Slepý a vidoucí
| Autor: | Makri |
|---|---|
| Přidáno: | |
| Hlasovalo: | 17 |
žár ozývá se něžně v hlavě.
Vidoucí cítíš, to voní ticho večerního povídání.
Vzpomeneš slepý na jitřenčino pousmání?
Nemohu, znám jen její pohlazení,
dotek s nímž led se v plamen mění,
neviděl jsem paní jitřenku se smát,
viděl jsem přání, ten úsměv moci milovat.
Což pak nevnímáš úsměv mé paní?
Paprsky slunce tě tolik raní?
Já nechápu, co jsi zač,
jsi blázen, mudrc, či osudu hráč?
Nechápeš?Jak bys mohl toto vědět?
Ty máš dar do očí i hvězdám hledět.
Já vnímat smím jen světa vůni,
nezřím jejich odraz v lesní tůni.
Bohové tě slepotou trestají,
pravý důvod tmy však sami hledají.
Já skláním hlavu, jsem hloupý,
ne já, ty máš dar, jež nikdo sobě nevykoupí.
Dar?Ale ne, toť spíš prokletí,
nemůžu se vymanit ze tmy objetí.
Světlo bych zřel tolik rád,
však zázrak by se musel stát.
Zázrak?Co kdybych já ti jej dal?
Svůj svět za tvůj zaprodal?
Chtěl bych vidět dál než vidím,
chci cítit víc než cítím,
Blázne, chceš vyměnit prut za bič?
Což toliko zaslepil tě vůně chtíč?
Nu, já to prokletí ti dám,
však pamatuj, můžeš za to jen ty sám.
Já si následky s hrdostí ponesu,
až k nebi se na holubích křídlech povznesu,
snad jsem blázen, snad se jím stanu,
však touhou po tvém daru hořce planu.
Tak dostal slepý zrak
a vidoucí oň zase přišel,
mělo se však státi tak?
Bůh jejich přání nevyslyšel.
Slepec vidí, však jen smrt a utrpení,
vidoucí cítí, nic jen mrtvolný pach,
slepec nedostal jitřenčino, ale luny políbení,
vidoucí nalezl ve světě stínu věčný strach...
Tak tedy dopadla touha znát vše, bůh ji krutě ztrestal....
Diskuze
Ta poslední věta mi tam nesedí, každý by si spíš měl udělat závět sám. Opravila jsem ti tam dvě pravopisný chyby, jo? Byly tak trochu výraznějšího charakteru. Nicméně ta báseň se mi moc líbí, ten nápad o výměně "dvou světů" je super. Trošku by to ještě chtělo vylepšit na některých místech rytmus. 4*