Starej dobrej Asterion
| Autor: | Nyunyu |
|---|---|
| Přidáno: | |
| Hlasovalo: | 7 |
„Skvělé - jsme zase na Asterionu!” řekl Aragorn.
„Fakt boží. Něco k jídlu by nebylo?” zeptal se Gotfrua. Poslední dobou nějak moc jedl.
„Ty si jak nenažraný hobit! Furt bys jen jedl!” pronesl Nyunyu.
„Jím rád …” nestačil doříct Gotfrua, protože mu do řeči skočil Aragorn:
„To vidíme, že jíš rád.”
„Jím rád …”
„My to víme!” řekl Nyunyu.
„Jím rád elfy! Takže bacha na mě!” řekl Gotfrua.
„A já zase nesnáším blbé barbary, kteří si myslí, že umí jíst!” pronesl Mabfred.
„Tos posral.” řekl Gotfrua.
„Já jsem to tak nemyslel, Gotfruo. Víš já už já už budu hodný… ne Gotfruo, nevytahuj ten meč, ne nerozbíhej se na mě… nesek” říkal Mabfred. Gotfrua dodal:
„Těžké to bylo rozhodování, ale dám si ho s brusinkama.”
„Nejsme přece lidojedi…” řekl Nyunyu.
„Vždyť to byl vůl.” Pronesl Aragorn.
„To je fakt, takže nebudeme lidojedi, když ho sníme… Dobré chutě přeju!” zařval Nyunyu. Nebude zde popisovat, jak si Gotfrua pochutnával na jeho mozku a ostatní na jiných částech těla. Po pár dnech zjistili, že o myšlenkové bytosti se postarali bohové, takže vše je v klídku. Bohové je taktéž vrátili zpět na Asterion, protože zemřelo hodně hrdinů a dobrých draků, takže byli povoláni nejlepší hrdinové, co kdy chodili po Asterionu - Nyunyu, Aragorn a Gotfrua. Měli ovšem jednu smůlu - schopnosti měnit se v draka ztratili a jiné dary od bohů neměli. A další dostat jen tak nemohli. Proto se museli hodně snažit, aby si získali opětnou přízeň bohů, protože zpět je opět teleportovala Paní hvězd, ale ostatní bohové je mezitím přestali mít v oblibě, takže naši hrdinové se museli hodně snažit. No a jak zabili Mabfreda, to jim moc na popularitě nepřidalo.
„Pojďme vyvraždit gobliny a orky v podzemí.” navrhl Nyunyu.
„Slabý.” řekl Gotfrua.
„Tak třeba zabijeme Vieena.” Opět řekl Nyunyu.
„On je mág. On si mě eště podrobí a co pak?” odpověděl Gotfrua zvaný udatný.
„Srabe.” odpověděl Nyunyu.
Během pár hodin dorazili do Oblých hor a utábořili se. Nyunyu sice vypadá jako mumie a Gotfrua jako ježek, ale nato kašlete.
„Ještě jednou o mě řekni, že jsem srab a zabiju tě!” začal při Gotfrua.
„Ještě jednou na mě vytáhni Durandal a zabiju tě!” odpověděl Nyunyu.
„Chachá - jak bys mě chtěl zabít?”
„Tak třeba bych vzal Tarfaen a šíp a namířil bych ti ho na hlavu. Pak bych pustil tětivu a šíp by vyletěl. Letěl by pár coulů a pak by ti lehce prostřelil hlavu. Ty by ses pak trošku naštval a chtěl mě zabít. To by ale ve vzduchu byly již další dva šípy. A tak by to šlo pořád dál, chápeš? Tomu se říká teorie relativity.”
„Máš nohy?” zeptal se náhle Gotfrua.
„Co? To trochu nechápu. Vždyť se bavíme, kdo by koho rychleji zabil…”
„To sice jo, ale já se ptám jestli máš nohy.”
„Mám.” odpověděl tedy Nyunyu.
„Seš si jistý?”
„Naprosto. Proč se ptáš?”
„Ale - někde jsem slyšel, že elf nemá nohy.” řekl znenadání Gotfrua.
„A já zase slyšel, že barbaři nemají mozek. Je to pravda?”
„A já zas slyšel, že když elfové nemají hlavu. Takže vlastně nemají ani ten mozek. To sem tě převez, co?”
„Hmm, ne. Kdybych neměl hlavu tak bys to snad viděl, ne? Nesmíš věřit všemu, co ti Bata nakecá!”
„Co je to Bata?”
„Kuře, kašli nato.”
„Co je to kuře?”
„Zvíře.”
„Jo tááák!” řekl Gotfrua.
„Lidi, nechte toho a koukněte na toho blbce před námi.” Pronesl znenadání Aragorn.
„Myslíš toho človíčka, co máchá rukama a říká ,Černý blesk. Třikrát.‘ a co jako s ním?” odpověděl Gotfrua.
„Patrně chce na nás zakouzlit nějaké mastné kouzlo, které způsobí, že se z nás všech stanou strašně odporné bytosti. Třeba…” Aragorn to již nestačil doříct. Přerušil ho Gotfrua.
„Elfové?!”
„Tím si chtěl říct co?” zařval Nyunyu.
„Tím jsem chtěl prosím říci, že elfové jsou zrůdy.” pronesl přímo básnicky Gotfrua udatný.
„A co potom jsou barbaři?”
„Barbaři jsou ušlechtilý a hrdý národ. Zato elfové sedí v lese a prdlajs dělají. Taky myslím…”
„Ne. Barbaři nemyslí.”
„Himlhergotdonevetrkrucajselement! Přestanete se vůbec někdy hádat? Před námi stojí kouzlící kouzelník a za chvíli vykouzlí mocné kouzlo, které prolomí naše ochranné kouzlo a způsobí, že se dostaneme za exkouzelníkem Mabfredem.”
„Líbí se ti zvuk faxu?” zeptal se náhle Nyunyu.
„Ne. Mám radši zvuk sexu. A teď už bys mohl, Nyunyu, sejmout toho kouzlícího kouzelníka.” řekl Aragorn.
„Vidíš to Aragorne? Typický elf. Nic nedělá, jen sedí a čumí do blba. Asi tě brzo zmlátím!”
„Stoupa, by tě mohlo bolet.”
„Víte co, hádejte se dál. Já toho kouzelníka vyřídím sám.” Aragorn se rozjel na kouzelníka a jedním máchnutím meče mu usekl hlavu.
„No jóó, ale co provedeme s mrtvolou?” zeptal se Nyunyu.
„Hodíme ji do řeky.” Navrhl Gotfrua. Nyunyu měl jiný návrh:
„O ničem. Spálíme ji.”
„Slabí. Rozřežeme ji, sníme, a cestou nahážeme do řeky.”
„Nechutný. Vezmeme brokovnici a rozstřílíme ho na cucky.”
„Málo nábojů. Pověsíme ho na strom a zamaskujeme ho.”
„Nejisté. Uděláme z něho strašáka.”
„Blbost. Zakopeme ho do země a uděláme mu důstojný pohřeb.”
„Moc jemné. Hodíme ho pod náklaďák.”
„Dálnice je daleko. Hodíme ho mraveniště, ať ho mravenci rozežerou.”
„Odporné. Postavíme dům a zazdíme ho.”
„Málo cihel. Postavíme ho pod vodopád.”
„Nechci být mokrý. Shodíme ho do propasti.”
„Moc daleko. Dáme mu k hlavě budík. Zvukové vlny ho za krátký čas rozloží.”
„Složitý. Prodáme ho Nekromantické hanze.”
„Malý výdělek. Opřeme ho o strom, ať vypadá, že jen odpočívá.”
„Nemá hlavu. Ale mohli bychom ho postavit naopak, ať to vypadá, že dělá stojku a že se probořil do země.”
„Kašli na to. Necháme ho normálně ležet na cestě. Vždyť tady stejně chodíme tak maximálně my tři a nikdo jiný, takže to je úplně jedno.” Ukončil při Gotfrua.
Jeli dál. Za chvíli narazili na hory. Hodně hor. Vyšli na ně a sešli je. Před sebou viděli zemi nekromantů. Zem vyprahlou a zničenou. Ostravsko. Koně uvázali a dále šli pěšky. Najednou uviděli, jak nad nimi něco letí.
„Co to je?” zeptal se Aragorn.
„Já bych řekl, že to je vrána.” Pronesl Gotfrua.
„Ne. To je havran.” Nyunyu si sice myslel, že to je havran, ale havran to nebyl.
„Už vím, co to je! Sekáč!” rozhodl Aragorn.
„Ka.” nikdo nechápal, co tím Gotfrua myslel.
„Co?” zeptal se nechápavě Aragorn.
„No přece sekačka. Nebo ty znáš něco jako Sekáč? No možná, že Richard Gere byl sekáč, nebo vlastně teprve bude, ale tohle není sekáč. To je Sekačka. Mounfield (Hey, newím ako sa to škrábe, ale snad je to dobre).”
„To je fakt. Až se vrátíme do Albirea, tak budeme muset přepsat všechny bestiáře.” Rozhodl se Nyunyu.
„Zkuste radši přemýšlet, jak ho zabijeme!” zakřičel Aragorn.
„Já bych ho zabil třeba mečem, co myslíš Nyunyu?” zeptal se Gotfrua.
„To je blbost. Já ho ustřílím lukem.” Pronesl Nyunyu.
„Ale, co když se netrefíš?” zeptal se Gotfrua.
„Tak minu cíl.”
„Hmm, to je fakt. A Sekačka tě pak rozseká.”
„Proč?”
„Bo bagr.”
„Tak já to vyzkouším.” Nyunyu vzal luk, šíp a vystřelil. Minul.
„Chachachá! Nyunyu minul. Blbec!”
„Tak tos podělala ty jedna Sekačko!” Nyunyu se rozjel a cestou vzal Gotfruovi jeho meč. Skočil na Sekačku a jednou ranou ji usekl motor. Teda - hlavu.
„Tu máš ty jedna hnusná naolejovaná sekačko!” vykřikl Nyunyu nad její mrtvolou. Nyunyu se chvíli vztekal, ale asi za deset minut toho nechal.
Samozřejmě se vydali dále. Začalo se stmívat. Rozbili tábořiště a chystali se ke spánku. Než usnuli, zabili ještě jednoho přízračného draka. Prej to je jeho jeskyně. Ráno se probudili a vydaly se zase na cestu. Najednou uviděli, jak se k nim blíží nějaká postava. Byla zahalena celá v černém a vypadala odpudivě.
„Zombie!” řekl vážně Gotfrua.
„To je Mabfred ty vole.” Opravil ho Aragorn.
„Dyť.”
„Jsem velice rád, že mne poznáváte. Kde jste tak dlouho byli?” zeptal se Mabfred.
„Ále - museli jsme pohřbít jednoho týpka.” Vysvětlil Nyunyu. „A kde se tu bereš ty? Nemáš být, čistě náhodou, mrtev?”
„Už si mě někdy viděl v hrobě?” zeptal se Mabfred.
„Ne, ale ještě řekneš nějakou blbost, tak se tam uvidíš.” Vložil se do rozhovoru Gotfrua.
„Kecy.” řekl Mabfred. Hrob to ale byl hezký. Nejvíce se na něm vyjímali ty oči, které Gotfrua nabodl na vidličku (=W. Snipes, Demolišn men). Mabfred měl nádherné rudé oči. No nic. Naši hrdinové se vydali dál.
„Měl bych takovou otázečku.” Pronesl Nyunyu ke Gotfruovi.
„Jen se ptej.” odpověděl.
„Proč pořád zabíjíš Mabfreda. Já vím, že je to blbec, ale… přece jenom… víš…”
„Nevim.”
„Pokud vím, tak Gotfrua je naživu. Nebo se mu něco stalo?” zapojil se Aragorn.
„I ty Brute? Vlastně Aragorne?” řekl smutně Gotfrua.
„Jo i já. Kdybyste se nehádali, uviděli byste támhle jeskyni. Neprohlédneme ji?”
„Ne.” Zamítl Nyunyu.
„JO!” zařval Gotfrua.
„NE!”
„JO!”
„NE!”
„JO!”
„Tak ne nebo jo? Už se sakra rozhodněte!”
„A tak třeba jo. Mě to je putna!” vešli dovnitř.
Jeskyně to byla rozlehlá. To ale nebylo podstatné. Uvnitř bylo totiž pár nemrtvých. Přesněji řečeno ghúlů. Přesněji řečeno deset. Přesněji řečeno ti ghúlové útočí. Dva zaútočili na Gotfruu. Ten velmi rychle vytasil meč a štít a útok vybral. Meč prosvištěl vzduchem a minul. Nyunyu neváhal ani hodinu a rychle počal střílet na tu zrůdu. Ne na Gotfruu, na zrůdu, jako na ghúla. Jeho šíp letěl a letěl. Kupodivu se strefil a zabil jednu potvoru. Aragorn se rozběhl a sekl svým mečem. Ghúl neuhnul. Schytal to. Dva mrtví. Osm živých. Vlastně - neživých. To je jedno. Gotfrua se naštval a zabil ty dva ghúly. Ovšem dalších pět již bylo u něj. Na Aragorna se vrhl jen jeden. Aragorn opět sekl svým mečem a ghúl opět neuhnul. Nemusel, Aragorn se netrefil a meč se zastavil o zem. Ghúl toho využil a svými pařáty se zanořil do Aragornova těla. Ten jen zasténal. To už si toho všimnul Nyunyu a zastřelil toho drzouna ghoula. Gotfrua na tom ale taktéž nebyl nijak zvlášť dobře, ale zatím se bránil.
Ovšem tu se ve tmě, na konci jeskyně, objevila jakási tajemná postava. Vypadala, jako Mabfred, ale nebyl to Mabfred. Řekl pár nesmyslných slov a z jeho očí vyletěl blesk a strefil se přímo do Nyunyu. Chudák. Klesl k zemi a ležel tam, jak Mabfred. Gotfrua si toho všiml, ale nemohl nic dělat. Zato Aragorn mohl. Rychle vytáhl svoji dýku a hodil ji po temné postavě. Ta se jí samozřejmě nevyhnula a padla k zemi mrtva. Aragorn vytáhl druhou a hodil ji po jednou ghúlovi, co obtěžoval Gotfruu. Zabil ho. Gotfrua pozabíjel za chvíli zbytek.
Gotfrua pomohl Aragornovi na nohy a šli se podívat, co se stalo s Nyunyu.
„No tak, Nyunyu! Probuď se! Ležíš tam v prachu, jseš plnej strachu. Odtud těžko můžeš bránit budoucnosti krachu. Ležíš… nevíš… kdyby jsi jen věděl, tak povíš. Kde teď budeš brečet, sedět… teda co to plácám.” Řekl Aragorn.
„Prostě a jednoduše se probuď nebo tě zabiju!” zařval Gotfrua.
„Tak jo.” Řekl Nyunyu a vstal. „Asi jsem musel usnout.”
„To snad není možný! Držte mě! Držte mě bo ho zabiju! Pán si tu spí a já makám, co?”
„Přesně. A mimochodem, jak je tobě, Aragorne?”
„Nic moc. Trochu se nemůžu hýbat, ale jinak jsem zdráv, jako rybička.” Odpověděl Aragorn.
„A kdo ti co vlastně udělal?” zeptal se Gotfrua a ukázal na místa, kde měly ležet mrtvoly. V koutu jeskyně nebyl ani ta temná postava. Nic tam nebylo. Jen trocha krve. Šli to okouknout blíž. Byla tam trochu tma, ale brzy si zvykli. Uviděli tam chodbu. Takovou malou, blbou chodbu a na zemi byly krvavé stopy.
„Zranil jsem ho!” pronesl Aragorn.
„A co jako?” otázal se Gotfrua. Šli dále chodbou. Byla tam tma, jako když jste ve sklepě a zhasnete světlo. Sem tam někdo zakopl a zasakroval.
Pomalu to chtěli vzdát. Náhle Gotfrua řekl:
„Nevíte někdo, kolik je hodin?”
„Podle polohy Slunce je půl třetí a pět minut.” Odpověděl Aragorn.
„Díky.”
„Nemám zapálit pochodeň?” zeptal se náhle Nyunyu.
„Mohl bys.” Odpověděl suše Gotfrua. Nyunyu vytáhl pochodeň a zapálil ji. Konečně bylo v chodbě trochu světla. Šli dále. Najednou Gotfrua zařval:
„Bacha! Hlen! Zelený!”
„Kde?” odpověděl Nyunyu.
„Na tobě. Kdybys nebyl hlupákem, nespadl by na tebe ten slimák.” Řekl Gotfrua.
„Sundejte to… kurva nelez mi do huby… ze mě!” ještě stačil, z posledních sil, říci Nyunyu.
„OK ty šmejde! Teď poznáš hněv Gotfrua udatného!” než ho stačil Aragorn zastavit, sekl Gotfrua po Nyunyovi. Samozřejmě, že to odnesl víc Nyunyu, než ten hlen. Aragorn vzal hůlku a vykosil do hlenu pár modrých blesků. Hlen spadl a ležel na zemi. Nehýbal se.
„Nyunyu ty seš ale blbec! Ty si celou cestu nesl pochodeň, ale nenapadlo tě ji použít. Takového blbce jsem v životě neviděl.” Zařval Gotfrua. „A už asi ani neuvidím.” Řekl si jen tak pro sebe Gotfrua.
„Blesk je tvůj pomalejší brácha! Až nato, že jsem tu pochodeň vytáhl asi před dvaceti minutami. Proč si mě nato neupozornil hned? Ti barbaři…” odpověděl Nyunyu.
„Jo, ale…”
„Ale howno!” zarazil je Aragorn. „Nechte toho, sakra. Musíme dál, takže pojďme. Nebo tu chcete sedět a hádat se tom, kdo je větší blbec?”
„Jo.” Odpověděl Gotfrua.
„Pane bože, co jsem ti udělal, že musím být s tímhle a s Nyunyu?” modlil se Aragorn. Přece jenom šli dál. Za chvíli ale chodba končila.
„Jak to? Vždyť jsme hrdinové. Nám se nemůže stát, že chodba skončí.” Nechápal Gotfrua.
„Jak vidíš, tak může.” Řekl Aragorn. „Radši hledej nějaký tajný východ nebo nějakou spoušť.”
„Já? Já jsem bojovník, ne nějaká minohledačka.” odsekl Gotfrua.
„Já ti pomůžu, Aragorne.” Řekl Nyunyu. „To víš - barbaři se umí jen prát. A to ještě mizerně.”
„Hele, Nyunyu, víš jak dopadl Mabfred, že jo? A určitě nechceš dopadnout stejně, že ne?”
„Ne.”
„Tak proto sakra něco dělej! Nebo ti useknu hlavu, ruku, nohu, druhou nohu, druhou hlavu a druhou ruku.”
„Co si měl z biologie?”
„A co to jako má být?”
„Aha. Hele, vidíš to taky?” zeptal se Nyunyu a ukázal na zem. Ležel tam nějaký svitek.
„Ne.”
„Aragorne! Našel jsem svitek!”
„Zdá se mi, že tady smrdí zdechlina.” řekl Gotfrua.
„Aragorne! No tak, Aragorne, ozvi se! Aragorne! Aragorne…!”
„Měli jsme tě rádi…” loučil se s ním Gotfrua.
„…Aragorne! Aragorne…!”
„…byl jsi náš dobrý přítel. Amen.”
„Asi je po něm. Škoda.” Řekl nakonec Nyunyu. „Tak jdeme dál ne? Objevil jsem tajné dveře.” Šli tedy dále. Po chvíli narazili na malou jeskyni a v ní byl kosťa. Gotfrua se rozběhl a spadl. Nevšiml si totiž, že před ním byla jakási podivná propast.
„Sááááááááááááááááákráááááááááááááááááááá!” ŽUCH!!!. Ozvalo se. Nyunyu neváhal a střelil po kosťovi. To ale nečekal. Šíp proletěl mezi šestým a sedmým žebrem a letěl dál.
„Ty brďo!” Nyunyu se tedy rozběhl a přeskočil tu propast. Kosťa na něj zaútočil. Nyunyu uhnul a ukopl mu nohu. Kosťa to už nerozchodil a Nyunyu ho skopl do té propasti, kde spadl Gotfrua udatný. Najednou se v místnosti objevila neznámá postava, kterou Nyunyu poznal. Byla to ta postava, co po ní Aragorn hodil dýku a ona přežila.
„Jmenuji se Vieen.” řekla temná postava.
„A co jako?” odpověděl Nyunyu.
„Nic proti tobě, ale asi tě budu muset zabít.”
„Narušil si mé království. Zemřeš a budeš zanimován.”
„A co to?”
„Zabíjel bych lidi, co nemyslí.” řekl Vieen.
„Gotfruo! Vieen tě chce zabít.” Zakřičel Nyunyu.
„Tak mu vyřiď, že až se vyhrabu z téhle díry, tak dostane nakládačku.” ozvalo se z propasti.
„Mám vám vyřídit, že až se vyhrabe z té propasti, tak vás zabije.” Řekl Nyunyu.
„Bojim bojim.” Řekl výsměšně Vieen a napřáhl ruce, ze kterých vyjel jakýsi proud a trefil se do Nyunyu. Ten poodletěl a spadl přesně do propasti.
Nakonec je musel zachránit Aragorn. Zcela náhodou se objevil ve dveřích a vytasil svůj nádherný meč a rozběhl se na Vieena. Všichni víme, jak to dopadlo. Ano, i Aragorn spadl do propasti. Tak se zase naši hrdinové sešli. Ovšem byli v pěkné kaši. Najednou Gotfrua vytáhl ten svitek, co našel na zemi a začal číst. Pomalu a nejistě.
„Až se někdo pokusí zavřít Vieena, ne to bude zabít Vieena, sakra kde jsem skončil?”
„Tady.”
„Já to asi nevím ty blbče!” Gotfrua dočetl svitek až do konce, ale nic se nestalo a nic se nedozvěděli.
„Nemáte třeba někdo lano?” zeptal se Aragorn.
„Dvě.” odpověděl Gotfrua.
„Tak aspoň jedno vytáhni.”
„A proč nevyjdeme támhlety schody?”
„To si děláte srandu, že tu jsou schody?! Proč teda jste ještě tady?”
„Nám se tu líbí. Je tu chládek a alespoň si odpočineme.”
„A já si lámu hlavu, jak se odtud dostat.” Řekl nakonec Aragorn. Šel tedy nahoru.
„Ten Aragorn má ale energie, co?” řekl Gotfrua.
„Ale nemá smysl pro prdel.”
„Hele, nepůjdeme za ním? Vždyť ho tam ještě ušlapou.” přemýšlel Gotfrua.
„Hmm, to je fakt. Nejdřív se ale zeptáme, kolik je tam nepřátelských agentů. ARAGORNE! KOLIK TAM MÁŠ NEPŘÁTEL?” zakřičel Nyunyu.
„No to je těžko spočítat, ale jsou tu asi tři!” ozvalo se.”
„Těžko spočítat tři?” Řekl Gotfrua.
„Tak mu půjdeme na pomoc, ne?” zeptal se Nyunyu.
„Hodíme si kostkou.”
„Ty máš kostku?”
„Ty snad ne?”
„No ne, ale mám kouli.”
„Jednu?”
„Moment. Jednu.”
„Chudáčku…”
„A hele! Už jsem našel i tu druhou.”
„To je odporné…” řekl Gotfrua.
„Nechcete mi přijít na pomoc?” ozvalo se z hora.
„Už tam běžíme, Aragorne.” Zakřičel Nyunyu.
„Ty tam vážně chceš jít?” řekl tiše Gotfrua, zvaný udatný.
„Si blázen? Co si nadrobil, ať si taky s ní.” odpověděl mu Nyunyu.
„Teď si mi připomněl, že mám hlad.”
„Ty u sebe nemáš žádné jídlo?”
„Už jsem ho snědl. Mňam.”
„Hmm, tak to máš blbý. Já tu třeba mám vejce natvrdo.”
„Hele, nevíš jestli se Vieen jí?”
„Nevím, ale můžeš to zkusit. I když myslím, že na něm moc masa nebude.”
„Hmm, hmm, máš pravdu. Ale lepší než to kulaté, co jíš ty. Tak já jdu nahoru.”
„TAK SI BĚŽ!” Gotfrua tedy odešel. Nyunyu tu nechtěl být sám, takže šel taky nahoru. Viděl, jak se Gotfrua snaží zabít Vieena a Aragorn zrovna bere ztečí jednoho ghoula. Sedl si na kámen a pozoroval, jak se ti dva snaží. Aragorn se tedy rozběhl a pokusil se ghúlovi useknout hlavu.
Doufal, že ho tím zabije. Jenže ghúl byl poměrně obratný, takže se sklonil a bodl Aragorna do břicha. Aragorn měl naštěstí na sobě zbroj. Meč se jen lehce odrazil od Athorského stříbra. Athorské stříbro bylo jedno z nejlepších materiálů, které jsou na trhu k dostání.
Aragorn se teď pořádně naštval a praštil toho dotěrného ghoula štítem do hlavy. Ten se svalil na zem. Toho Aragorn využil. Rozpřáhl se a jeho meč rozdělil nemrtvého na dvě části. Aragorn toho už měl dost a šel si sednout za Nyunyu.
Gotfrua se taky snažil. Ovšem proti němu stál mocný nepřítel. Samotný Vieen Nekromant. Pokusil se ho bodnout svým mečem, ale Vieen jen mávnul rukou a Durandal se odrazil od nějaké neviditelné bariéry. To Gotfruu naštvalo a proto Vieena kopl do hlavy. To teda Vieen nečekal a dokonce spadl na zem. Než se Gotfrua nadál, vznesl se Vieen asi metr nad zem a napřáhl ruce. Gotfrua jen nechápavě hleděl, co to ten blázen zkouší, ale pro jistotu dal mezi sebe a Vieena svůj štít. Měl velké štěstí, protože do štítu narazila nějaká podivná černá koule a odhodila ho asi o tři metry dozadu. Štít byl rozflákaný na několik desítek kusů. Gotfrua urychleně vstal a připravil se na boj. Jenže Vieen zase napřáhl ruce a z jeho konců prstů vyletěl nějaký prapodivný blesk a zasáhl Gotfruovo pravé oko. Gotfrua opět spadl na zem a vypadalo to, že je po něm. Ale to neznáte Gotfruu. Ten přežije všechno (je to PJ-ův oblíbenec… pozn. Autora). Gotfrua tedy vstal, zamáchal mečem a rozběhl se na Vieena. Pokusil se mu oddělit hlavu od těla. Vieen uhnul a už zase napřahoval ruce. Jenže Gotfrua toho už měl dost, proto mu ty jeho pracky usekl. A byl pokoj. Teď už to bylo v klidu ho zabít. Nejdřív ho Gotfrua kopl do břicha a když se Vieen sklonil, usekl mu hlavu. Vieen byl tedy konečně mrtvý. Aspoň zatím. Gotfrua se zaradoval a pustil se do něj. Nejdřív mozek, pak… to máte jedno. Prostě ho celého snědl a šlo se domů, do Gianfaru.
„Tak co, jak ti chutnal Vieen?” zeptal se Nyunyu.
„Nic moc. Mozek malý, maso žádné a když už nějaké měl, tak bylo shnilé. To člověka naštve.”
„Mě by to taky naštvalo.” odpověděl Nyunyu. Po pár dnech dorazili do Gianfaru, kde na ně někdo čekal.
„Konečně jste zpátky. Rychle, Mabfred má pro vás něco důležitého. Leží v nemocnici u svatého Qastrola.” Řekl jim hned po příchodu do města velitel stáží.
„Já už myslel, že leží v márnici.” Řekl Gotfrua.
„To nebude dlouho trvat…” řekl si pro sebe velitel. Šli tedy do nemocnice, podívat se za Mabfredem. Ani se moc nedivili, že už je zase živí, vlastně že už je vlastně mrtvý. Cestou si ještě Aragorn koupil nějaké bylinky proti myšlenkovým bytostem. Může se to hodit.
„Ahoj Mabfrede, jak se ti vede?” řekl mu na uvítanou Aragorn.
„Vede se [kašel] mi velmi [kašel] dobře. Mám [kašel] pro vás jednu [kašel] novou novinku. Jde [kašel][kašel][kašel] po vás jedna organ[kašel]izace. Jmenuje se [kašel] Černá hnáta. Vidíte, jak mě [kašel] zřídili? A to jsem [kašel] používal, při boji, ty [kašel] nejničivější [kašel] kouzla. Ani to mi [kašel] proti nim [kašel] nepomohlo. Musíte se [kašel] mít na pozoru. [kašel] Jsou to vrahové, neštítí [kašel] se před ničím, udělají [kašel] všechno. Nevím, proč [kašel] nás chtějí zabít, ale [kašel] prostě jsme další na [kašel] seznamu. Přeji vám hodně [kašel] štěstí. Víc než jsem [kašel] ho měl já. [kašel] Sbohem přátelé [smrt].” dovyprávěl Mabfred.
„Co to zas kecal za blbosti? Jaká Černá hnáta? Co si to tase vymyslel. On si s těma srandičkama nedá pokoj, ani když umírá.” řekl Gotfrua.
„U něj je umírání, jako u nás zabíjení.” odpověděl mu Nyunyu.
„Nesetkali jsme se už někdy s tou Černou hnátou?” zeptal se Aragorn.
„Jo, setkali. Ale to zase bylo v nějakém jiném světě…” odpověděl Nyunyu. Najednou do místnosti vběhla stráž a křičela:
„Rychle! Černá hnáta se ozvala! Máme tady jednoho dobrodruha, který má popáleniny pátého stupně! Leží před královským palácem!” stráž zase odběhla se slovy, ať ho družina následuje. Aragorn, Nyunyu a Gotfrua tedy běželi za ním.
„Hele, co jsou vlastně popáleniny pátého stupně?” zeptal se Gotfrua Aragorna.
„Popel.” Odpověděl Aragorn.
„Aha. Tak to asi bude mrtvý, že?”
„Jestli to je postava á la Mabfred, tak ne.” Doběhli na místo činu.
Uviděli jen hromádku popelu. Chvíli se na ní dívali. Cítili se hrozně. Někdo jim jde po krku. A už to odnesl jeden neznámý hrdina. Cítili se vinni za jeho smrt. Stáli tam, Aragorn se div nerozbrečel.
„Mám hlad.” Ano, nemýlíte se, řekl to Gotfrua.
„Jo, já taky. Tak půjdeme třeba do téhle hospody.” Odvětil Nyunyu a ukázal na nedalekou putiku.
„To snad ne! Tady zabili nevinného člověka a vy si klidně jdete do hospody!” zařval Aragorn.
„A to jako když někdo někoho zabije, tak nemám tejden jíst nebo co? To bych umřel hlady jen díky Mabfredovi.” Řekl nato Gotfrua.
„Nebo by ti bylo milejší, kdybychom snědli ten popel?” zeptal se Nyunyu.
„Víte co, jděte si kam chcete, já na vás kašlu. Když jste barbaři, tak jste barbaři…” řekl jim nato Aragorn.
„To jako má být urážka, jako že jsem barbar? No já s té tvojí urážky nebudu tejden spát, Aragorne. Jóó kdyby si třeba řekl, že jsme elfové, tak to bych se naštval, ale takhle…” řekl Gotfrua.
„To si neměl říkat. Zítra ve dvě, tam kde poprvé zařval Mabfred. Rozdáme si to.” Odvětil Nyunyu.
„OK.” Souhlasil Gotfrua. Tak se naši hrdinové pohádali a všichni odešli jiným směrem. Samozřejmě, že přesně na tohle Černá hnáta čekala. Zaútočila na ně.
Nyunyu šel směrem pryč z Gianfaru, do lesa. Zdálo se mu divné, že tu nikdo nebyl, ale vzpomněl si, že Aragorn říkal něco o nějaké akci na 7 dní. Tím to asi bude. Najednou se před ním objevili tři tajemné postavy. Ohlédl se a za sebou uviděl taktéž tři tajemné postavy. V rukách měli lehké kuše. Nabité. Nic neříkali, jen, ti vepředu, zmáčkli spoušť. Na Nyunyu letěli tři malé šipky. Jedovaté k tomu. Neo, teda co to plácám, Nyunyu se začal pomalu zaklánět. Jedna šipka ho těsně minula. Proletěla jen pár coulů nad Nyunyovým ramenem. Druhá šipka proletěla snad coul na jeho hlavou a třetí ho jen lehce škrábla na noze. Nyunyu opět vstal a uslyšel za sebou tři výkřiky. Ohlédl se a zjistil, že ty tři šipky zasáhly ty tři týpky za ním.
Koukl na ty vrahy a s úsměvem se na ně vrhl. Skočil a kopl jednoho týpka do hlavy. Ten spadl na zem. Ovšem další dva nelelkovali a jeden mu podrazil nohy ten druhý ho ihned kopl do hrudníku. Nyunyu udělal kotoul do zadu a ihned vstal, připraven k boji. Zařval své heslo „Americana” a rozběhl se na ně znova. Skočil a párkrát ho kopl do hlavy. Pak se ve vzduchu otočil a letěl na druhého. Jenže ten třetí ho mezitím skosil kopem do zadku. Nyunyu sletěl na zem. Jak tak ležel na té zemi, podkopl jednomu nohy a ten dotyčný sletěl. Další ho chtěl zase kopnout do hrudníku, ale Nyunyu mu nohu zachytil a druhou podkopl a jak ležel na zemi, udělal mu to, co on chtěl udělat jemu - kopl ho do hrudníku. Nyunyu byl skvělý v boji beze zbraní, ale proti třem nabušeným ninja, neměl tak trochu šanci. Rychle vstal, stejně jako ostatní. Nyunyu proti třem šílencům. Tak kdo z koho?
Ti tři, jako by byli jeden, se rozběhli a skočili. Byli jako pohyblivá zeď, před kterou není úniku. Jenže Nyunyu je podlezl a hbitě jednoho chytl za límec a povalil ho na zem. Zaťal pěst a vší silou ho praštil. Bolelo ho to. Jenže to už tu byli ti dva a jeden z nich chytl Nyunya pod krkem a držel ho. Ti dva začali do Nyunya kopat. Ten byl již zesláblý, takže se zprvu moc nebránil, ale pak se v něm objevila nová síla. Toho, co ho držel, kopl a rychle se vymanil z jeho sevření. Ještě mu stačil loket vrazit do břicha. Udělal salto dozadu a přitom ještě kopl ty dva do obličeje. Moc nadšení nebyli.
Nyunyu ale věděl, že je asi nedá, takže začal utíkat. Utíkal do lesa. Ti tři za ním. Takhle rychle běžel jen jednou. Když utíkal před statisícihlavou armádou v Aredoru. Ti tři týpci zase vytáhli kuše a odstřelovali ho. Nyunyu měl zatím štěstí. Vběhl do lesa. Teď ho štěstí opustilo. Najednou se totiž před ním objevil jeden z těch týpků a v ruce svíral kuši. Nyunyu se zastavil, týpek vystřelil. Šíp letěl a zasáhl Nyunyovo břicho. Týpek vytáhl další kuši a zase vystřelil a další kuše a další… Nyunyu tam stál, jako opařený. Svalil se na zem mrtev. Asi o dvacet metrů dál se objevili zbylí dva týpci. Ten, co zastřelil Nyunyu, šel za nimi.
bt>
„Myslel jsem, že to bude horší.” řekl nakonec ten týpek. Jenže najednou dostal takovou chuť podívat se, co je s Nyunyu. Tuto chuť dostali všichni tři najednou. Viděli jen, jak se Nyunyu zvedá. Vzali ihned kuše a namířili na něj. Začali střílet. Nyunya teď trochu bolela hlava, proto viděl vše zeleně. Nyunyu jen natáhl ruku proti střelám a se slovem:
„Ne!” zastavil letící šípy. Jeden šíp si vzal. „To se může hodit.” řekl a strčil se šipku do kapsy. Jeden z těch týpků se rozběhl na Nyunyu. Ten jen lehce vybíral jeho útoky a nakonec ho svou pravačkou, jako nohou, poodhodil o pár sáhů dál. Potom vzal Nyunyu Ramawi a šíp. Zamířil a jednou ranou sejmul toho týpka. Přesně do srdce.
„Tak zabíjí Nyunyu! Nyunyu nemůže zemřít. Nyunyu je Vyvolený.” Řekl a šel do Gianfaru. Zbylí dva týpci jen přikývli, že prý Matrix taky viděli, takže že se s ním bít nebudou. Nyunyu tedy přežil útok Černé hnáty.
Gotfrua šel do hospody. Poručil si pivo. Sedl si ke dvěma chlápkům, co taky měli pivo. Asi za minutu do hospody vešel nějaký tajemný člověk. Vypadal dost drsně. V pravé ruce měl sekeru. Šel ke Gotfruovi. Před stolem se zastavil a prohlédl si ho. Gotfrua už sahal po Durandalu.
„Čtyři kousky!” řekl najednou ten chlápek.
„Jak milé.” Řekl jeden z těch chlápků. Hospodský jim tedy donesl to pivo. Než ho stačili dopít, objevil se v hospodě další týpek. Vypadal dost nabušeně.
„Brácha?” zeptal se Gotfrua.
„Ne.” odpověděl ten chlápek.
„Myslím, že byste měli všichni vypadnout.” Řekl ten nabušený týpek.
„Tak snad abychom šli ne?” řekl ten drsnej chlápek. Celá hospoda se vyprázdnila. Gotfrua v hospodě zůstal. Neviděl žádný rozumný důvod, proč odcházet. Ještě totiž nedopil pivo. Ten týpek vytáhl sekeru a dokonce i něco řekl:
„Tak co, rozdáme si to?”
„Nevím jak ty, ale já teplej nejsem.” Odpověděl Gotfrua a pomalu dopíjel pivo.
„OK, já taky ne. Řeknu to po vašem: Vstávej ty sráči a bojuj nebo ti nakopu zadek!”
„Tak to asi nepůjde, jako s tím zadkem, když sedím, nemyslíš?” odpověděl mu Gotfrua.
„Už toho mám dost! Jestli do pěti vteřin nevstaneš, tak se ti moje sekyrka zasekne do hlavy tam se sedíš. To bude určitě vypadat jako hrdinská smrt.”
„Jo a jestli se ihned nevzdáš a nehodíš mi tu sekyrku, tak tě Nyunyu střelí šípem do zad. To je taky krásná smrt, že ano?”
„Ha, ha ,ha. Myslíš, že se nechám napálit? Za mnou tak možná stojí nějaké dítko s prakem a to ještě kdoví jestli. Zkus vymyslet něco lepšího ty skopová hlavo!”
„Tak se otoč ty troubo a uvidíš, že tam Nyunyu stojí s napřaženým lukem, ve kterém má šíp, který ti za malou chvíli proletí hlavou.”
„Dobře.” Týpek se otočil. Nikoho tam neviděl. „Ha, ha, ha - a teď se přede mnou schov…” již nestačil doříct. Nějaká čepel mu totiž usekla hlavu. Gotfrua totiž hbitě vstal a usekl mu hlavu.
A Aragorn? Šel do hradu. Tam mu řekli, že na něj někdo čeká. Nějaký kněz. Aragorn tedy za ním šel. V místnosti uviděl nějakou postavu. Na sobě měla kápi. Do obličeje jí neviděl.
„Tak co byste potřeboval otče?” zeptal se ho Aragorn.
„Vaši smrt.” řekl ten chlápek a odhodil kápi. Aragorn poznal, že to je člověk.
Zároveň taky kněz vytáhl obří dvoubřitou sekeru. Aragorn vytáhl ten svůj mečík a vrhl se na něj. Jenže ten kněz, jen tak z místa, vyskočil a letěl na Aragorna. Pokusil se ho tou svou sekerou seknout. Aragorn jen taktak uhnul. Kněz přistál ne zemi za Aragornem. Ten se rychle vzpamatoval, ale to co zase uviděl, to ho moc nepotěšilo. Knězi narostli další dvě ruce, v kterých se objevil obouručák. Aragorn zkusil použít své psychické kouzla. Použil na něj kouzlo „úder nenávisti”. Viditelně ho to zranilo. Teda podle toho, jaxe tvářil.
Kněz zase udělal ten svůj zběsilý útok. zase z místa vyskočil a letěl na Aragorna. Sekeře se Aragorn vyhnul tím, že se sklonil, ale obouručák ho poslal k zemi. Trochu mu to zranilo pravé rameno. Aragorn se naštval. Vytáhl štít a vrhl se na kněze. Ten ale najednou zmizel. Ještě k tomu s nějakým podivným zábleskem, takže to Aragorna poněkud oslepilo. Viděl jakýsi obrys někoho, odhadl, že to bude ten kněz, proto na něj hodil další úder nenávisti. Aragornovi se vrátil zrak. Byl to ten kněz. Aragorn uviděl na stole královské žezlo s jablkem. To už ten kněz zase létal. Aragorn vzal jablko a hodil ho po knězi. Strefil se přesně do hlavy. Knězovi se zatočila hlava, ale letěl dál. jenomže už nemohl zaútočit na Aragorna. Jakmile kněz přistál, vzal Aragorn žezlo a pokusil se mu s ním podrazit nohy. Aragornovi to vyšlo. Trefil se mu do noh a kněz sletěl.
Aragorn toho využil a rychle běžel za ním. Kněz vstal, ale Aragorn na něj měl jeden volný útok, protože kněz byl trochu pomatený. Vši silou ho sekl do hrudi. Jenže kněz měl pevné brnění, od kterého se Aragornův meč jen lehce odrazil. Kněz toho ještě moc, po tom jablku, neviděl, ale instinktivně se ohnal sekerou. Aragorn nečekal, že kněz bude ještě útočit, takže se jeho ráně nevyhnul. Od smrti ho zachránila jeho kroužková košile. Bohužel ale sekera prorazila brnění, ale jen trochu.
Aragorn byl tedy podruhé zraněn a ještě ke všemu odletěl o pár sáhů dozadu. Kněz už začal vidět. Postavil se dva sáhy před ležícího Aragorna. A s jízlivým smíchem se vrhl na Aragorna. Jenže tem jen hbitě vytáhnul svojí dýku a rychle ji po knězi hodil. Aragorn měl dobrou mušku. Dýka zasáhla jeho pravou novou (ta, co mu narostla) ruku. Kněz zakřičel bolestí. Obouručák mu vypadl a jeho dvě nové ruce zase zmizeli. Aragorn si oddychl.
Jenže do kněze jako by vletěla nová síla. Rozmáchl se a sekera letěla vzduchem. Aragorn se odvalil a rychle vstal. Sekera se zastavila až o podlahu, kterou notně poškodila. Kněz se znova ohnal. Tenhle útok nebyl nijak efektivní. Aragorn se jen sklonil a sekera mu proletěla nad hlavou. Aragorn se teď pokusil kněze bodnout svým mečem. Podařilo se mu to a jeho meč i prorazil brnění a kněze mírně zranil. Na jeho meči se objevila krev. Kněz ale neváhal a Aragorna praštil dřevěnou násadou sekery do hlavy Aragorna. Ten se svalil na zem. Nehýbal se. Kněz se rozmáchl a chtěl dalším seknutím ukončit Aragornův život.
Tu se ale v místnosti objevili Nyunyu s Gotfruou. Nyunyu vzal šíp a rychle vystřelil. Šíp byl velmi přesný - zabodl se knězi do ruky. Kněz upustil sekeru. Jenže co čert nechtěl, spadla ta sekera přímo na Aragornovu hlavu a usekla ji. Gotfrua už běžel za knězem a jednou ranou ho oddělal. Probodl mu srdce.
„Aragorne! Vstávej! Rychle! No tak! Přijel nějaký král na audienci…” domlouval mu Gotfrua.
„Je po něm.” Řekl Nyunyu. „Toho krále vyhoď nebo zabij, to je jedno a pak ho pohřbíme.”
„A co když ho třeba bohové oživí?” zeptal se Gotfrua .
„Myslím, že všechnu svou oživovací sílu si vyplýtvali na někom jiným.” Odpověděl mu Nyunyu.
„Ahoj! Tak co? Kolik hrdinských skutků jste udělali mezitím, co jsem byl ve stínovém světě.” V místnosti se náhle objevil Mabfred.
„Ty zato můžeš! Kdyby si nebyl tolikrát mrtvý a bohové tě tolikrát neobživovali, tak by Aragorn ještě živej. Já tě zabiju...”
Diskuze
hmm aha takze jsem mel pravdu - přístě si přečtu všechny reakce - a snad i najdu ten puvodni clanek abych porovnal jmena :-))
No skoro bych rekl ze tu byl jiz podobny clanek - rozhodne byl ale lepsi (tohle mi pripada nesmirne podobny - tedy ale jen ze zacatku.
Jak přibývají pokračování příběhu téhle družiny, tak je to čím dál nudnější, už to ani nemám chuť dočítat do konce, jediny co mě od toho odradí je to, že dyž už něco rozečtu, tak to i dočtu.
S přáním nekonečné inspirace a lepších i kratších povídek téhle družiny ObrLuda
Přečet jsem asi stranu a nějak mi to připadalo nudný a vtipný...eh...Takže jsem to nedočet, což je štěstí, protože alespoň nebudu hodnotit... Možná, že to bylo ke konci lepší(v tom případě se ti omlouvám), ale jinak doufám, že to bude příště kratší a především kvalitnější.
Ale chlapíku, Tvé práce byly lepšejší než toto - je to vážně slabé.
S pozdravem S.A.Terátor
No, jestli takhle hrajete doopravdy, tak mám sto chutí dát tomuhle článku nulu a ještě vás všechnz nakopat do prdele, ale protože předpokladám, že to je jen sranda, tak dám hodnocení leší. Některíé konverzace jsou fakt dobré, všude se to jen hemží pěknými vtípky, ty se ovšem postupem času a děje (ehm....no, ne že bz tam nějaký byl) neustále opakují a příběh strácí říz. Škoda pokud bys v takovém rozsahu dokázal vymýšlet pořád nové situace dal bych ti přinejmenším čtyři. Takto ale kvůli malé nápaditosti, opakujícím se vtipům a pár dalším věcem dávam tři.
No......tohle je dost slabé.
Od Mumulandu ( včetně ) to vypadá, že tahle družina ztratila chuť hrát a tak si vymýšlí blbosti, nebo se zabíjí mezi sebou.