Setkání se smrtí
| Autor: | Roland+++ |
|---|---|
| Přidáno: | |
| Hlasovalo: | 9 |
sledoval mraky nad sebou,
z dýmky oblak vypustil,
duši svou měl zachmuřenou.
Ptáci švitořili všude kolem
Nad ním i nad velikým stromem
Pohlédl do dáli a spatřil postavu
Jdoucí cestou rovnou k němu
Věděl že jednou k němu přijde
Již dávno smířil se s tím
Dříve či později že si ho najde
A i na něho padne smrti stín
Déšť začal zkrápět suchou zem
Smrtku i jeho pod stromem
Smrtka došla až ke stromu
Bylo to dílo osudu
„Tak tedy skončí můj život?“
Všechno v okolí utichlo
Otočil hlavu a zadíval se na smrt
Ani vítr netančil okolo
Smrtka vztáhla ruku svou
Najednou se zahřmělo vší silou
A v tom hromu se zablesklo
Blesk srazil Smrtky tělo
Pohlédly na něho oční důlky
On zahleděl se smrti do očí
A četl v nich „Neodcházej příteli
“ „Až někdy jindy milá paní“
Diskuze
ObrLuda...no možná na toto téma jednou napíšu i tu povídku...díky
Zdraví Roland z Gileadu
Pěkné a má i hloubku, jen to rýmování někdy ujede....... a taky mi v jedné části připadlo, že je to spíš kousek povídky než báseň ;-)
S přáním nekonečné inspirace ObrLuda
Terátor...já vím že by se dalo vychytat ještě pár chybek, ale (nerad to říkám,protože najít si čas téměř vždy nějak jde...) už nebyl čas se nad tímto dílkem více zaobírat...
Omluva od Inikoriho byla přijata už dávno, nechyl jsem se unést svými city a pocity...
Hgr.Holger...to se Ti ani nedivím, že bys to nechtěl zažít, přestože se (asi) můžeš jenom domnívat co se stalo. Každopádně je to nůj pohled na hranici mezi životem a smrtí...
Hitomi...netrap se pro něco co už je minulostí. Ta událost se datuje na leta páně 1996. Čas je nejlepší lékař a v tomto případě zapracoval velice dobře a rány na duši téměř všechny zakryl...
Děkuji vám VŠEM TŘEM...
S přáním krásně prožitého času zdravím Roland z Gileadu
Zdravím Tě Rolande, je mi opravdu moc líto, co se Ti přihodilo...ani nevíš, jak moc mě trápí, když lidi, které mám ráda trpí.Báseň se Ti moc povedla, ale doufám, že až zase budeš psát něco ze svého života, bude to trochu veselejší.
S pozdravem Hitomi
Uf, sakra, Rolande, to bylo z Tvého života? Tak to jsem to asi nepochopil - rozhodně bych tyhle zážitky raději neabsolvoval.
Hmm, Rolande z Gileadu,
ještě si pár chybek vychytal, ale jelikož už snad znám Tvá dílka a jedno sem dokonce sám zažil - no, sem rád, že si mezi námi, ikdyž to bylo těsné.
Jinak Inikori se Ti velmi omlouvá, nakonec se z něj vyklubal jeden můj přítel - bylo to náhodou.
S pozdravem Sir Aznoh Terátor
tato báseň je také z mého života a toho co jsem zažil, jen jsem to hodil do podoby písemné. Někdo pochopí celou duši tohoto dílka, jiný ať nechá pracovat svou fantazii a představivost...
Zdraví Roland z Gileadu
PS: kdo si přečetl diskuzi u jednoho ze stolů v putice ví možná víc než ostatní...
Jelikož mnoho věcí z tohoto příběhu chápu -snad- v hlubším kontextu, nechci se uchylovat k jinému hodnocení, než by asi bylo jen objektivní konstatování kvality. Bylo by to zřejmě zkreslené, takže tentokrát nechám bez hodnocení.
Vážený Rolande,
Tvoje báseň mně osobně připadala originální, měla myšlenku a navíc si myslím, že určité prohřešky proti rytmu a rýmům nebyly podstatné pro celkové vyznění.
MNo... ty rýmy občas se moc nerýmují a střídání slok složených pouze z AB s ABC není zrovna jednoduché. Vidím, že snaha byla, ten nápad se mi též líbí, ale to zpracování...