Serafín Rian - Dračí prokletí
| Autor: | Sidl Dahan |
|---|---|
| Přidáno: | |
| Hlasovalo: | 14 |
Do hostince „Zlomený meč“ vběhla skupinka tří mužů.
„Hledáme Riana! Je tady někdo jménem Rian?“
„Já jsem Rian!“ ozval se mladík sestupující z dřevěných schodů, jenž vedly k pokojům.
Přistoupil k mužům.
„Kdo jste a co si přejete?“ zeptal se.
„Jsme poslové. Vy jste Rian? Serafín Rian? Potřebovali bychom s vámi mluvit.“
Mluvčí se rozhlédl. Téměř všechny zraky v hostinci se upíraly na ně.
„Potřebovali bychom s vámi mluvit. O samotě.“
Rian si skupinku prohlédl. Opravdu vypadali jako poslíčci. Vyzbrojeni byli jen lehce, takže pro Riana nepředstavovali velké nebezpečí.
„Dobrá tedy, pojďme nahoru do mého pokoje.“ odpověděl po chvilce.
Vešli do skromně zařízeného hostinského pokoje.
Rian se otočil k mluvčímu poslů.
„Co jste mi chtěli tak naléhavého a tajného, že jste to nemohli říct dole?“ „Pane, něco jsme vám přinesli.“
Jeden z poslíčků sáhl do náprsní kapsy a vyndal kulatý, červený kámen velký asi jako pěst.
„Měli jsme vám to doručit, prý už budete vědět co s tím.“
Rian se nevěřícně podíval na poslíčky. Pak vzal kámen do ruky a chvíli jej prohlížel.
„Kdo vás sem poslal? Kdo vám dal ten kámen?“
„Nějaký muž v lese. Dal nám kámen abychom vám jej odnesli. Zaplatil měšcem zlaťáků a hrozil, že si nás najde, pokud to nedoručíme.“
„Neřekl jak se jmenuje?“
„Ne pane. Řekl jen, že si máte pospíšit.“
„Hm, zvláštní. Kdo by mi posílal zprávu pomocí Kamene Obrazů?“
Rian teď mluvil spíš sám pro sebe. Pak položil kámen na podlahu a zamumlal pár slov.
Jakmile dořekl poslední slovo, kámen začal uvnitř svítit. Světlo se pomalu rozšiřovalo k okrajům kamene. Poslíčci zmateně ucouvli. Jakmile se světlo dostalo až k povrchu kamene, vytrysklo jedním směrem a vytvořilo postavu.
Postavu dívky.
Byla opravdu krásná. Její obličej rámovaly dlouhé, rozpuštěné hnědé vlasy.
Volnou, světle zelenou róbu měla v pase staženou umně zhotoveným zlatým opaskem. Byla velice mladá.
Avšak Rian věděl, že jí může být stejně dobře sedmnáct, jako čtyřicet.
Byla Nomád. Vládkyně času. Serafín to poznal podle amuletu s přesýpacími hodinami.
K úžasu poslíčků se dívka pohnula a začala mluvit.
„Jsem Seana. Byla jsem vybrána, abych tě požádala o pomoc. Zlý čaroděj Terex poranil vládce království Wenie. Samotná rána sice není smrtelná, ale byla způsobena otráveným Nožem Smrti. Abychom mohli krále zachránit, potřebujeme poslední, sedmý z krystalů Arinských.
Jak jsme zjistili, nalézá se v Nikii, v Chrámu času. Prosíme tě, aby ses vydal do chrámu a Krystal vynesl. Setkám se s tebou za druhého soumraku před úplňkem na Rozcestí Draků.“
Rian se zamyslel. Pak pokývl hlavou.
„Dva dny před úplňkem. To je zítra. Měl bych vyrazit.“
Slunce již zapadalo, když Rian dorazil na Rozcestí. Jméno Rozcestí Draků bylo opravdu příznačné, neboť uprostřed cesty stála kamenná socha draka. Mladík teď ale neměl čas, zabýval se sochou. Zamířil rovnou k dívce po ní.
„Reegnis luth. Pozdravil „Já jsem…“
„Já dobře vím kdo jsi.“ přerušila ho dívka.
„Hm. Chcete tedy, abych vám přinesl Léčící Krystal. Mimochodem, vrtá mi hlavou, proč nejde do Chrámu někdo z vás. Proč potřebujete mě?“
„Víš Riane, je tady zádrhel. Nemůžeme do Chrámu.“
„A pročpak ne?“
„Před několika sty lety našli Nomádi výhodné místo pro stavbu sférálního majáku.
Jenže v tom byl malý problém. To místo bylo obydlené. Žil tam drak. Ohnivý drak.
Tehdy ho Nomádi ve své pýše vyhnali a začali se stavbou. Drak věděl, že proti přesile Nomádů nemá šanci a tak odletěl. Ale předtím proklel Chrám. Síla jeho kletby spočívá v tom, že každý Nomád, který tam vstoupí, zkamení.“
„Milá kletba. Nomád do Chrámu nemůže a najít někoho, kdo vejde do Chrámu Času asi není lehké. Zvlášť, když je prokletý.“
„Riane, že to neodmítneš? Prosím…“
„Ne, neodmítnu.“
Ke dveřím chrámu dorazili téměř mlčky. Rian celou noc přemýšlel. Věděl, že projít místy, která jsou postižena dračí kletbou nebude jednoduché.
Připravoval se ke vstupu do Chrámu, když k němu Seana promluvila:
„Ještě bys měl vědět, jak sedmý Arinský krystal opravdu vypadá. Je to protáhlý průhledný kámen modré barvy, dlouhý asi jako mé předloktí. Jakmile jej najdeš, vezmi ho a vrať se rychle sem…“
Svůj runami popsaný meč si připevnil na záda a zkontroloval ostatní vybavení. Pak pohlédl na vycházející slunce, zhluboka se nadechl a vešel do chrámu. Stál ve velké síni se sloupořadími po stranách. Podlaha byla vydlážděna různobarevnými kameny, jenž byly poskládány do složitých obrazců. Bylo zde děsivé ticho. Pomalu šel místností k protější stěně. Šlápl na červený kámen. Ozvalo se cvaknutí. Vrhl se k zemi akorát včas, aby uhnul letící šipce. Zasvištěla mu nad hlavou a odlétla někam do tmy. Rian se pomalu zdvihl a prozkoumával podlahu. Nyní pochopil smysl té mozaiky.
Každý červený kámen znamenal spuštění mechanismů, jenž měly chránit Chrám před nezvanými hosty. Ještě jednou se rozhlédl a pokračoval v cestě. Cestou potkal několik koster. Některé byly doslova opálené, jistě obrovským žárem.
Mladík se zastavil u jedné, vedle níž stále ještě ležela smrtící šipka. Pozorně si kostru prohlížel. Došel k názoru, že to byla humanoidní bytost, nejspíše nějaký goblin.
Prošel ještě několika místnostmi, než našel, co hledal. Uprostřed propasti byla malá plošinka, k níž vedla jen uzounká cestička. Na plošince, ve středu stříbrného podstavce stál Léčící Krystal, sedmý z Arinských krystalů. Náhle za sebou zaslechl tiché, plíživé kroky.
Bleskurychle se otočil a tasil meč. Viděl, jak se k němu blíží nějaké postavy.
Byli o něco větší než goblini, ale kůži měli stejně odporně zelenou a šupinatou.
Serafína napadlo, že to jsou goblini, k jejichž růstu přispěla magie kletby. Ustoupil pár kroků, takže jej od pádu do propasti dělila jen úzká skalní římsa používaná ke vstupu na plošinku s krystalem. Goblini se vrhli k němu. První tři s příšerný řevem padali do propasti poté, co je zasáhl magickým výbojem. Další již byli opatrnější. Čtvrtý doběhl až k Rianovi a zvedl ruku s šavlí k úderu. Sekl po Rianovi. Ten uskočil, sehnul se a než stačila příšera znovu zaútočit, sekl jej mladík do nohy. Těsně předtím, než ztratil rovnováhu, stačil se goblin ještě udiveně podívat na serafína. O zlomek vteřiny později už padal do propasti za prvními opovážlivci. Přiskočil další goblin a zaútočil. Tentokrát bodl. Rian odrazil jeho útok mečem, otočil se a udeřil goblina do spánku nalakrylovými cvočky na hřbetu rukavice. Goblin se „odporoučel“ do propasti. Útočili další goblini. Postupně však všichni dostali možnost prohlédnout si dno propasti zblízka. Ze stínu před lávkou vystoupila postava. Člověk. Serafín už viděl dost zabijáků na to, aby poznal profesi onoho muže. Zabiják byl vyzbrojen dvěma dlouhými noži a postupoval k Rianovi. Znenadání skočil a sekl po mladíkovi oběma noži zároveň. Jeden nůž Rian odrazil mečem, druhý mu však rozsekl jeho modrou kazajku. Rychle se otočil a ťal vodorovně. Zabiják však nebyl žádný nezkušený nováček. Zkřížil oba nože a odrazil jimi mladíkův meč a rychle zaútočil. Levým nožem bodl a pravým vedl úder šikmo. Rian odrazil šikmý úder a před bodnutím rychle uhnul. Uhnul však příliš…
Zapotácel se na kraji římsy a proti své vůli se začal naklánět nad propast. Bylo jasné, že spadne. Náhle ho však napadla spásná myšlenka. Silným proudem energie vrazil do stěny propasti, což jej vyneslo zpět na římsu. Získal zpět stabilitu. Mezitím však muž znovu zaútočil. Serafín odrazil nůž směřující na jeho hrdlo, ale druhý nůž ho zasáhl hluboko do boku. Při nárazu zabiják na chviličku vypadl z rytmu. Chvilkové zaváhání však stačilo na to, aby Rian provedl finesu a při zakončení prosekl zabijákovi hrdlo. Ten se s chroptěním svalil na římsu. Mladík doběhl na plošinku. Vzal Krystal a spěchal ven z chrámu. Vysílen vyšel ven a položil Krystal na zem.
„Jsi zraněn.“ řekla Saen. „Ukaž, podívám se ti na to.“
Ošetřila Rianovi bok. Společně pak odcestovali do královského paláce ve Wenii.
Když serafín viděl zuboženého krále, jeho srdce se zatvrdilo.
Přísahal Terexovi pomstu…
Diskuze
Zajímavý příběh i zpracování, ale víc jak 4* ti nedám.
ctěný deshi: Nomádi které zde popisuji jsou Páni Času, ale ne náboženská sekta.
1. Žili uvnitř chrámu.
2. Každý Nomád věděl, kde jsou pasti.
Podle nich je červená barva barva zla, taže by na červené
dlaždice nešlapali.
Ctěný Sidl Dahane,
už jem četl myslím jeden příběh o serafínovi, tento mi přijde takový průměrný až na pár drobností: líbíl se mi obrat "měli možnost shlédnout dno propasi" :o)) a přišlo mi divné, že by hned ve vstupní části chrámu byli pasti na dlaždicích, když tam kdysi chodívali věřící ...
kdyby ses soustředil více na popis cesty v chrámu a tu žádost o pomoc a cestu nechal jen okrajově, tak by to vyznělo podle mně lépe ...
S úctou deshi
Je to možná až zbytečně krátký po cestě ke krystalu by měl mít víc problémů
Raziel_Elvenhair:Není to vůbec krátký.Je to tak akorát.Si myslíš,že když napíšeš něco dlouhýho,tak ty kratší jsou horší?Fakt máš někdy logiku pod úrovní betonový desky.Sorry,ale zamysli se nad tím,jak hodnotíš,zkus používat vlastní hlavu a nenapodobuj ostatní.Já vím,že je to pro tebe těžký,ale snaž se.Já myslim,že děj je propracovaný a s dobrou myšlenkou.Já nemohu jinak......5*
Je to docela dobré. Jen mě zarazilo pár věcí:
1) Na začátku je použito příliš mnoho sloves( poslové vešli...; Sefarín se otočil...; pak vešli...)
2)Ten vrah bodnul Sefarína do boku, ale on pak v pohodě utekl z jeskyně. Možná by bylo lepší, kdyby měl problémy a ten kámen třeba ztratil :-))
3)Ani ne výtka, ale je čtení na 5 minut. Být Tebou, Sidl Dahane, sepsal bych to jako několik povídek v jednom, ať si to každý může vytisknout najednou.
Celkově je to ale oproti 1. dílu zlepšení. Hodně úspěchů v tom dalším.
Conhoon
Škoda, sice konečně někdo kdo koupí také pár ran, ale ta nesrmtelnost hrdinů je spíše na škodu. Ale co, hlavně že se to líbí.
Je to celkem poutavé , akční , s dobře popsanými bitkami....škoda jen ,že je to tak krátké.....proto 4*
perfektne popsane souboje, takze si to predstavim i ja, nesermir. vadi mi, ze svechny ty pribehy o rianovi jsou hodne linearni a podobne. prosba, cesta, boj, vitezstvi. navic tady ten boj s tim zabijakem. myslim, ze takovy profik by si neodkryl hrdlo tak, aby ho rian zabil jednou ranou. proto 4*
Další poutavý a hezký příběh.
Jen tak dál.
Už se těším, až si přečtu další příběh.