Vzduch byl nasáklý nudou. Strážný Mojmír postával uprostřed místnosti a prohlížel si holé stěny. Občas se zalekl, když vítr proklouzl pode dveřmi a zahvízdl. To ale bylo všechno, co ho zde nějak zabavilo. Musel zde hlídat, protože za zdí této malinké vstupní místnosti se odehrávaly velké věci. Jeho pán si domlouval výdělečné obchody a podepisoval výhodné smlouvy.

Ale Mojmír se toho samozřejmě zúčastnit nesměl. On, nejoddanější služebník svého pána musí hlídat přede dveřmi, jako nějaký pes. Rozčilovalo ho to. Kdyby se alespoň něco dělo, ale to ne. Za celou noc se dovnitř nepokusí dostat ani ta myš. Musel by se patrně stát zázrak, aby ho něco vyvedlo z této všední nudy. Žádný bůh se nad ním neslitoval, však zázrak se přec stal…

Dveře skříply. Mojmír zbystřil a otočil se k nim. Pozoroval, co se bude dít. Do místnosti vtekl slabý proud světla, ale také hrst čerstvého vzduchu, který mírně osvěžil Mojmírovu mysl. Po chvíli se dřevěné dveře otevřely dokořán. Stála v nich žena. Tajemná a krásná jako měsíční svit. Její temný plášť a černé šaty se otíraly o nečistou podlahu. Celá byla oblečena v pohřební barvě. Její lesklé a uhlazené vlasy, barvy též temné, šahaly až k jejím ňadrům. Jen její tvář byla bílá. Mrtvolně bílá, leč nádherná. Mojmír by vsadil svůj život, že na světě není krásnější žena než tato. Tak moc ho tajemná kráska okouzlila.

Na její mrtvolné tváři nejvíce zářily její rudé, pekelně svůdné rty. Ach, jak moc touží Mojmír po jejím polibku. Dal by za něj všechno. Měsíční dívka se k němu blíží. Cítí její vůni, vidí do jejích nádherných světle modrých očí. V životě ho nikdo neuhranul tak jako ona. Kráska mu položila svou levou ruku na hruď a naklonila se k němu. Mojmír si teď připadal jako v sedmém nebi. Noční víla ho políbila. Cítil její sladké rty a rozplýval se. Připadal si jako v sedmém nebi, jako v ráji. Polil ho až mráz po zádech. To snad musí být jen sen, říkal si. Ale krásný… dodal. Nohy se mu podlamovaly pod krásou tohoto okamžiku.

Její rty se od Mojmírových začaly vzdalovat. Nastal konec snu, konec ráje. Temná laň se na něj podívala svými chladnými oči. Mojmírovi se z jejího pohledu až zatočila hlava. Tápal rukou v prázdnu. Nechápal, co se to s ním děje. Pak jeho ruka sjela dolů, chytil se za břicho.

Ucítil něco podivně chladného. Sklopil oči a viděl ve svém těle zabodnutou ostrou dýku. Chladná vražedkyně jí prudkým pohybem vytrhla z jeho těla a on spadl krváceje na zem. Jeho poslední myšlenka patřila onomu kouzelnému polibku. Pak umřel. Krutá cena za jeden polibek.

Druhý den ráno bylo v domě jednoho nejmenovaného obchodníka nalezeno šest mrtvých těl, včetně obchodníčka samého. Vrah se nikdy nenašel.