O neopětované lásce
Autor: | Roland+++ |
---|---|
Přidáno: | |
Hlasovalo: | 27 |
Tys odpověděla, že mně nemiluješ
Chováš se ale ke mně, že to tak vypadá
Slunko mé trpělivosti však zapadá
Nech mě být
Nech mě jít
Křižovat přestaň cestu mou
Nechej zářit slunce nade mnou
Chci abychom byli přáteli
Ty však chceš, abychom byli milenci
Pro jinou mé srdce hoří
Přestaň šlapat po mém kvítí
Vzpomínej v dobrém na ty chvíle
Kdy zářilo kamarádství slunce
Ty však snažíš se
Uhasit mé lásky slunce
Mučit přestaň mě
V klidu odejít nechej mě
Přestaň mě pronásledovat
Vlastní život nech mé srdce žít
Vše jako náhoda připadalo mi
Když jsme se poznali
Přišlo mi že budeš dobrou kamarádkou
Teď jsi mi někdy nesnesitelnou
Klid můj mi nechej
Mír v duši mé mi dej
Potlač touhu svou
Nechej žít lásku mou
Diskuze
Je to jenom můj soukromý názor, takže to nemusíš brát jako pravidlo, ostatně je tu spousta zcela odlišných názorů... Takže piš, vono se to nějak vyvrbí.
Mgr.Holger...hmm, dobrá tedy, pokud mě příště něco takového zase popadne, pokusím se zařídit dle Tvých rad a uvidíme co z teho vyleze.
RzG
Tím jsem myslel, že reflexní lyrika - jako popisování myšlenek a pocitů, se lépe vyjádří bez používání rýmů. Právě proto, že popisuje něco, co ti právě přichází na mysl v rychlém sledu. Pokud to chceš rýmovat, musíš buď ve verších uvažovat, což obvykle člověk nedělá, nebo to děláš dodatečně, ale to pak může znít chladně a vykalkulovaně. Prostě - pokud popisuješ pocity v určitém okamžiku (zvláště v takovém citově vypjatém okamžiku, ve stavu duševní rozervanosti), je lepší nerýmovat a spíš nějak poeticky (vzletně) popsat, co cítíš, a zbytečně se nesvazovat rýmy.
Mgr.Holger...v tom co jsi napsal bude asi něco pravdy. Bohužel kolik nemůžu posoudit, protože nejsem básník, takže moc moudrý z toho co jsi napsal nejsem. Ale nevadí, cením si každé kritiky a když mi napíšeš trochu podrobněji co jsi měl přesně na mysli, budu jenom rád.
S úctou zdraví Roland z Gileadu
Ano, na verších bylo vidět, že šlo o dílko okamžiku - myšlenka na začátku básně je vzápětí popřena a pak zase v jiné podobě otevřena... Jde o reflexi, to chápu, ale možná by neškodilo myšlenky utřídit aby odněkud někam směřovaly - ostatně myslím si že volný verš se k reflexní lyrice hodí více...
Vážený Mgr.Holgere,
v diskusi z 8.6. jsem vysvětloval, proč je tato "báseň" taková jaká je. Už to tu nebudu opět vypisovat, takže doporučuji přečít zmiňovanou diskuzi.
Psal jsem to pod tíhou okamžiku a nechtěl jsem se v tom rýpat a upravovat. Byly to spontální myšlenky.
Doufám, že se na tu diskusi podíváte. Budu rád, když mi pak napíšete, co si o tom myslíte.
Zdraví Roland z Gileadu
PS:zajisté jste si povšimnul, velice rozličného "hvětdičkování" u tohoto dílka. Spousta lidí zde hodnotí, jaké jsou rýmy a slovosled, jiní hodnotí "duši" díla, a někteří obojí.
Děkuji za hodnocení i diskuzi...
Vážený Rolande,
uvažoval jste někdy o tom, že by se báseň nemusela rýmovat?
Pak byste se nemusel uchylovat k násilným rýmům a k nepřirozenému slovosledu.
Ctěný Sire Terátore,
co mohu říci? Nevím, snad jen že nezažitá zkušenost není zkušenost.
Děkuji Ti za Tvá slova.
Cením si toho, že jsi pochopil "duši" této básně.
Zdraví Roland z Gileadu
Rolande z Gileadu,
ač se to nezdá, dostal sem se do situace, která velmi připomínala tuto báseň, ovšem psanou ženou. Ani nevím jak a proč, ale vzpomněl sem si na tuto báseń a to jen dokázalo její hloubku. Teď, když sem pochopil - ikdyž to samozřejmně nebude v úplném slova smylu - jelikož to by se to muselo stát mně, ale viděl sem na vlastní oči a slyšel na vlastní uši - to změní názor na věc.
S pozdravem S.A.Terátor
Roland+++:auauau..pokulhává to..čekal jsem více,ale co uš..doufám, že tvé příští dílo bude lepší...mnohem...lepší..