Básnička o malém človíčku, který si vzal dovolenou od chození po zemi.
| Autor: | Godric |
|---|---|
| Přidáno: | |
| Hlasovalo: | 17 |
Znavený dnem, znavený měsícem, rokem, celým životem.
Ale nevzdal jsem se. Zvedl jsem hlavu a pohlédl nahoru.
Nahoru k modré obloze a ještě dál.
Nebyl to ani sen, ani vidění, ale snad jen to kouzlo.
To nezměrné kouzlo oblohy. A tak jsem našel svou cestu.
Mít křídla...
Nahoře, kde si obláčky na honěnou hrají,
v té daleké modři oblohy,
tam kde srdce jako vosk tají.
Už nebude mě země držet za nohy!
A tak jsem vstal
a pozvednul svou hlavu
a ze srdce jsem se smál
a rád nechal jsem na zemi slávu.
Rád povídám si s oblaky
a zemi dole se stále směji.
Já od té doby věřím v zázraky,
věřím v ně, protože se dějí.
Já pilot, který věří v zázraky,
já poddaný pána větrů,
já člověk co si sáhnul na mraky,
já pilot v kostkovaném svetru.
A k zemi volám poselství
o světě nad našimi hlavami
o světě kde se slunce skví
s modří oblohy nad námi.
Vždyť tam nahoře je tak krásně
(a že užívám jen tak fádní rým)
Škoda o tom psáti básně.
Kdo neprožil nepochopí, teď už to vím.
A tak vás i s mraky zvu za námi.
Já, vysoký jeden a půl metru.
Já pilot co si létá nad vámi,
já pilot v kostkovaném svetru.
Tuhle veršovánku bych rád věnoval všem, kterým učarovala, nebo ještě učaruje, modrá barva oblohy a nechají si narůst křídla. A hlavně těm, kterým bych mohl jednou tam nahoru pomoct. Díky Almadovi a deshimu, protože bez nich by tohle semínko nevyklíčilo.
s úctou k obloze Godric
Diskuze
Nechápu proč, ale mně se to líbí.(a to mně neučarovala modrá obloha, protože mám radši noc a hvězdy :) )
Jo jo pěkné....jen někdy ti rýmy nesedí, ale jinak pěkné :-)
Hmmm... pěkná veršovánka, ať žije fantazie!