Jedna z mnoha cest
| Autor: | Seregil |
|---|---|
| Přidáno: | |
| Hlasovalo: | 13 |
„I ty buď pozdraven Chelwine,“ odpověděl vrásčitému starci, vysoký muž v černém plášti.
Usedl do křesla a vybalil z cestovního vaku několik svitků.
„Jaká byla cesta?“ zeptal se stařec.
„Mno, ušlo to, poslední dobou cestování astrály není jednoduché – povstávají proti nám pošťákům démoni,“ odpověděl Horadrim, přičemž si setřel krev z levého spánku.
„Stigmata?“
„Tak nějak, jenže mnohem silnější, měl jsem co dělat, abych jim unikl, zkoušeli mi snížit intelekt svými podivnými představami. Mučení, křik, agónie – to jsou jejich zbraně.“
„Budeme muset něco vymyslet,“ povzdechl si Chelwin.
Namáhavě se zvedl z křesla a z police nad sebou vytáhl útlou knihu a podal ji Horadrimovi.
„Ber a čti, vím, že jsi z těch, kteří se rádi učí.“
Horadrim se pousmál a natáhl se po knize. Chvilku v ní studoval.
„Velmi interesantní…,“ zamručel po chvilce. „Nová kouzla a silová pole pro uzavření, díky Chelwine.“
„Nemáš zač, ber to jako součást odměny,“ řekl Chelwin a položil před Horadrima dva plné měšce.
Horadrim se pousmál a uložil měšce i knihu do vaku.
„Můj kůň je připraven?“
„Zajdi do stájí Horadrime, Plamenný běžec tam na tebe čeká.“
„Výborně.“
Horadrim otevřel dveře a po schodech sešel ke stájím. Tam stál podomek a držel uzdu černého koně, jehož hříva byla jako plameny. Horadrim přistoupil ke koni a jemně ho pohladil po nozdrách.
Krásný kůň, konečně budou mé cesty astrály ještě rychlejší, pomyslel si.
Hřebec si Horadrima přeměřil moudrým pohledem. Odfrkl si a zahrabal kopytem tak silně, až odlétly jiskry. Horadrim nasedl a vyslovil otevírací zaklínadlo. V ten okamžik se otevřel zelenomodrý portál na druhém konci dvora. Horadrim pobídl Plamenného běžce. Ten zareagoval a udivený podomek jen zíral, jak oba zmizeli v portálu.
Pomoc… pomozte mi někdo… áááá… bohové, oni mne stahují z kůže…
Pak to umlklo. Horadrim si stíral krev z očí a spánků. Pekelně ho bolela hlava. Nemohl se ani soustředit, jen se držel hřívy Plamenného běžce. Kůň jakoby cítil, že jeho pán není v pořádku, nasadil ostrý cval. Po chvilce se Horadrim vzpamatoval.
„Estel tem tuarh,“ vyslovil zaklínadlo ochrany pátého stupně – nejsilnějšího, jakého byl schopen.
V ten okamžik spatřil několik postav pár metrů před ním. Dlouhá zelená ještěří těla, poseta mnoha bodci, na každém konci dva krky zakončeny poloptačí hlavou, vyzbrojenou ostrými tesáky. Pak jako lidi vyhlížející postavy. Byli celí rudí, hlavy měly jen dva zlověstně se blýskající otvory. Horadrim se připravil k boji. Od pasu si odmotal bič zakončený stříbrnými bodci. Ještěři se pohnuli klátivými kroky směrem k Horadrimovi. Ten neváhal a pobídl Plamenného běžce. Kůň se vzepjal a z tlamy se mu vyřinul proud lávy, který zasypal blížící se ještěry. V mžiku oka nebylo po ještěrech ani stopy. Zbylí démoni přeskočili doutnající zbytky ještěrů. V tu chvíli Horadrim zaútočil svým ostnatým bičem. Stříbro byl jediný kov, který na démony v astrálech působil. Ostny se rozvířily a zabodly se jednomu démonu přímo do hlavy ve výskoku. Horadrim trhl vší silou zpět. Spatřil jak démonu odlétá hlava. Byli tu ovšem další tři, kteří vyskočili a jakoby nadneseni silou myšlenek zaútočili shora. Horadrim vykřikl paralyzující zaklínadlo a znovu švihl bičem. Démoni se zastavili ve výskoku. Jednomu se stříbrné ostny zabodly do hrudi. Horadrim pobídl Plamenného běžce.
Nemám moc času, pomyslel si přitom.
Běžec nasadil trysk. Během chvilky stáli před otevřeným portálem. Horadrim spatřil zkroucené tělo pošťáka před portálem.
Nestihl to, běželo Horadrimovi hlavou, když pohlédl na ležící tělo. Pobídl Plamenného běžce a vstoupil do portálu. Objevil se na nádvoří menšího hradu. Seskočil z běžce a šel dvorem ke dveřím. Ty se otevřely a vyšel z nich věkem sehnutý člověk.
„Zdravím tě Horadrime, neseš mi zprávy?“
„Zdravím i já Eskele,“ odpověděl Horadrim a podal mu dva svitky.
„Co se stalo s Gregorem?“
„Mrtev, podlehl démonům.“
„Tvá odměna,“ řekl Eskel a podal mu plný váček.
Horadrim uložil váček do vaku a rozhlédl se. Přistoupil k Plamennému běžci.
„Mnoho cest nás čeká, tak do toho…“ hlas mu odumřel ve všeobjímajícím tichu.
Chal te qwarm do partan. Jen pošťáci znají běh napříč astrálem.
Diskuze
Téma je této povídky je rozhodně netradiční...
Ale většina autorů se mu vyhýbá právě z důvodu, že astrální rovinu si každý představuje jinak...
Zpracováním a pointou patří tato povídka do průměru, proto si ji
dovolím ohodnotit 3*
mno, já si vždycky myslel, že astrál je něco jako vyšlenková rovina bytí, mno nic.
Ctěný autore,
povídka nemá velkých chyb, avšak ani nemá velkých předností. Proto patří do průměru. Pojednává však o tématu, které tu mnoho není používáno, což ji staví poněkud výše. Co mi nesedí je popis nestvůr, když si to podle popisu zkusíš nakreslit, tak si myslím, že ani astrální bytosti by takto nebyli schopné žít, aby útočili fyzicky.
S úctou deshi