Sestina Andělská
| Autor: | Elvis?v_duch |
|---|---|
| Přidáno: | |
| Hlasovalo: | 10 |
chodíval ke kameni anděl.
Měl bělostná křídla
a přenádherný medový měl hlas.
Sedával na zelené trávě,
krajinu bystrým okem sledoval.
A já ho stále tajně sledoval,
a z očí křišťálových slz potok
mi padal v kvítky na měkké trávě.
Přál bych si být také jemný anděl,
poslouchat ten přesvatý boží hlas
a roztáhnout za letu svá křídla.
Jako pták bych měl z peří svá křídla
a poté bych s oblohy sledoval
ten dobře známý zpívající hlas,
jímž rozpráví klikatý ten potok,
jenž jako chřestýš plazí se v trávě,
co přírodní bublající anděl.
A já, skutečný nebeský anděl.
Opřen v mracích o svá pevná křídla
ze vzduchu jsem v husté, suché trávě
hnědého zajíce polního sledoval.
Měl žízeň, snad chtěl hledat potok,
slyšel jsem jeho utrápený hlas.
A pak můj hluboký vnitřní hlas -
můj všudypřítomný strážný anděl,
ten můj v pusté poušti chladný potok,
ta má pomocná záchranná křídla,
onen pes, co mě věrně sledoval,
to mé štěstí nalezené v trávě.
Tiše šeptlo: "Stůj nohama v trávě,
utiš své nebetyčné touhy hlas -
v beznadějné pýše tě sledoval,
neboť ty nejsi skutečný anděl.
Tak zmáčej svá vymyšlená křídla.
Hleď, támhle máš křišťálový potok."
A tak pohltil má křídla potok,
jak hlas ztrácela se chuť být anděl.
Stál jsem v trávě a vlnky sledoval.
Diskuze
MNo, zvláštní pojetí i oobraty (přírodní bublající anděl mě dostal), ale trochu nešťastná se mi zdá ta volba s opakováním slov. Proto musím dát jen za tři, i když by si to možná zasloužilo víc