Články&Eseje

Shub Reklaw Egroeg Hodnocení: Kvalita

Autor:
Přidáno:
Hlasovalo: 16

Už dlouho tomu jest, co se v pouštích na Mořizemi tento starobylý příběh vyprávěl. Nejlépe začít tím, kde Mořizemě vlastně leží, neboť po mnoho let lid tamní uzavřen byl řekou a mořem, kde hranice své střežil, ale dále znalosti jeho nesahaly. Mořizemě velmi zvláštním místem jest, neboť ze čtyř stran ji moře objímá, jen na západě a na východě malý drobek pevniny se s ní spojuje. A tam teče Řeka mezi moři, přes kterou už po mnoho pokolení nikdo neprošel.



V těch časech, kdy svět ještě moc nezažil a lidé byli ještě příliš hloupí, než aby si ho vážili, bylo tam mocné království, kterémuž to vládl krutý šejk Maddas Niasuh. Byl krutý, ale mocný, jeho země rostla silou mnoha lidí, kteří ale byli zadržováni tam a jen málu se podařilo uniknout. Ti vyprávěli o bídě svého lidu a Maddasově krutosti a o armádách mocných a zbraních hrůzných, které mnoha lidem noční můrou byly. Jeho země ale byla velikým bohatstvím obdařena. Hluboko v zemi byly ukryty žíly vedoucí magenergii pod světem, žíly dostatečné pro všechny alchymisty světa na mnoho pokolení dopředu, žíly které tu zemi mnohým bohatstvím obdařily.



Na druhé straně světa však vzkvétala jiná říše. Byla mocná a na jejím trůně se vystřídalo už mnoho vládců. Byla nazývána zemí svobody, ale nebyla to pravda. A pravda byla ještě mnohem horší, než nejčernější noční můry mnoha lidí, ve kterých však sami žili, aniž si to dokázali uvědomit. Nikdy nepoznali válku ani utrpení a nedokázali rozeznat mezi dobrem a zlem a mezi pravdou a lží. Byli to lidé bez minulosti. Mnoho lidí si otázku kladlo, proč jsou oni tak moc hloupí a nedokážou si nic uvědomit, ale odpověď byla prostá: Žili už generace ve lži. Neznali už lidské hodnoty. Svým bývalým nepřátelům zazlívali jejich vůli k práci a budování jejich zemí a přitom sami povýšili kariéru nad rodinu, nad svobodu, nad život. Stali se otroky sama sebe, používali prostředků, které umožnili milionům lidí najednou předkládat lži, předkládat svět tak jak oni chtěli, předkládat ho mimo skutečnost a v rukou měli moc. Moc nad jejich myšlením, moc nad jejich konáním, moc nad jejich životem. A tak se z lidí stal národ fanatických bojovníků za falešné ideály, lidí bez úsudku, lidí bez duše, lidí, kteří ztratili právo na svobodný život. A se svobodným životem ztratili život jako takový, protože jaký je to život, pokud sami nemůžete nic udělat. Stali se z nich loutky a ztratili právo na život. Ale to nejhorší přišlo až po nějakých letech. V té době se mnoho zemí vytrhlo ze spárů jiným tyranům, které sesadili a mohli se stát konečně důstojným nositelem vědění lidstva, ale povalila je vlna. Byli bezbranní a ten způsob života je svalil na kolena jako vlna. Jako nemoc, jako mor nového století se šířil a zasáhl je moc brzo. Ještě dřív, než si stačili vybudovat dost protilátek, snadno podlehli. Ne všichni, ale většina a mnoho z té kapky, která přežilo muselo svést s nákazou tvrdý boj, který možná ještě v jejich srdcích trvá. Přejme jim, ať ho vyhrají...



Po několik let se tak nákaza šířila a jen další tyrani dokázali jejímu šíření zabránit. Znemožnili jí dostat se do jejich zemí a zabránili její vývoj v lidech. Nákaza ale stále v nich dřímala a jen někteří si po dobu jejího útlumu dokázali najít protilátky. Nejstarší národy a nositelé moudrosti už hledali protilék, ale místo toho nasadily jiné národy terapii. Nebyla to terapie cílená jen na nemoc, pouze ničivá vlna vsazená do jádra nemoci, která nedokázala vybírat mezi nemocí a zdravými buňkami. Nemoc ovšem neustoupila. Veškerý lék se obrátil proti svým tvůrcům a sice byla nemoc poškozena, ale jen další a další buňky jí podlehly a v ostatních se na plno rozvinula. A nemocní, blázni vedení křivými přísahami se lék pojali zničit. A tak další národ onemocněl tím nechutným morem.



Bylo to rychlé a skutečnost zbytku světa ukázána zkresleně byla, aby nemoc ještě víc na ně zapůsobila. Vývoj protilátek se zastavil a nemocí poničené mozky lidí ji přijaly za vlastní správnou součást. Navíc vládce země kde tato nemoc původ měla, se pojal vyzkoušet sílu svou a získat magenergii, co teče pod světem, vydal se do Mořizemě a tamějšího vládce rozhodl se sesadit. A tak se i stalo: Za měsíc byl mocný šejk sesazen a nikdo ho více nespatřil. Lidé tyrana nenáviděli a bouřili se proti němu, dokud je ještě nemoc nepřemohla a jejich mysl byla neposkvrněná. Ale buňky skutečnosti, které unikly do světa se nemoci podařilo pozabíjet dříve, než dosáhly míst, kde měly pomoct léčit. Nemoc pohltila všechny a co příběh může povídat, protilátku nikdo ze zbylých nenašel.



Příběh není dokončen a celé jeho znění se nikdy najít nepodařilo. Podle nejobecnější verze končí velkou katastrofou, kterou původce nemoci svými zbraněmi vyvolal a nakonec tím zabil i sám sebe a z celého světa se kvůli němu stala nehostinná poušť. Druhá verze tvrdí, že je příběh skutečný, všichni nakonec podlehli a i my jsme potomky nositelů, i my nemoc nosíme v sobě, aniž si to dokážeme uvědomit. Ani jedna verze není podložena hmatatelnými důkazy, některé skutečnosti sem tam dostanou do popředí střídavě jednu či druhou verzi. Poslední známá věc je údajné jméno posledního vládce země, jež zasela nemoc: podle dostupných pramenů se měl jmenovat Shub Reklaw Egroeg...



Godric

Diskuze

 Uživatel úrovně 5

Pěkná alegorie, dobře napsaná. Jen nemám ráda ta převrácená jména, to moc bije do očí.


 Uživatel úrovně 0

Ne, tento příběh jsem skutečně napsal já. Možná je ale studna ze které bere svou vláhu a účel hlubší, než se na první pohled může zdát. Každopádně velmi děkuji za poklonu.

Godric


 Uživatel úrovně 0

Docela zdařilé.

Jestli je to skutečně nějaký orientální příběh, klidně by se hodil do žánru fantasy.

Pokud je to ale tebou vymyšlený příběh, mohl by jsi se jednou možná stát fantasy spisovatelem.

Možná.