Chci žít

Muž měl na sobě jen vlněnou halenu a kožené kalhoty. Byl přepásán silným řemenem s medvědí kůže. U pasu se mu pohupovala prázná pochva meče. Byl celý mokrý, oblečení na něm pomalu, ale jistě tuhlo, ale on šel dál.

O meč přišel při souboji s vlkem jenž ho před chvílí napadl. V zápalu boje si nevšiml, že vstoupil na ledem pokrytou řeku. Pak už jen následovalo příšerné křupnutí ledu a on i s vlkem se propadly do ledových vod. V okamžiku odhodil meč, který se v jejich rodu předával z otce na syna. Na tradice nebyl čas, nyní nastal boj o život, boj ve kterém nepoteče krev. Věděl, že šance na přežití je nyní minimální, ale touha žít je silnější.

Zachytil se okraje díry v ledu a snažil se vytáhnout z vody. Vlk, který se sním do vody probořil, zmizel pod ledem. Bylo mu ho líto, i když jej před chvíli byl rozhnodnutý zabít. Cítil jak mu pomalu tuhne krev v žilách. Všechny pokusy o vylezení z vody byly doposud marné, cítil že každý jeho další pokus může být poslední a ledový proud řekyjej strhne pod led.

Konečně jeho nehty se zaryly do spáry v ledu a začal se pomalu soukat z ledové pasti. Po chvíli ležel vedle díry v níž byl vidět dravý proud. Přinutil se vstát, shodil ze kožený kabát, který byl nyní k ničemu a byl příšerně těžký. Boj s vodou trval jen pár okamžiků, ale stál ho spousty sil.

To se stalo před chvílí, nyní byl na cestě k místu kde se společně se svými druhy utábořil. Byl na průzkumu okolí, když jej napadl ten vlk samotář, zřejmě vyhladovělý.

Nyní byl na cestě za jedinou možnou záchranou. v táboře již jistě rozdělali oheň. Kraj se začal pomalu šeřit a slunce mizelo v dáli. Zkusil zavolat, ale zhrouzou zjistil, že je schopen jen sípat. Zmocnila se myšlenka, že zemře. Ale ihned ji zaplašil a kráčel vytrvale sněhem pokrytým lesem dál.

Konečně uviděl před sebou mezi stromy svit ohně. Tma již začínala přebírat kontrolu nad krajem. Oči v jeho namodrale promrzlé tváři se držely pohledem světla. Světla, které znamenalo život. Začínal se chlácholit myšlenkami na teplo, které mu oheň dopřeje. Těšil se na přatele, kteři¨í mu pomohou a zabalí ho do teplých houní. Už cítil vůni teplého pokrmu, z jídla které si na ohni společně uvaří. Začnal se cítit mnohem lépe, už necítil tupou bolest v prstech a po těle...

Vtom mu spadlo něco do tváře, otevřel oči a uvědomil si, že leží na zemi ve sněhu. Po zádech mu přeběhl mráz hrůzy, na malý moment ztratil vědomí usínal, unikal do země klidu...

"Ne" ozval se rázný hlas v jeho mysli. Přinutil se vstát a rozhlédl se. Tam v dáli opět ho spatřil. Oheň, oheň jenž mu zachrání život.

Vydal se pomalým krokem směrem k ohni.

Oheň už byl téměř na dosah. Už rozpoznával kameny okolo ohniště. Už rozpoznávál těla svých přátel.

Došel do tábora zkázy oheň již pomalu dohoříval a tak rychle přihodil pár větví do ohniště. A pozoroval spoušť kolem. Tři jeho věrní přátelé,se kterými prožil mnohá nebezpečí zde leželi s prokousanými hrdly. Kolem nich byly mrtvoly půl tuctu vlků.

Vlci měli takový hlad, že napadli tábor i když v něm hořel oheň. Ale kam se poděli, jaktože nehodují na své kořisti.

Nehodlal se tím dále zatěžovat musel se zahřát a to hned. přisedl si k ohništi a začal vnímat hřejivý pocit plamenů. Modlil se k bohům aby neusnul aby mohl přikládat dříví celou noc. Modlil se, aby v tom spropadeném lese nežili již další vlci, putujíce hladově černou tmou...