Výkřiky
Autor: | Morr |
---|---|
Přidáno: | |
Hlasovalo: | 22 |
naplnil vzduch
neslyšnou melodií
Ticha hlas
rozechvěl srdce
a brány duše otevřel
Ticha hlas
jak výkřik beznaděje
ozval se skrze uzamčená ústa
Rozvířil hladinu
zhrzeného nitra
ukázal moc svou
dal poznat beznaděj
žal
zatracení
Diskuze
Volný verš mi nevadí - spíše naopak. Je mi tak trochu vlastní. Nehodnotím vzhledem k ostatním přispěvatelům, ale vzhledem k Tvým ostatním článkům, které na mě zapůsobily víc. Čili: hodnotím spíše pocitově.
Ach Mirku, skoda, ze jsem dnes uz limit bodu na udelovani reputace "vypiplala" ... Rekls to pekne. Naprosto s tebou souhlasim....
Godric: V pohodě. Každý má subjektivní názor na danou věc a tak to má být.
Vezmu-li však v potaz poezii, a to z vlastního pohledu, myslím si, že se nedá poezie hodnotit podle toho jestli je dlouhá, krátká, či jednoduchá nebo složitá. Ale především na základě pocítů jež vyvolává v čtenáři. Samozřejmě, že by však vždy měla jít forma ruku v ruce s myšlenkou a pocitem, neboť jinak by se narušil i ten pocit...
Mě se to zdá hodně jednoduché. Je to sice hezké,, ale nezlob se, toto bych zvládnul za 30 min čistého času když hodně. Pět nedám, prooostě průměr.
Morre super..tyto básně se mi líbí..třebaže jsou krátké a tak nemohu dát jinak než za 5*
Když jsem tu báseň četl, vzpomněl jsem si na Čapka a jeho Hovory s TGM. Nečetl jsem sice tu knížku, ale vím, že Čapek o ní řekl, že to bylo spíš mlčení s TGM, protože Masaryk hodně času jen tak seděl a nechával mezi nimi ležet ticho.
Taky jsem si přitom vzpomněl na tu spoustu lidí, které znám, a kteří nedokáží ani chvilku mlčet. Nedokáží mlčet když jsou s někým, protože se bojí, že se rozhostí to trapné ticho, které oznamuje: "My dva si nemáme co říct". A bojí se mlčet i když jsou sami, protože se bojí, že se ozvou hlasy z jejich nitra, které jim budou připomínat všechny chyby, kterých se dopustili, sliby, které nedodrželi a lásky, které nepotkali. A nebo možná mají strach, že se žádné hlasy neozvou. Že ticho bude jenom tichem a žádné skryté brány v nich neotevře. To je snad ještě děsivější, než kdyby za těmi branami číhaly všechny běsy světa. A o tom je pro mě tahle Morrova báseň.
Je to zajímavá báseň k zamyšlení. Má svůj půvab. Volný verš se podle mě k tomu vcelku hodí.
Opravdu jsem byl zvědav a stále jsem, jak tato báseň působí na lidi.
Já osobně jsem s ní plně spokojen, neměnil bych na ní ani řádek... možná to zní divně, ale je to tak.
Osobně mám rád volný verš (a to opravdu hodně). Básně přeci nejsou jen o rýmech ( i když mám rád samozřejmě i básně, které se rýmují), ale hlavně musí vzbudit v čtěnáři nějaké pocity, musí být živé...(a jestli se mi dáří tu živost do toho dát, je na posouzení těch, kteří to čtou)
Co se týká výtek k délce, k tomu musím říci jedno, když jsem to psal, uvažoval jsem jestli bych to neměl napsat delší, ale rozhodll jsem se to neprodlužovat nějak uměle a nuceně, myslím, že by to ztratilo to co to v sobě má, prostě jsem to tak cítil a tak jsem to napsal.
Všem díky za vaše názory...
Moc dobré! Fakt se mi líbí jak používáš básnické prostředky, zní to tak přirozeně a zajímavě, celá ta básnička je neotřelá a něco z ní sálá... Dotýká se... Vzpomněla jsem si při jejím čtení na Arthura Rimbauda a ostatní prokleté básníky.
Ticha hlas ozval se zas a mně slova chybí. Klobouk dolů.
asi tak, říkejte si kdo chcete, co chcete, ale podle mého, zdaleka nezáleží na délce příspěvku a tahle báseň mě hodně oslovila.....