Pomsta
| Autor: | Arkantos |
|---|---|
| Přidáno: | |
| Hlasovalo: | 6 |
Gor Ebor bylo jedno z největších měst v Taromonii, vybudované na přání krále Galena II. Stalo se oblastí kulturního, řemeslnického a racionálního soustředění a jeho věhlas daleko přesáhl hranice Taromonie. Rozkládalo se na stále zeleném ostrově, který obíhaly dvě řeky, jenž se poté slévaly v obrovský vodopád Tarm. Budovatelům se řeky zdály nepřebroditelné, a tak tedy postavili otevřené město bez hradeb a strážních věží. Do Gor Eboru byla přestěhována posádka čítající šest set elitních pěších rytířů a na tří sta jezdců, kteří byli vždy připraveni k obraně „Neohroženého města“ . Ústup ze slávy byl však velice rychlý a v kronikách lidí je zaznamenán jako nejkrvavější lázeň v dějinách Taromonie. Na dobytí města stačilo pouze tři tisíce skřetů, jenž přepluli řeku na vorech ( jak jednoduché řešení) a posádku, jejíž obrana se brzy zhroutila, na hlavu porazili. Z města se nedostal žádný člověk živ, a ti, jimž se podařilo přežít, byli odvlečeni do skřetích dolů, kde robotovali v nejtěžších podmínkách a poté byli (pro zábavu skřetů) umučeni.
Za vším stál vládce jižních zemí Gimroth, kterému se Gor Ebor stalo trnem v oku, který bylo třeba, co nejdříve odstranit. Gimroth nechal zničit město za to, že mu král Galen II. neposkytl vojáky jako spojenec při výbojích na sever, kde dobýval trpasličí doly za účelem vlastního obohacení z jejich pokladů. Spojenectví se rozpadlo, válka započala.
„Král Galen přijíždí – otevřete bránu“ ozvalo se ze strážní věže nad branou města Gor Tarom, hlavního města Taromonie.
Za zvuku troubení rohů vjel král do města, projížděl se svou družinou ulicemi města, až přijel ke stájím.
„Ustájte koně a svolejte vojenskou radu“ rozkázal svým panošům.
Král Galen byl dobrým vůdcem národa taromonského a i přes svou panovačnost ho měli lidé rádi, avšak v této době již ztratil většinu ze své krásy a vrásky na jeho obličeji prozrazovaly trápení, kterým prochází. O svého prvního syna Gilina přišel v Gor Eboru, když padl jako kapitán jezdectva, umírající s kopím v ruce, zbarveném krví šestapadesáti skřetů, jež zabil. Jeho druhý syn Golin zase padl před rokem v čele Západní armády Taromonie, kterou vedl proti vojsku krále Gimrotha, ten je však smetl množstvím svých vojáků.
Koruna nasazená na prošedivělých vlasech krále Galena II. se leskla v zapadajícím podzimním slunci, když se kapitáni jeho zbývajících tří armád shromáždili v královském paláci. „Moji milí“ pronesl smutně „jsou to již tři roky co byl napaden Gor Ebor, mí synové a mnoho našich vojáku je pobito, Taromonie nebude mít za chvíli krále (tím myslel, až zemře) a my jsme stále zatlačováni blíž a blíž k našemu hlavnímu městu, proto jsem vás svolal, abychom se rozhodli co dál“. V místnosti se rozprostřelo dlouhé ticho.
„Tak to jsou ti slavní kapitáni Taromonské armády, kteří se nejsou schopni rozhodnout co dělat, když je téměř celá naše země dobyta“ náhle prořízl ticho hlas. Byl to králův rádce Beron, lidé i vojáci ho nenáviděli pro jeho chování a vzhled. Shrbená postava s černými, mastnými vlasy, žlutýma očima a dlouhým nosem, nechávala vyhnat poddané krále za jakoukoliv maličkost, kterou se prohřešili proti zákonům Taromonie.
„Co tedy navrhuješ můj rádce?“ zeptal se král.
„Jediná možnost kterou máme, je vzdát se a spolupracovat s Gimrothem“.
„Co jsi to řekl?“ rozzuřil se král „máš mne snad za hlupáka?“
„To ne vaše výsosti“ odpověděl Beron „já chtěl jen říci, že……… co“? No to snad ne?“ přerušil ho Galen.
„Vyhoďte ho z okna“ rozkázal král.
V tom chytlo Berona několik rukou za paže a přehodilo jej pře římsu okna. Jak se všem ulevilo, když jeho tělo dopadlo s křupnutím na vydlážděné nádvoří.
„Navrhuji vytáhnout proti Gimrothovi přímo“ řekl kapitán Východní armády Demether.
„Já jsem zase pro vyčkávání na nepřítele ve městě“ pronesl kapitán Severní armády Glar.
Ostatní stáli mlčky a nevěděli co říci, nebo ke kterému návrhu se přidat. „Já se přikláním k návrhu Demethera“ řekl pak král rozhodnut.“
„Spojíme Severní, Jižní i Východní armádu a budeme pochodovat na Gor Ebor“ (což se mezitím stalo hlavním sídlem Gimrotha). Všichni souhlasili.
Za týden byly přípravy hotovy a všechna tři zbývající vojska spojena v „Armádu pro osvobození Taromonie“. Bylo shromážděno na pět tisíc pěších rytířů, dva tisíce jezdců, tisíc lučištníků a tři sta těžkých obléhacích zbraní. Do čela tohoto vojska se postavil sám král Galen II.
„Taromonská armáda pochoduje do poslední války, kterou ve svých dějinách svede“ prohlásil král před odchodem armády z Gor Taromu.
„Neohroženého města“ dosáhli za tři dny cesty. Gor Ebor se velice změnil, řeka byla na několika místech přehrazena a přemostěna, z města se vznášel ohavný puch a snad ani jeden dům nestál v celku, jen nová Citadela uprostřed města obehnaná dvojitými hradbami se tyčila k nebi jako obrovská hrobka. „Palác Gimrotha“ řekl jeden z jezdců, jimž bylo téměř do pláče z toho co se stalo s jejich nejkrásnějším městem. V něm čekalo na Taromonskou armádu patnáct tisíc připravených skřetů v černé zbroji. Byly to ohavné, smrduté bytosti se šedou kůží, křivýma nohama, velkými špičatými zuby, žijící převážně v horách, kde kutali rudu a uhlí.
Dosahovali téměř velikosti dospělého člověka a vládli stejně dobře mečem jako kuší. Gimroth si je najal jako žoldáky za zlato, které uloupil trpaslíkům z pokladnic, když dobyl jejich sluje.
„Rozestavit“ zavelel král.
„Myslíte že máme dostatek sil na to, abychom dobyli naše město zpět?“ zeptal se Glar, který se ještě stále nevyrovnal s tím, že táhnou porazit Gor Ebor, místo aby bránili své hlavní město.
„Jen klid můj milý Glare, brzy se všechno dovíme, poslal jsem jezdce do…….“ nedopověděl. Do země před jeho koně se zabodl varovný skřetí šíp. „Nuže, nepřátelé jsou netrpěliví, tak tedy do útoku“. zakřičel Galen. „Střelci,…… připravit,…… zamířit, …… vypusťte šípy“ zavelel kapitán lukostřelců.
Tisíc šípů se vzneslo do vzduchu. „Poslové smrti“ pomyslel si král. Střely se zahryzly do šiku skřetů jako nenasytné vosy.Spousty těchto ohavných stvoření se svezlo v mrtvolných křečích na zem.
Po šípech okamžitě vyjela jízda následována rytíři. Všichni se zuřivě hnali kupředu s vidinou pomsty před očima a těsně před srážkou s armádou skřetů ve městě lučištníci vypálili dalších tisíc šípů. Poté co se opět šípy zabodly do těl skřetů se obě armády srazily. Udatnost lidských rytířů byla k neuvěření, ale i tak se bitva ve městě nakláněla jednou na tu, podruhé zas na onu stranu. Teď se s řevem vyřítila rezerva skřetů schovaná mezi domy a napadla armádu lidí z boku.
„Lučištníci za mnou“ zakřičel král a rozjel se na svém koni kupředu, když viděl zkázu, jež postihla jeho muže. Lučištníci vyrazily za ním a společně postupovali směrem k městu, ve kterém teď probíhal nerovný boj mezi skřety a taromonskými.
Když se přiblížili ke Gor Eboru dostatečně blízko, Galen zavelel: „Střílejte jen když můžete trefit, ať nepostřílíte naše vojáky“.
Střelci začali útočit, což vojákům, jenž bojovali ve městě, dodalo novou naději. Náhle se výhra stočila na jejich stranu, a byli to teď skřeti kdo byl v nevýhodě. To ale nemělo netrvalo dlouho. Brána Citadely otevřela dokořán a z ní vypochodovalo další černé vojsko, a co hůř s Gimrothem v čele.
Začal troubit lidský roh, který svolával vojsko k ústupu na kopec za řekou. Taromonská armáda se ihned otočila a prchala zpět.
Na kopci již stály připravené katapulty. Jakmile se vojáci dostali přes most, stroje vystřelily salvu obrovských balvanů, jenž dopadly na most a mezi skřety. Most se zbortil a cesta černých vojáků byla odříznuta. Nyní museli projít protějším mostem.
Nahoře na kopci se zatím vojsko znovu zformovalo. Bylo již teď ale docela prořídlé a s podlomenou morálkou.
Král si právě pomyslel“ „Tak kde jen jsou ti…“ když mu do rukou spadl vzkaz, který upustil letící orel. Byl v něm vzkaz a v něm stálo trpasličími runami psáno: Utocime od vychodu, pripravte se.
Což znamenalo: Utočíme od východu, připravte se.
„Tak jsou konečně tady“ řekl radostně Galen. „Kdo, můj pane“ zeptali se Demether s Glarem. „Chtěl jsem vám přeci říci, že jsem poslal jezdce do trpasličí Hory, aby poslali na pomoc své vojáky, ale pak přiletěl skřetí šíp a začal útok“ odpověděl král.
„Velte armádě vlevo vbok“ zavelel Demether, potěšen touto novinou. Nyní se již z podkopce valila armáda skřetů, avšak z lesů za nimi se vyřítilo šest tisíc trpaslíků v nádherných třpytivých zbrojích a se sekyrami v rukou. Nikdo se v boji se sekyrou nevyrovnal těmto vousatým, po pas člověku dosahujícím bytostem. Rohy zatroubily na obou stranách a lidé se vrhli kupředu.
Král Galen II. jel v čele s mečem v napřažené paži. Lidští lučištníci začali právě střílet, když se do černé armády zakousla ze západu Taromonská armáda a z východu armáda trpaslíků.
Galen vyhledal v bitevním poli Gimrotha a vyrazil mu naproti. Prorážel se skřetími zástupy, až k pánovi jižních zemí s palcátem (byl to palcát připevněný na řetěze) v ruce.
Jakmile Galen sekl mečem, Gimrothův palcát se omotal kolem čepele královy zbraně a jižan mu ho jediným trhem vyrval z ruky a meč dopadla kdesi mezi bojující armády.
Galenovi zbyla jediná možnost. Vytasil svou dýku a přeskočil na sedlo Gimrothovi koně s výkřikem: „ Za Taromonii“. Chytil zezadu jižanovi hlavu a podřezal mu hrdlo.
Král neměl meč, a proto se ihned rozjel na Gimrothovém koni pryč s bitevního pole. Spatřil ho však skřet Buruluk a vystřeli šíp, jež proklál hrdlo koni, který ještě naposledy zaržál, postavil se na zadní a shodil krále ze sedla na zem.
Náhle začal obrovský povyk (skřeti uviděli pád Gimrotha) a armády lidí a trpaslíků začali pronásledovat rozpadající se černou armádu – bitva byla vyhrána.
Když bylo konečně po boji, setkal se Demether s velitelem trpaslíků: „Palin, k vašim službám“ řekl trpaslík „kde je Galen, musím s ním mluvit a nikde ho nevidím?“
Opravdu král neseděl na koni, ba ani nestál v poli. Našel ho až rytíř jménem Wers. Král ležel na zemi, pod mrtvým Gimrothovým koněm poblíž kapitána Severní armády Glara, který v této bitvě a válce, také jako spousta dalších mužů padl.
Černá skřetí armáda byla rozprášena, Gimroth zabit, z Citadely zůstaly pouze ruiny a Gor Ebor bylo pomstěno. Trpaslíci našli v Citadele část svých uloupených pokladů a poté se i s nimi vrátili zpět do své Hory. Demether byl jako nejvyšší kapitán přímo na bitevním poli jmenován novým králem Taromonie a rytířem-ochráncem Gor Taromu.
Tak končí pomsta Gor Eboru na poli Galarad a smrt Galena II. krále Taromonie na podzim roku 1432 IV. věku.
Diskuze
Ten král je dost vostrej... Není to špatný, docela se mi to líbilo.
Jo je to docela dobrý.... Nikdy se mi nechce číst moc dlouhý příspěvky, ale tohle sem si přečetl......
S tim orlem to vypadalo jako by jim ti trpaslíci poslali SMS :o)) Jinak je to gůd
****
Hmm......Zajímavé.
Jen nerozumím tomu, proč všichni autoři fantasy povídek na tomto serveru používají klasický Tolkienovský motiv s válkou se skřety?