Osude prokletý
| Autor: | Abulafia |
|---|---|
| Přidáno: | |
| Hlasovalo: | 12 |
té, co v propadlišti dějin spočívá,
hned rouhám se, hned boha prosím,
za odpuštění ženy, kterou rdousím,
která se na mě usmívá,
úsměvem dítěte, co rychle dospívá.
Bojím se života, smrti se hrozím,
osude prokletý tebe všanc dám,
přijmi mou báseň, kterou se vzpouzím,
kterou všem říkám, jak tebou pohrdám.
Braň se ty prohnilá bestie
obludo bez cíle, nicoto zkažená,
trosko básníka, torzo naděje
přinášíš bídu, mor a kurděje.
Nosiči zápachu, zlo vůlí skvašená
mrtvolo prolezlá, ohavo sušená,
pod tlapou práchnivou slizem se pokreje
každá píď země, kam jenom vkročíš,
ztracencům poroučíš, bičem je práskaje,
na jejich rány pak s radostí močíš.
Myslíš, že leknu se, že zalezu do díry,
jak krysa uteču ve svitu měsíce?
Jak slunce bez lesku, jak rytíř bez víry,
schován se do snění, do výhně od síry?
Odejdu v temnotu, překročím hranice?
Propadnu do prázdna, oddám se panice?
Requiem zahrajou tesklivě klavíry,
pohřbí mě zaživa v strnulém děsu
na všechny strany, že rozešlu kurýry?
Prve jsem odmlouval - nyní se třesu?
Ne dnes nepodlehnu, ne v této chvíli,
jsa zmrzačen strachem, však stojím tu pevně
jak zchromlý anděl jsem, v pekle co zakvílí
můj bídný pobyt zde se ke konci nachýlí.
Ó moci přesladká, já sloužil ti věrně,
proč teď svou budoucnost vidím tak černě?
Mou rakev z mramoru kněží již omyli,
tělo mé dýchá, přec do hrobu dáno,
zabitím lásky, srdce mé zabili
a na náhrobku mém je zlatem psáno:
Ten jež zpěvy lásky pěl,
naivní chlapec miloval a milován být chtěl.
Diskuze
Dílko myšlenkově celkově nesourodé, roztěkané… Hlavní motiv je chvíli vláčen osudem a chvíli s ním zápolí. Očekával bych, že celý text bude pozvolna spět k poslání v závěru, ale bohužel tomu tak není, místo toho je zahalen a časem zatížen poměrně zbytečnými rekvizitami, které jen posilují mé přesvědčení, že autor v otázce výzvy osudu, příp. odevzdání se osudu nemá jasno.
Stavba dílka trpí snahou o zachování formy, což je problémem pokusů o baladu ve stylu Villona. Jejich tvůrci na tomto serveru utíkají od toho, co by chtěli sdělit, v rámci formy nejsou schopni nějak cíleně budovat příběh (míněno postupné dobírání se k hlavnímu sdělení) či atmosféru (aby byla správně pointována). Celkové plynutí básně pak přináší liché (ve smyslu nadbytečné, nesdělné, prázdné) verše, konkrétně 1.6, 2.3, 2.4, 2.10, 3.7, 3.9, 4.2, 4.3, které nejsou pro hlavní motiv podstatné a zbytečně jej rozmělňují. A to i v případě máchovských rekvizit (2.3., 2.4).
„Močení na rány“ mi připadá samoúčelně dekadentní vzhledem k tomu, že báseň nemá jiné dekadentní směřování, či pro špatné načasování pro odpudivou narážku, která by mohla působit jako výrazný prvek, ale pokud by byla nějak pozvolna uvedena (metodou šrapnelu, Hlaváčku).
Dalším zlomovým momentem je výraz „ohava sušená“, který mi podsouvá myšlenku, že právě v této chvíli selhala autorova invence. Atmosféru dále ještě paradoxně narušují určité prostředky (kdo se s mými kritikami setkává, ví, že je nazývám „básnickým pozlátkem“), které se ji snaží budovat. Jsou to právě výrazové prostředky typu „jsa zmrzačen“ (nehledě na to, že pokud by rušivý přechodník vypadl, báseň by rytmicky lépe plynula), nebo změna slovosledu v 1. verši, které působí nepřirozeně kontrastně s modernějším výrazivem a vyzněním veršů typu „requiem zahrajou tesklivě klavíry“.
Dále lze vytknout některé drobné chyby – „pokreje“, „zahrajou“, „zlo vůli skvašená“, „schován se“, „oddám se“ (poddám se), „ten, jež“.
Přesto lze tento smělý pokus o „villonskou“ baladu řadit k mírnému nadprůměru v kontextu rubriky. Vskutku kvalitně pak vyzněla poslední sloka, která uvedla epitaf coby poslání, která by při vhodnějším budování atmosféry (servírování myšlenky), směřování hlavního motivu mohla působit jako roznětka k uvolnění emocí náhlým uvolňujícím, osvobozujícím pláčem, který zbaví utrpení.
S přáním dalších úspěchů a inspirace
Holger
Fíha, zkuste si to všichni zarecitovat to vám fakt zařádí se srdcem.... je to skvěle napsaný fakt.
No, mohlo by být zajímavé to slyšet zarapované :-)
Pěkná báseň, ale s DrD nemá dostatečnou spojitost. Takže nehlasuji.
Není co dodat, maximální kvalita...
Zajímavé, co více dodat? Snad jen
1.3 opravdu má být boha s malým b?
2.7 opravdu má být pokreje?
S úctou deshi