Serafín Rian - Labyrint Theon
| Autor: | Sidl Dahan |
|---|---|
| Přidáno: | |
| Hlasovalo: | 12 |
Při takovém průzkumu bylo vždy dobré mít s sebou serafína, kdyby nastaly potíže.
Ale mladík byl čestný muž pevných zásad, jenž by se nevydal jen tak vykrádat hrobky králů.
Musel se usmát při pomyšlení, jak se bude starosta tvářit, až to zjistí. Dorazil do Terretu.Byla to spíše pevnůstka, než město. Dominoval jí starostenský palác, stavěný spíše jako hrádek. Kolem něj byly postaveny skrovné domy v čele s místním lokálem a kovárnou. Celé městečko bylo obehnáno hradbou z kamenů, která sloužila k ochraně před loupežníky a bandity, jenž žili v okolních lesích.
Rian vjel do města a bez okolků zamířil ke starostenskému paláci. Sesedl, koně odevzdal sluhovi před branou a vstoupil…
Byla deštivá, větrná noc. Rian seděl v knihovně a přemýšlel o tom, co se dozvěděl od starosty.
Kraj terorizuje nějaká tajemná příšera, jenž se živí převážně lidmi. Nikoliv však jejich masem, nýbrž krví. První mladíkův úsudek byl, že se v labyrintu Theon usadil upír. Jenže tuto teorii starosta vyvrátil poznámkou, že k útokům dochází v jakoukoliv denní či noční dobu. Pře serafínem teď ležela kniha okolních pověstí a bájí, ale ani zde nenacházel odpověď.
Nyní již jasně věděl, že se bude muset vypravit do labyrintu. Zavřel tedy knihu a odešel do svého pokoje, aby se připravil na cestu. Potřel sádlem svůj runový meč, aby šel lehce z pochvy. Do jedné kapsy na opasku si dal váček s práškem, který když se rozhodil, vyzařoval světlo intenzity pochodně. Do druhé kapsy si dal prášek z drceného stříbra pro případ, že by potkal nemrtvé. Na krku se mu houpal jeho amulet na stříbrném řetízku. Na druhém řetízku byla lahvička husté, světle fialové tekutiny.
Na sebe si vzal lehké nalakrylové brnění, přes něž přehodil plášť temně modré barvy.
Nyní byl připraven vyrazit. Zvolil boj v noci - jako serafín měl dobře cvičený zrak - dobře se orientoval i v hluboké tmě. Netvor raději útočil ve dne, proto Rian předpokládal, že bude mít výhodu.
Po hodině cesty dorazil ke vstupu do labyrintu. Cestou našel ostatky několika obětí, z jejichž ran si mohl vytvořit úsudek o velikosti spárů bestie. Byly to opravdu drápy úctyhodných rozměrů a mladík si to uvědomoval.
Po několika stech sázích cesty labyrintem, došel na volné prostranství nepravidelného tvaru.
Rostla zde krátká tráva u uprostřed stál starý strom. Rian pokračoval v cestě. Po chvíli ucítil blízkost nějakého tvora. Uvědomil si to akorát včas, aby uhnul útoku vedenému na hrdlo.
Tasil meč. Uskočil ke stěně aby získal dostatek prostoru a sekl po bestii. Minul a jen taktak stihl uskočit před pařáty mířícími na obličej. Ale neuskočil dostatečně. Na hrudi se mu skvělo šest krvácejících šrámů. Odrazil další úder a s vědomím, že ve skalách má s mečem nevýhodu proti prostorové nenáročnosti netvorových drápů, se dal na ústup.
Rychle dosáhl onoho volného prostranství a hotovil se k dalšímu setkání se svým soupeřem.
V pravé ruce svíral meč, levou zasunul do váčku na opasku a nehnutě čekal. Za chvilku se dočkal. Netvor vyběhl ze skalní rosedliny. Serafín vyčkal, až se obluda přiblíží. pak přivřel oči a rozhodil kolem sebe světelný prášek. Jak správně očekával, světlo netvora oslepilo a částečně ho zmátlo. To byla Rianova chvíle! Dvěma skoky se ocitl na dosah k netvorovi a sekl vodorovně. Netvor však nebyl zcela oslepen a pokusil se o únik, který se mu vyvedl jen částečně. Místo, aby mu Mladíkův úder rozpáral břicho, ho škrábl jen hrot meče. Ihned opětoval úder a zaútočil na serafína. Ten uskočil a složil ruce do tvaru nějakého znaku. Neměl však dostatek času k úplnému provedení kouzla. Nestihl opřít svou vůli do skal za sebou, takže ho kouzlo odhodilo jako netvora, i když o trochu méně. Zatímco vstával, měl čas si netvora trošku prohlédnout. V podstatě vypadal jako upír. Byl spíše vyšší postavy, místo rukou drápy a zuby nepřiměřeně dlouhé. V jeho mrtvolně bledé tváři se zračil úžas.
Náhle to Rianovi došlo! Tohle byl upír! Jenže vlivem nějakého pokusu Temného mága byl schopen snášet denní světlo. Bestie mezitím vstala a vrhla se na mladíka. Ten chvíli vyčkal, pak unikl úderu pařátů a sekl po nohách soupeře. Upír nadskočil a sekl po Rianovi, který nestačil uniknout a drápy se mu zaryly do levého ramene. Mladík ucukl bolestí a udělal krok vzad.
Nato sáhl do váčku a hodil na upíra stříbrný prášek. Upír zařval bolestí z dotyku nenáviděného stříbra. Serafín opět zaútočil. Třikrát sekl po nestvůře a třikrát minul. Pak byl nucen piruetou uniknout ostrým drápům. Netvor se ohnal nepřiměřenou silou a ztratil rovnováhu. Zapotácel se. Mladík využil výhody a bodl. Čepel se zaryla do netvorova břicha. Vytáhl meč a z rány se vylila krev, černá jako půlnoc. Odporně páchla. Upír opětoval útok a Rian dostal ránu do tváře, neštěstí ne drápy. Zatmělo se mu před očima, avšak našel dostatek duchapřítomnosti a ťal. Rána rozsekla upírovu hruď. Serafín unikl úderu a odskočil o krok vzad. Znovu sáhl do váčku a posypal čepel meče stříbrným práškem. Hotovil se ke smrtícímu úderu. Dvakrát uhnul drápům netvora, než se naskytla příležitost. Při druhé ráně netvor zakolísal a vypadl z rytmu. V tu chvíli mladík bodl. Zasáhl srdce, přesně jak chtěl. Stříbrný prášek v ráně zasyčel. Upír zařval. Rian vytrhl meč a uskočil. Netvor se skácel. Rian se přesvědčil, že je netvor mrtev. Pak se vysílen svezl na zem. Než omdlel, stačil ještě potřít své rány tekutinou z lahvičky na krku, aby zabránil infekci.
Když se probral, chvíli mu trvalo, než pochopil, kde je. Byl v léčitelské komnatě starostenského paláce, kam ho dopravil sedlák, který slyšel zvuky jeho nočního boje.
Oddechl si. Jeho úkol byl splněn…
Diskuze
Mohl by jsi trochu více popisovat postavy...
Raziel_Eelvenhair. Nemám říkat Sádlo? Nebo Řepo?
To je jedno, hlavně když vím o koho jde. Já serafíny necpu všude, to jsi na velkym omylu. Že jsem si vybral jako hrdinu jednoho z jejich rodu, to je snad moje věc.
Zkus už příště vynechat upíry a dej tam něco jinýho.Souboje popisuješ strašně dlouho...ne,že by mi to vadilo,ale už tam není moc rozvinutej děj.Už se těšim na další DrDnetnovelu o Rianovi.
Sidle Sidle Sidle, jen kdybys ty serafíny necpal Fšude , ale jinak to bylo dobré (dostatečně)
Asi je to nějaké pokračování něčeho ... ten začátek, přijde mi to trochu zmatený, to jako cestou vzpomíná, proč se vydal do labyrintu? A upíra oslepí svělo intenzity pochodně?
Jinak hezky popsaný souboj, je to povídka, takže něco jiného než básně, to je k dobru, celkem tedy za 4 bodíky.
S úctou deshi
Na můj vkus velká akčnost :o) Ale právě v té obdivuju mistrovství, kterému se ty blížíš....
Je to dobře popsané, a docela si to dokážu živě představit. První část souboje na mě netvor působí jako nějaká šelma, než se to uvede na pravou míru, ale to je asi jenom můj pocit.
Taky nechápu jak tomu může někdo dát 0, asi zase nějakej přiblej nulák.
Grimsladea za *4*
Dobrej souboj - už jsem čekal, že ten upít nakrájí a on pak nějakým zázrakem unikne a sejme ho. Pěkné.
Jsem zvědavá na další pokračování.