Uprostřed plamenů stojí dívka v černém rouchu, hlavu zvrácenou. Z bělostného hrdla vychází strašlivý smích. Nejstatečnější muži padají na kolena a ucpávají si uši, ostatní jak paralyzovaní sledují ďábelskou podívanou. Plameny, místo aby zachvátily dívčin šat, tančí okolo ní, svými jazyky se kloní k zemi a hustý černý dým ji halí jako nejjemnější závoj.

Své ruce, ještě před chvílí připoutané ke kůlu, vztahuje k nebesům, která zakrývají těžké mraky. Sílící vítr si pohrává s jejími havraními vlasy a ona sama, vítězná, odchází ohněm a mizí ve tmě. Dlouho pak ještě zní její strašlivý smích a vraždí v myslích okolostojících zbytky naděje.

Muž zůstane sám uprostřed návsi osvětlené dohasínajícími plameny, pak pokrčí rameny a odchází opačným směrem než zmizela čarodějka. On svou práci, za kterou dostal zaplaceno, vykonal. A vesnice těžko znovu sebere další peníze na nový lov. Lidé jsou nepoučitelní, ve chvíli největšího triumfu jsou díky své pýše poraženi. Oni přece nejlépe vědí, jak se taková čarodějnice zabíjí, vždyť vedle ve Třech sekerách už veřejně upálili dvě. Blázni, zavraždili pomatenou děvečku a senilní stařenu, ale o tom, jak se likvidují skutečné stvůry, nemají ponětí. Ráno v nich možná vzklíčí naděje, že to vše byl pouhý sen, ale brzy, nečekaně brzy se dočkají krutého probuzení.

První kohout se odvážil protrhnout ticho nadcházejícího rána, po něm se přidávají další, aby oznámili, že začíná další den, ve kterém je nutno žít. První žena vyšla na zápraží, aby vykonala své ranní povinnosti neodvažujíc se pohlédnout k zčernalému kruhu uprostřed návsi. Po chvíli však její zrak mimoděk zalétl na místo včerejšího obřadu – a z hrdla se jí vydral výkřik.

Na ohořelém kůlu visely připoutány zbytky postavy, jež se ztěží podobaly člověku. Ženin výkřik vylákal ven několik dalších obyvatel, kteří po chvíli váhání přišli blíž k hranici. Na ohořelém těle byla zřetelně vidět neporušená pouta, kolem se šířil odporný zápach spáleniny. Na nepřirozeně tenkém krku mrtvoly se houpal náhrdelník ze zeleného kamene, který se včerejší zajatkyni nikdo neodvážil sundat.

Vesničané na sebe pohlédli s otázkou a s nadějí v unavených očích. Že by včerejší noc byla pouhým přeludem, posledním kouskem čarodějnice, která sužovala dlouhý čas jejich kraj? Ten lovec čarodějnic možná vůbec neměl pravdu… Pomalu se začali rozcházet, každý se svými myšlenkami.