Hříšná pokání
| Autor: | Makri |
|---|---|
| Přidáno: | |
| Hlasovalo: | 18 |
aneb příslib jedné dámy
Volá, slabě, když se slunce z rána rodí.
Volá, světce, hříšníky i prostý lid.
Volá a dřív či později nemůžeš než odejít.
Volá, v ráz víno zrání ústům nelahodí.
Volá, když navlékáš korálky z jeřabin.
Volá, silněji a silněji když s večerem svíce zapaluješ.
Volá příslib a ty se doň zamiluješ.
Volá, jak děvka zvouc všechny v hojný klín.
Stejně mor jak to volání
šťastným malomocným hrůzu nahání
temný zvon, ta barva pokání…
Děti starci skrývají tvář do peřin
doufajíc, že bůh šetří klas a peklo stráví blín
usínají, ruce vztáhnou, jak ovečky jdou s voláním…
Světcem
Zlámali ti křídla
a pošlapali svatozář,
sazemi ti andílku, ušpinili tvář.
Neplakej andílku
neplakej už maličký.
Hleď! Na nebi září po ránu perličky.
Andílku bez křídel,
podívej! hvězda z nebe padá
a pro tvé slzy andílku, její duše strádá.
Andílku odpusť jim,
oni se lásce těžce provinili,
že tebe maličký, zmučili a zbili.
Andílku září ti oči,
spolykej lítost a strádání,
vždyť odpuštění, to krví šat nehaní.
Andílku vstávej,
vzhůru má múzo zvadlá!
před tebou andílku, nebesa k zemi padla.
Andílku, děťátko zmučené,
roucho tvé prach lítosti špiní,
což’s nevěděl, že z viny vzejdou vinní?
Andílku, krásný a ubohý,
proč po ráji se ptáš?
Andílku, až smrti se tváří v tvář podíváš.
Andílku můj,
neutíkej sne rozmilý!
nedej, by tě uchvátil temný svět prohnilý!
Andílku bělostný,
ubohá nevinnost prolétá.
Andílek bez křídel do tmy mi odlétá.
Andílku,
nastavuješ znovu líc!
Jen věz, já tě milovala, miluji, však milovat nesmím víc.
Umírá nevinnost
Jako křivky padlých andělů,
jako kázání dávno mrtvých údělů,
víří píseň svatá obavy,
rudý kříž padá do vřavy
za svatou věc a zem.
Píseň malých křižáků vesnici obchází,
v melodii děti cesty víry nachází.
Kudy jít, proč a zač?
Ostrými skalami, horskými štíty ač
nikdy nedojdou vrcholu.
Čas ten jediný ukáže.
Děti! Vzhůru či nemáte již kuráže?
Taženi pro svatý grál…
Vzhůru, vy malí Vyvolení zve vás nebes král!
Volá, náruč otvírá…. sen.
Sluncem nechtě kroky vést.
Štíty hrdě nastavte nástrahám všech cest!
Nechť slabí z vás zemrou hned,
aby nebylo zdržení, tak nás vůle boží neopusť a veď!
Za záhubu, do záhuby… zrnko prachu.
Víno, jak ústům lahodí.
Krev, jen krev na kříži sladké jahodí.
Vzhůru kopí! jsme v Zemi Svaté!
Mí malí křižáci, pozvedněte číše zlaté!
Ať zazní písně oslavné! Dokázali jste to!
Vprostřed pole se stříbrný meč tmou leskne.
Vítr utíká, ostří hladí písně teskné.
Není kdo se z číší napije, odejde čas zašlý.
Děti – křižáci zem zaslíbenou přece našly.
Sláva Synu, jež je přijal ve svém království.
Diskuze
Co k tomu říct??nejspíš nic..je to skvělý:-))
děkuju vám moc..:-))) jsem ráda, že se líbí...:-)) vznikaly pomalu ... možná, že s rozmyslem... možná...
CHARLES: add. já to vím jen čirou náhodou.... četla jsem jednu moc krásnou povídku a ta řekla svoje... i když ty děti v té básni mají symbolizovat možná ještě trochu víc...:-)) ale děkuji ti..:-)
Jak někdo může napsat něco tak krásného?
Dlouho jsem tu nebyl a Makri nám nám zatím vyrostla v básnířku. Obzvlášť v básni "Umírá nevinnost" otvřela boj na dvou frontách - útočí stejně úspěšně na rozum i cit. Můj rozum se před ní sklání, protože kdo z vás tady ví, že opravdu byla v době největšího nábožesnkého vzepětí vyslána do Svaté země křížová výprava malých dětí? A můj cit je zasažený stejně jistě - ačkoliv jsem ateista, těm posledním veršům o království chtě nechtě musím věřit.
rád bych ti k tomu taky něco napsal - ale to se nedá - dechberoucí...
Anděl lásku nedává, anděl sám je láska... Miluji vše, co má křídla...
S pozdravem T.
Posledni basni byc dal 4*, tem predchozim tak 2,5*, takze 3*
Nejvíce se mi líbila ta druhá báseň, zpracovány jsou všechny tři dobře. Opravila jsem tam pár pravopisných chybek, které trochu kazily dojem, jo? za celou sbírečku ti dávám 5*