Ráno se probudil ve své posteli. Celkem nejasně si vzpomínal na to, že když šel večer spát, strašně ho bolelo u srdce.

Tu noc měl sen.

Přišel k němu domů muž. Byl to jeho známý z vesnice. Seděl zrovna u stolu a večeřel, když tu se najednou ozvalo zaklepání na dveře. Dal do pusy sousto, které měl napíchnuté na špičce nože a šel otevřít. Stál tam člověk, na jehož jméno se nemohl rozvzpomenout. Měl divný pocit, že kolem postavy, která stála ve dveřích září podivné světlo. Pozval ho dál. Osoba, stojící přede dveřmi však neučinila jediný pohyb a temnota kolem ní začala nabývat viditelné podoby. Toto světlo bylo zvláštní, jakoby svítilo „černou“ barvou. Byl zmaten a najednou ho naplnil pocit strachu, ale zároveň klidu. Nevěděl proč, ale došel ke stolu a dojedl večeři. To mu moc dlouho netrvalo. Když dojedl, postava vstoupila do místnosti a aniž by udělala nějaký pohyb, dveře se za ní sami tichounce zavřely.

Rozhodl se, že vstane a pustí se do práce, kterou den předtím nedokončil.

Místo toho, aby se odkryl a vstal jeho tělo doslova „proplulo“ dekou. Nevěděl co se děje. Cítil, že je u sebe doma, ale něco není tak, jak má být. Na první pohled se mu vše zdálo tak, jak má být, ale… Odstoupil o jeden krok od postele. Otočil se směrem k posteli a … na posteli leželo tělo. Poznal sám sebe. Vykřikl hrůzou, protože barva pleti těla, které leželo na posteli byla promodralá až fialová a bez života.

Do místnosti vstoupil muž, aniž by si ho Zirg všimnul. Postava totiž do místnosti vstoupila naprosto nehlučně, ani klapnutí dveří nebylo slyšet. Příchozí postavu zaregistroval až ve chvíli, kdy promluvila: „Vím že jsi zmatený a nevíš co se děje. To byl každý z nás.“

Prudce se otočil směrem, odkud přicházel hlas. Stál tam muž. Měl dlouhé bílé vlasy a vousy, oděn byl do světle šedivého hábitu. Pohled byl vlídný a uhrančivý. Tento pohled Zirga ochromoval. Chtěl se zeptat, s kým má tu čest. V ústech měl pocit, jako by tam měl poušť, a tak jediné co ze sebe vypravil bylo: „Kkkdo jsssi a cco tu chceš?“

Osud mu po nějakých třech hodinách sdělil, že za chvilku se ozve zaklepání na dveře.

Jakmile domluvil, ozvalo se zaklepání na dveře. Za chvilku další. Už bylo slyšet hlasy za dveřmi. Osud se otočil a podíval se do jednoho z oken, které bylo umístěno napravo ode dveří. Zirg se také podíval do toho okna a vzápětí uviděl hlavu ženy. Byla to jeho sousedka. Když nahlédla dovnitř, vykřikla: „Panebože!“ a rozbrečela se. Vzápětí se v okně objevila hlava muže. Poznal, že to byl sousedčin manžel. Hned na to hlava zmizela a ozvala se dunivá rána do dveří. Vzápětí další a další. Po pátém úderu dveře povolily a vyvalily se z pantů. Dovnitř se nahrnulo šest lidí. Ihned se hnali k posteli s bezvládným tělem. Dvou postav stojících v místnosti si nevšímali. Zirg chtěl vyběhnout ven z místnosti. Osud ho však zadržel.