Vrah
| Autor: | Roland Krnovský |
|---|---|
| Přidáno: | |
| Hlasovalo: | 17 |
když jeden prst celý život změní.
Který zničí krásný květ,
a návratu už není.
Bylo to v krásný den,
když procházeli jsme se jen mi dva.
Né, nebyl to pouhý sen,
a nebyla to dětská hra.
Když padl výstřel,
slyšeli jsme jej oba.
Zrak se ti rudě zastřel,
v mém životě nejhorší to byla doba!
Postřelená o mě se opírající,
a tekoucí rudá krev z úst.
Život z tebe rychle vyprchající,
řekla jsi:"Jen mě neopusť"!
Tak držel jsem tě silou vší,
potřísněn krví tvou.
Ten výstřel jak zvony mi v uších zní,
snad brzi ty zvony odejdou.
Hlečné zvony přestaly,
tvé tělo vyklouzlo mi z náručí.
S sebou tě ty zvony vzaly,
a vryh spokojeně odkráčí.
Mrtvé dívčí tělo,
pomalu padající k zemi.
Ještě trošku se chvělo,
co děje se sním neví.
Milou svou jsem upustil,
tak slib jsem nesplnil.
Proč život toto dopustil,
jen mé neštěstí tímto ztvrdil.
V tichu sám klečící,
nad mrtvou milou svou.
V tichu sám plačící,
poražen krutou hrou.
Diskuze
Příběh krásný - možná bych u čtvrté sloky použil konec - opírajíc a místo vyprchající - prchajíc.
Sem tam to opravdu nesedí, ale jak jsem říkal - je to krásné.
S pozdravem S.A.Terátor
Pěkný působivý příběh.
Je pravda, že občas to tam zaskřípe, ale jinak se mi to dost líbí.
Je to pěkné a dlouhé, ale jak říká Kaiserin, občas jsem se při čtení zasek u kostrbatého rýmu.
Moc hezké a dojemné... ale ten rytmus, ten rytmus.