Mrtvé jezero
| Autor: | ObrLuda |
|---|---|
| Přidáno: | |
| Hlasovalo: | 14 |
Klidnou hladinu vody v jezeře, téměř neslyšně, rozrážela příď úzkého člunu. Na něm se tísnil tucet mohutných mužů v kroužkových zbrojích, které překrývaly upravené obleky z kůže, aby tlumily cinkání kovu. Většina z nich držela krátké pádlo, jímž tiše, ale rázně zabírali, a tak hnali člun vpřed.
Za vedoucí lodí pluly další čtyři. Celkem se na nich přepravovalo na šedesát válečníků. Mířili k jednomu z ostrovů, které se nacházely na velkém Mrtvém jezeře. To jich bylo plné, ale jen na jednom se dal zahlédnout oheň.
Muž s hustým, černým vousem na přídi vedoucího člunu, upíral své hnědé oči do tmy před sebou. Snažil se pohledem vyhnout světlu, vycházejícího z velkého ohně na ostrově před nimi, špatně by tak potom viděl ve tmě a mohl něco přehlédnout. Nervózně mačkal jílec svého meče. Kdyby si jich někdo z ostrova všiml, mohla by tato výprava dopadnout špatně, protože měli výhodu většího počtu. Normálně by se sem ani nevydal, ale věděl, že dnes oslavují a tak hodně poleví v ostraze. A opilý válečník byl rozhodně snadnějším protivníkem. Naznačil veslařům, ať zpomalí. Před nimi se už rýsoval břeh, kde se nacházel i malý lesík. Zde se chtěli vylodit, alespoň v částečném krytí stromů.
Příď prvního člunu tiše zaskřípala o kamenité dno u břehu. Muži nehlučně vlezli do vody, která byla po kolena a rychle vytáhli loďku na břeh. Ostatní je ihned následovali a zanedlouho se jich všech šedesát shromáždilo na břehu, třímajíc své zbraně a štíty. Daremak, muž velící této výpravě, dal signál čtveřici průzkumníků, kteří se měli postarat o hlídky, aby vyrazili. Sám je pak se zbytkem následoval. Jako duchové se vplížili do lesíka a brzy už v leže sledovali dvoučlennou hlídku u ohně.
Strážní hojně popíjeli a hlasitě se smáli. Nikdo jiný nebyl v dohledu. Nejspíš všichni hodovali v dlouhé budově, stojící nedaleko od vody. Vypadá to dobře, pomyslel si Daremak a sledoval, jak se k hlídce plíží dva stíny. V okamžiku, kdy je od nich dělily jen dva kroky, bleskově vyrazily a oba strážní u ohně se sesuli k zemi s podříznutým hrdlem, aniž si cokoliv stačili uvědomit. Daremak zachytil signál, že je vše v pořádku, a tak s ostatními vyběhl z krytu stromů. Rychle se přemístili k budově, do které vedly jediné, dvoukřídlé dveře.
„Aledo. Ty a Koram půjdete se mnou první,“ řekl Daremak. Oba vysocí válečníci jen přikývli a přistoupili ke dveřím. „Jak už jsem před vyplutím říkal, co nejrychleji vběhněte dovnitř a zabíjejte jen ty, co vám budou stát v cestě, ať se co nejdříve dostaneme k Seregovi a jeho strážím. Ty co budou naživu pobijou ti za vámi…“ vysvětlil ještě Daremak a pak vyrazil do útoku. Společně s Aledem a Koramem rozrazili dveře a s válečným pokřikem vtrhli dovnitř.
Jediná velká místnost byla plná kouře z ohniště uprostřed, nad kterým se opékala nějaká zvěřina. Uvnitř byla dobrá stovka mužů, kteří se bavili, jedli a pili. Nikdo z nich neměl zbroj a jen pár mělo u ruky nějakou zbraň. Většina byla opilá tak, že ani nedokázala vnímat, co se kolem děje. A než to i ti střízlivější vůbec zjistili, byli útočníci v polovině místnosti a na zemi se v krvi válely dvě desítky mrtvých, či zraněných mužů.
Daremak seknul jednoho muže, právě zvedajícího svůj meč, přes obličej a dalšího vedle něj ihned bodnul do břicha. Odstrčil od sebe jeho svíjející se tělo a dál si razil cestu vpřed. Za okamžik už s několika dalšími stanul před pěticí mužů, v zádní části, držících připravené zbraně. Všichni to byli na pohled zkušení válečníci. Nejnebezpečněji však vypadal ten uprostřed. Jejich velitel - Sereg. Zrzavé vlasy zvýrazňovali krutost, která se mu zračila ve tváři. Modré oči metaly blesky na nepřátele před ním. Byl sice menšího vzrůstu, než svalnatý Daremak, ale ten se mu v šířce ramen nemohl rovnat. Svíral obouruční sekeru a šklebil se přitom. Několik válečníků, včele s Koramem na ně zaútočilo.
Daremak zaklel a snažil se k nim také dostat. Koram však již vrhl na Serega. Daremak věděl, že si zabitím Serega chce získat slávu, ale dobře věděl i to, že na Serega nemá, i když vzrostlejšího muže v místnosti nebylo.
Koram shora ťal na svého protivníka, s cílem rychle ho vyřadit, a vložil do toho celou svou sílu a váhu. Sereg se však příliš těžkopádné ráně lehce vyhnul úkrokem a sám sekl na Koramovu ruku s mečem. Ozvalo se zakřupání a Koram se nevěřícně podíval na krev, jež mu stříkala z pahýlu pravé ruky. Sereg neváhal a sekerou mu rozpoltil lebku. Zmrzačené tělo kleslo na podlahu a kolem něj začala růst kaluž krve.
Daremak skočil před Serega. Ten se na něj s úšklebkem podíval a pravil: „Jestli jsou všichni tví válečníci hloupí jako tenhle, tak dnes budu mít mnoho nových zářezů na své sekeře, Daremaku…“
„Chvástej se jak chceš Seregu, ale za okamžik stejně zemřeš.“ odpověděl Daremak. „A až tvá krev pokryje můj meč a tuto zem, všichni v okolí Mrtvého jezera si oddechnou, protože tak skončí jejich vraždění a prokletí, které jsi na ně uvrhl svou mrzkou přítomností na tomto místě!“
„Dost ty prašivý pse! Ještě uvidíme! Ukaž co umíš!“ odtrhl Sereg a zaútočil.
Daremak zcela zaskočen, sotva stihl vykrýt první ránu, již hned následovala sada dalších. Chvíli je jen odrážel, ale pak sám zaútočil na Seregův bok. Ten sek odrazil sekerou a dřív než Daremak mohl cokoliv udělat, do něj strčil ramenem. Daremak klopýtl, klesl na koleno a rukou s mečem se musel zapřít o zem, aby nespadl úplně. Sereg toho využil, napřáhl se a sekl na jeho hruď. Daremak jen bezmocně nastavil štít před sebe. Dřevo pod nárazem zapraštělo a vzduchem odlétl kus z něj. Sekera pokračovala dál, avšak vychýlena z dráhy se jen svezla přes žebra po Daremakově kroužkové košili. Ten neotálel a sám bodl. Byl to jen slabý výpad a přes zbroj by nikdy neprošel, ale pouhá halena, kterou měl na sobě Sereg, mu nebyla žádnou překážkou, a tak přes ni čepel prošla hluboko do Seregovy hrudi. Toho rána okamžitě zabila a on se sesul na zem.
Mezitím boj kolem utichl. Všichni Seregovi muži byli mrtví. Daremak se s zaúpěním zvedl na nohy. Pohmožděná žebra se ozvala. Vyprostil svůj meč a odplivl si na zem. Pak se dal do zjišťování svých mrtvých. Devatenáct jeho válečníků řež nepřežilo a šest jich bylo zraněno. Nechal je všechny vynést a nezapomněl pověřit pár chlapů, aby pobrali cennosti. Nakonec uvnitř zůstal jen on a Aledo. Každý si vzal soudek s olejem, co našli mezi zásobami, a začali jeho obsah rozlévat kolem. Daremak si přitom všiml nějaké hromady starých kožešin a jen tak ze zvědavosti do ní kopl. Ozvalo se vzteklé zaprskání a mezi nimi se objevila tvář.
Daremak zděšeně uskočil. Pod kůžemi se skrývala seschlá, ošklivá babizna, s kůží jak starý pergamen a jen jedním okem. Tím se na něj podívala a zasyčela: „Ať vás pohltí temnota! Ať na vaše srdce šáhne ledová ruka za to, co jste zde provedli! Pro…“ její slova ukončil Daremakův meč, když jí utnul hlavu. Ta se s zaduněním odkutálela do rohu místnosti. Aledo k němu přiběhl a podíval se na bezhlavou mrtvolu.
„Kdo to byl?“ zeptal se.
„Nikdo,“ odpověděl Daremak.
„Slyšel jsem co říká. Byla to čarodějnice že? Seregova čarodějnice. Ty řeči ve vesnicích kolem Mrtvého jezera, že nějakou má, byly pravda. Ona nás proklela!“
„Nebyl to nikdo! A proto se o tom nikdo z mužů nedoví!“ křikl vztekle Daremak. Když se na něj Aledo ustrašeně podíval, tak ještě dodal: „Žádnou kletbu nevyřkla. A není třeba ostatní zbytečně strašit. Teď běž za nimi.“
Aledo stál okamžik na místě, ale nakonec přikývl a odešel. Daremak vzal ze zdi pochodeň a hodil ji na hromadu kožešin. Tu ihned začaly olizovat rudé jazyky. Otočil se a vyběhl ven. Když společně s ostatními odcházel k lodím, byla již celá budova v plamenech a kolem se nesl zápach spáleného oleje a masa.
Naložili mrtvé a zraněné a vypluli. Daremak, opět na přídi vedoucího člunu, se díval před sebe. Všiml si, že se začíná zvedat mlha, což nad Mrtvým jezerem nebylo příliš nezvyklé. Nakonec však byla tak hustá, že i když byl měsíc v úplňku, neviděli ani na délku paže. A i se zapálenou lucernou se to příliš nezlepšilo. Najednou člun s Daremakem narazil na něco pevného. Daremak už po několikáté zaklel a zvedl lucernu výše, aby se mohl rozhlédnout. Viděl zemi. Mohli narazit na břeh jezera, ale stejně tak i na nějaký ostrůvek. Řekl ostatním, aby počkali, vystoupil na pevnou zem a udělal několik kroků vpřed.
Už se chtěl otočit zpět, když zaslechl výkřik před sebou. Natočil se směrem, ze kterého přišel, a vydal se jím. Nikoho však nemohl najít. A nakonec si začal nadávat, že vůbec někam šel. Ztratil směr a nevěděl kudy se vrátit. Zavolal do mlhy, ale nikdo se neozýval. Bloudil kolem, když si všiml něčeho na zemi. Vydal se k tomu. Bylo to tělo. Sklonil se a otočil ho, aby viděl tvář. Ihned ji poznal. Tvář zkroucená bolestí a jakoby pokrytá námrazou patřila mrtvému Aledovi. Daremak vyskočil na nohy a začal se rozhlížet kolem sebe. Třásl se. Zimou i strachem. Opět volal na své muže a přitom se třesoucí rukou snažil tasit meč, jakmile se mu to podařilo, hned mu zase vypadl. Měl tak ztuhlé a necitlivé prsty, že jej nedokázal udržet.
Chtěl se rozběhnout, ale nemohl, cítil, že jej něco drží. Podíval se dolů a zachvátil ho děs. Ze země, jako kouř, vystupovaly průhledné bílé ruce a vydávaly slabé, bílé světlo. Některé jej držely za nohy, další jako hadi kroužily kolem a stoupaly stále výš. Snažil se vykřiknout, ale nemohl. Zcela ochromen pozoroval, jak ruce stoupají. Tělo mu postupně tuhlo trýznivým chladem. V okamžiku, kdy jedna z rukou dospěla k jeho hrudi, mu do ní pomalu vstoupila. Daremak cítil mučivou bolest, dohánějící ho k šílenství. Ruka obalila jeho srdce. Otevřel ústa k výkřiku. Pak sevřela…
Diskuze
Co povídce nejvíce podle mého soudu chybí, je konec. Vše zůstalo jaksi na půli cesty - k úplnému vyvrcholení v závěru schází tak jedna, dvě, možná tři věty. Povídku jsi dovedl k vrcholu - když hlavní hrdina umírá, ale v závěru schází katarze, uvolnění vyvolaného napětí, takové to "sklouznutí po vlně" z vrcholu.
O dalších věcech se tu zmiňovali hodnotitelé přede mnou, já bych ještě doplnila:
1. Ujasnit si správné psaní přímé řeči - tam byla drobná chybka, ale proč to nedovést k dokonalosti.
2. Nejasnosti, nad kterými se čtenář zarazí a musí přemýšlet, jak to má být správně (Kdyby si jich někdo z ostrova všiml, mohla by tato výprava dopadnout špatně, protože měli výhodu většího počtu. - koho bylo vlastně víc?)
3. Zbytečné používání podstatných jmen slovesných - lépe napsat přímo sloveso a udělat z toho celou větu (v částečném krytí stromů, zabitím Serega chce získat slávu). Pravda, musely by se překopat věty okolo, ale přispěje to k hladšímu plynutí textu.
4. Nemusíš vždy přesně popisovat polohu, kde se co nachází. Pokud takový popis použiješ uprostřed věty, rozhodí to její význam a čtenář se soustředí na přestavu, kde že se ta zatrolená věc (děj) nachází (odehrává) - ...plná kouře z ohniště uprostřed, nad kterým..., ...stanul před pěticí mužů, v zádní části, držících připravené zbraně...
5. Jak mohl být Daremak zcela zaskočen Seregovým útokem, když k němu stál čelem a chystal se ho zabít?
Je vidět, že jsi nenechal dílko odležet. Škoda, mělo na víc, líbily se mi právě ty hrdinské řeči, přesně k tomuto stylu sednou.
Holger: nejsem trpaslík a znám význam slov ironie a sarkasmus.jak jsem ti napsal do pošty...tak to vyřešíme..
Marigold - nevím, zda jsi pochopil, co jsem tím chtěl říci... Doporučuji si lépe přečíst to, co jsem napsal. A poslední věta není pozitivní hodnocení, ale ostrý sarkasmus.
Marigold: Musím trochu souhlasit s Holgerem. Myslím, že bys tomu mohl věnovat trochu více času. Viz článek Havran. Jaktože ty jsi tam napsal něco otom, že je to jako vážně dobrý a já jsem našel přes deset věcí, které jsem tomu článku vytknul a dal jsem oproti tvým ***** mé **. Ano, možná jsem mohl dát ***, ale stejně je to rozdáíl dvou hvězdiček jen protože já jsem si s tím dal trochu námahy a vypsal chyby.
Chci říct, mohl bys u článku, který schválíš napsat pár výtek a poznámku, že další necháváš dalším hodnotitelům. Nechci, abys to přeháněl, ale trocha té konstruktivní kritiky ze strany autora by byla vhodná, máš za tu rubriku zodpovědnost a redatorování neznamená jen tam naházet html a nějak ohodnotit a přihodit větičku typu: "Tak sem to teda ohodnotil, je to vcelku dobý (počet hvězdiček)."
ObrLuda: Jo, to je trochu jinak řečeno totéž. Stejná myšlenka. ...prozraď tu povídku ...heh.
Holger: jasně, jenže je to můj subjektivní názor a je škoda, že to občas lidi nemohou vidět jak to vypadá před schválením. Navíc mě se to může líbit stokrát a i přesto to nemusí mít kvalitu iného dílka kteréžto má vyšší hodnocení. nejde jen o okamžikovou náladu, ale ej třeba to brát objektvně...
Marigold - to je nesmysl, překlepy a chyby by sis měl především opravovat po sobě, protože to občas vypadá, že nejsi při psaní při smyslech. Pokud nejsi přímý a adresný, je jakékoliv hodnocení na prd, protože nikomu nic neřekne. Redaktor by neměl sloužit jako automatický opravář článků, ale měl by určovat kvalitu rubriky a umět ji posoudit. (viz Pohled do palantíru na stole Články a Eseje - opravovat pravopisné chyby) Pokud se chyby po schválení neprojeví, pak nemají mít ani vliv na celkové hodnocení, protože pak toto hodnocení ztrácí na objektivitě.
Hodnocení typu je to pěkné, ale není to výborné je opravdu velmi exaktní a souměřitelné, jsou z něj okamžitě jasná Tvá hodnotová kritéria.
Saladin: Nezbývá mi než s tebou v podstatě souhlasit. Alespoň v tom, že je to pouhý průměr. Stalo se to čeho jsem se bál - tj. že to co se mi zdá v celku dobré není nic moc. Ale taky jsem se trochu poučil - chybami se člověk učí. A alespoň mi to vnuklo nápad na povídku s lepším (doufám .) dějem, takže snad ta další...
Ale myšlenka: Neser bohy v tom není, přinejmenším jsem to neplánoval. Prostě spíš takové: Nemysli si, že když někoho porazíš, tak jsi vítěz.
Hele, všichni vytýkají přílišný spád a stručnost a já délku a rozvláčnost, není to zábava? Mno, mě to tak opravdu přišlo. V každém případě nejpřesnější komentář má k tomu asi LordLoskuták v čtvrtém odstavci svého příspěvku - tam to asi vystihl nejpřesněji. Proto hodnotím, jak hodnotím.
Budu reagovat bez toho, abych si přečetl diskusi, takže možná vytýkám chyby, které už někdo vytkl (pokouším se tím o větší nezaujatost).
Ze začátku mi to přišlo trochu rozvláčné, aby pak konec byl zfouknutý jedním odstavcem. Jako by ten začátek byl nastavovaný, nebo možná spíš by šel napsat obratněji. Jestli jsi tím chtěl v příběhu navodit napětí a tajemnou, možná by se to ještě více povidlo, kdybys tomu dal větší spád.
Promiň mi, když říkám, že příběh je slabší a nikterak originální, stejně jako myšlenka. Neser Bohy, jestli jsem jí pochopil správně. Promiň mi, když ti dám, kolik ti dám, ale není na tom nic světoborného ani novátorského, přestože na tom nejsou ani žádné chyby.
Přijde mi to jako průměr. Vcelku dobrá, ale ne víc.
LL: určitě ne, je to pěkné, to ano, ale není to výborné..poochop, abych dal povídce 5 musí být excelentní, abych dal čtyři musí být pěkná, navíc spousta věcí se Losky po schválení neprojeví a redaktoři o ní nemluví..třeba chyby překlepy a apod...