Malá úvaha o světech Dračího Doupěte
| Autor: | Morr |
|---|---|
| Přidáno: | |
| Hlasovalo: | 27 |
Se smrtí se setkáváme všude okolo nás. Je to takový nerozlučný druh života. A tak je potřeba se pozastavit i nad smrtí ve světě Dračího Doupěte. Jak se dívat na smrt postavy? Nechat ji zemřít když toho spoustu prožila ? Nebo přimhouřit sem tam oko?
Snad každý kdo již delší či kratší dobu hraje Dračí doupě nebo jiné RPG se dostal do situace kdy jeho postava, miláček kterého vypiplal ze střípků své fantazie a kterého pomalu zdokonaloval, jehož charakter vykresloval každým dalším odehraným dobrodružstvím se ocitl na prahu smrti. A tento práh se stal nevratným osudem. Ano, nic netrvá věčně a smrt nechybí a neměla by chybět ani ve světech které se rodí v naší fantazii. Smrt je poutníkem provázející život.
A tak by si hráči a také samotné postavy měli být vědomi, že jim do vínku nebyl dán dar nesmrtelnosti a že mohou zemřít v podstatě kdykoliv. Ono vědomí smrtelnosti je součástí života a to i toho v DrD. Je to také jeden z mnoha aspektů, který v DrD působí, utváří hru a činí ji zajímavější. A stejně jako v životě mohou mít postavy ze smrti strach nebo naopak být s ní smířeni či k ní mohou být postavy apatické. Postava může vnímat smrt mnoha pohledy, ale pořád tam bude to vědomí smrtelnosti. Ano, zastávám názor, že smrt postavy do DrD patří a že taková smrt je součásti dobré hry. Není přeci možné, aby se vždy smrt družině vyhnula. Na druhou stranu netvrdím, že by se měli postavy neustále zabíjet.
Samozřejmě je mnoho možností kdy a jak může postava zemřít. Není ani třeba se moc pozastavovat nad tím jestli postava zemře v důsledku souboje nebo pokud udělá osudovou chybu, která nemůže skončit jinak než smrtí. Jestli zemře na nemoc, jestli je zabita jinou postavou z družiny a to z jakýchkoliv důvodů, nebo jestli je smrt nevyhnutelná v zájmu dobrého hraní postavy.
Jasně vyplívá, že jsou v podstatě tři skupiny lidí které mohou způsobit zabití postavy. Zástupcem první skupiny je samozřejmě Pán jeskyně, druhou skupinu tvoří některý či někteří ze spoluhráčů a třetí skupinou je samotný hráč postavy. Možná pro někoho není jednoduché přijmout myšlenku, že i samotný hráč dobrovolně v zájmu hry nechá svou postavu odejít na onen svět. Ale z vlastní zkušenosti vím (ať už jako PJ nebo hráč) že takové případy nastávají, případy kdy hráč ví, že pokud se postava jistým způsobem zachová tak zemře, ale proto aby byla zahrána v souladu s tím jak je vytvořena hráč ji přes vědomí smrti zahraje jak má. A i toho si je třeba cenit. Nikdy by smrt postavy neměla v hráči zanechat pocit trpkosti, neměla by nechat následky do budoucích her. Protože jak jsem již řekl smrt má být podle mě nedílnou součásti dobré hry.
Smrt však není jediným diskutovaným tématem v DrD. Neméně se diskutuje o realitě. Osobně si myslím, že čím více je hra blíže realitě tím je lepší a tím více je dán prostor pro rozličné situace, tím více je prostor pro řešení psychických stavů postav apod. Ale není realita a realita. Takže abych vysvětlil jak se to má s tím co jsem řekl. Abych vysvětlil co mám na mysli tím – blíže realitě.
Svět ve kterém se dobrodružství odehrávají je svět naší fantazie může to být svět mnoha podob. Může to být pohádkový svět, svět mnoha kouzel a divů. Může to být i středověk s magií. Fantazii se přece meze nekladou. Vždy je na lidech kteří hrají jaký model světa zvolí. Možnosti leží pouze v našich hlavách. To je neustále vše v pořádku. A teď se dostanu k tomu co jsem měl namysli tou realitou. Realitu vnímám jako důležitý prvek při vytváření postavy, realitu v tom smyslu, že každá postava je jedinec se svými silnými a slabými stránkami, že každý má své kladné charakterové rysy stejně jako ty záporné, stejně jako že každý má jiné schopnosti a vlastnosti. Prostě abychom měli neustále na vědomí že postava je pořád člověk (elf, hobit, trpaslík aj.) ve své nedokonalosti.
Nejde přeci o to hrát nepřemožitelné supermany, hrdiny bez bázně a hany, ale různorodé role. Postava kolikrát nemusí být žádným hrdinou, o to nejde, nemusí být nikterak výjimečný. Může se jednat i o obyčejného vesničana. Nebo se snad mýlím?
Diskuze
killman: k tomu tvemu prikladu. pokud by se me stalo, ze by pj rekl: "rano jste se probudili vsichni az na tebe. ty si do priste vymysli jinou postavu", tak by me to nastvalo. a asi nejsem sam. nastvalo by me to proto, ze jsem nemel moznost to jakkoliv ovlivnit. nevim, co udelal hrac greeda, ale tenhle konec postavy bych nepral zadnemu hraci az na hrace kida.
ja rikam, ze v drd vetsinou charakter s vlastnostmi nemusi souviset, ale nekdy jdou 1 nebo 2 vlastnosti s charakterem ruku v ruce, proste proto, ze drd je v nekterych vecech delano na cisla a ne na schopnosti hracu.
tiara: to, co jsi popsala je dobra vec, ale me jako hraci by se to vic zamlouvalo, jako souboj jednoho clena druziny a cp. schopny pj by z toho mohl udelat peknou kovbojku.
morr: pokud druzina drzi spolu, tak ta dobrodruzstvi nejsou sucha a bez jiskry, kde je vse jasne a nikdo nema problemy. je to z vlastni zkusenosti. pj ma spousty cp, jak jednotlivcum i kolektivu "zneprijemnovat" zivot. dobrodruzi jsou jedinecni a resi samostatne sve problemy, pouze pokud se to zasadne tyka cele druziny, tak se to resi dohromady. ja psal, ze by jedna postava u nas v druzine nazabila druhou, ne ze kazdy vi o druhem vse.
take jsem zazil deleni skupiny, je to neprijemne pro hrace, kteri si v nabytem casovem programu vycleni den na drd, ale hraji pouze 1/3 celkoveho casu.
asi vas tezko presvedcim, ze me nazory jsou spravne, ale ja rikam, at si kazdy hraje, jak chce a jak mu to vyhovuje. presto, ze se pocet mych odpurcu rozsiruje, stale trvam na svych postojich.
cour: Zabití postavy postavou NENÍ nic nenormálního a ani to není na škodu. Prostě se to může stát. Jakože i u mě se to stalo, když Kid nechal zavraždit Greeda, aby získal deníky, které on zdědil po otci. No a v pohodě mu to prošlo.
Na druhou stranu se také vyskytla postava co se snažila škodit a vydávala se za léčitelku, přičemž si o ní půlka družinky m,yslela že je zlodějka a ve skutečnosti byla čarodějkou.
No a nakonec skončila na popravišti.
Prasácké postavy holt někdy nežijí dlouho - halt blbej den ...
A že charakter na vlastnostech vůbec nezáleží snad už ani nebudu opakovat.
Ostatně byla v týmu jednou postava, která ačkoli byla nejslabší, tak její arogance byla asi největší.
Cour: Souhlasím s Morrem.
Také nevidím důvod proč by neměl PJ připustit, aby jedna postava zabila druhou.
U nás v družině mezi sebou dokonce dva členové měli souboj, kvůli dívce ( a protože to oba byli dobří šermíři, zabili se navzájem ).
Cour: Vidíš a v názoru že by PJ neměl vůbec připustit takové vyústění, aby jedna postava zabila druhou se hodně lišíme. Já pořád nevidím důvod proč ne. Vždyť babrat se v tom proč to chce kdo udělat, jak se přetvařuje, aby to nikdo nepoznal, nebo jedná přímočaře a pak ho stihne třeba i zloba ostatních, je velice zajímavé. Je to okořenění hry oprosti suchému - jdu a něco udělám, nic mě netrápí, se vším jsem vyrovnán apod. A hrát se dá i když se postavy rozdělí a znám to moc dobře. V takovém případě si hráč novou postavu nedělá, alespoň ne u nás v hraní.
cmech6: jak dlouho by ti vydrzel ten tvuj kroll? den, dva.
morr: pises, ze je normalni zabit postavu postavou, pokud je to logicke vyusteni situace, a pokud se nebude menit charakter postav. to souhlasim, ale podle me by pj takove vyusteni vubec nemel pripustit. tzn. k situaci, ze si jedna postava brousi zuby na druhou by nemelo dojit. postava muze druzine skodit ( napr. tim, ze dela informatora pro nejakou sit), ale nemela by dostat ukol, nejakou jinou postavu zabit, pokud pj vi, ze to bez skrupuli udela.
a byt soucasti druziny, ktera je spojenim lidi z rozumu, pricemz se nemuzou vystat, bych nechtel. asi bych to vyhrotil tak, ze nekdo odejde. ve skutecnem svete to jde, v rpg svete je to tezsi, protoze kdyz vyhodite z druziny nejakou postavu, jeji hrac si musi volit novou.
charles: ja tvrdim, at si kazdy hraje drd, jak chce a jak mu to vyhovuje. nikdo nema pravo nekomu rikat, ty to hrajes blbe, ja to hraju lip, protoze hraju vic roleplaying a chodim na cony. je spousta skvelych hracu a pj, kteri na cony nechodi. a pokud chce nekdo hrat drd proto, aby si lecil komplexy, tak je to jenom dobre. jestli chce nekdo hrat v drd druhy zivot se vsim vsudy, je to taky pouze jeho vec.
rpg tu jsou proto, aby se lidi bavili a zalezi pouze na nich, jak si to zaridi.
Hmmm, tak jak to nazvat??? Rozhodne to neni nic noveho, souhlasim s tim a snad sa i pokousim tak nejak hrat...
Davam 3*
K debate: Vlastnosti (schopnosti) postavy s charakterem nesouvisi, tudiz mohu klidne hrat krolla zlodeje, ktery si mysli, ze je kouzelnik...
K zabijeni postav mezi sebou: paklize je to logicke (zduvodnene hrou), tak je to pochopitelne...
Charles: Musím s tebou souhlasit. I já mám ten pocit, že většina družin v ČR nehraje na příběh a nesnaží se o realistický svět. Ale přece jen doufám, že ten kdo tak nehraje, se nad tím po přečtení článku, či podobných úvah a diskusí, zamyslí. A že to neskončí jak tebou prorokovaný výkřik do tmy.
I když je pravdou, že bych se asi ani moc nedivil.
cour: Ano PJ ví když chce jedna postava zabít druhou, ale nevidím jediný důvod, proč tomu bránit, pokud je vše logické vyústění vztahů v družině. Nemohu souhlasit, že je to vždy na škodu. Přeci nebudeš jednat jinak než jaký má charakter postava. Družina nemusí být spolek lidí, kteří si věří. Může to být i spojení lidí z rozumu. Ví, že aby něco vykonali, potřebují se navzájem, i když se nemusí mít vůbec rádi. Nebo dva, tři členové mohou mít k sobě nějaké hlubší pouto, ale další osoba je přítelem /přítelkyní/ jedné z těch postav a ostatní vůbec nemusí vystát a zůstává jen kvůli té jedné osobě. Vždyť těch možností je spousta. Nehledě na to, že může nastat i situace, že jedna z postava má za cíl zabít člena družiny a jen čeká na vhodnou příležitost.
A navíc postavy přeci musí prožívat i své každodenní životy, ne jen poslání a nějaké cíle. Řeší si vlastní problémy, vztahy mezi sebou, vztahy k okolí.
Todel je podle mě moc dobrý zamyšlení,až na název...
cour:Podel me nezalezi...znam jednoho kluka kteryho prepere kazdy mimino a stejne se furt chce bitkovat...
killman:
1.charakter postavy s vlastnostmi souvisi, podivej se do realneho sveta a zamen slovo vlastnost za schopnost.
2.pj vi vse, co postavy, tak taky vi, ze jedna chce druhou zabit, a ma spoustu moznosti, jak to ovlivnit. smrt a co jsem zazil, tak zabiti postavy postavou je vzdy na skodu.
kepy: proc uz se nezabijite? protoze jste zjistili, ze je to blbost.
v druzine si musite verit, jinak cely smysl druziny odpada.
Problém s tímhle článkem je podle mě tento:
Ty zásady v něm vytyčené nejsou ani zdaleka samozřejmostí. Alespoň v praxi - většina družin v ČR podle mého názoru stále ještě hraje "na čísla" a ne "na příběh" a nesnaží se o realistický svět, který může nutit hráče k zamyšlení, místo toho vytvářejí jakési fantastické "léčebny mindráků", kde jsou polobohy buď postavy (pokud potřebují léčit hráči) nebo nestvůry (pokud potřebuje léčit PJ).
Jenže tohle bylo napsáno už mnohokrát a žádný další teoretický článek to nezmění. Kdo tak hraje, toho to bude nudit číst, kdo tak nehraje, toho pár písmen nepřesvědčí.
Je třeba přibírat do družin nové lidi a ukazovat jim, jak na to. Je třeba dávat na Netu i jinde k dispozici co nejvíc dobrodružství, která vedou k lepšímu hraní postav a kladou nároky na kvalitu PJ. Je třeba jít na conech příkladem. To je podle mě cesta. Věřím, že Morr ví, co říká, ale tohle je jen výkřik do tmy, který nic nezmění.