Poklad aneb sranda musí být
| Autor: | Nyunyu |
|---|---|
| Přidáno: | |
| Hlasovalo: | 14 |
"Proč na nás tak blbě čumí?" zeptal se Himl. Přes řeku stálo pár kostějů.
"Koukajícího se hrdinu nevidí tak často." řekl Wasiwasi.
"Jo a debilního elfa taky ne." Godyho narážka směřovala Wasimu.
"Pojďme radši vymyslet, jak se dostat na druhou stranu." řekl Nyunyu. "Mě se zrovna do tý vody nechce."
"Mě už tam taky nikdo nedostane." řekl Gotfrua.
"Vsadíš se?" zeptal se Wasi.
"O stovku." řekl Gotfrua.
"Ok." souhlasil Wasiwasi. "Hele, Gody, já ti dám padesát zlatejch, když teď skočíš do té vody šipku."
"Padesát? Ne. Za šedesát klidně." řekl Gotfrua.
"Tak tady máš sedmdesát zlatejch a skač." řekl Wasi a podal mu hrst zlatejch. Gotfrua je přijmul a skočil nádhernou šipku do řeky. Za chvíli zase vylezl ven.
"Tak, teď bych prosil těch sto zlatých." řekl Wasi.
"Co?"
"Dostal jsem tě do vody? Dostal. Tak chci výhru, kterou jsem poctivě vyhrál." Gody neochotně vytáhl stovku zlatejch a dal je Wasimu. Ten je si je s radostí vzal a s přihlouplým úsměvem si je schoval.
"To bylo sice hezké Wasi, ale pořád nevím, jak na tu blbou druhou stranu." řekl Nyunyu.
"Mám nápad!" křikl Gody. "Proč máme chodit na druhou stranu my, když můžou ti kostějové? HEJ! Skinheadi! Lebkouni! Ozvěte se sakra!"
"To jsou kostějové, Gody. Žádní lebkouni ani skinheadi." připomněl mu Himl.
"To je mi jedno. Ale mají místo hlavy lebku. Takže to jsou skinheadi a lebkouni. Hej! No tak! Žížaly! Ozvěte se sakra! Aha. Už vím proč se neozývají - vždyť oni nemají uši, takže mě ani neslyší. Moment! Oni nemají ani oči, takže nás vlastně ani nevidí."
"Jo a proč na nás teď čumějí asi už pět minut?" zeptal se Himl.
"Oni se nedívají na nás, ale jen tímhle směrem. Oni neví, že tu stojíme." vysvětlil Gotfrua.
"Jo. Oni nemají nic jiného na práci než se dívat do blba. Nebo spíš na blba." řekl Wasiwasi a prohlédl si Godyho.
"Tak když seš tak chytrej, tak nám teda laskavě vysvětli, proč se na nás dívají!" křičel Gotfrua.
"Já jsem to již říkal. Dívají se na blba." odpověděl s klidem Wasiwasi.
"A proč se teda dívají na mě?" zeptal se nechápavě Gody.
"Přemýšlej." řekl Wasi.
"Hmm, tak to bude na dlouho." řekl Himl.
{o hodinu později}
"Počkat! Ty si tím chtěl říct, že jsem blbec?!" zařval Gotfrua.
"Blesk je tvůj pomalejší bratr."
"Jaký blesk zase?" nechápal Gody.
"Gody, přemýšlej..."
{o minutu později}
"Víš co, kašli nato nebo tu ještě chytnu úpal. Blesk, hrom, bouřka - už chápeš?" vysvětlil mu to Wasiwasi.
"Aha. Mě napadli jenom noviny."
"A víte, co se v nich dneska psalo?" zeptal se Nyunyu. "Že Machálková prozatím končí se zpěvem a bere si dovolenou."
"Proč?" ptal se Himl.
"Je těhotná. Ty to nevíš?" odpověděl mu Nyu.
"Já bulvár nečtu. Já čtu mladou frontu dnes. Tam jsou ty zprávy alespoň důvěryhodné. Narozdíl od Blesku." řekl Himl.
"Já vím. Tam si tak dlouho ověřují zprávy, že o Machálkové za půl roku napíšou, že je ve třetím měsíci, že jo?"
"Víš, co? Vlez mi na záda." řekl Himl. "Ale teď už kašlete na všechny ty blbosti a pojďme na ty blbce."
"Takže oni asi za náma nepolezou, takže budeme muset my za nimi." rozhodl Nyunyu.
"Ok. Támhle je o trochu méně vody, takže to přejdeme támhle." řekl Himl a ukázal na místo, které se mu zdálo příhodné.
"Tak jdeme." řekl Wasiwasi a vzorně vyšel jako první. Vody tu bylo asi po pás. Všichni tedy přebrodili řeku v poklidu. Teda skoro všichni. Vody tu sice bylo po pás, ale Godymu. Wasimu a Nyunyovi tak po břicho no a Himl ji měl nad hlavu. No a jelikož si to tak nějak neuvědomil, že se vlastně topí, tak se utopil. Gotfrua se ho sice ještě pokoušel vylovit, ale vytáhl pouze Sirutar. Těžko říci, jestli ho nechal úmyslně plavat nebo jestli opravdu nahmatal pouze tu sekeru. No, nebudeme ho obviňovat bez důkazů, že ano.
"To je blbý." řekl Nyunyu. "Já jsem si Himla docela oblíbil. No škoda ho. Kdo ale teď bude tahat tu jeho blbou sekeru?"
"No, já se obětuju a nechám si ji." řekl Gotfrua. "Tak teď ale pojďme vyřídit ty kostěje." Gotfrua na nic nečekal a rozběhl se na prvního, kterého uviděl. Nyunyu rychle vytáhl své ramawi a začal zběsile pálit. Wasiwasi vytáhl nějaké ty bylinky a potřel si s nimi své dvě zbraně. Pak už se taktéž vrhl na kostěje. Gody tedy začal s jedním kostějem bojovat. Náhle se zastavil.
"Hele, kostěji, proč máš místo hlavy jen lebku? Vždyť to musí být strašně nepraktické..." začal rozhovor Gotfrua.
"No je. Vidím špatně, slyším ještě hůř. Jíst pomalu nemůžu a o čichu už ani nemluvím. Prostě to stojí za starou bačkoru. Já bych na všechno nejradši vykašlal." odpověděl mu kostěj. Nyunyu a Wasiwasi také ustali v boji a sledovali Godyho.
"Hmm. Ale na druhou stranu - nemusíte si čistit zuby..." snažil se je utěšit Gody.
"... ani si česat vlasy a holit se. Já vím. Ale ani na tu blbou telku se dívat nemůžu. Ani nemůžu zkusit francouzáka. To mě štve nejvíc." stěžoval si dál kostěj.
"Tak to by mě taky dost fest štvalo. Ale fakt nechápu, jak můžete žít bez chlastu. Když se totiž něčeho napijete, tak vám stejně někudy zase vyteče ven, ještě něž se vám to dostane do krku. To bych se radši zabil než žít bez slivovice." řekl Gotfrua.
"To je fakt. Víte co? Zabijte nás všechny. Mě už to tu vyloženě nebaví..." řekl kostěj. Gotfrua na nic nečekal a usekl mu hlavu. Vlastně lebku.
Wasiwasi a Nyunyu se na sebe nechápavě podívali, ale dali se do zabíjení taky. Za pár vteřin bylo vymalováno. Všichni kostějové mrtví.
"Tak to jsem teda viděl poprvé v životě." řekl nechápavě Wasiwasi.
"Kdo umí, ten umí..." řekl Gotfrua. Všichni si šli prohlédnout tu jeskyni, kde měli být. Chvíli ji sice hledali, ale pak ji nakonec našli. Přesněji řečeno ji našel Nyunyu, který z toho měl Vánoce. V jeskyni našlo spoustu zlatých šperků, stříbrných šperků, různých magických zbraní a dalších hovadin. Gotfrua se tu vyloženě vyžíval. Jenže náhle uviděl opravdový skvost. Zbraň, kterou si vždycky přál vlastnit. Poznal ji na první pohled.
Nyunyu si všiml, jak Gody zazářil, ale nevěděl proč. Uviděl sice tu samou zbraň jako Gody, ale nepoznal ji. Ani Wasiwasi. Gotfrua meč opatrně vzal a zamával s ním. Radostí jen zářil.
"Víte vy vůbec, co to držím za meč?" zeptal se Gotfrua.
"Dlouhý meč?" zkusil to Nyunuy. Gotfrua svěsil ruce a vyčítavě se podíval na Nyunya.
"Ano. Obyčejný dlouhý meč a já se k němu chovám jak k flašce slivovice. Zkus něco lepšího. Tohle je legendární meč!"
"Aha." řekl Wasiwasi. "A jak to víš?"
"Protože jsem ho, narozdíl od vás, poznal. Je to TARANISŮV MEČ!!!" řekl vznešeně Gotfrua udatný.
"Taranis? A to byl kdo?" zeptal se nechápavě Nyunyu.
"Vy nevíte, kdo to byl Taranis?" řval Gody a třískl tím legendárním mečem o zem.
"Ne." odpověděl Wasi.
"Počkej! Já už vím!" řekl Nyunyu.
"No aspoň někdo chytrý." řekl si pro sebe Gody.
"Ten ti přece prodával kdysi slivovici, ne?" zkusil to Nyu. Gotfrua už se neudržel a rozběhl se na Nyunya. Ten mu se smíchem začal utíkat. Za pár minut se do jeskyně zase vrátili.
"Takže ještě jednou, Nyu: žádná slivovice!" řekl s klidem Gotfrua.
"Ok. Tak kdo to byl?"
"Taranis byl největší hrdina, který kdy žil na Asterionu! Teda kromě mě... Dvakrát zabil Khara Démona. Až pak jsme ho zabili my. Ale to je vedlejší. Tohle je jeho meč. Meč, který dvakrát proklál Khara Démona. Meč, který hledají stovky mudrců po celém Asterionu."
"A nakonec ho najde takový mamlas, jako je Gotfrua." řekl Wasiwasi. "Mudrci budou hodně zklamaní."
"Budou šťastní, že se ten meč konečně našel." řekl Gotfrua. "I když - nevím jak vy, ale já jim ten meč rozhodně dávat nechci. Musíme ho někde schovat. Ale nevím kde. Jestli ho totiž někdo zlý najde a správně ho použije, tak to může znamenat velkou katastrofu. Tento meč bojuje prakticky sám. Majitel ho jen drží a meč bojuje. Kdyby někdo stanul s tímto mečem proti nám, tak bychom měli menší problémy ho vyřídit." "Takže ho musíme buď velmi dobře zašít, zničit nebo si ho nechat." přednesl možnosti Nyunyu. "Nebo ho ještě někomu důvěryhodnému dát."
"To vypadá jako nejlepší možnost, ale na druhou stranu nevím, komu ho dát." řekl Wasiwasi.
"Takže tahle možnost odpadá. Nevím jak vy, ale nechávat si ho rozhodně nechci. Takže ho musíme někde schovat, protože tenhle meč nejde zničit." řekl Gotfrua.
"Takže kam ho tedy dáme?" zeptal se Wasiwasi.
"Mám nápad. Schováme ho na Pláně děsu!"
"Dobrý nápad. Tak jdeme." řekl Gody a vyšli. Pláně děsu byla krajina, kde se kdysi odehrála velká bitva. Na jedné straně stáli lidé a skřeti a na straně druhé stáli všichni nemrtví na Asterionu. Bylo zde použito tolik bílé a černé magie, že se zde brány do stínového světa otevírají a zavírají jak chtějí. To znamená, že se prostě, z ničeho nic, vedle vás objeví Přízračný drak, Rytíř zkázy nebo Sekáč, ale než ho stačíte zabít, tak zase zmizí. Nebo nezmizí a vy zabijete jeho nebo on vás. O pár kroků dál potkáte dalšího draka, ze zadu na vás přiběhne Sekáč, no prostě sranda. Jen blázen by se vydával na Pláně děsu. I kdyby tam měl najít Taranisův meč. Existuje jeden člověk, který to tam docela dobře zná a už tam byl: Trotl. Bývalý člen této družiny. Teď je ale bohužel mrtvý. Škoda.
Mohl dát našim hrdinům nějaké užitečné informace, jak tam přežít.
"Lidi, za chvíli bude tma. Myslím, že bychom se měli někde schovat na noc. Nerad bych tu ve tmě někde pobíhal." navrhl Nyunyu.
"Dobrý nápad. Když jsme šli sem, taxem někde v těchto místech zahlédl nějakou jeskyni. Mohli bychom se v ní schovat. Snad tam nikdo nebude." řekl Wasiwasi.
"Já třeba doufám, že tam někdo bude! Mám chuť někoho zbouchat." řekl Gotfrua.
"No, už jsme u té jeskyně. Počkejte tady, já se kouknu, jestli tam něco není." řekl Nyunyu a vešel do té jeskyně. Gotfrua vytáhl Taranisův meč a s obdivem si ho prohlížel. Najednou uslyšeli šílený řev, který vycházel z té jeskyně. Asi o vteřinu později Nyu vyletěl z té jeskyně a rozplácl se na trávě před jeskyní.
"Pomóóc! Démoni! Rychle pryč! Musíme odtud!" blekotal Nyunyu.
"To tě zase vystrašila nějaká kura nebo co?" zeptal se posměšně Gotfrua.
"Tak se jdi dovnitř podívat, ty hrdino!" řekl Nyunyu.
"Proč bych se tam měl jít dívat? Já rád spím pod širákem. Budu spát tady." řekl Gotfrua.
"Já se tam jdu podívat." řekl Wasiwasi a vešel do jeskyně. Za chvíli slyšeli nějaký řev. Pak třískání ocelí a za minutu vylezl Wasiwasi a z ruky mu tekla troška krve.
"Už jsem toho Démona zabil. Můžeme jít spát dovnitř. I když - Gotfrua vlastně rád spí pod širákem, že? No v televizi říkali, že noc bude studená. Ale náš Gotfrua má sádla - tomu žádná zima nevadí, že mám pravdu?"
"Zima? To slovo neznám!" řekl hrdě Gotfrua.
"Poznáš..." řekl si pro sebe Nyunyu a šel s Wasim do jeskyně. Už se pomalu stmívalo.
"Dobrou noc!" křikl Wasiwasi na Godyho, když se ukládal ke spánku. "...a sladký sny." dodal Nyunyu. "A s čím si se tady vlastně pral? Vždyť tu nic nebylo..."
"Sám ze sebou. Mám přece svůj meč a dýku, takže jsem mohl nahrát docela obstojný souboj. No a pak už jsem se jenom řízl, ať to vypadá opravdověji. Chudák Gody - musí spát venku."
"Neměl se vychloubat. A ta zima mu aspoň spraví ledviny." uzavřel Nyunyu. Za chvíli již oba spali. Hlídku nedávali. Spoléhali nato, že kdyby je něco mělo přepadnout, tak nejdříve vyřídí Godyho, takže byli v klidu. Gotfrua byl přece jenom dobrý šermíř, takže se o sebe uměl postarat i když spal. A i kdyby ho ta potvora měla zabít, tak Gody řve, že by probudil i Mabfreda, teda i mrtvolu.
Nyunyu se probudil. Uslyšel Godyho, jak řve. Rychle vzbudil Wasiho. Vzali si zbraně a vyběhli ven, kde nic neviděli. Byla totiž tma. Nyunyu rychle vzal dva kameny asi za minutu rozdělal ohýnek. Za další minutu z něj udělal oheň. Rychle si vzal jednu hořící větev a zjistil, co se vlastně děje. Gotfrua stojí a máchá Durandalem kolem sebe. Nikde ale nikdo nebyl. Wasiwasi se opatrně přiblížil ke Godymu. PRÁSK!!! Dostal mečem po hlavě. Naštěstí plochou stranou. Nyunyu vzal ramawi a střelil po Godym. Šíp Gotfruu jen lehce lízl. Gotfrua se probudil.
"Proč mě sakra budíte? Měl jsem takový hezký sen, že zabíjím Avicenu a Mabfreda a vy mě hergot probudíte. Ještě jednou a zabiju vás!" nadával Gody.
"To už se ti málem povedlo." řekl Wasiwasi a pomalu vstával.
"No nic. My jdeme zase spát. A ty se prosím klidni." řekl Nyunyu a šel zase do jeskyně. Wasiwasi šel za ním. Jenže když usli, tak je zase něco probudilo. A opět to byl Gotfruův řev.
"Gody, sklapni!" zakřičel Wasiwasi.
"Nevšímej si ho." řekl Nyunyu, dal hlavu pod polštář a spal dál. Wasimu se sice něco nezdálo, ale lehl si.
"Pomóóóc!" křičel Gotfrua. "Lovci odměn!"
"Třeba zdechni - hlavně už drž hubu!" křičel Nyunyu.
"Ty, hele, Nyu," řekl Wasi, "Nechceš se tam..."
"NE!" křikl Nyunyu a víc se již neozval. Wasi se tam sice chtěl jít podívat, ale paxi řekl, že by stejně akorát sklidil posměch u obou dvou, tak radši zalehl a spal dál. Ráno se probudil, když už Nyunyu byl vzhůru.
"Hele, byl jsi zjistit, jaký sen se to Godymu zdál podruhé?" zeptal se hned Wasi.
"Ještě ne." řekl Nyu. "Ale můžem za ním hned zajít."
"Tak jdeme." Vyšli tedy před jeskyni, kde v poklidu spal Gotfrua udatný. "Tak tohle už víckrát nedělej." řekl Gotfrua. Pak se otočil k Nyunyovi. "V noci, když vy jste chrápali v tý podělaný jeskyni, mě přepadli nějací šílení lovci odměn a šlohli mi Taranisův meč a utekli. Musíme ho dostat zpět nebo se stane něco hrozného."
"A proč si nás proboha nezavolal? Ty sis zase myslel, že je zmákneš sám, co?"
"No to jsem si zprvu myslel, ale když pak ten jeden vzal Taranisův meč a začal utíkat, tak mi došlo, že to sám asi nedám. Začal jsem teda řvát o pomoc, ale vy nic. Jen jsem slyšel něco jako 'drž hubu'. To jste ale nebyli vy, že ne?"
"Ne. My nic. Ale dál v jeskyni byl nějaký pár mladých lidí. Nevím, co tam dělali, ale drž hubu určitě neřvali. Myslím, že to spíš bylo: 'už budu', ale nejsem si jist." vymlouval se Nyunuy.
"Jen jestli nekecáš..." nevěřil mu moc Gotfrua.
"Já? A neříkat ti pravdu? Tak to jsem si nemyslel, že mi nebudeš věřit." naštvaně řekl Nyunyu.
"Ty si myslel?! Nezakázal jsem ti to náhodou? Aspoň víš proč. Vždycky, když myslíš, tak to dopadne špatně. Máš mě poslouchat." seřval ho Gotfrua. Wasiwasi se už začal probouzet.
"Lidi, mě se zdálo, že Godymu někdo ukradl Taranisův meč. Blbej sen, co? To by musel bejt Gotfrua blbej, aby si nechal ukrást takový drahocenný artefakt. Já mám ale bláznivé sny, co?"
"Synku, ty už mě začínáš pěkně štvát. Ještě slovo a Durandal brzo zjistí, co jsi měl na večeři!" řval Gody.
"No to ti klidně řeknu a nemusíš k tomu ten Durandal používat." řekl Wasiwasi. "Měl jsem játra na smetaně."
"Lidi, zkuste teď třeba vymyslet, jak těm lovcům odměn sebrat zpět ten blbej meč." řekl Nyunyu.
"Tak co jim ho prostě sebrat?" navrhl Gotfrua.
"ALE JAK?" řval Nyunyu.
"No prostě a jednoduše k nim přijdeme, vezmeme meč a vypadneme." vysvětlil Gotfrua.
"Já vím. A cestou je ještě můžeme zabít. Takže zase plán alfa: přijít, zabít, odejít." řekl Nyunyu.
"Jo." souhlasně kývl Gotfrua.
"Smím se na něco zeptat?"
"Jen se, Wasi, ptej." řekl Nyunyu.
"Máte vůbec něco, jako plán beta?" zeptal se Wasiwasi.
"No, nám vždycky plán alfa vyšel, takže jsme plán beta ještě nikdy nepotřebovali." vysvětlil Wasiwasimu Nyunyu.
"Hele, Wasi, něco ti chci navrhnout." začal zase prudit Gotfrua. "To tvé jméno se mi prostě a jednoduše nelíbí. Je moc dlouhé a komplikované. Víš co? Já ti budu říkat jenom Wasi, souhlasíš?"
"Jasně! Budeš Wasi zvaný Wasi!" přidal se Nyu.
"Asi to neukecám, že?"
"Hmm, ne." řekl Gotfrua.
"Dobře, tak já souhlasím, ale teď už pojďme sejmout ty parchanty, co Godymu sebrali Taranisův meč. A rychle, než se dostanou do Albirea. Tam už bychom je nikdy nechytli."
"Nikdy neříkej nikdy." toto velmi moudré pořekadlo (nebo co to je pozn. Nyunyu) řekl Nyunyu.
"Lidi, kašlete na všechno a rychle za nimi. Ještě dnes je chci nakopat do těch jejich zadků!" řekl Gotfrua a sám vyběhl za nimi. Nyunyu a Wasi stáli. "Co je?"
"Lovci jsou na druhé straně..." řekl Nyunyu.
"A jak to ty můžeš vědět, když si sakra spal!" křičel Gotfrua.
"Jestli jsi to za těch pár let ještě nezjistil, tak jsem chodec. Býval jsem hraničář, takže umím docela obstojně číst stopy a tady vidím, že jdou na jih. A ty jdeš na sever. Už to chápeš?" vysvětlil mu to Nyunyu.
"Aha. No já si tady chtěl jenom odskočit. Jen běžte, já vás doženu..." řekl Gotfrua.
"My tu radši počkáme." řekl Wasi. "Nebo by jsi ještě tady zabloudil, na těch deseti metrech čtverečních."
"Už jsem. Můžeme jít." řekl Gody a běžel za Nyunyem a Wasim. Kolem poledne je konečně zahlédli. Úplně v poklidu si šli po cestě, která vedla do Albirea. Sice to vzali docela oklikou, ale to už je jejich starost.
"Takže plán alfa?" ptal se ještě pro jistotu Wasi.
"Chceš to písemně?" zeptal se Gotfrua.
"Tak já nevím, ale je jich dvanáct. My jsme tři. To znamená čtyři na jednoho..."
"Tak moment! Já jich mám šest. A vy si to rozdělte jak chcete. A ještě jednou mě zkus ošidit. Buďte rádi, že vám vůbec někoho nechám!" řekl docela naštvaně Gotfrua. Jenže když se tak bavili o tom, kdo jich kolik zabije, tak ucítili chlad oceli na krku.
"Máme vás." řekl nějaký neznámý hlas zezadu.
"Ano, dostali jste nás. A kde máte schovanou skrytou kameru?" mlel Nyunyu a pomalu se ohlížel a otáčel. "Že by byla v támhle tom stromě? Ne - nevedou tam dráty. I když - ony ty dráty nevedou nikde. To asi bude kamera na baterky, že jo? To už je docela moderní. To musíte být docela bohatí, co? A to ještě máte takový drahocenný poklad - Taranisův meč. No víte, co myslím, že jo? Takový ten meč, co jste sebrali tadyhle tomu barbarovi. Teď je z toho celý nesvůj a má chuť každého zabít. I nás. Vidíte tu bouli na Wasiho hlavě? Myslím toho druhého elfa. Tu mu způsobil Gotfrua udatný z Gianfaru. Znáte ho přece? Je to nejslavnější šermíř všech dob. A kdepak asi bude náš milí čaroděj Mabfred. Toho taky znáte, že ano? Žijící legenda - chodící mrtvola. Á - už ho vidím. Stojí za vámi a jeho hůl nebezpečně míří na vás. Myslím, že jestli nás nepustíte, tak to pěkně schytáte. To víte, kouzla, to je hnus. A když to ještě ke všemu kouzlí Mabfred - ten chce zakouzlit kouzlo 'světlo' a začne pršet. Někdy už mě to štvalo. Počkat, kdo to stojí vedle něho? Aha - Aragorn. Jediný právoplatný vládce Gianfaru. Je to druhý nejlepší chodec na Asterionu. Hned po mé maličkosti. Asi vás chtějí zabít, když nás nenecháte jít. Já bych řekl, že byste nás měl pustit..."
"Já ne." řekl ten týpek, otočil se a nikoho neviděl. "Kdeže má být ten Mabfred?"
"V hrobě." zapojil se do rozhovoru Gotfrua. "A jestli nám nevěříte, taxe tam brzo můžete ocitnout taky."
"Myslím, že se za ním kouknete vy. Ne my." řekl týpek. Najednou se ozval nějaký hluk a jedním chlápkem proletěl nějaký blesk a oddělil mu hruď od těla. Za chvíli se tu již objevil nepřítel. Nebyl to ale jen tak ledajaký nepřítel. Byl Maxi průhledný. V ruce měl nějaký pofidérní oštěp. Než se všichni chlápci stačili rozkoukat, tak zařvali. Paxe ta zrůda podívala na naše hrdiny. Nic zvláštního neudělala, jen si odnesla dvě těla do korun stromů.
"Co to bylo?" zeptal se nevině Gotfrua.
"Nevím. Ale myšlenková bytost to nebyla." řekl Wasi.
"Tak co to bylo?" řval Nyunyu.
"Klídek..." řekl Gotfrua.
"A proč nás to nezabilo taky?" křičel zase Nyunyu. Viditelně ho to vzruš... ehm rozrušilo.
"Asi nás to poznalo a nechtělo dostat po tlamě." řekl s naprostým klidem Gody.
"Aha. Je docela zajímavé, že se o něj zbraně všech ostatních jen lehce odráželi!"
"Takové blbé zbraně..." řekl Gotfrua, vzal jedem z mečů, který tu ležel a zlomil ho o koleno. "Se není čemu divit, že se odrážejí."
"Tak jen doufám, že naše zbraně se odrážet nebudou." řekl Nyunyu a prohlédl si svůj šíp s lintirovým hrotem.
"Můj Durandal určitě ne." řekl Gotfrua a vytáhl ho. Když se náhle koukli dolů, tak zjistili, že je tam stejná spoušť jako tady. Všude ruce, nohy, hlavy... Gotfrua rychle našel Taranisův meč a schoval si ho.
"Tak a teď rychle pryč." řekl Nyunyu. "Ta potvora se mi vůbec nelíbí." "Jo mě taky ne. Něco mi na ni vadí. Ani nevím co. Sice se ji nebojím, ale čím dále budeme odsud, tím líp." řekl Wasi.
"Tak jdeme." řekl Gotfrua. "Teď ale máme před sebou tu horší část cesty: musíme projít celou džungli."
"No, v džungli jsem už dlouho nebyl, takže by to mohlo bejt i zajímavý. Ale možná taky ne." řekl Wasiwasi. Zase vyšli. Ušli asi jednu míli, když Wasi náhle něco ucítil. Nemyslím žádnou vůni, ale spíš to, že je někdo sleduje. Z ničeho nic se zastavil a čuměl do blba.
"Co se děje?" zeptal se Nyunyu.
"Cítím ho." řekl Wasi.
"Koho?" nechápal Nyu.
"Je to nějaká bytost. Nevím odkud se vzala, ale je tady. A chystá se nás zabít."
"Proč? Vždyť jsme mu nic neudělali..." řekl Nyunyu.
"Je to lovec." odpověděl mu Wasi. "A my jeho oběd."
"Tak to bude poprvé v historii Asterionu, kdy oběd zabije lovce." konstatoval Gotfrua.
"Jo. Nebo, jako vždycky, lovec sežere oběd. To je bohužel taky možnost. Sic nepravdivá, ale nesmíme nato zapomínat a podceňovat nepřítele." připomněl Nyunyu.
"Tak nato furt myslete. Ale hlavně myslete nato, jak ho najít." řekl nadšeně Gotfrua.
"Neboj, on najde nás." řekl Wasi a otočil se. "Pojďme dál, ale dívejme se na všechny strany a mějte tasené zbraně." družina tedy vyšla.
"Fakt jsou ty bezpečnostní opatření nutná? Už mě to docela unavuje nosit zbytečně Durandal v ruce."
"Já myslel, že jsi silný bojovník! Že tě nic nezmůže! A on nadává, když musí pět minut držet v ruce meč." řekl Wasi.
"To že jsem řekl..?" divil se Gotfrua. Přesně, když to dořekl, tak se před ním objevila jakási tajemná záře. Spíš blesk, který se bleskurychle blížil ke Godymu. Ten měl teď víc štěstí než rozumu. Blesk totiž zasáhl jeho Durandal a Godymu se nic nestalo. Jen poodletěl asi o tři sáhy dozadu, kde málem srazil Wasiho a Nyunya. Durandal mu ale, při nárazu blesku, vypadl z ruky. Wasi se podíval směrem odkud přišel blesk. Přišel totiž ze shora. Z korun stromů. Wasi udělal pár kroků dopředu, zatímco se Nyunyu staral o Godyho. Ten se pomalu vzpamatovával z toho šoku.
Wasi najednou uslyšel, že je někdo nad ním. Rychle se podíval nahoru. Uviděl jakousi padající bytost. Totálně průhlednou. Skoro neviditelnou. Přistála asi sáh za Wasim. Ten se bleskově otočil a pokusil se ho seknout svým mečem. Příšera se ale nedala a jednoduše vykryla Wasiho útok svou rukou. Wasi se trochu podivil. Během toho divení ho ale ta potvora praštila do břicha, až Wasi odletěl o pár sáhů. Nyunyu si začal uvědomovat nebezpečnost situace. Proto promluvil:
"Je na čase vytáhnout bezbolestný." a vytáhl ramawi. S ním i pár šípů, který zabodl do země. Pak už vzduchem šípy jen svištěli. Ten prevít měl pocit, že na něj střílí asi tak pět lidí. Prakticky každý šíp zasáhl nepřítele, ale ne každý ho zranil. Skoro žádný. Za chvíli už Nyunyu musel brát šípy přímo ze svého kouzelného toulce. To ho mírně zpomalilo, tak na čtyři lidi. Parchant (už mě to nebaví mu říkat "parchant", "prevít" atd. takže mu dám nějaké jméno. Co třeba... Predátor? To je dobrý a originální. Já jen abyste se pak nedivili, kdo to je, až to příště napíšu... pozn. Nyunyu) se nečekaně rozběhl a skočil na Nyunya a povalil ho na zem. Ten se snažil udělat nějaký smrtící chvat, ale nějak se mu to nedařilo. Predátor chytl Gotfruu za nohy a vlekl ho pryč. Nyunyu po něm pálil o sto šest, ale nepomohlo to. Jednou dokonce trefil Godyho do břicha. Ten řval...
"Promiň, chtěl jsem výš!!!" křikl Gody. (tzn., že ho chtěl trefit do srdce... pozn. Nyunyu pro tupé lidi, kterým to nedošlo. Ostatní to prosím ignorujte.)
"Já ti dám výš!" řval. Pak omdlel. Nyunyu se šel podívat za Wasim. Byl trochu polámaný, ale pár léčivých kouzel to vyřešilo.
"Musíme najít toho tupce Godyho nebo ho ještě ten Predátor zabije." řekl Wasi zvaný Wasi.
"Jo. A já vím, jak ho najít. Gotfrua je chytrý. Určitě za sebou zanechává stopu." řekl Nyu.
"Jako že třeba drobí chleba nebo trhá šaty?"
"Ne. Krvácí." usadil ho Nyunyu. "To jsem zařídil JÁ!"
"No, to je chvályhodné. To je snad poprvé, co nám Gotfrua pomůže." řekl Wasi. "Tak jdeme za ním." šli tedy za krvavou stopou. Stopa to byla dlouhá. Asi půl míle. Náhle stopa skončila.
"Že nevykrvácel?" zeptal se Nyunyu.
"Ne. Spíš ho teď odtáhl nahoru, na strom."
"Tak musela být dřina."
"To teda jo." souhlasil Wasi.
"Ty tři metráky..."
"No, to se hezky pronesl."
"Blbý je, že my na ten strom musíme taky." řekl Nyunyu a začal lézt na ten strom. Wasi za ním. Náhle na Nyunya začalo něco kapat.
"Tak je tu Gotfrua. Něco na mě kape." řekl Nyunyu.
"Ty poznáš jeho krev?"
"Ne, já poznám jeho moč." setřel ho Nyunyu."A pomalu dostávám žízeň."
"Mě zase pomalu přechází." řekl Wasi.
"Počkat! To není Godyho moč!" Nyunyu ochutnal tu tekutinu.
"Uf. Už jsem myslel, že piješ moč. Fuj to jsem se zlekl." reagoval Wasi.
"To je Avicenova moč!" řekl Nyunyu. >>>Wasi zvrací<<< "A čerstvá." doplňoval informace Nyunyu. >>>Wasi znova zvrací<<<
"Prosím, už ne!!!" křičel Wasi.
"Ok. Já ti něco nechám." řekl Nyunyu a lezl dál. Wasi už dozvracel a lezl za ním. Sešli se někde uprostřed koruny, kde se oba postavili na největší větev a tasili zbraně.
"Cítíš to taky?" zeptal se Wasi. "Zdá se mi, že..."
"...že tu smrdí stolice. Avicenova. A je poledne. Čas k obědu." říkal tiše Nyunyu, ale Wasi ho slyšel -> >>>Wasi už zase zvrací<<<.
"Já myslel, že cítím toho Predátora. Jako jeho zlou auru. Chápeš?" ptal se Wasi.
"Aha. No každý cítíme něco jiného. Ty máš čuch na Predatory a já na..."
"Chápu. Radši nic neříkej." přerušil ho Wasi. "Pradátor by měl být tímhle směrem asi dvacet sáhů."
"Jo." souhlasil Nyunyu. "Už to cítím taky."
"No vida. Taky cítíš tu ohromnou auru zla, na kterou když se budeš soustředit trochu víc, tak zjistíš, že ta nejčernější myšlenka, na kterou si kdy pomyslel je ve skutečnosti čerstvě napadlý sníh, oproti tomu, jak myslí Predátor?"
"Ne, já cítím syrečky." utřel ho Nyunyu. "A kde jsou syrečky, tam je slivovice a kde je slivovice, tam je..."
"GOTFRUA!" řekli oba současně.
"Tak jdeme." Za chvíli doskákali až k nějakému pofidérně velkému stromu. Oddělali větve a viděli velkou hostinu - stůl, pár židlí, jídlo, slivovici, syrečky a hlavně Avicenu a Gotfruu.
"Co to má znamenat?" ptal se Nyunyu.
"No, víš, my jsme vás chtěli jenom vystrašit. Žádný Predátor neexistuje... Doufám..." řekl nejistě Gotfrua. "Avicena vymyslel pár artefaktů, díky nimž se stal průhledný a nesmírně silný a odolný. A pak už jen stačilo, aby mě Avicena 'jako' unesl a bylo to. To víte - sranda musí být."
"Ty jsi přece vůl. A kdo ti ošetřil zranění a dolil krev?" ptal se zvědavě Wasi.
"Avicena do mě nalil pár lektvarů rudého kříže a bylo to."
"A jen tak mimochodem - nemáš být mrtvý?" Nyunyova otázka směřovala k Avicenovi.
"Myslím, že jo. Ale nějak jsem to vychytal a teď už zase žiju. Lidstvo mě potřebovalo, taxe tak dlouho modlili u všech bohů, až mě nakonec uživili. Teda - oživili."
"Prostě a-lá Mabfred." řekl Nyunyu. Najednou všichni uslyšeli nějaký hluk ze zdola. Koukli tam a uviděli nějakou postavu. Byla celá v černém, vypadala dost nabušeně. V ruce měla nějakou věc, trubku nebo tak něco. Na očích sluneční brejle. Pomalu začal zvedat hlavu nahoru. Ale pomalu. Pak vzal tu šílenou trubku a její otvor namířil na Avicenu.
"Že by to byla baterka?" zkusil to Avicena. Pak už se jen ozvala děsivá rána a Avicena ztratil hlavu. Chudák.
"Řekl bych, že to baterka nebyla." konstatoval Nyunyu.
"Souhlasím." řekl Gotfrua.
"Neměli bychom se třeba schovat?" navrhl Wasi.
"To není vůbec špatný nápad." souhlasil s ním Nyunyu. Rychle se schovali za strom a ještě rychleji slezli dolů. Všichni tři stáli u toho stromu a čekali, co se bude dít. Tajemná postava (Tak já bych řekl, že bychom tu "tajemnou postavu" také mohli nějak pojmenovat. Co třeba... terminátor...! pozn. Nyunyu) se náhle objevila před nimi. Z ničeho nic. A trubka teď mířila na Nyunya.
"A sakra!!!" křikl Nyu a hbitě uskočil. Těsně před tím, než se ozval další výstřel. Teď tedy nikdo nebyl zraněn. Gotfrua s naprostým klidem konstatoval:
"To nebude Mabfred."
"Taky si říkám." řekl s ledovým klidem Wasi.
"Asi bychom měli zmizet." navrhl Gody a celkem rychle se běžel schovat za strom. Stejně jako Wasi - jen se samozřejmě schoval za jiný strom. Nyunyu se pomalu vzpamatovával z toho šoku.
"To je zase den." řekl Nyu. "Nejdřív Predátor, teď Terminátor a za chvíli narazíme na vibrátor." Než stačil rozvinout další myšlenky, taxe vedle něho postavil Terminátor a namířil mu tu trubku na hlavu. Nyunyu mu to nejdřív chtěl nějak rozmluvit, ale během setiny vteřiny si uvědomil, že se mu to asi nepodaří. Ze všeho nejdřív mu z ruky vyrazil tu trubku. Pak strašně rychle vytáhl tu svou slavnou lintirovou dýku a zabodl mu ji do hrudi - do srdce. Pak ji zase vytáhl a zabodl ji do Terminátora ještě šestkrát.
"A co jako?" zeptal se náhle Terminátor.
"Máš zdechnout!" zařval Nyunyu.
"Proč?"
"Protože jsem tě teď několikrát bodl!"
"No a?" stále nechápal Terminátor.
"Každá rozumná bytost, když ji několikrát bodneš, zařve!"
"Aha. Tak v tom případě asi nejsem rozumná bytost."
"To asi ne."
"Já jsem totiž Terminátor. Mě nemůžeš zabít. NIKDO na Asterionu mě nedokáže zabít!"
"Takovejch už tu bylo."
"A jak skončili?" zajímal se Terminátor.
"Zabili jsme je." řekl Nyunyu. "Teď jsi na řadě ty."
"Je na čase přepsat dějiny." rozhodl se Terminátor. "Začnu s tebou."
"Myslím, že by ses měl otočit." řekl Nyunyu a pokynul rukou. Terminátor se otočil. Nic neviděl. Pak ucítil, že ho někdo kopl mezi nohy. A znova.
Terminátor se zase rychle otočil a chytl Nyunya pod krkem a zvedl ho.
Chudák Nyunyu měl nohy asi metr nad zemí. A ještě ke všemu se mu ztěžka dýchalo.
"Tak ty mě budeš kopat, jóó?"
"Jo." řekl ztěžka Nyunyu a znova ho tam kopl.
"Už mě to unavuje." Terminátor se s Nyunyem neštval. Prostě a jednoduše mu jednu vrazil. To už tu ale byli Gody a Wasi. Gotfrua skočil Terminátorovi na záda a Wasi ho sekl do nohy. Díky těmhle chvatům Terminátor sletěl na zem a samozřejmě pustil Nyunya. Ten taktéž spadl na zem, ale rychle se zvedl a utíkal za Godym a Wasim. Schovali se za nedaleký strom a pozorovali Terminátora. Ten vstal. Paxe se zase sehnul a sebral své sluneční brýle, které při tom pádu ztratil.
"Tak co s ním provedeme?" zeptal se Wasi.
"Co ho takhle zabít?" navrhl Gotfrua.
"Znamenitý nápad. A jestli přijdeš nato jak, tak ti koupím třeba celý sud slivovice." řekl Nyunyu.
"To je ono! Ožereme ho!" vykřikl Gotfrua.
"To ale není zase tak špatný nápad. Tolik, co toho vypije Gotfrua by nevypilo ani deset prasat. Natož jedno." řekl Nyunyu a koukl se směrem na Terminátora, který se k našim hrdinům nebezpečně přibližoval.
"A máš tady dost slívky?" zeptal se Wasi.
"Že váháš." řekl Gody. "Asi dvacet litrů. To by mohlo stačit, ne?"
"Doufejme." řekl Nyunyu. "Tak jdi na věc." Gotfrua počkal, až se Terminátor trochu více přiblíží. Pak vylezl z úkrytu a postavil se před něj.
"Napiješ se se mnou?" zeptal se Gotfrua.
"Klidně." řekl Terminátor a vypil jednu půlku.
Asi za deset minut se Gotfrua vrátil. Hned na přivítanou jim sdělil novinku:
"Co to je za chudáčka? Ten blbec lehl už po desáté půlce."
"Po desáté půlce? To toho teda opravdu moc nevydržel." řekl Wasi.
"Vypít pět litrů slivovice se ti zda málo???" zeptal se zděšeně Nyunyu. "Jakých pět litrů?" nechápal Wasi.
"Godyho půlka je ve skutečnosti půllitr." vysvětlil Nyunyu.
"Aha." řekl Wasi a sedl si. Gotfrua si ještě nalil jednu "půlku", vypil ji a šlo se dál.
"Jak jsi ho vlastně pak zabil?" ptal se Wasi zvaný Wasi.
"Ále - jak už byl ve mdlobách, tak jsem mu do krku hodil sirku. No a těch pět litrů slívky udělalo své." vysvětlil Gotfrua.
"Lidi, taky to vidíte?" zeptal se náhle Wasi.
"Ne. Zase nějaká potvora?" ptal se Gotfrua.
"Vetřelec nebo něco jiného?" zkusil to Nyunyu.
"Ne. Albireo. Už jsme ve městě." řekl Wasi a ukázal prstem dopředu. "Už jsem se lek!" řekl Nyunyu.
"Už jsem se těšil." řekl Gotfrua.
"Tak a teď už se jen dostat na Lendor a následně na Pláně děsu." řekl Nyunyu. "Loď by měla odplouvat zítra kolem osmé ráno. Ubytujeme se v jednom dobrém hotelu. Znám majitele."
"Ok." když tam došli, taxe ubytovali se v jedné pofidérní místnosti. Paxi šli udělat večeři do kuchyně. Najednou uslyšeli nějaký hluk, který přicházel ze zdola. Všichni tři se tam tedy podívali. Bylo tam jakési střešní okno. Najednou se sklo rozbilo a Wasimu se zdálo, že něco neviditelného padalo dolů.
"Predátor dva!" zařval Wasi. Predátor dopadl na zem, tasil jakýsi oštěp a...
Diskuze
Tohle opravdu stálo za přečtení, dlouho jsem se tak nezasmál. Mohlo to být i delší, protože se mi to vážně líbilo.
S přáním nekonečné inspirace ObrLuda
zaujimave, no ale miestami trochu drsne, no nevadi...aj tak velmi pekne
Když jsem to začal číst, byl jsem zděše z výrazů jako "skinhedi", "předpověď počasí v televizi".... Pak jsem si uvědomil, že je to vlastně popis dobrodružství....
Ale stejně, některý výrazy bych tam vypustil...
Bože to je dlouhé!
Celkem zajímavě hrajete drd. Je to úsměvné.
Docela to jde. Je fakt, ze u drda by sranda mela byt, jinak to nema cenu hrat :-))
Hmm - celkem dobré.
S pozdravem S.A.Terátor
Moc zajímavé čítání....................
Strašná zbastlenina, ale doufám, že si ta družina alespoň užila při hraní nějakou tu legraci.