Narážím, naříkám, drhnu a tápu,
stísněný v žaláři menším než já,
Matčin žár vzbudil mne, na svět se sápu,
nechce však pustit mě skořápka zlá.

Konečně! Zaťal jsem! Trhám a lámu!
vnímám chlad jeskyně, jež bude má,
Hladov se rozhlížím, najdu tu mámu?
Ano, už přichází, jídlo mi dá.

*Nemožné*

Nechci a prosím, ať pustí mne zpátky,
proč chtějí, abych šel o krůček dál?
Nemám prý odmlouvat: "Jen žádné hádky!"
Proč jenom nutí mě, abych se bál?

Ach ouvej! Já padám! Zatínám drápky!
Umřu? Vždyť o život tolik jsem stál?!
Však co to? Křídla mám z kouzelné látky,
máchnu - a ještě - a letím! Jsem král!

*Hrdina*

Přišel a vykřikl: "Dej mi své zlato,
nebo tě probodnu!" - hrozil mi sám...
Musím jej přemoci - Zkoumám, jak na to,
přemýšlím, s čím si ho k večeři dám.

Vyrážím! Útočím! Oheň a bláto!
V žilách a mysli teď zuřivost mám,
Drásám a pálím a trestám jej za to,
že v pýše znesvětil jeskynní chrám.

*Poklady*

Přiznávám - láká mě stříbro a šperky,
zbraně a brnění, kamenů třpyt.
Co kdysi zdobilo herce či herky,
sbírám a skladuji, musím to mít.

Peníze! Klenoty! Kompasů střelky!
Všechno, co odráží sluneční svit,
co nosí nadutí synkové, dcerky,
musí již na věky v slují mé dlít.