Stalo se to jednoho roku , když se počasí v Haradském království popletlo. Teď má být totiž léto, avšak cosi nebo kdosi způsobuje, že stále sněží. To má za následky, že je zamrzlá půda a tudíž je království bez jídla……………….

„Hele co to tu máme“prohlásil jednoho rána trpasličí válečník Gradd, když uviděl na dveřích hospody přibytý pergamen „Alariku sem přečteš mi to!“.Od stolu se zvedl sličný elf se sněhobílými vlasy a jemně našedlou kůží..„Tak pánové myslím, že máme prácičku“ prohlásil po chvilce strávené nad pergamenem. Od stolu se zvedly další dvě postavy. Hraničář Orin z lidského rodu a nenápadný hobití sekerník Korbac. „Určitě je to velice zajímavé, ale mohl bys nám to už konečně přečíst Alariku!“ prohlásil netrpělivý Korbac. „Co mě zbývá“ ušklíbl se Alarik „tak tedy poslouchejte: Já Geryl Tikotinn, Král Haradské říše, vyzývám všechny mágy a válečníky, kteří nedbají nebezpečenstvích a chtějí si nepatrný peníz přivydělat, aby se co nejdříve dostavili do Královského paláce." „Tak na co čekáme“ prohlásil Gradd a zamířil si to rovnou k paláci. Ostatní chtě nechtě ho musely následovat.

Před palácem už bylo několik skupinek dobrodruhů. Které by jakoby na něco čekaly. Naše družina se rozložila ve stínu paláce a rozhodla se vyčkávat stejně jako ostatní. Nečekali však dlouho, když na balkón vyšel král a pronesl tyto slova: „Vítám vás udatní a nebojácní. Měl bych pro vás takovou práci. Již velmi dlouho mě trápí stav našeho počasí. Vůbec si nevím rady. A proto vás chci požádat, aby jste zjistili kdo, nebo co to dělá, a vrátili počasí do normálu. Samozřejmě to nebude bez odměny. Pokud chcete vědět víc zeptejte se pastýře Romulanda. Možná vám poradí. Bůh s vámi a nashle." Po těchto slovech se král otočil na podpatku a zmizel v paláci obklopen svojí osobní gardou.

„No to je sice hezký, ale jak se máme k tomu pastýřoj dostat“ prohlásil trpaslík. „No to už nech na mě“ řekl Orin a někam se vytratil. Asi tak po 10 minutách se vrátil a prohlásil, že družinu dovede k pastýřovy.

Kousek od pastýřovy chaty se Alarik náhle zastavil a prohlásil „Tak hoši mluvit budu já. Né ty Gradde nechci, aby nás vyhnaly jako minule, když ses pokusil vyjednávat“. „Hele ty elfe moc mě neser on si o tu ránu říkal, jasný?“ vyštěkl na něho trpajzlik a pozvedl výhružně svojí nádhernou sekyru. „Dobrý den ctěný muži posílá nás za vámi král, že prý víte něco o té strašné zimě.“ Promluvil na pastýře Alarik svým diplomatickým hlasem. „Cože? Tak on tu zimu nedělá král? A já si furt myslel, že je to jeho práce. No co. Poradím vám. Vím, že u té velké sopky, žije jakási sekta, která vlastní Krystal ledu. S jeho pomocí by šlo ovládat počasí.Jen pozor! Nikdo se ho nesmí dotknout! Avšak nevím, jestli za to mohou oni. Hodně štěstí." Řekl pastýř a ukázal jim cestu k sopce. „Děkuji za užitečné informace“ odpověděl mu Alarik. Jenže pastýř si ho už dál nevšímal a hleděl si svého stáda.

A tak se naše družina vydala na cestu k Velké sopce. Pod sopkou ležela obchodnická osada s malou krčmou nesoucí honosný název „Gobliní zub". Jakmile družina vstoupila do prázdné hospody zakřičel trpaslík na hospodského že chce vědro trpasličí vodky. Jakmile si všichni objednali alarik se začal vyptávat na doupě sekty. „Jó to doupě je tady kousek uprostřed louky. Vy tam chcete jít? Tak ať vás bůh ochraňuje. Povídá se, že tam probíhají ty nejhorší magické kouzla, evokace a pokusy. Vo krystalu nic nevim. Mohu vám však poradit jen jednu věc. Nechoďte tam.jinak přeju šťastné pořízení." Po těchto slovech se hostinský odbelhal obsloužit nově příchozí barbary. „Tak sem se napil. Teď už zbejvá zabít jen pár uctívačů a je hotovo.“ Prohlásil vodkou povzbuzený trpaslík.

Vchod do svatině našla družina celkem snadno, byl to vlastně jediný otvor do sopky. Po deseti sázích však narazili na mohutné dřevěné dveře. „Chvilku počkejte hned sem s nima hotov“ prohlásil Orin, který byl všeobecně známý jako nejlepší vyrážeč dveří z družiny.Stačilo krátké rozeběhnutí a prudký náraz a dveře se rozletěli, jenže hned za dveřmi byla propast do hlubin. Zbytek družiny musel sledovat nešťastného Orina jak o pár coulů minul kamenný můstek a zahučel do hlubin. Jakmile se postavy probraly z šoku pochopili, že už na ně uvnitř čekájí čtyři uctívači. Rychle tasily zbraně a nahrnuly se přes úzkou lávku na malé prostranství, kde se mezitím uctívači rozestoupili do bojových pozic. Korbac rychlím vrhem sekyry rozpoltil lebku jednomu uctívači a tím vyrovnal početní stav bojovníků. Gradd se vrhl na překvapeného uctívače a jedním švihem sekyry ho rozpůlil. Poslední jenom zašeptal nějakou kletbu a obrátil svojí dýku proti svému břichu. „Tak to bylo až příliš snadný“ prohlásil po chvilce Gradd a také že měl pravdu.

V další a také poslední místnosti svatyně, kde byl umístěn Krystal ledu na ně čekalo něco s čím se dosud nesetkali.Byl to na pohled obyčejný člověk, ale měl nažloutlou kůži i oční bělmo. Byl oblečen do zdobených šatů, s mnoha šperky. „Už sem vás očekával“ prohlásil a vrhl se na sekerníka, kterému jedním sekem rozpoltil lebku. „Ty svině zařval trpaslík a vrhl se na něj. Alarikovu ruku obklopila magická zář, zkteré vyšel zelený proud energie. Ten zasáhl netvora do hrudníku. Toho náraz odhodil na Krystal ledu . Vzápětí se rozpadl na ledové kousíčky, které se během několika chvil rozpustily.

No a tak skončil příběh o Krystalu ledu.