V jeskyní Bauerských vejce puklo,
však vejce zvláštní, dračí,
z něj vyklubalo se malé nemehlo,
nemělo žádné bratry mladší.

Neznalo jiné svého rodu,
neb rodiče jeho byli mrtví,
zabil je Bezejmenný na pochodu.

Draci jsou však silnými tvory,
dokážou si sami poradit,
hned postavil se na své nohy,
mohl hned chůvu nahradit.

Cestu k východu měl volnou,
byl zřejmě dítě Štěstěny,
vydal se tedy na cestu dlouhou.

V mládí draci instinkty se řídí,
než vyrostou a zmoudří,
na slunce se proto pídí,
tam šupiny mu zmodří.

Skutečně se tak stalo,
magický efekt nemalý,
taky nebylo toho málo.

I bozi vycitíli, že se děje cosi,
šupiny zatím zářily,
víc než měsíc v noci,
domodra se barvily.

Díky tomu však skryt zůstal,
před pronikavými zraky mocných,
do dospělosti v klidu dorůstal.

Pak vzedmuli se v něm síly,
co v každém draku dřímají,
najednou byl silnější než víly,
jež v močálech dumají.

V té době byl největší Azn-chir,
království elfů a lidí,
zde vládl teď král El'k'chir.

Království bylo již slabé,
sžírané vnitřními rozbroji,
ty byly sice malé,
elfové se však brojí.

Přílet draka nemohlo vydržet,
král vydal se na útěk,
nic nemohlo ho zadržet.

Přílet draka zadržel rozbroje,
sjednotil armády,
nebylo však nejmenší naděje,
že prorazily by drakovy obrany.

Však drak nepřišel lidi vraždit,
to brzy poznal místí lid,
a přestal chtít draka praštit.

Že vyhovoval víc než šlechta,
uspořádal se bál,
a v Azn-chiru nato tata,
vládl Erizm Moudrý, král.