Články&Eseje

Píseň o podvečeru Hodnocení: Průměr

Autor:
Přidáno:
Hlasovalo: 11

Slunce oranžově blikotá
nad horami z rudých stěn.
Máš v tváři výraz Don Quiota,
cítíš se být unesen.

Letního podvečera krásou,
růžovými červánky,
jak se na té obloze pasou,
hrají si na beránky.

R:
Den končí, slunce se loučí s ním
a já ten koloběh nezastavím.
Noc chvátá, bije devátá spím
a na dvůr padla temnota stín.

Lehni si do voňavé trávy,
zasni se jen na chvilku.
Slyšíš, jak v hloží zpívá slavík?
Vidíš tančit rusalku?

R:

Všude se plazí mlha bílá,
ni na krok v ní nevidíš.
Nevnímáš, jak tu tančí víla.
Jsi jako mrtvý, spíš.

R2:
Den končí, noc se loučí však víš,
že ten koloběh nezastavíš.
Noc chvátá, bije devátá spíš.
Ach člověče, s tebou je kříž.

R:

Poznámka autorova: Měla by to být píseň, ovšem ještě k ní není hudba. Tu doufám co nevidět vymyslí kamarád. Jestli se vám to bude líbit, tak bych mohl třeba i uveřejnit akordy.

Diskuze


 Uživatel úrovně 0

Mas to ua tri, ale slyset to jako pisen, mozna dam i 4*


 Uživatel úrovně 5

Taková tuctová píseň... není to špatně napsané, nějak mi unikl smysl či děj. Já vím, že existují i lyrické písně, ale tohle asi nebylo tak myšleno. Jinak se mi moc líbil ten obrat s Donem Quijotem. 3*