Až i ty začneš slýchat anděly
| Autor: | Lischai |
|---|---|
| Přidáno: | |
| Hlasovalo: | 33 |
Můj nejdražší příteli.
Posledních několik měsíců jsem vnímal jako ve snu a nyní se mi i snem zdají být. Neurčité obrazy myšlenek se tehdy míhaly před mýma očima a já se snažil pochopit, co znamenají. Snažil se najít důvod toho, proč se věci dějí tak, jak se dějí. Proč každá příčina má svůj důsledek a proč si já vprostřed toho připadám tak osamělý a bezvýznamný.
Proto jsi ode mě tak dlouho nedostal žádný dopis. Byl jsem až příliš ztracen v nekonečném proudu strachů a obav, lapen v děsivě rychlém tanci světa, který se neustále žene dopředu a do zapomnění strhává ty, kteří s ním nejsou schopni držet krok. Každý nový den s sebou přinášel stále nové, a přece ty stejné, otázky. Budu mít co jíst? Kde spát?
Když jsem se však jednou ráno probouzel ze spánku, v posledních několika okamžicích klidu, když jsem se snažil uchopit vzpomínky na mé snění a ony mi protékaly mezi prsty jako zrna písku, když jsem pozoroval slunce, v jehož zlaté záplavě se ztrácely oprýskané zdi domů, když jsem vstával a snil, že slyším šum větru v korunách vysokých stromů, že cítím vůni čerstvě pokosených polí, že nemám žádné starosti o to, co bude. V těchto posledních okamžicích probouzení, jsem byl skutečně šťastný.
A potom jsem byl najednou vytržen z toho ticha a klidu. Vyrván z míst, kde vše leželo ve stříbrném oparu míru, jsem byl vržen do nikdy nekončícího zápasu o přežití. Pod šedým nebem nového dne jsem začal svůj boj – jako včera. Jako každé včera, které v mém životě kdy bylo. Hnán věčnou lidskou touhou udržet si své místo na slunci, jsem se i já rozeběhl do shonu, potu a utrpení lidské existence - do šílenství nového dne jenom proto, abych stál na jeho konci. Pro okamžik, kdy budou mé neznáme vyřešeny: jedl jsem, mám kde spát. Nežil jsem pro ten den, ale pro okamžik jeho konce. To tam bylo majestátní ticho lesa a obloha posetá hvězdami. Jen dál se rvát a utrhnout si pro sebe kus budoucnosti. Zápasit a zápasit o přežití znovu a znovu až do konce svých dní.
Ale tehdy jsem nad tím začal přemýšlet – v jednom jediném okamžiku zlomu jsem začal přemýšlet. A pochopil. Pochopil jsem základní problém lidstva, odpověď na první i poslední otázku, kterou si lidstvo klade: Proč jsme tady? A když už tu jsme proč musíme zemřít?
A jaká je má odpověď? Děláme chybu. Velkou chybu. Člověk neustále spěchá, utíká před svým strachem ze smrti, před svoji pomíjivostí. Nakonec ho však věčnost stejně dostihne a pohltí. A v posledním děsivém okamžiku, když srdce přestane bít a v nekonečném tichu rušeném pouze ševelem křídel přilétajících andělů, si člověk nemůže neuvědomit onu děsivou pravdu: Celý jeho život byl zápasem se smrtí – a nic kromě toho boje v něm nemělo místo. Nic. Nic nedokázal, nic po něm nezůstalo. Jen předem prohraný zápas. Věřím, že až i ty začneš slýchat anděly, pochopíš, co já už dávno vím. Člověk totiž, můj příteli, neumírá zdolán časem, nemocemi, hladem nebo něčím podobným. Člověk umírá vyčerpáním ze závodu se smrtí.
A s tímhle pochopením mám najednou spoustu času. Už se smrtí nezápasím. Veškeré otázky, na které jsem hledával odpovědi, jsou teď malicherné a nepodstatné. Vše, co mě kdy trápilo, je jenom vzdáleným stínem. Nezabývám se hledáním odpovědí – ty přijdou samy. Mám čas. Čas na poslouchání šumu větví, čas na procházku pod oblohou plnou hvězd. Mám čas i na to, na co jsem ho dříve neměl. Na psaní dopisů.
Diskuze
Lischai & Alcator
Diskusia utvrdzuje oponentov v ich omyloch.
Murphyho zákony
Tak to bylo a tak to bude. Snad jen...ty víš, jak stejné máme názory... tak nač si je měnit? ;-)))
Lischai: tak dyť my se vlastně nehádáme, my si jen měníme názory viď?? :-)
Makri: S tebou bych se nikdy hádat nedokázal. Stejně jako s žádným jiným člověkem, který se na mě po otázce: "Kolik je na nebi hvězd?" nedívá jako na blba. :-)
Je to prostě úžasné.. jen tak dále..:-) líbí se mi tvoje názory (což ostatně víš) i když se s tebou občas hádám..:-) je to moc dobré..:-)
Carpe diem.
Ne… nemlčím.
Spisovatelé, básníci či filosofové se po celý svůj život snaží lidem okolo sebe ukázat "druhou stranu mince" jejich pohledu na svět. Mnozí z nich však zapomínají, že každá taková mince nemá strany dvě, ale že jich má šest miliard.
Na diskusi okolo mé úvahy lze vidět to, co je pro koho podstatné.
Pro někoho je důležité, aby povídka nebo úvaha splnila předepsané počty slov a procentuelní rozložení myšlenek.
Pro někoho je dílo dobré tehdy, pokud po jeho přečtení zjistí, že se mu k rukám lepí slzami nasáklý papír.
Někdo naopak vyžaduje názor, který tu předtím nikdy nebyl.
A to jsou tři strany pohledu na věc. Od tří různých lidí. A takových je na zemi 6 miliard.
Já jsem vám jen ukázal jeden z mnoha, mnoha, mnoha náhledů na věc. Můj není dobrý, váš není špatný.
Žijme své životy podle svých vlastních názorů a ideálů a ne podle toho, co nám radí ostatní lidé. Svět je přesto všechno nádherné místo pro život. Alespoň v to doufám.
Hm, hm...
Nikdy jsem neměl tuhle rubriku rád, jelikož mě stále nebavilo číst nějaké básně či povídky a jiné taovéhle věci...je pravda sice, že jsem nikdy nějak moc nečet a že mám za život přečtených pár knih, ale nezmění na tom nic, že filosofii miluji...ne však jen tu!;-)
Dlouho jsem zde nezavítal a po dlouhé době, kdy jsem mezi milióny povídek našel konečně něco jiného a otevřel to, tak jsem byl...oslněn...takovouhle poezii...to je něco...tohle bych mohl číst, ale škoda, že v tom není více tajemna...mám rád, když člověk nad tím musí uvažovat! Musí si to číst pořád a pořád až se to naučí nazpamět, ale ani tak nepozná myšlenku autora...tenhle článek možná vypadá jako nějaký...že se dá rychle přečíst a kritizovat, ale kolikrát jste ho četli? Zauvažovali jste se nad ním? Neskrývá v sobě něco víc co nám chce autor říct...neřekl nám něco co ani nechtěl....nenaznačil nám něco....osobně si myslím, že sice jen řekl myšlenku, která je skryta v podvědomí jiných, ale nikdo se ji nezabývá jako vším ostatním....to máte jakoby se někdo začal zabývat tím proč? Proč vznikl svět? Kod ho stvořil? Proč ho stvořil? A odkud se val ten kdo ho stvořil? A proč vůbec byl ten kdo stvořil? ach ta filosofie?!:-)
diskuze se svhrla zvláštním způsobem, ale nevím jestli mám na některé argumenty reagovat tady nebo a později někde u stolu s názvem filosofie...!:-)
Někteří z vás co tady něco psali mi občas přijdou s prominutím jako opravdu burani...!:-(
Dlouho jsem nic nehodnotil, ale teď hodnotím a nemůžu jinak než za 5*!
PS: Nevím jestli autor záměrně mlčí? nebo by nám mohl něco říct k úvaze, ne?!
Tex.
A jen mimochodem, nikdy jsem neřekl, že by se z diskuze měl každý poučit, řekl jsem, že by se měl zamyslet. V tom je rozdíl.
Alcator: Ó né, jistě že né, tak docela jsi mne nepochopil, omlouvám se za to.
Zajisté, kdybych hodnotil podle tvých kritérií, která si zde již dříve nastínil, byl bych jistě nucen přiznat, že článek není tak dokonalý, ale to já nemohu. Já musím hodnotit podle svého subjektivního pocitu, podle toho jak na mne článek zapůsobil, jak mne oslovil autor a jaké pocity ve mně článkem vyvolal.
Máš možná pravdu v tom, že nehodnotím tak docela správně, pokud článek samotný beru v potaz až na jakémsi druhém místě, jenže podle mě jsou pocity vyvolané ve čtenáři a jeho oslovení daleko důležitější nežli jakákoli forma.
Ptáš se jestli bych natolik kladně hodnotil jednovětný příspěvek? Pak odpovídám ano.
Hodnotil bych stejně kladně i jediné slovo, pokud by na mne tímto způsobem zapůsobilo, nutno ovšem podotknout, že takové slovo neznám. ( Považuji samozřejmě tebou uvedenou větu za pouhý příklad a ujišťuji tě že na mne zdaleka nezapůsobila tak abych ji kladně hodnotil )
Toto jsou tedy moje kritéria, a stejně tak jako já nemůžu hodnotit podle tvých kritérií, neboť to můžeš jen ty sám a já nejsem tebou, tak ty nemůžeš hodnotit podle těch mých ze stejných důvodů.
Rád bych tě ale ujisti v jednom, zdaleka nestačí použít spojení "svět stínů" abych hodnotil vysoko.
A myslím, že ty by si své zhodnocení měl také vyjádřit protože, jak se domnívám, je to smysl a účel tohoto systému.