Umlčené výkřiky
| Autor: | Makri |
|---|---|
| Přidáno: | |
| Hlasovalo: | 22 |
Pohřbené perutě
Deštěm zelených smaragdů
ubitá.
Nekonečná tíha nebes, číše jedu
rozlitá.
Mezi mřížemi strachu
vězněná.
Křik, tlukot křídel bělásků…nic
ozvěna.
Bahnem minulosti světcem temnoty
slepá.
K nadějím za nehty mrtvoly
na víko rakve klepá.
Otazníky bez teček
proč se tedy ptáš?
Útěk listoví před krovkami hrobaříka ..
odpovědí se nikdy nedočkáš.
Vzepnula jsem ruce ke slunci
tmou… tak proč ta maska?
Nač slova, nač dýchat…
planá růže, stejná láska.
Se svítáním rozháním svatojánské mušky
… do rukou jehlici, v očích dým.
Světče, soudce, bohové
má volba? Kdepak světlo… tichý stín..
Tajemství duše touhy
Had… obejmul obzor tmavý,
slůvek pár, letmé doteky vánku,
na víčka buší polibky spánku,
bezvládný, spící plamen plavý…
Posedlý… morem, démonem bez jména,
v náručí ukrytá panenka slaměná,
zmáčený, okvětím rudých růží… za úplňku proměna,
tiché vzdechy svědomí tlačí rozhodnutí neměnná.
Utopte jej v slzách matek…
Ukřižujte, vykonejte svátost jatek…
Za přílivu červeného vína,
racci roztáhli perutě z mořské pěny,
klasy rákosí, bílé údy ženy
vítr s vůní soli, rubínová hlína…
Mračna černých vdov tančí nad mršinou,
ve tváři úsměv, oči však již nezazáří,
modrá barva se z nich vylila, jemná skvrna na polštáři,
zpěv syrinx zlákal dívku nevinnou…
Jehly zlaté propichují žárem tělo…
Ruce něžné vzepjaté marnivě prosí, by ještě nezetlelo…
Vábení snů…
Hlas ozvěny…trubek stříbrných.
Křik pobřeží…mořských racků.
Ostré útesy…jemný chorál sirén,
těch tónů toužím projít stínem.
Svá šedá křídla spíná šero..
to povede mne hřbitovem lvů..
Zahalena do plachtoví dávných Vikingů.
Hořící šípy, šípy pohanských ohňů se ztrácí v těle.
V těle, jež bylo v střed přijato smečkou vlčí,
pro jejich nářek má ústa věčně mlčí..
Oči hledají a nevidí v nedozírné dáli
nic a vše, hold mrtvému vladaři… legendu
Až padne hvězda poslední
a smočím rty v tvé krvi,
žaloba lásky mi vezme prsten pečetní.
Zhasne svíce, zhasne slunce polední
a v mých rukou zbude slepota,
nedozírná tma snoubící se s jezerním odrazem.
Pak v dáli s chutí černé hlíny,
Zaleskne se zbroj štiky jako kvítí Afroditino
a vůně vlčích máků zasáhne mé tělo
Snad pochopím, stalo se, co stát se mělo.
Stíny obklopily duši a ověnčily ji žárem
a do ticha zněl šepot kamene “Sbohem“
Anděl Temnoty povede mě cestou k oltáři.
Provede mne prachem i bouří..
až ke konci. Pak rozplyne se v cárech mlhy.
A tam, v barvách oblak najdu smrt, najdu konec duhy…
Diskuze
wow... nemam slov... klobuk dole Makri...velmi pekna
Can´t say anythin´...let me tell u only one thing, that this is the Most Beautyful poem I¨ve ever seen.
S úctou a poklonou Cryspy the speakerboxxx
Protože jsem nováček a žádnou jinou báseň od Makri jsem ještě nečetl a ani nehodnotil, je pro mě povinností hluboce smeknout před jejím umem a básnickým cítěním .
Je pro mě velikým potěšením ohodnotit tento příspěvek 5*.....
Pro tvý básně mám slabost... Jojo. Tohle je skutečně krása.
Makri: Klobúk dolu.
Othelloo: Máš absolútnu pravdu. Táto báseň je naj.
Marigold: Tiež sa stotožnujem s tvojím hodnotením. 5*
Makri. perfektně napsané, skvělá práce, skvělé obrazy..celkově na pět a nebudu ani nic vytýkat, snad jen jednu poklonu: dostáváš se do složky mých oblíbených básní...opět...