Labyrint
| Autor: | Nyunyu |
|---|---|
| Přidáno: | |
| Hlasovalo: | 6 |
Přesně před rokem zemřel Aragorn. Právě proto se Gotfrua s Nyunyu sešli na památném místě, na záchodě.
“Hele, nějak to tu smrdí. Nepůjdeme radši do korunovační místnosti?” řekl Gotfrua.
“No budiž. Tam je sice smrad podobný, ale alespoň je tam lepší výhled z okna.” Odpověděl Nyunyu. Odešli tedy z posvátného hajzlu do korunovační místnosti. Nikdo je tam nerušil. Mimochodem - králem se nestal Nyunyu, ale Gotfrua I. zvaný udatný. Volby proběhly třetí den po Aragornově pohřbu. Tzn., že Gotfrua je králem asi dva týdny.
Gotfrua dostal 100% hlasů. Gotfrua byl jediný kandidát a Nyunyu jediný volič. Pojďme se ale vrátit do přítomnosti.
“Já nevím jak ty, ale já bych už si zase chtěl zabít nějakého skřeta.” Řekl Gotfrua.
“Nestačil by ti Mabfred?”
“Ne. Nechci kostlivce, zombie ani jiné oživlé mrtvoly. Chci skřeta!”
“To bude problém. Už si je všechny pozabíjel. Na Asterionu není žádný skřet.”
“No a co? To tu jako mám umřít nudou?”
“Asi budeš muset. I když jeden kněz mi říkal, že v okolí řádí nějaká nová sekta. Pojďme ji vyzabíjet.”
“Dobře, ale chtělo by to oficiální důvod, proč ji zlikvidovat.” Gotfrua byl opatrný v meziměstské politice.
“Prostě byla nuda. Tak pohni. Musíme za tím knězem ať nám řekne víc.” Řekl Nyunyu a již vycházel z místnosti a Gotfrua ho následoval. Došli do chrámu a hned si šli promluvit s knězem.
“Tak fotře, dozvěděl jsem se, že tady v okolí řádí nějaká sekta. Chceme ji zlikvidovat.” Řekl Gotfrua.
“Víte u nás máme nějaké morální zásady, takže tě prosím, dítě, neříkej mi fotře, ale otče. Nebo ti nakopu prdel.” Řekl ten kněz.
“No jak myslíš otče, ale ty mi neříkej dítě.”
“Jak chceš, synu.”
“Hej! My jsme sem se sem nepřišli hádat, ale chceme vědět něco o tom kultu!” ukončil hádku Nyunyu.
“Tak už to vysyp ty dědku jeden opelichanej!” zařval na něj Gotfrua.
“Říkají si děti za životní jistotu a usadili se v jedné jeskyni. Jestli je chcete zničit, tak si sebou vezměte mého starého přítele Himla.” Řekl kněz a zavolal ho. Za chvíli přišel nějaký trpaslík.
“Jmenuji se Himl a pocházím ze Seliaku.” Řekl Himl.
“Já jsem Gotfrua I. udatný a nepocházím ze Seliaku.”
“Nyunyu.” Tak se naši hrdinové přestavili a odešli z chrámu. Himl bojoval těžkou dvoubřitou sekerou. Byl to rozený bojovník. Na sobě měl plátovou zbroj. Šli na jih. Jeskyně, kde měl být ten chrám byla asi tři dny cesty. Za pět dní tam došli.
“Chtělo by to nějaký plán.” Řekl Himl.
“Další pravidlo, které v naší družině platí: plány jsou k ničemu, protože stejně nevyjdou. Prostě tam vletíme a pozabíjíme je. To je jediný plán, který vždy vyjde. To si zapamatuj.” Vysvětlil Nyunyu Himlovi.
“Jo - skvělý plán.” přikyvoval Himl. Vletěli tedy do té jeskyně. Cestou smetli dva chlápky. Neměli šanci ustát náraz Gotfruy. Za chvíli narazili na velké dřevěné dveře. O ty se Gotfrua zastavil. Kupodivu to ty dveře přežili.
“Hmm a co teď?” zeptal se Nyunyu.
“Pusťte mě k tomu, já to roztřískám svojí lintirovou sekerou!” zařval Himl. Už pochopil styl Gotfruy a Nyunyu. Pustili ho tedy k tomu. Za chvíli ze dveří nezbyly ani ty třísky.
“Ten Himl se může i hodit, že jo?” řekl Gotfrua.
“Ale jo.” Odpověděl Nyunyu. Himl proběhl místem, kde bývaly dveře a letěl dál. Gotfrua a Nyunyu za ním. Najednou se ocitli v nevelké místnosti, odkud vedli troje dveře. Zvolili ty vlevo. První už šel Gotfrua I. Vešli do jiné místnosti. Na židli tam seděl nějaký chlápek. Naši hrdinové si stoupli do lajny. Chlápek vstal.
“Hej! Kdo sakra si?” zeptal se Gotfrua.
“Jsem kněz temného boha. A taky vaše zkáza.”
“Tak to abych se začal obávat o svůj kejhák, že?”
“Měl bys. Nebo můžeš utéci.”
“Myslím, že utíkat by tady měl někdo jiný.”
“To jako já?”
“Ty jóó! On myslí!” zařval Gotfrua.
“To je věc, co? To ty neznáš, co?” řekl Himl.
“Sklapni. Tak co, fotře, chceš nakládačku?”
“Ale jo. Ale nevím od koho.”
“Myslím, že by tě dal i Mabfred. A to už je hodně drsný.”
“Mabfred, Mabfred kdo to je?”
“Zombie.”
“Tak nemrtvých se bojím, to je fakt.”
“Tak za pár okamžiků se jím staneš.”
“Hele, necháme těch keců a jdeme na věc.” Kněz vytáhl dvě šavle a naši hrdinové své zbraně - Gotfrua svůj Durandal a štít, Nyunyu svůj Tarfaen a Himl svojí sekyrku.
“Teď vám předvedu něco, co jste ještě neviděli.” Řekl kněz. Zamával rukama a začal stoupat nahoru.
“Tak takovou blbost už jsem fakt dlouho neviděl. Naposledy jsem takovou blbost viděl, když jsem spatřil Mabfreda.” Řekl Gotfrua.
“Bacha! Strop!” zařval Gotfrua. Kněz se rychle koukl nahoru a okamžitě začal sestupovat. Zastavil se ve výšce 1 sáh na zemí.
“Nechtěl jsem, ať souboj skončí předčasně.”
“Jsi milí.” řekl kněz. Když to dořekl udělal na naše hrdiny “nálet”. Letěl na ně velmi rychle a jeho šavle byly téměř nepostřehnutelné. Nyunyu byl sražen na zem a Himl musel před knězem utíkat. Ovšem pozadu, takže byl pomalejší a musel se bránit jeho rychlým šavlím. Jenže Nyunyu již vstal a vystřelil po knězi salvu šípů. Střílel sice do zad, ale kněz se jim prostě vyhnul. Kněz nyní vyskočil. Když byl v tom vzduchu, tak kopl Himla do hlavy. Teda chtěl, jenže trpaslík je holt trpaslík, takže kněz kopl do prázdna.
Teď zaúřadoval Gotfrua. Rozběhl se a sekl svým mečem, když kněz byl zrovna ve vzduchu. Ovšem kněz byl superman. Jak tak byl ve vzduchu a kopl do prázdna, tak udělal salto dozadu a doskočil na zem, za Gotfruu a hned na něj zaútočil. Jedna jeho šavle bodla Gotfruu do zad a ta druhá se mu pokusila useknout hlavu. Gotfrua měl teď víc štěstí než rozumu. První šavle se zastavila o zbroj a druhé se vyhnul. Ovšem obě dvě ho trochu škrábly.
Nyunyu na nic nečekal, odhodil Tarfaen a běžel s holýma rukama na kněze. Přesněji řečeno se sklouzl po podlaze a takhle po zemi se doklouzal až ke knězovi a podkopl mu nohy. Kněz spadl, jenže Nyunyu jel dál. Tak spadl ještě Gotfrua a Himl, který právě vstal. To se Nyunyu povedlo. Všichni byli na zemi. Teď to vypadalo, jako kdyby byli jeden člověk. Vstali totiž úplně ve stejný čas a úplně stejně. Prostě to bylo dokonalé, když ten kněz vstal.
Nyunyu udělal takový ten chvat, že jako vstal z výskokem. Víte co myslím, že jo (dělal to vždycky Herkules…)? Gotfrua a Himl odpočívali na zemi. Nehýbali se. Nyunyu se rozběhl a vyskočil. Ve vzduchu pak běžel ještě pár sáhů a pak párkrát kopl toho nekňubu kněze. Ovšem kněz se nenechal zahanbit a vrhl se na Nyunyu. Šel mu po krku. Nyunyu se tomuto útoku neubránil a byl přitlačen na zeď. Kněz se rozpřáhl a chtěl mu jednu vrazit. Ovšem zasáhl Gotfrua:
Nyunyu odletěl na druhou stranu místnosti. Najednou na zemi uviděl svůj Tarfaen. Kněz na zemi, čirou náhodou, také našel dlouhý luk. Oba dva se rozběhli proti sobě a vyskočil. Vlastně letěli. Než do sebe narazili, stačili vystřelit asi tři šípy. Když dopadli na zem, tak Tarfaen mířil na hlavu kněze a dlouhý luk na hlavu Nyunyu. Kněz vstal. Nyunyu se opět rozběhl a vyskočil, udělal otočku a dopadl asi sáh před kněze. Málo se rozběhl. Rychle vstal a vrazil mu jednu. A druhou! A třetí! Polámal mu jeho sluneční brýle. To asi kněze naštvalo. Odhodil je a kopl Nyunyu do kolena. Ten se svalil na zem. Kněz ho kopl ještě do zad a pak si na něj sedl. Držel ho pod krkem. V dáli se objevil trolejbus. Jel přímo na Nyunyu a kněze. Nyunyu se nyní dokázal vyprostit ze sevření a prohodil kněze předním sklem toho trolejbusu. Kněz skončil v polovině dopravního prostředku. Nyunyovi se zrovna nechtělo lézt oknem, takže si to obešel a vešel normálně dveřmi. Nyunyu se nestačil divit. To už ale do trolejbusu nastupovalo další individuum. Sedl si hned vedle řidiče a vedl tak trochu pobuřující řeči na řidiče. Došli až na konec trolejbusu. V ruce měl nějaké noviny. Ne - byl to časopis. Playboy. Prohlíželi si ho. Až došli doprostřed. Byl tam plakát nějaké dívky. Trolejbus dorazil na další zastávku, kde nastoupilo hafo lidí. Trolejbus byl skoro plný. Ocitli se někde na nějakém náměstí. Na pravé straně byla nějaká budova. Nahoře bylo jakési zábradlí. Zlaté k tomu. Vlevo zase pár zničených chatrčí. Kolem samé autobusy a trolejbusy. Náhle uviděli nějaké auto, které má na střeše nějakou hlásnou troubu, která hlásila: Cesta to byla dlouhá, ale netrvala dlouho. Uprostřed náměstí stál nějaký chlápek a něco křičel: Začal dělat všelijaká salta a kopy... No prostě a jednoduše během minuty tam nebyl nikdo při vědomí. Jenže to si myslel jen Nyu. Šéf přece jen něco vydrží, takže to omráčení jen hrál. Pomalu vstal a zezadu se plížil k Nyunyu. Ten nic netušíc sledoval projíždějící auta. Šéf už byl pár kroků od Nyu, když se náhle Nyu otočil a uviděl šéfa. Po chvíli trapného ticha se oba začali šíleně řehtat.
“Au!” zařval ten kněz.
“Bolí?” zeptal se ho Nyunyu.
“Ne. To mi jen ruplo v zádech.” Kněz Nyunyovi jednu vrazil a odhodil ho.
“Skončil si!” řekl kněz.
“Ty taky.” Řekl Nyunyu. Jak tak leželi, tak se Nyunyu odrazil a udělal salto dozadu, ale než spadl na zem, začal se všelijak otáčet kolem své osy. Potom natáhl ruce a nohama se jakoby odrazil od vzduchu a vyletěl zase o trochu nahoru. Potom udělal poslední salto a konečně stál nohama na zemi. Jenže to mu nestačilo, takže ještě udělal pár skvělých přemetů dozadu, proběhl se po zdech a skončil pár sáhů před ležícím knězem.
“Sbohem pane Mtwango.” Řekl jízlivě kněz. Trolejbus se nezadržitelně blížil.
“Mé jméno,” řekl tiše Nyunyu. “je,”když vás někdo škrtí, tak se špatně mluví. “Nyunyu!” když to dořekl, pokusil se kněze trochu poodhodit. Jenže ten kněz vážil asi jako Růžičková, takže Nyunyu jen zasténal. Trolejbus byl čím dál tím blíže už jen sáh, půl sáhu, třetinu sáhu, čtvrtinu sáhu, pětinu sáhu, šestinu sáhu, sedminu sáhu, osminu sáhu, devítinu sáhu, desetinu sáhu, coul., půl coulu, třetinu coulu, čtvrtinu coulu… no prostě do nich narazil. Jenže on je nepřejel! On je jenom TLAČIL před sebou, než se mu podařilo zabrzdit.
“Himl hergot, to jsem nečekal!” řekl ten kněz.
“Mluvil někdo o mě?” ozval se Himl.
“Ne.” Ozval se Gotfrua.
“Hej!” ozvalo se, když Nyunyu procházel kolem řidiče. “A co platit?”
“Jo. Promiňte.” Řekl Nyunyu a z kapsy vytáhl čipovou kartu a koupil si lístek a šel dál.
“A co spolujezdec?” zařval zase řidič.
“Takové mrzké lidi mám nejraději.” Řekl Nyunyu, ale nakonec mu teda ten lístek koupil. Šel dál uličkou. “Jezdí to pozdě a blbě a ještě jim za tu cestu musíme platit. Kdybych nebyl hrdina, tak ho zabiju!”
“Parchanti!” křičela jedna stará paní na čtyři mladé muže, kteří seděli a nehodlali pustit sednout starou paní. “Vidíte to lidičky? Hovada jedny! Já tady musím stát, ale hlavně že tady mladí pánové sedí.” řvala.
“Hele, bábo, kdyby si se otočila, tak by si viděla, že skoro celý trolejbus je prázdný.” Řekl jeden z nich.
“Ale já chci sedět tady!” zařvala.
“Tak si sedněte, no.” Řekl jeden z těch mladíků a vstal.
“Proč bych si sedala? Já kdybych si sedla, tak stejně už nevstanu a další zastávku vystupuju.” řekla stará bába a obrátila se.
“A kam vlastně jedete?” zeptala se zase další stará bába té naší báby.
“Ále - na okružní jízdu. A kam vy spěcháte?” řekla ta první.
“Ále - v Globusu prý mají levnější rohlíky. Tak to jedu omrknout.” řekla ta druhá.
“Jako kdyby nemohli jezdit o pět minut pozdějším trolejbusem, který je prakticky poloprázdný.” Řekl jeden z těch hochů. Vypadal, jako by byl zhulený.
“Takové lidi bych střílel.” Řekl další z hochů. Měl na sobě modré tričko a měl kraťasy. Měl ideální postavu na volejbal.
“Oni jedou na okružní jízdu… co to je za zaostalost? To by nevymyslel ani Černý…” řekl třetí mladý muž. Byl trošku více při těle než ostatní. A poslední hoch, co se zvedl, kopl tu starou bábu do zadku a rychle vypadl a ostatní za ním.
“Vidíte ty jeho velké černé brýle? On je slepý! Já se s ním bojím jezdit! To je pekelný řidič!” to už ale řidiče naštvalo, takže zastavil a vzal to individuum a nakopl ho a vykopl ho z trojelbusu. Nyunyu se nestačil divit. To už ale trolejbus byl na další zastávce a nastoupili tři šílenci. Jednoho už Nyunyu znal. Byl to jeden z těch čtyř hochů, kteří nechtěli pustit tu starou opelichanou bábu. Ten tlustší.
“Ty jóó - to je rozkládací!” řekl tlusťoch a prohlídl si ten plakát v plné kráse, před celým trolejbusem. Nyunyu už zde nechtěl zůstat ani minutu, proto chytl kněze a hodil ho až dozadu. Tam, kde si nezletilí děti prohlíželi Playboy. Kněz vstal a kopl Nyunyu do břicha. Nyunyu spadl na zem, ale bleskurychle udělal takové to salto a už stál na nohou. Dokonce chytl toho kněze a pořádně ho nakopl nohou do hlavy, až kněz proletěl zadním oknem a rozplácl se na cestě. Vstal a běžel za trolejbusem. Doháněl ho. Nyunyu vzal Ramawi a začal po něm střílet. Kněz běžel dál a dál. Šípy do něj jen létali, ale on prostě běžel dál. Jako nějaký robot. Měl v sobě už asi dvacet šípů, když skočil a pravou rukou se zachytil o trolejbus. Chvíli se nechal vláčet, ale pak se začal pomalu dostávat do vnitřku trolejbusu. Nyunyu zatím nemohl nic dělat. Kněz už dostal hlavu tam, kde dříve bývalo sklo. Jenže uviděl, jak mu na hlavu míří šíp. Oči mu vyletěli z důlků. Nyunyu vystřelil. Kněz jen taktak uhnul. Na zemi udělal pár kotrmelců. Postavil se. Chyběli mu oči. Ty se za chvíli dokutálely až ke knězi. Ten je vzal a dal je tam, kde patří. Teda pokusil se je dát tam, kde patří, ale za boha nemohl najít hlavu. No jo, Himl zaúřadoval. Pak, společně s Gotrfuou, doběhli trolejbus a nastoupili do něj. Svezli se tři zastávky a pak vystoupili.
“Evropa dvě! Pa dvě! Pa dvě! Fyzika na maximum! Nejlepší škola v zahraničí! Evropa dvě! Pa dvě…”
“Hele, nevíš, co to je Evropa?” zeptal se Gotfrua.
“Já bych řekl, že to je nějaký post moderní záchod.” odpověděl Nyunyu.
“Záchod? To se mi nějak nezdá. Že by se tady učili fyziku na hajzlu?”
“Hmm, to je fakt. Tak co kdyby to bylo rádio?” řekl Nyunyu.
“Jako rádio Evropa dvě?” zapojil se rozhovoru Himl. Ale Gotfrua byl jiného názoru:
“To je blbost. Proč by si někdo dával do názvu “dvě”? To nemá logiku.”
“Ty taky ne.” Řekl Nyunyu.
“Sklapni! Kdybych já pojmenovával rádio, tak bych si tam dal jedničku, jako že jsem jednička!”
“To je fakt. Nato je jen jediná omluva: to je prostě Evropa dvě!” řekl Himl.
„Hele - náměstí. A něco se tam děje!“ vykřikl Gotfrua.
„Tak se tam zajdeme podívat.“ Řekl Nyunyu. Šli tedy na další náměstí.
„Kdo porazí našeho Ramba, ten dostane deset tisíc korun českých. Tak pánové kdo si troufne?“
„Tak kdo mu ukáže, jak se bojuje?“ zeptal se Himl.
„Tak já jdu nato.“ Řekl Gotfrua. Zařval, že se o to pokusí a šel nahoru, do jakéhosi ringu.
„Takže - bojuje se do té doby, než se někdo vzdá. Jako zbraně slouží nože. Můžete si vybrat z těchto velice kvalitních nožů…“ řekl ten chlápek a ukázal na pár nožíků. Zajisté byly velmi kvalitní.
„Díky, mám svůj.“ Řekl Gotfrua. Gotfruův protivník vypadal silně a obratně. Chlápek odstartoval souboj a ten týpek se ihned rozběhl na Gotfruu. Jakmile byl od Gotfruy tak jeden a půl metru, tak se všude kolem rozstříkla krev. To jen Gotfrua vytáhl svůj Durandal a natáhl ruku. Ten drsný týpek se už jen nabodl na ostří a bylo po něm.
„Já mu říkal, ať se vzdá…“ řekl Gotfrua. Všude kolem se to už jen hemžilo policajty a taky se tu objevilo jedno podivné černé auto… Že by pohřební vůz? Že by dva? Nyunyu a Himl nenápadně odcházeli. Gotfruovi už dávali náramky.
„HEJ! Kam jdete? Přece mě v tom nenecháte?“ zakřičel Gotfrua.
„Tak vy se znáte? Zatknout taky!“ zakřičel nějaký policajt.
„Ale ne, my se neznáme. Vždyť jim řekněte, pane Gotfruo, že ani neznám vaše jméno...“ snažil se situaci zachránit Nyunyu. Za pár minut byli všichni v nějaké pofidérní budově. Přesněji řečeno v místnosti, kde bylo akorát zrcadlo, stůl a dvě židle. No a pak ještě jeden policajt. Dveře vypadaly velmi pevně. Patrně z velmi tvrdého železa.
„Takže bych na vás měl pár otázek, pane Nyunyu. Kde bydlíte? Jak dlouho znáte pana Gotfruu? Jak dobře ho znáte? Proč jste ho zabili? Byla to úkladná vražda? Přiznáte se? Chcete právníka? …“ najednou někdo vyrazil dveře a dovnitř vběhl Gotfrua a Himl.
„Taky tě ten polda tak sere těmi stupidními otázkami? Mě teda sral strašně!“
"Pomóóóc! Ochrankááááááááááá!" řval ten polda.
"Je mrtvá." řekl suše Gotfrua.
"Cože? Zato si posedíte par desetiletí v chládku hošánci..."
"A to jako proč jasnosti?" řekl Nyunyu.
"Zabili jste nejméně deset policistů... to se vám zdá jako málo, jo?"
"Jo." řekl Gotfrua a kývnul. "Hele, poldo, radši sklapni nebo tě pozejtří budou mít děcka vod vedle na sváču. Udělám z tebe hořčici."
"Já mám rád hořčici, mňam... když ona je taková slaďoučká..." řekl ten dutej polda.
"Samochvála smrdí, synečku. Jestli mi to chceš ulehčit, tak se nehýbej." řekl zase Gotfrua a vytáhl svůj meč a šel pomalu na toho blbouna.
"Tak moment!" řekl polda a rychle vytáhl pistolku. "Ani hnout nebo vás zastřelím. A zavři ty dveře hochu! Trochu si popovídáme..." Gotfrua se zastavil a zavřel ty podělaný dveře. "Tak a teď si jeden z vás, třeba to FUJ, sedne tady na tu židli." a ukázal na Gotfruu. "No a to mikro se postaví třeba... třeba... pod stůl. POHYB!!!" zařval ten dutoun. Gotfrua si tedy sedl na židli a Himl pod stůl. "Tak a teď si zahrajeme takovou hru. Já budu klást otázky a vy budete odpovídat. Pravdivě. OK?"
"Hele dědku, vyliž si pozadí!" řekl Nyunyu.
"Tak takhle by to teda nešlo." řekl ten dutoun a položil ruce na Gotfruovy ramena. "Ještě jednou..."
"Ještě jednou ucítím ty tvoje pracky na mém vznešeném těle, tak s tebou otevřu dveře. OK?" přerušil ho Gotfrua.
"A co to?" zeptal se nechápavě ten dutoun. Gotfrua nic neříkal, jen vstal, jednou rukou ho chytl pod krkem a druhou rukou mu vyrval pistol z ruky. Trošku ho nadzvedl a šel s ním ke dveřím.
"Tohle." řekl a vyrazil s ním dveře. Polda proletěl dveřmi a přistál pod nějakým chlápkem.
"Co se mi tady válíte po zemi Vrabec?"
"A vy jste kdo?" zeptal se Himl.
"Jmenuji se plukovník Matkoser. Venca. Ale vás neznám. Kdo sakra jste a co tu děláte?"
"My jsme proslulá družina z Asterionu. Ty nás neznáš? To bychom tě měli zabít a říct, že nám selhaly nervy." řekl Nyunyu.
"Ale ne tady. Máme vymalováno... Ale klidně pojďme ven." řekl Matkoser.
"OK." Tak je tedy Matkoser odvedl ven. Družina se ocitla před nějakým pofidérním domem.
"Tak a co teď? Teď si dáme deli nebo co?"
"Ne, teď ti dáme do držky." řekl Himl. Jak řekl, tak udělal. Všichni tři se do něj pustili a za chvíli již ležel Matkoser v kaluži krve.
"Tak to bychom měli. Teď bych se už docela rád vrátil zpátky na Asterion." řekl Nyunyu.
"Taky už mě to tu docela štve. Pokud si to dobře pamatuju, tak trolejbus by měl ject 17:47." řekl Gotfrua.
"Jenže už je šest ty idiote!" řekl Himl.
"No tak počkáme do zítřka." řekl Gotfrua.
"A proč nepočkáme na trolejbus, který pojede třeba 18:47, hmm? Tomu se říká logika pane Gotfruo!"
"A tobě se za chvíli bude říkat mrtvola!" řekl docela naštvaně Gotfrua.
"Tak už toho nechte. Jdeme prostě na zastávku MHD a počkáme dokud ten blbej trolejbus nepřijede? OK?" Za chvíli došli na zastávku a čekali. V tom se ale za náma, kdosi objevil, bylo jich asi 40 a já jsem podivil, v rukou nože, řetězy a basebollky, pochopil jsem že to nejsou děti vracející se ze školky. Všichni naskákali do auta a odjeli a já jsem tam zůstal sám, byl jsem prostě v... Přesně takhle to v pozdějších vypravování líčil Nyunyu.
"Víš, Nyu, ne že bychom se jich báli, ale musíme si ještě koupit... no víš co..."
"...průkazky MHD." doplnil Himla Gotrfrua a rychle zmizeli.
"Ale ale - všichni tě opustili kamaráde?" zeptal se jízlivě jeden z té bandy.
"Šli na kafe. Prý vás vyřídím sám." řekl jim nato Nyunyu. Všichni z bandy se začali šíleně smát. Ten nejvyšší najednou luskl prsty a všichni se smát přestali. To se zase začal smát Nyu. Když se přestal smát Nyu, taxe zase začali smát oni a naopak. Takhle to šlo asi deset minut. Paxe najednou začal smát Nyu i ta banda najednou, takže i najednou přestali. Šéf promluvil:
"Tak konec srandy hochu!"
"Jachachachachachacháááááááááá!" Nyu se začal strašně smát. Najednou mu spravili úsměv. Nyu dostal Basebollkou do zubů. To ho celkem naštvalo.
"Tak pojď, zvu tě na pivo." řekl šéf. Nyu pozvání přijal. Za pár minut přišli na zastávku Gotfrua a Himl. Chvíli čekali než přišel Nyu. Byl tak trochu v náladě...
"Klucí! Neuhádnete, co se mi stalo..." řekl Nyu.
"Ožrali tě!" řekl Gotfrua.
"Jo." řekl Nyu.
"Kolik vidíš prstů?" zaptal se Himl Nyunya a ukázal mu tři prsty.
"Já prosím nevidím vůbec nic." řekl zcela vážně Nyu.
"Zmlátíme ho?" zeptal se Himla Gotfrua, zvaný udatný.
"Ne. Už jede trolejbus." řekl Himl. Všichni do něj nastoupili, i když Nyu s potížemi. Dojeli do Gianfaru, kde je všichni přivítali.
Diskuze
Pořád dokola stejná práce - hodnotím tedy zase stejně - nic lepšího, nic nového, občas vtipné.
S pozdravem SAT
Dávám 3* jelikož mám pro takové věci tak trochu slabost. Na konci to sice ujíždělo už hodně, ale aspoň jsem se zasmál.
S přáním nekonečné inspirace ObrLuda
Nedočetla jsem to, protože mě to vůbec nebavilo. Asi jste se při hraní docela bavili, ale pro toho, kdo dotyčné nezná, je to jako popis dobrodružství nuda.
No.....asi to nebylo špatné dobrodružství, ale já bych takové hrát nechtěla.
Nemám ráda, když se do DrD míchá současnost.