rád a vesel. Nikdo si toho, ale nevšímal.
„Za jak dlouho myslíš, že tady budou Karde?“
„Nejdříve za tři hodiny.“
To se zdálo Ailimu dosti přehnané, ale budiž, přece jenom nebyl v takových věcech tak sběhlý jako Kard. -Vždyť je to hraničář musí to vědět lépe než-li já.- „Zatím si připravte zbraně a vše co budeme potřebovat na boj, pak si odpočiňte. Vardene, ty budeš hlídat, než přijdou.“
„Proč ne já?!“
„Proto můj milý příteli, protože si několik posledních dní průzkumničil a potřebuješ si odpočinout. A navíc Varden se na boj připravovat nemusí, je vždy připraven se bít, že mám pravdu?“
„Si piš, budu hlídat a pak jim nabijem hubu!“
Barbarův hrudník proklál šíp, byl slyšet jen dušený výdech.
„Co se to děje, do psí mateři, já vám dám vy svině raubířský.“ Na horních hranách průsmyku stály na každé straně tři postavy, a pálily po dobrodruzích šípy. Kouzelník zvedl do vzduchu ruce a počal kouzlit. Už, už se začínal okolo něj formovat magický štít, když mu jeden šíp hladce prostřelil stehno. Tím ho vyrušil ze soustředění a kouzlo přerušil. Další šíp se mu zarazil do tváře a bokem krku vylétl ven.
„Sakra, kde je Kard?!“ Láteří Aili a barbarovým štítem se snaží krýt před šípy. Souvislosti mu najednou velmi rychle docházejí. -Nikdy houfy, jak říkal Kard, nepřátel neviděly na vlastní oči. Pouze na vývěsce viděli vypodobněnou tvář vůdce této bandy. Nikdy nevěděli, jestli nepřátelé jdou opravdu tam, kam řekl jejich stopař Kard, že jdou. Jistě ani do průsmyku nevešli. Vše byla zbytečná námaha. I teď se Kard snažil, aby mohl být na hlídce a mohli nás bez problémů zabít. Podle láhve, ležící vedle barbarova bezvládného těla, mohu soudit, že si dal něco na povzbuzení před bojem. To mé přátele stálo život. Neměli jsme najímat toho hraničáře, řekl si podezřele malý podíl. Vše bylo podezřelé, ale samotné, pokud jsem neviděl jedno vedle druhého, mi to nedošlo. Smůla, byl to zdánlivě jednoduchý úkol a pouze má nepozornost ho zhatila.- Teplo a silná pachuť krve v jeho ústech, šíp trčící ze zátylku, pouze krátká, ale zato silná a ostrá bolest, pak už jen tma, ticho a klid. Už není žádný problém, který by tížil jeho mysl. Byl vysvobozen.
Angelo
Diskuze
Byl jsem na vážkách mezi dvěma a třemi zvězdami...
A také zvolím tu vyšší hodnotu.
I přes formální nedostatky a nepříliš originální námět se mi totiž tento příběh líbil - má spád a v některých pasážích jsem se upřímně pousmál.
Angelo: A já doufám že ve svém psaní budeš pokračovat, protože máš dobrý styl - byť nevypilovaný.
S úctou
Lorri
Děkuji za všechny výtky a rady. Také jsem potěšen za ty občasné světlé stránky. Doufám, že mi vaše rady pomohou v dalším psaní.
Povídka nijak nevybočuje z průměru.Poměrně ohraný příběh vyvažuje slušné zpracování.jak jsem řekl:půměr,nic víc nic mín...
Mna osobne sa tato poviedka celkom paci. Jednak je to tym, ze je citatelna a prehladna, co sposobuju odstavce. Za dalsie sa mi paci opis deja, aj to, ako je mierne dokreslena atmosfera a prostredie. Ku koncu sa mi paci aj ten opis pocitov.
Na druhej strane, ako uz Shelag spomenul(a) - nechcem urazit :-)- mohol si napisat na zaciatku aspon kto rozprava. Ked som to zacal citat, bol som naozaj trosku zmateny, co sa vlastne deje. Aj ked, nevidel by som to az tak zle.
Teraz rozmyslam, ci 4 alebo 3*, povodne som chcel dat 4 (teda ked som zacal citat, skor 2), ale ked nad tym teraz dlhsie rozmyslam popri pisani, vidim to skor na tie tri.
Povídka jednu velkou chybu, a tou je začátek. Občas začínají povídky takovým tím "vhozením do děje", ale v následujících částech se autor obvykle snaží určitým způsobem vrátit v ději či vysvětlit, jak k onomu entrée došlo. To zde naprosto chybí.
Dalším nepříliš šťastným počinem jsou scházející uvozovací věty u dialogů. Pokud by hovořili postavy nám již známé, nemusí se každá replika uvozovat. Ale pokud jde o zcela neznámé hrdiny, neznámý děj, zaslouží si čtenář být mnohem více informován, než jen o tom, co kdo řekl.
Kupodivu se ke konci povídka mírně zlepšuje - motiv, kdy jedné z postav to "docvakne" a zpětně si vybavuje podrobnosti, které mohly napovědět, jak se věci mají, je celkem uvěřitelný a dává příběhu jistou logiku.
Nicméně hrubky mě odradily, takže po mírném váhání se přikloním k pouze 2*.
Používání archetypálních postav není nejšťastnější krok... a sice protože:
Pokud umře nějaký tuctový kouzelníček, moc to nezamrzí. Jen další dobrodruh, kterému to nevyšlo.
Pokud ale naposledy vydechne sympatický a rozesmátý student magie, který má milou snoubenku a rozestavěný domek... a tohle bude jeho poslední práce s touhle partou bláznů,... na čtenáře to bude mít větší dopad.
Místy (tzn. ne celé) je dílo po stylistické stránce IMHO docela dobré ... o pravopisných chybách se již mluvilo., ale nebudu k nim v hodnocení přihlížet.
Vzhledem k tomu, které povídky ode mě dostaly hodnocení 4*, zvažuji, jetsli si "Jednuduchý úkol" 3* zaslouží...
A podle hesla: Když nevíś co dát, dej lepši. Je asi nakonec dostane...
Zdar v psaní.
L.
Takže, zde není co hodnotit z hlediska pravidel. Začnu na pěti hvězdičkách a budu postupně srážet za ohraná klišé. Omlouvám se, v některých bodech budu opakovat Holgera, ale nechci neustále psát "viz. Holger"
Družina se skládá z nadrženého bojovníka, moudrého kouzelníka, chladného hraničáře... -1*
Družina má za úkol (pámbu ví od koho, prostě ho má) zlikvidovat skupinu, která je 12.5 krát silnější než ona sama. Učiní tak "vychytrale" zasypáním cesty v průsmyku. -1*
Všichni se důkladně připraví na boj, který nakonec nenastane, protože to někdo špatně časově odhadl... ovšem pozor! Jednomu členu družiny to bylo už předem divné. -1*
Na druhou stranu je pravda, že zde skutečně není mnoho gramatickýcg chyb, autor často užívá přímé řeči a vůbec to má i světlé stránky. To jsou důvody, proč to nenechat zcela propadnout.
S pozdravem
Pán kačerů
Klasický družinový příběh (na motiv Čtyři proti padesáti) včetně padoucha ve vlastních řadách.
Forma vyprávění prostřednictvím dialogů je vhodně zvolena, přesto však místy vzájemný dialog působí strojeně. Zejména pak díky následujícím spojením: „Radši drž tu svoji tlamu pěkně založenou v rukách, jak to máš rád…“; „A ty Dirku se zklidni, k tvé moci se nehodí taková povaha.“; „Jediné, co tě omlouvá Vardene je tvá bojovná krev. Už se zklidni…“; „Tam na ně počkáme, díky pokažené morálce a zužujícím se zásobám…“
Zmatek pak do vyprávění vnesou myšlenky postav podávané formou přímé řeči (zvláště proto, že nejsou nějak výrazně odděleny).
Celkově lze říci, že jde o kvalitní nicméně nikterak originální dílko, které sráží přítomnost gramatických chyb do opravdu mírného nadprůměru tedy 3*.