„Hej! Zmiz! To je moje místo!“ zařval zrzavý barbar patřící ke „smetánce“ baru.

Výzva patřila mladíkovi lokty opřenému o pult. Byl celý zahalen do šedého cestovního pláště, na hlavě měl kápi téže barvy. Nebylo na něm nic nápadného, ale tady nápadný byl. Sonoral bylo malé městečko ležící těsně u hranic s divočinou. Mnoho cizinců sem nepřicházelo, takže tu byl každý cizinec nápadný.

Mladík se po barbarovi ani neohlédl a dál upíjel ze svého džbánu.

„Říkal jsem ti, abys zmizel!“

Cizinec stále nedával najevo chuť opustit místo.

„Chlapi, jste svědci ,že mě vyprovokoval!“ Barbar se připravil do postoje, jakého užívá štamgast chystající se ke rvačce, a postupoval k mladíkovi.

Do baru vešel elf ,posadil se ke stolu v rohu místnosti a tiše pozoroval situaci.

Mladík pokrčil rameny, dopil džbán a opustil pult. Poodstoupil do rohu místnosti a přisedl si k elfovi.

„Riane,“ oslovil elf mladíka „Jsem rád, že jsi přišel.“

„Musí to být něco vážného, když mě sem zavolala Rada. Přemýšlel jsem, co byste tak mohli chtít. Myslím, že chcete, abych přinesl Techcekalský kámen.“

Elf se na Riana udiveně podíval.

„Jak to víš? Poloha Kamene je přece tajná a nezjistitelná! Radě trvalo skoro pět let, než přišla na to, že je zde.“

Rian chvíli mlčel. Pak pokrčil rameny.

„Riane. Kámen je ve svatyni ležící osm hodin cesty na východ. Rada ti sehnala pár lidí na pomoc, ale jsou to samí nezkušení mladíci. Nechtěli čekat, proto vyrazili dřív.“

„ČÍ je ta svatyně?“

Elf vzdychl.

„Doufal jsem, že se nezeptáš. Je to svatyně Art Med Vaala.“

„Art Med Vaala? Ksakru! Kdy vyrazili?“

„Před dvěma hodinami. Proč?“

Rian se zamyslel.

„To znamená, že když vyrazím hned, mohl bych je dostihnout je dřív, než se dostanou k svatyni.“

„Zapomínáš že nejsou vycvičení! Jestli se tam dostanou, nebudou žít dost dlouho, aby ušli padesát sáhů!“

V průběhu rozhovoru Rian sundal kápi. Jeho hezký obličej rámovaly krátké, tmavé vlasy hnědé barvy. Teď si pohrával s medailonkem na stříbrném řetízku, jenž mu visel na krku. Do baru vešli dva barbaři s vytasenými meči. Rozhlédli se a zamířili k Rianovi.

„Vstávej, pse!“

Rian se nehýbal, pouze pustil svůj medailonek.

„Řekl jsem, abys vstal! Půjdeš s námi!“ zařval barbar na celou hospodu. Ani teď se Rian nepohnul.

Barbar sekl mečem po Rianovi, ale ten byl rychlejší. Vstal od stolu, uhnul barbarově ráně a udělal krok vzad. Pak napřáhl ruce a zamumlal pár slov. Užaslý barbar odletěl k protější stěně a po dopadu zůstal ležet v bezvědomí. Druhý barbar couvl, rozhlédl se a co nejrychleji zmizel. Rian beze slova opustil bar. Nasedl na koně a odjel směrem na východ. Po osmi hodinách cesty dojel ke dveřím svatyně Art Med Vaala. Byla to jakási brána do skály.

Mladík odložil svůj cestovní plášť. Měl pod ním přiléhavou, tmavě modrou vestu, kalhoty byly téže barvy. Na zádech v kožené pochvě měl meč, jehož jílec byl zabalen do nejjemnější jelenice. V podpaží měl dvě zahnuté šavle, jimž se říkalo saxy.

Rozhlédl se a vešel do svatyně…

Stál v kruhové místnosti jíž dominoval kamenný oltář. Po mramorové podlaze se válela čtyři těla. Byli to mladíci, o kterých mluvil elf. Pozorně si prohlédl místnost. Pak poklekl k mrtvolám, aby zjistil příčinu smrti. Tři byli zabiti mečem. Čtvrtý měl tělo poseto dlouhými ranami ostrých drápů.

Náhle něco ucítil na zátylku. Něčí pohled. Zaváhal. Postavil se a pomalu se otáčel. U protější stěny stáli tři muži, všichni s obnaženými meči. Bez výzvy zaútočili. Ale Rian se nedal zaskočit. Z podpažních pouzder vytrhl saxy a stanuj v obranné pozici.

První přiskočil zepředu a bodl. Rian se roztočil. Pravým saxem odrazil útočníkův měč a levým udeřil. Zasáhl muže do ramene. Znovu se otočil a dvakrát sekl. Muž se skácel. Zbylí dva zaútočili současně, každý z jiné strany. Uskočil a oba saxy vrazil do hrudi jednoho z útočníků. Ten zachroptěl a svalil se na zem. Než stačil muž znova zaútočit, ustoupil mladík o dva kroky a napřáhl ruce. Potichu vyslovil pár slov a místností šlehl blesk. Muž se skácel se zčernalou ranou v hrudi. Rian zvedl oba saxy, otřel je a zasunul do pouzdra. Uvědomil si, že stále není v místnosti sám. Ale teď svého nepřítele poznal okamžitě. Spektra! Věděl, že proti ní mu jeho saxy nepomohou. Stáhl jelenici z jílce na zádech a tasil meč. Jeho runami popsané ostří bylo celé modré. Bylo z nalakrylu. Spektra zaútočila. Čekal, než se dostala až k němu, pak uskočil stranou a ťal vodorovně. Ale spektra se tak snadno nedala. Vyhnula se úderu a sekla po něm pařáty. Unikl piruetou těsně u ní, přikrčil se, aby se vyhnul úderu na obličej a bodl. Minul.

Byla zatraceně obratná. Uskočil a ťal, tentokrát svisle. Unikla a sekla mu po žaludku. Prohnul se jako luk, takže ho pařáty těsně minuly. Poodstoupil a složil ruce do nějakého ornamentu.

Spektra dostala ránu, zaječela a odlétla až ke stěně. Tím získal trochu času. Položil levou ruku na čepel a začal odříkávat magickou formuli. Jakmile vyřkl poslední slovo, čepel se rozzářila modrým světlem. Mezitím se stačila vzpamatovat. Vrhla se na něj. Uhnul jejímu úderu a ťal. Meč pročísl jen vzduch. Vrhl se na ní, než se vzpamatovala. Bleskurychle zasazoval údery z obou stran. Pak sekl svisle. Uhnula vzad, což byla chyba. Zaútočil z půlotočky. Zasáhl. Spektra zaječela. Věděl, že je stále smrtelně nebezpečná. Zaútočil znovu, tentokrát z výskoku. Mířil na hlavu. Uhnula, ale nebyla dostatečně rychlá. Čepel jí projela hlavou. Uskočil, meč napřáhl před sebe. Chvíli čekal, aby se přesvědčil, zda je mrtvá.

Pak schoval meč a přešel k oltáři. Ležely na něm zbytky koster, převážně lidských. Natáhl ruce a soustředil se. Pomalu odříkával formuli. Oltář se zachvěl. A znovu. Po vyslovení posledního slova praskl. Sáhl dovnitř a vyndal průsvitný kámen velikosti lidské pěsti. Svatyně se začala třást. Rychle popadl kámen a vyběhl ven. Sotva proběhl branou, svatyně se s třeskotem sesypala. Oddechl si. Schoval Techekalský kámen do sedlové brašny, nasedl na koně a odjel směrem k Sonoralu.