Bestie
Autor: | Kukulín |
---|---|
Přidáno: | |
Hlasovalo: | 29 |
....A v tu chvíli věděl, že jeho dny jsou sečteny, a naděje, která doposud vždy našla cestu do jeho srdce, zmizela, jako by ji odvál vítr....
Opřel se zády o strom a sípavě dýchal, nohy se mu třásly, až ho neudržely a on se svezl po kmeni k zemi, a na kůře zůstaly krvavé šmouhy, a ta krev byla snad všude, celá jeho zbroj byla zborcená krví, pomalu vytékala z ran a tvořila pramínky na děravém brnění, a nakonec stékala na zem a vpíjela se do mechu a ten, místo aby byl hebký a kouzelně zelený, ztratil svou krásnou barvu a měkkost, a krví kterou nepohltil, se napájely kořeny lesa....
Slyšel ty bestie, slyšel jejich hlasy i jejich kroky, a ony se stále blížily hledaly ho, jak byly odporné s jejich chlupatýma hlavama, fuj, objevily se z ničeho nic a množily se a rozlézaly po místech, která patřila jemu a jeho rodu, a když je vyháněl, vracely se v obrovských tlupách a vraždily a braly si vše, co jim nepatřilo, bestie, bestie, bestie....
Uviděl skupinu těch stvůr, jak se k němu opatrně blíží a pokusil se postavit, ale ty jeho nohy, proč jen neposlouchají, věděl to a stejně se jich ptal stále znovu a znovu, a ony mlčely, tak alespoň sevřel v pěsti svou sekeru, tu, se kterou jich tolik pobil, a přesto to nebylo dost, přesto jich jen přibývalo, a teď už jich byl kolem něj hlouček a ony si vzrušeně povídaly, opřené o ty svoje špičaté klacky, kterými ho tak pobodaly, až jedna z těch bestií, asi vůdce tlupy, ten svůj klacek chytla do rukou a probodla mu zbroj tam, kde věděl, že má srdce....
A jeho duch, velký a statečný, se vznesl do výše a pohlédl pod sebe, kde uviděl mrtvé tělo, které mu patřilo, tělo bojovníka, a pohlédl naposledy do své tváře, zjizvené boji, usmál se a pak ho kdosi začal volat, pojď, už je čas, pojď, jen pojď, a on šel za tím hlasem, až do své vesnice, do chrámu v hoře, a tak do něj vplul, a temné stěny hory se kolem něj míhaly a pak bylo světlo a.....
"Tenhle ork byl fakt sviňsky dobrej", odplivl si a prohrábl vlasy slepené potem...
Diskuze
No mne sa to páči. Alberto
děkuji za připomínky :-)
příště se pokusím o něco delšího a propracovanějšího, tož snad se povede...
Líbí se mi, že to někdo bere i z druhý strany.
I to jak autor do poslední chvíle tají kdo je hlavní postava.
Pěkné rozčarování na konci. To mám rád. Taky to vidim na 4.
Musím říci, že přestože se zde objevují zajímavé prvky nehodnotím více než 2* a to převážně proto, že souvětí jsou neustále spojována téměř jen spojkou „a“.
Působí to rušivě , zkus si to po sobě přečíst, uvidíš kolik těch spojení tam je… to je neustále, a ony, a ony, a ony a něco….., a a a a a a…
Toť důvod nízkého hodnocení, zpracování mohlo být lepší, kdyby se zvolila jiná stavba vět.
S pozdravem Morr
pekne, povidku na podobne tema jsem kdys cetl, tusim ze v Dechu Draka - autor se zabyval pohledem na boj lidi s orky, take pohledem orku. Tohle ale neni tak depresivni a pritom to take nabada k pohledu na vec z vice smeru.
I ty jedna bestie, zas nás překvapuješ :-)
Pěkné, pěkné, ale bohužel nemohu dát pět. V takto krátkém přízpěvku mi citelně vadí slovíčko FUJ (z věty jak byly odporné s jejich chlupatýma hlavama, fuj) Na druhou stranu sám dělám nezměrné množství horších chyb a tak ti dám 4*
Tolwyn: Tobě se to stává často, že se ti něco zdá. Naštěstí jenom zdá. Představ si, že žiješ svůj žvot. V 10 ti táta řekne, že není tvůj pravý otec. A teď mi řekni, co by na tebe mělo větší dopad, kdyby ti řekl za 5 sejund, že si dělá srandu nebo kdyby ti to řekl za pět let?
Je to pěkné, ale když všechny povídky či básničky, co jsem od tebe četl mají překvapivý konec, pak mě ten konec nepřekvapil a čekal jsem ho.