Farinův otec, Dargo III., byl králem trpaslíků, kteří sídlili v Dračích horách někde na západě. Žili pokojně, těžili zlato a vzácné kameny, kovali magické zbraně, stavěli obrovské síně, hodovali, pili a veselili se. Když byl dol Khazad v plném rozpuku, vzal si jednoho zimního večera Dargo III. Germu, dceru Filimunduvu. Té noci se pilo a hodovalo až do ranního rozbřesku (dokud se Dargo ještě udržel na nohách). Říká se, že toho památného dne bylo spořádáno 90 sudů toho nejlepšího piva, 50 sudů nejdražšího vína, 500 kanců, 600 tuctů vajec, 800 kuřat, nepopsatelné množství různých pečení a ještě více trpasličí kořalky. Dargo a Germa zplodili tři potomky. Jako prvorozený se jim narodil syn Peler, který se stal později králem v Trpasličích horách daleko na severu. Za dalších 30 let se jim narodil druhý syn Farin. Když bylo Farinovi deset let a jeho bratrovi čtyřicet narodila se jim sestra Sarta, která si vzala roku 3526 p.v. syna mocného krále dolu Strv. Později však zemřela při porodu jejich druhého dítěte.

Farin rostl jako z vody. Ve svých sto patnácti letech už měl 90 coulů, nikdy však nepřevyšoval svého bratra, který měl v devadesáti plných 153 coulů a o kterém se mluvilo jako o největším trpaslíkovi toho věku. Farin se od svého otce učil mistrovskému kovářství, dolování, poznávání rud a drahokamů a samozřejmě číst a psát v trpasličím jazyce. Co ho však nejvíce zajímalo bylo, jak umět pořádně máchat s válečnou sekerou. V tomto byl opravdu dobrý a vypadalo to, že z něho roste opravdu udatný válečník. Někdy ho bral otec s sebou na nějakou tu výpravu za skřety, kteří se usídlili někde v okolí, a kteří přepadali kupce směřující do dolu. Farina to velmi vzrušovalo a vždycky se mu podařilo nějakého toho plesnivého skřeta zabít.

Když dosáhl sto padesátého roku života, zaslechl rozpravu mezi jeho otcem a Zilarem, kapitánem strážných, kteří hlídali příjezdové cesty k dolu:

„Říkám vám, pane, že ti proklatí skřeti něco chystají. Schází se jich čím dál víc. Už teď jich tam bude přes pět stováků a naši zvědové říkají, že přicházejí stále další. Přes Velký kopec se prý blíží malá armáda orků, to není samo sebou, pane. Říkám vám, musíme je rozprášit co nejdřív, ostatní se pak leknou a už nepřijdou!“ řekl strážný.

Dargo na to, celý zesinalý, odpověděl: “Řekněte všem kapitánům mých vojsk, ať jsou připraveni za zítřejšího rozbřesku před hlavní branou v plné zbroji. Překvapíme je za plného slunce, bude to pak snazší, skřetům přece jenom slunce vadí a to je naše výhoda, kterou musíme co nejlépe využít…“ než však stačil ještě něco dodat, vpadl do místnosti Farin a celý udýchaný začal na otce chrlit:

“Otče, prosím tě, vezmi mě sebou. Jsem dobrý válečník…se sekerou se umím ohánět… určitě ti pomůžu…vždyť už jsem několik těch zvířat zabil. Prosím tě, vezmi mě sebou!“škemral Farin.

“Dobrá, dobrá vezmu tě tedy sebou. Stejně těch pár skřetů rozprášíme, než bys uhodil kladivem na kovadlinu. Zítra buď připraven po mém boku.“ S těmito slovy podal Farinovi krásnou kroužkovou zbroj a odešel do kapitánské síně na bojovou poradu.

Na druhý den ráno už stálo před branou na sedm set trpaslíků oděných v kroužkovou zbroj a v rukou třímajících různé druhy válečných seker, halaparten nebo cepů. Tu Dargo III., král v dole Khazad- talontô, výborný kovář a skvělý bojovník, předstoupil před svůj lid a pronesl větu, která se navždy vryla Farinovi do jeho duše:

“Bojujte a buďte nelítostní, protože oni taky nebudou a pokud nezabijete vy je, zabijí oni vás!!“ a otevřel bránu, ze které se začali za válečných zpěvů linout trpaslíci.

Všechny šiky se sešly nad skřetím táborem, kde už nebylo pět set skřetů, nýbrž na tisícovku skřetů a dvě sta orků.

“Nevadí!„ řekl Dargo, “ani tolik skřetů a orků mě nezastaví! Vpřed mí vojáci!! Pobijte je do jednoho!! Nikoho nenechejte na živu!!“

A tak se dne pátého v květnu strhla na úpatí Smrtných hor obrovská bitva, která stála život nejednoho trpaslíka, skřeta nebo orka. Tato bitva trvala dva dlouhé dny. Farin se snažil, seč mu síly stačily, stejně ale nakonec padl vyčerpáním a zraněním k zemi. Když se probral a rozhlédl se kolem sebe čekal ho hrůzný pohled. Všude kolem se válely zbytky skřetů, trpaslíci, zlámané trpasličí sekery, zase skřetí noha, orčí hlava, půlka skřeta, bože, jak strašný pohled. Rychle se snažil z bojiště uprchnou. Popadl svou sekeru a utíkal seč mu síly stačily. Bitevní pole však jako by nemělo konce, pořád samé mrtvoly, NÉÉÉÉÉ!!! Farina se začal zmocňovat záchvat šílenství. Nikde neviděl nikoho živého, až najednou uviděl skupinku asi sta trpaslíků jak postávají v kruhu.

"Co se asi stalo, že by padl někdo důležitý. Snad ne můj otec, bože ne, bože prosím…“ říkal si sám pro sebe. Když k nim doběhl, podíval se, kdo že to leží na zemí mrtev. V tu chvíli se naplnily všechny jeho obavy a on se zhroutil plačíc na zem. V kruhu mezi trpaslíky ležel Dargo, Farinův otec. Sekera pevně semknutá na prsou a na krku ošklivá sečná rána.

Byl pochován dva dny poté, do největší síně v dole. Na jeho hrobku byl vytesán nápis: Zde leží Dargo III., největší pán v tomto dole. Toho dne si Farin slíbil, že každého skřeta, kterého potká, bez milosti zabije. O týden později odešel z domova.