Tyto básně psané východním (člověčím) dialektem Starousedličtiny pochází z brka nejznámějšího spisovatele Evangey (to je jeden z kontinentů mého světa) Irvina. První z nich byla původně součástí popisu k artefaktu zvanému Zandelův meč.


Letní kvietiny

Lúka když barvami vzkvietá,
Toť znamení začiatku léta,
Potouček tiše si šumí,
Každý si dělá, co umí.

Košíkár plete košíky,
Zahradnik kouká na fíky,
Dievenky lesem bieží,
Dohnať je lze jen stieží.

Ako kvítí letní na palúku
Jdou dve dievenky prez luku,
Chlapcove za nimi bieží,
Však dohnať je lze jen stieží.

Život dievčat málo sa mění,
Když patnáct jim eště nejní,
Hrajú si a životem bieží
A dohnať je lze jen stieží.


Babiččiny pochutky aneb ak rychle stloustnuť

V chalupce u potoučku,
Sedí stará babka.
Vaří si tam husičku,
Dává do ni jabka.

Husa jabky nadívaná,
To niejlepši je jidlo.
Akmile je obed hotov,
Priletim ak šidlo.

K husince si brambor dam,
Eště ňáke zelí,
Nakonec tam nasypam,
Korbel petrželi.

Když je všecko sniedeno,
Vrátim já se k práci.
Zejtra budou k obedu,
Nadívaný raci.

Raci jabky nadívaný,
To je skviele jidlo.
Akmile je obed hotov,
Priletim ak šidlo.

K rakovi ja niejradši
Placate knedličky.
Potom medu naleju
Asi čtyry lžičky.

Když je všecko sniedeno,
Biehať budu hůře.
Zejtra bude k obedu,
Nadívaný kuře.