Nesmrtelnost
| Autor: | Duchovní |
|---|---|
| Přidáno: | |
| Hlasovalo: | 12 |
Ve staré básni jest, kapitola o životě a smrti. Tam psáno, že jen mrtví objevívvše moudrost tohoto světa nesmrtelnými se stanou. Avšak za ni, daň krutá vybrána možná bude, duše a tělo toho nešťastníka zhyne. Zdálo by se, že mrtvému to nevadí, on přece mrtev, už nedýchá nemyslí, nemiluje. Toď však chyba veliká on žije, žije v nás všech – on – jeho duše spanilá. On však nesmrtelnost přece chtíc a chtíc toho víc, než sám nabídnout může. A to tak nejde, vskutku ne. Já dám, ty dáš; já tobě, ty mě – hned!
On mrtvolně bledý, teď však zdráhá se, on zamyslel se. Teď on došel na konec cesty, pochopil.
Pochopil, že nesmrtelnost není vlastnictví, ona dar, či prokletí jest. Ona za skutky naše udělována. Tak on uzřel. A radši zemřel, aby v našich myslích žil dál, on radši zvolil smrt, než pohled na mrtvé kamarády svoje. Radši zemřel, než aby viděl mrtvé děti kamarádů a děti jejich dětí.
On radši vzdal se utrpení svého pro klid duše, duše posledního vlastnictví jeho.
Tam pod tou básní nápis, věnování psáno: Ať nikdo nezapomene, v jeho památku modlit se budeme, udatný rek Valanar to on zachránil, obětoval se, on bude v nás navěky žít, nesmrtelný… navždy nesmrtelný…
Tak psáno jest o nesmrtelnosti, životu a smrti mnoho, ať pravda to, či lež strašná – posoudí jiní… jiní jež po nás přijdou…
Diskuze
1) Já bych to povídkou nenazvala. Povídka vždy nemusí mít nutný děj, ale alespoň náznak toho, co dělá povídku povídkou. Pěkný by byl třeba úvod s knihou, dále popsaný život a smrt hrdiny, jeho výběr smrtelnosti nad nesmrtelností, jeho vnitřní monology a pak zase zakončení s knihou.
Tohle bych já osobně zařadila v Článcích a esejích mezi „ostatní“…
2) Nevyhovuje mi jazyk, jakým je to napáno. Jednak se to hrozně četlo (alespoň v mém případě) a nešťastně umístěný tam je výraz „objevívvše“ Nejsem expert na přechodníky a jiné speciální tvary sloves, ale nejsem si jistá, jestli je to správně použito a raději bych ho vynechala. Po prvním přečtení jsme si myslela, že autor zapomněl dát mezeru mezi „objeví vše“. Celkově je to napsáno rádoby vznešeným jazykem oné knihy, ale nemyslím, že by se to povedlo. „On nesmrtelnost přece chtíc….“ tohle mi nesedí snad ze všeho nejvíc… Dále mi do celku tam nesedí slovo „kamarádi“. Co takhle přátelé?
Dále ti tam chybí pár čárek:o).
3) Ne a ne pochopit, jak může být někdo nesmrtelný, když za to vybere krutou daň a to, že zhyne jeho tělo i duše. To pak ale není nesmrtelnost, ne?:o)
Je mi líto, ode mě máš 2*. Nesmutni. Prostě hodnotím podle svých měřítek, a v těch jsi neobstál, ale jak vidím, ostatním se to očividně líbilo více:o)
Neni co dodat
Dokonalé
Zajímavé, je to krátké, ale přesto je to dobré. Ono to taky není třeba více rozepisovat....
S přáním nekonečné inspirace ObrLuda
Hmm, není to špatné - občas hrubka, ale dobré.
S pozdravem S.A.Terátor
Myslím že je to vyjádření pro postavy.Při dobrodružství chtějí být nesmrtelné,ale kdyby se jimi stali tak by je hra přestala bavit.
Já myslím, že je to umístěné dobře,
Může se zdát, ale já si myslím, že skrytý smysl a filozofické téma do povídek opravdu nepatří.
Hezké.
Ale opravdu to patří spíš do povídek, než do poesie.