Silwen, i hîn en-edhel
| Autor: | Annalin |
|---|---|
| Přidáno: | |
| Hlasovalo: | 26 |
Thorondor, 3025 Pevninského letopočtu
„Ahoj, babi…“
Ticho.
Ledabyle jsem si zula boty stylem nohu o nohu a zasunula je pod botník.
„Babi…!! Jsi doma ??“
„Jistě, drahoušku. Kde bych asi tak byla ??“
„No jistě,“ pomyslím si a vejdu do kuchyně. Letmo políbím babičku na čelo a přes rameno jí nakouknu do misky ve které se pod vařečkou přelévá nažloutlá, nevábná hmota.
„Co to bude ??“
„Dýňový koláč. Dáš si ?? Postavím na čaj, bude to hotové, než se uvaří…“
Jen zavrtím hlavou a z lednice vytáhnu pár rajčat a hroudu mozarelly. Hřbetem ruky – prsty mám mastné od olivového oleje – si ve vlasech upravím hedvábný šátek, zatímco se rozhlížím kolem.
„Je tu nějak podezřele čisto,“ uvědomím si. „Děje se něco ??“
Překvapeně povytáhne obočí.
„Je přece prvního…Přijde Ges a Yasine s Arey – prvního se vždy scházíme u nás…“
„Vidíš, já zapomněla…Dnes je vlastně čtvrtek – čas na váš pokerovej dýchánek,“ rozesměju se.
„Bridž, drahá, je to bridž,“ opraví mne, aniž by vzhlédla od těsta, ale vytuším, že se jí v koutcích úst usadil úsměv…
„Jen aby,“ zamumlám mezi dveřmi a vyběhnu do patra dřív, než stihne cokoli říct.
Ilmea, provincie Ghanali
Thorondor, 3008
Šedovlasá žena v dlouhé bílé noční košili se objevila ve dveřích.
„Můžeš mi vysvětlit, co to tu děláš ??“
„Vařím si kávu, nevidíš ??“
„Na to je v půl čtvrté ráno poměrně brzo, nemyslíš ?? A mimoto, tohle jsem na mysli neměla. Sleduju Tě už několik dnů – už skoro týden jsi v noci ani oka nezamhouřila, chodíš po domě jak bludná duše nebo celý odpoledne sedíš v houpacím křesle a ani se nepohneš…Měla bych zavolat Tinelle.“
„Nech toho, Yasine…“
Obě věděly, že jsou to plané řeči. Tinella, Mirethina dcera, odešla před více než deseti lety z domu a nikdy se už neozvala. Yasine si z toho někdy dělala legraci, když byla rozzlobená, anebo – jako třeba teď – když měla o přítelkyni strach – a vyhrožovala jí, že Tinellu najde a poví jí, „jak její matka na starý kolena blbne…“
„Mimochodem, víš že je někdy opravdu hloupé, když nejlepší přítelkyně bydlí přes ulici ??“
Yasin se usmála a nalila si kávu. Zívla a posadila se ke stolu.
„Tak vysvětlíš mi konečně, proč jsi už skoro týden noc co noc vzhůru ??“
„Čekám…balíček,“ odvětila Mireth neochotně.
U sousedů zaštěkal pes. Yasine ztuhla.
„Zdálo se mi to, nebo to taky slyšíš ?? Někdo…“
„…je za dveřmi, ano, slyšela jsem ty kroky…Dále !!“ zvolala.
Nic.
Ženy se zvedly, a opatrně našlapujíc se vydaly k domovním dveřím a chvíli bez dechu poslouchaly.
„Haló ??“
Když se nic neozvalo, Mireth stiskla kliku a otevřela.
Yasine vykřikl a šálek jí vypadl z ruky.
„Neříkala´s BALÍČEK ?!“
Zvuk roztříštěného hrnečku se ve ztichlé předsíni ozval s několikanásobnou ozvěnou.
Dítě v proutěném košíku na zápraží zavrnělo, otevřelo jasné šedé oči a rozkřičelo se.
Vireta, provincie Ghanali
Thorondor, 3024
Byla jsem nervózní…Jako snad každý v novém prostředí – ale když jsem se rozhlédla po třídě, na většině tváří jsem spatřila buď sebevědomě jisté, nebo znuděné, otrávené výrazy. Jak to tak vypadá, ani tady si nenajdu přátele…A to jsem se na první den na střední tak těšila !!
„Ahoj !!“ ozvalo se vedle mě.
Ponořená do myšlenek, neslyšela jsem nikoho přicházet, a tak jsem sebou lehce škubla. Otočila jsem hlavu a střetla se s párem hnědých, tak trochu šelmovských očí, v nichž svítily rozpustilé jiskřičky.
„Můžu si přisednout ??“
„Jistě,“ usmála jsem se.
„Já jsem Gali…A Ty ??“
„Silwen,“ odvětila jsem.
„Silwen ?? Zvláštní jméno…ještě jsem ho neslyšela – jé, to je ale nádhernej šátek !! To je hedvábí ??“ Galiina ruka se natáhla po šátku, jímž jsem měla vlasy svázané nad čelem.
„Ano,“ uhnula jsem hlavou a od dalšího vysvětlování mě zachránil příchod naší nové třídní profesorky.
Zatímco podle seznamu kontrolovala docházku, pohlédla jsem na Gali. Bála jsem se, že se urazila, ale vesele se na mě zazubila a zase věnovala pozornost profesorce.
S úlevou jsem se opřela a na okamžik zavřela oči.
Na to, jak jsem se ráno bála, to vůbec nebylo tak špatné.
Ilmea, provincie Ghanali
Thorondor, 3008
„To…to…to…To je DÍTĚ !!“ zavřeštěla Yasine.
„Nekřič tolik…Probudíš ho !!“ obořila se na ni Mireth důrazně, ale tiše.
„Nebo JI. Nechtěla bys nám vysvětlit, co se to tady děje ?!“
Mireth leknutím nadskočila a málem upustila košík na zem. Otočila se a hleděla do tváře Ges.
„Co tu děláš ??“
„To bychom se měly zeptat spíš my, ne ??“ Arey stála ve dveřích, jako všechny i ona v dlouhé bílé košili a navzdory vážnosti situace se zdálo že přemáhá smích.
„Co tu všechny vlastně vůbec děláte ?!“ rozčilovala se Mireth – tiše, aby nevzbudila dítě, takže rozmrzelý, rozzlobený tón poněkud ztratil na účinnosti.
„Yasine, když šla k tobě, zavolala Ges a ta vzbudila mě. Jsi v přesile, tak neodporuj. Co kdybychom šly raději dovnitř ??“
Mireth s povzdechem zavřela dveře.
Vireta, provincie Ghanali
Thorondor, 3024
„…Potom aktivátor přenesete do zkumavky a následnou reakci popíšete. Nějaké otázky ??“
Nespokojené mumlání naplnilo laboratoř.
„Chápeš to ??“ otočila se ke mně Gali a v každé ruce držela několik vypláchnutých zkumavek.
„Noo…Lehce. Lehce zmateně.“ Pokusila jsem se o povzbudivý úsměv, ale pak jsem to vzdala a povzdechla si. „Ne. Vůbec tomu nerozumim,“ připustila sem.
Očividně jsem nebyla sama – skupinka vedle nás – poznala jsem v ní jednu slečnu ze sousední třídy, která se mnou navštěvovala seminář kreslení - měla také problémy :
„Kašli na to, Cigu, tohle tam nelej…!!“
„A proč ne ?? Dyť je to jedno, když to bouchne, napíšeš prostě do toho okýnka „Bouchlo to“, a je to, vole…“
„Ale no tak jo, chci už vypadnout, tak ať to máme…Mám odpoledne rande, už takhle přijdu pozdě…“
„Fakt ?? S kym ??“
To už se ale Cig nedozvěděl ; v jeho ruce vybouchla zkumavka.
Jak se tekutina rozstříkla po dlouhém laboratorním stole a nastříkala i do ostatních zkumavek, spustila se řetězová reakce, místnost se naplnila neprůhledným, dusivým černým dýmem a výkřiky.
Strhla jsem Gali na zem a lehla si vedle ní ; hlavu jsem si chránila rukama.
Po době, která se zdála nekonečnou, hluk konečně ustal. Snažila jsem se vzpamatovat a zhluboka se nadechla ; pod tváří jsem cítila jakési lepkavé teplo.
Podívala jsem se vedle ; Gali se zmateně rozhlížela kolem, pak se podívala na mě.
„Můj bože, Silw !! Kolem Tebe je plno střepů…Ukaž, nejsi pořezaná ??“
Střepy ?? Aha, napadne mě, to bude ono…
„Podej mi ten mi hadr !! Rychle…“ mávnu rukou nalevo od ní.
Hodí ho ke mně. Rychle jím setřu zvětšující se skvrnu pod obličejem, přidržím si ho na tváři a vyběhnu z laboratoře…Nevím, jak bych Gali nebo komukoli jinému vysvětlovala svou modrostříbrnou krev…
Ilmea, provincie Ghanali
Thorondor, 3008
„Bože, je nádherná…“
„Podívej, Ges…Co to je ?? Hedvábí ?? „Je to jemné jako pavučina…“
Yasin držela ve vzduchu namodralý, čtvercový kus látky, v němž bylo dítě zabalené ; třpytil se ve světle a měnil barvu, jak se pohyboval.
„Nevím…Podívej, tady v rohu je něco vyšito !! No přece tady, ta stříbrná nit…Ukaž !!“
„Opravdu…Co je to sakra za směšný znaky ??“
„Copak to tam máte, děvčata ??“
Ges vyprskla, když si uvědomila, že tím Arey myslí je – šedesátileté báby…
„Tak se pojď podívat, ty čarodějko…Třeba je to tajná abeceda,“ usmála se na ni. Občas tak Arey popichovaly kvůli její zálibě v tarotových kartách.
„Asi vás zklamu…Žádná tajná abeceda,“ usmála se. „Jsou to runy…Počkat…Hmm…“
Pokrčila rameny. „Nedává to smysl…Nejspíš je to nějakou cizí řečí…Ale to nechápu, na celý Pevnině by se sice našlo pár dialektů, ale tohle…“
„Tak už nás nenapínej, co je tam ??“
„Stojí tam Silwen, merel –en– Tinella i Tirmo.“
Odpovědí jí byla dvě pozvednutá obočí a nechápavý pohled.
„To znamená Silwen, dcera Tirmova a Tinellina.“
„Tvoje VNUČKA ?!“
Ilmea, provincie Ghanali
Thorondor, 3025
„…a proto odcházím. Nezlob se na mě, babičko…Mám Tě ráda. S.“
Ještě jednou po sobě dopis přečtu, a pak ho položím na kuchyňský stůl.
Otevřu okno do zahrady a opatrně se jím provléknu, dávám pozor na babiččiny pelargonie…Tak, povedlo se…
Rozběhnu se zahradou, otevřu branku, otočím se a zavřu ji na petlici. Rozběhnu se vysokou luční travou do kopce směrem k lesu…
Ilmea, provincie Ghanali
Thorondor, 3025
Mireth se dívala, jak se postava její vnučky zmenšuje a zmenšuje. Po vrásčité tváří jí stékaly slzy, ale ona se usmívala. Věděla, že až přijde do kuchyně, na stole, vedle konvice na kávu – té samé, jako před sedmadvaceti lety, najde dopis, a věděla, že i tenhle bude končit slovy „…a proto odcházím. Prosím, nezlob se…“
„Taky Tě mám ráda, Sluníčko…“ zašeptala, když Silwen zmizela za kopcem.
Galorn, provincie Ghanali
Thorondor, 3025
Bez dechu doběhla k lesu ; tak daleko snad ještě nikdy neběžela. Tráva se pod jejíma nohama skoro neohýbala, jak měla lehký krok ; teď tu stála, bledá, ale s uzardělou tváří, a jasnýma šedýma očima hleděla k lesu. Ano, tamhle jsou…
Hlasitě, šťastně se rozesměje a vykročí k nim. Krok stíhá krok, stále rychleji a rychleji…V běhu si z hlavy strhne šátek a pevně ho stiskne v dlani…
Teď už se nemusí stydět za své špičaté uši.
Diskuze
Chytré, pěkné, milé, čtivé, takže za pět :-)
Co se týče názvu, po přečtení s ním souhlasím, ale když jsem ho poprvé spatřila, řekla jsem si, že to bude blbost...a vida, není :-)
Lischai: Když už jsme u toho lichocení, já si taky tvoje názvy nepamatuji, i kdžy obsahy většinou jo. :-) Je ale fakt, že by se do názvu hodilo aspoň jedno slovo, kterému by člověk rozumněl.... za co by se chytil a tak.
Tristan:
Ale no tak... to bylo ošklivé. :-)
Já jen vycházím z toho, že název musí zaujmout a donutit čtenáŕe ten paskvil vůbec číst... no a někdy mi to holt ustřelí... :-)... jinak mě ale upřímné zlobí názvy, které zapomeneš, sotva si je přečteš... třeba jméno té tvé povídky s feťákem si už nepamatuji... a jaká byla!
Lischai: Co se tebe a tvých názvů týče, je všeobecně známo, že ty v něm často prozradíš celý příběh... a teď by si to chtěl vypěstovat u jiných :-) Styď se :-)
Lischai:
Obecně bych s Tebou vřele souhlasila, ale u Annalin bych to uměla pochopit jako textovou strategii. Rozehrávka mezi dvěma světy...
Jinak "Mormacar" - to je zkratka pro MOravské MAlé osobní auto?
Apea:
Ad c.
Myslíš? Já osbně nemám k takovým - z nedostatku lepších výrazů jim tak říkejme - nesmyslným názvům...zrovna nejvřelejší vztah...
Když otevřu čekárnu, spíše než na "Mormacar" nebo "Olorannalindë" se těším na: "To je jedno, hlavně když tam budeš ty." (název IMHO na 5*)
Lischai:
a) V jistém smyslu bych se zastala Tristana, ta rovina naší "současnosti" je v povídce funkční, jenže jde o to, co Annalin sleduje.
b) Ono nejde jen o čtyři jména, z hlediska děje vyprávěné povídky je celý svět, ve kterém se odehrává vystavěn s neekonomickou velkorysostí. Líbí se mi to, vytváří to očekávání, že jsou za tím i jiná vyprávění, že jsem zapletená do řady dalších příběhu, které neznám a třeba nikdy znát nebudu.
c) totéž o názvu, dotváří napětí, které rozehrává i určení míst.
Okamžitě po zmínce o ledničce, jsem žačal cíti, že si mi to bude líbit.
Co dodat?
1. Tristanův pozemský kalendář (5. května 9750 n.l.) mi nepřipadne jako úplně výherní nápad. Spíše bych zvážil uvozování: "O 17 let dříve...", ale v zásadě bych za něj taky ruku do ohně nedal.
2. Scéna ve školní laboratoři mi moc nesedla... připadala mi taková... moc středoškolská. Dávala jsi čtenáři ohromnou možnost pro představu světa a prostředí a tohle mi přišlo... no... jako bych četl slohovku. "Můj běžný den ve škole." :-(
Teď mě napadá, že jsi to tak možná chtěla... něco ve stylu "Co má asi můj spolužák pod tou vlněnou čepicí..." ale pak by zase mělo svoje opodstatnění datum 5. května 2004. Ačkoliv to už by jsi se odvážila na moc tenký led, který by citelně pohnul s celým pojetím povídky, která je IMHO více než obstojná tak jak je.
3. Asi jsem se trochu ztratil ve jménech... na vyznění povídky to nemělo příliš vliv, ale možná by nebylo do věci příšte u KRÁTKÝCH povídek jmény více než šetřit.
4. Název je další z mála věcí, které se mi tak úplně nelíbily... Co takhle: "Co šátek nezakryje", "Kdo opravdu jsem" apod.?
A závěrem?
Už od ledničky se mi to líbilo.... A pokud vzmeme v úvahu serverový průměr a můj subjektivní názor...
Jen tak dál Annalin, jen tak dál.
Bylo to pěkné, mě se to teda velmi líbilo, a proto 5*
Vážená Annalin
Co mě tak trochu vadilo byl tvůj kalendář.... nebo elfí nebo já vlastně nevím odkud je, ale dost mě mate. Kdyby si použila klasický náš (nejlépe s nějakým zajímavým rokem) možná by to vyznělo.... důvěryhodněji. Ale to je jen můj pocit.
Vcelku mě i zamrzela barva její krve. Krev je rudá.... to mi nikdo nevyvrátí :-) Ale to je tvoje představa elfa, takže prosím.
Nezdá se ti těch "babek" trochnu moc? S těmi prazvláštními jmény se v tom člověk utopí.... ale to by pak asi musely hrát prší nebo tak šachy, že? :-)
Závěrem: Osobně se mi takové povídky nelíbí, ale tahle je vážně skvěle napsaná... ač srdce říká ne, nejde jinak. U mě je to na výbornou....
Snad se příště trefíš i mě do noty :-)
Rád jsem tě poznal takto....
Tristan de la Tour, Pán od Cesty