deshi  23. 11. 2004 v 3:15:10

Má vina

Rubíny Tvojí krásy
ozdobily můj hedvábný šat
a kyrys zbarvily svou krví

Mé šípy dávno
ztratily své letky
a otupily hroty z křemene

Pohanské víře odbily
zvony se znamením kříže
když Bůh se nedíval

Rubíny dávno pohasly
ve svitu jisker z oblázků
a první změnil se v kapku vína

Nathaelen  11. 6. 2004 v 11:31:50

Ctěný pane Holgere,
stejně jako asi většina uživatelů v této rubrice jsem se hodně bála Tvé kritiky. Ano, ano, ano, ve všech třech bodech máš pravdu... A děkuji.


Pár uschlých rubínů
na dně mé sklenice...
kdo do poháru to zpropadené víno dal?

kdo smyje a rozpustí obav mých směsice?
snad...možná... deště kapek pár...

Mgr. Holger  10. 6. 2004 v 21:29:39

Nač plýtvat kapkami,
Co na dně ulpívají.
Dopít a odejít -
Jen sklenky v pohádkách...
...nevysychají.

Snad jsem Ti to jasně podal...
Co bych Ti vytkl? - bolestnou sudbu Tvou (změna slovosledu za účelem tvorby rýmu - ale je to omluvitelné - v této míře)
3.4. - nežení, probůch, to slovo je snoubí, slovo žení se takto nepoužívá.

Ale i tak myslím, že tato báseň zcela vyčnívá nad močálem rubriky...

Nathaelen  3. 5. 2004 v 15:06:40

Fergus: to opravdu není. I ten má svůj význam...

Fergus  1. 5. 2004 v 22:12:30

Výborné - 5*
Akorát ten vrchní je tam jen kvůli rýmu...:-)

Nathaelen  14. 4. 2004 v 18:20:32

Vzácná paní Shelagh,
přesně tyto významy ten verš měl. Jinak Ti moc děkuji za tak nádherné ohodnocení. Z Tvých úst mne nesmírně těší.
S hlubokou úctou
Nathaelen

Shelagh  13. 4. 2004 v 19:59:42

Vzácná Nathaelen!

To je tak osvěžující báseň, a tím nemyslím, že by byla lehká formou či obsahem. Skláním se před uměním podat myšlenku v obrazech tak poutavých, že i ten, kdo nezná pravý význam slov, si užije krásných obrazů a metafor.

Vyzdvihnu jen jednu, co mi v mysli evokovala různé obrazy:
"Ránu však posypal kamennou solí" - sůl kamenná, NaCl, štípe v ráně až člověk slzí, a zároveň jako "kamenná" vyvolává obraz trvdého úderu nebo také těžkého břemene...

S úctou Shelagh

Nathaelen  13. 4. 2004 v 12:26:29

Milý Alcatore a obsidiane,
poslední sloka - vlastně celá báseň, ale poslední sloka asi nejvíc - má určitý podtext. Ten samozřejmě poznají jen zasvěcení, tedy ti, kdož ví, co znamená dopití poháru do dna (z mého pohledu). Proto je to tak, jak to je. Vím, že není ten verš úplně dokonalý, ale kdybych ho napsala jinak, asi by to nevystihovalo to, co jsem chtěla napsat. Máte samozřejmě pravdu v tom, že by se dala použít jiná slova, to bych už ovšem neřekla to, co jsem chtěla...

obsidian  11. 4. 2004 v 12:03:10

No musím uznat, že je to pěkné, ale nenadchlo mě to. Trochu mi tam vadí slovo vrchní, ale to je jen subjektivní pocit.
jinak nemám již co dodat, dám 4*

Alcator  10. 4. 2004 v 21:12:55

Moc pěkné... Škoda jen "odfláknutému" rýmu druhého a čtvrtého verše poslední sloky. Věřím, že dám tomu pár minut navíc, sedělo by to líp... Tahle báseň by se rozhodně v DrD použít dala...