Thingolova smrt
| Autor: | LEGOLAS |
|---|---|
| Přidáno: | |
| Hlasovalo: | 15 |
Jak ono to tenkrát bylo.............................Ach ano vzpomínám si. Byli jsme ve vesnickém hostinci a radovali jsme se z právě úspěšně vykonaného dobrodružství a užívali si odměny ve víně a pivu. Povídali jsme si o tom, jak jeden nebo druhý to tomu blbému alchymistovi ukázal, když v tom se z venku ozval křik.....Sakra. Chopili jsme se mečů, které ležely na stole a já si založil do luku šíp.
A nezbylo nám, než se vypravit ven podívat co se děje.Bylo to zvláštní a také mě to upřímně překvapilo, když jsem viďel že nájezdníci nejsou skřeti, ale bílí, pouštní elfové, o kterých jsem si myslel, že jsou rasou mírumilovnou a že mají s touto vesnicí smlouvu..Podíval jsem se na Thingola a ten mi to oplatil stejným nechápavým pohledem....Jenže to už byli na dosřel. Nechtělo se mi do toho, ale slíbil jsem strostovi, že jim pomůžeme při nebezpečenstvích. Pustil jsem tedy tětivu, znovu nátáhl luk a znova a znova až mi došly šípy v toulci....Krucinál. Tasil Jsem krátký meč a nezbývalo než čekat.
Dorazili a můj první střet s bílým elfem nedopadl tak, jak bych si přál a hlavně né tak jak jsem očekával. Byli to tvrdí soupeři, ale přesto jsem jich pár pobil..
Když jsem se s bolestí v srdci podíval po vesnici tak mi bylo jasné že tohle nevyhrajem a tak jsem řekl:
"Thingole, není čas si hrát na hrdiny musíme utéct!"
Kývl, já sebral ze země poslední šíp a utíkal jsem. Na hořící vesnici jsem se ani nepodíval. Nebyl čas.
Už jsme byli na útěku druhý den když v tom jsem zjistil, že jsme sledováni.....
A třetí den se ukázaly mé domněnky správnými, když se za námi vyřítili dva pouštní elfové na koních.
Nestlihl jsem založit šíp a proto jsem prvního sundal mečem. Boj byl sice krátký, ale když jsem se podíva po Thingolovi nebyl tady...Potlačil jsem zlé myšlenky a zvolal:
"Thingole !".
Nic. Asi po deseti minutách hledání jsem našel jednoho pouštního elfa mrtvého a z dálky jsem zaslechl třesk mečů.. Běžím tam a vidím velmi nerozhodnou bitvu mezi Thingolem a dalším elfem.
Než jsem se vzpamatoval, ležel Thingol na zemi s dírou v břiše. Neváhám a střílím do usmívajícího se elfa. Rána byla přesná. Zemřel prakticky ihned.
Běžím k Thingolovi a ikdyž jsem nikdy dřív nepoužil toho slova tak:
"Kurva, Thingole, neumírej!"
Ikdyž jsem tomu sám nevěřil tak něco v mé mysli říkalo, že ani po 856 letech, po které se známe nechci aby zemřel.
Promluvil:"Víš Desi, nerad opouštím tento svět, na který se s tebou už od narození dívám. S elfem jako ty. Ááááááá, Desmonde, strašně to bolí, asi umřu. Sbohem můj příteli." A tehdy vydechl naposledy.
S několika nadávkami jsem zvedl svého přítele a odnesl ho k vesnici. Ve vesnici už byl opět klid a opravovaly se škody. Starosta se podíval na mrtvého Thingola a řekl:
"Neroň slzy Desi. Desmonde no tak, život je jen jeden a Thingol z něj odešel do věčných síní za svými předky, tam se jednou setkáte neboj."
Pohřbili jsme Thingola a já se dal už sám na cesty, jako dřív, ale se smutným srdcem.
Diskuze
Mgr. Holger - no co dodat, snad jen + 1 repka - hlavně za toho fremena Q:)
T.
No jo zlepší, nezlepší..
má mě ráda, nemá mě ráda...
psal sem to narychlo...a bylo to my 1. dilo..ostatni se snad zlepsi
Co dodat... nemohu napsat víc, než tu už napsáno je...
Ctěný LEGOLASI,
odazuji se na Mgr. Holgera a ostatní. Opravdu nemám co dodat.
S úctou deshi
Thingolova smrt) Myslím si, že se budu muset ztotožnit s hodnocením DemonHuntera a Afeira, ke zmíněným nelogičnostem bych doplnil ještě fakt, že rachitický elf (usuzuji z toho, že používal krátký meč – tedy neunesl nějaký pořádný) po boji se dvěma (z nichž se posléze vyklubali tři) pronásledovateli odnese tělo mrtvého přítele do vesnice vzdálené tři dny jejich útěku – proč to udělal mi není jasné, zvláště pokud mám v mysli představu elfa žijícího v přírodě, který dá přednost poslednímu odpočinku pod širým nebem a ne někde na nějakém vesnickém hřbitůvku na kraji pouště (ledaže – počkat – to byl elf-fremen?). Zároveň se mi ani nelíbí úroveň jazyka, která by u prózy měla dosahovat určitých kvalit, čímž chci naznačit, že se nespokojím pouze s konstatováním – tak jsem ho sundal mečem (krátkým mečem – jezdce? – asi ho po něm hodil…). Nejsem elf, takže nevím, jestli se šípy zakládají DO luku, u nás v Hobitíně je zakládáme do kuší. U luků jsem si myslel, že se spíš šípy přikládají na tětivu, nebo tak nějak. Ale rozhodně tak nečiníme v hospodě, abychom nezranili okolostolující. Proto považuji Thingolovu smrt spíše za smrt několika svých mozkových buněk, o které jsem přišel během čtení. A že mi jich už moc nezbývá!
S pozdravem
Holger
Tenhle článek jsem si otevřel s tím, že třeba někdo se podíval na nejurostlejšího z elfů, kteří kdy po Ardě chodili, trochu jinak a rozpracoval jeho smutný konec... Když už jsi vzal takhle nazval jednoho ze svých hrdinů, mohls to aspoň napsat trochu líp (myslím, že i jiné jméno by neuškodilo, protože nejsem asi jediný, kdo si spíš představí Tolkienovu postavu, než postavu z Doupěte)... Takž za **...
Dávám dvě. Osobně mám raději delší příběhy, kde se dá lépe vycítit atmosféra příběhu. V tomhle krátkém příspěvku se to bohužel nepodařilo, alespoň jsem si toho já nevšiml. Ale neklesej na mysli a piš dál. není to vůbec zlé, jen to chce víc rozepsat a vyvarovat se chyb, viz Afeir a Demonhunter.
S pozdravem Zwejk
Zajímavá pointa, ale docela nezajímavé zpracování...
Tak já si trošku přiložím, máš výhodu-nevýhodu, že je to krátké a tak si to přečtou i ty co by normálně nic nepřečetli. Pravda, že příběh je zajímavý, ale šel udělat lépe. (Vým že má každý autor styl, ale Tiaro! 4* ?) 1. Věc, která mě kopla byla poslední slova Thingolova, raději bych použil toho, že díky jejich předlouhému přátelství vyčetl hrdina z očí svého spolubojovníka jeho odhodlanost bovovat, ale postupně prohrával oči se mlžili v nekonečné bolesti a pak plamínek životo v jeho očích vyhasl se výkřikem tichých slov ....(jméno hrniny, jeho lásky, boha, víry atd.)
2.No a další věc...když dva udatní hrdinové raději utečou jak mohl někdo z vesnice přežít? A pokud je pronásledovali asi pronásledovali i utíkající vesničany (Bez bojového výcviku a vytrvalosti dobrodruha-asi neměli moc velké šance na únik.)
Co cením na kratších dílech je atmosféra a ikdyž si jí dokážu tady navzdory nelogičnostem představit...