Aldor se otočil a rychlým švihem poslal zpět do hrobu kostlivce, který na něj zezadu dorážel, když vyřizoval jeho odporně páchnoucího druha. Otočil se a pomohl vstát Gerixovi, který se válel v hromadě kostí navršených za nekromantovým stolem, na němž se válela právě rozpracovaná zombií holčička, alespoň tak to Aldor odhadoval podle cárů šatů, které se lepili k jejímu tlejícímu tělu. Jeho druh ve zbrani byl v pořádku a ten druhý Porflin, který pracovnu ostřeloval od vchodu už se k nim taky přitočil a okamžitě se ve stole začal prohrabovat. Gerix tiše napůl posměšně a napůl naštvaně prohlásil něco o tom: ,,že povaha se nezapře“, ale to už Aldor ne zrovna jemně Porflina odstrčil a ukázal k malému temnému průchodu v zadní stěně pracovny, kterým zmizel cíl jejich výpravy a člověk za jehož odstranění byli placeni. Gerix, vytáhlý člověk s velice rozvinutým intelektem, si už v duchu mnul ruce. Nekromant vyvolával nemrtvé, jelikož nebyl připraven, téměř jim před očima a to ho nepochybně vysílilo. A podle Gerixova doufání, to za tmavým průchodem byla poslední místnost, kam mohl utéct. Bez váhání se vydali do průchodu. Na druhé straně byla kruhovitá temná místnost, do jejíhož středu svítil otvorem ve stropě měsíc. Uprostřed měsíční záře je očekávala postava v temném rouchu, která, navzdory Gerixovým předpokladům, nevypadala vůbec jako vystrašený nekromant, ale spíše jako nekromant na vrcholu moci v čele tisícihlavé armády. V temnu místnosti ale neviděl hlavu ani jednu. Nekromant se samolibě pousmál a hrdelním hlasem na ně promluvil:,,Zkazili jste nám den přátelé, a jelikož jsme člověk mstiví, tak ho na oplátku my zkazíme vám, a možná to nebude jen jeden den, asi jich bude víc. Ano, určitě jich bude víc, budou to totiž všechny, které vám zbívají.“ Potom neznatelně kývl rukou. Porflin na nic nečekal a zakládal šíp. Než ho stačil vypustit, zabodla se mu do ruky s tětivou dvaceticentimetrová dýka. Se syknutím luk upustil a jal se vytáhnout onen nepříjemný předmět z rány. V tom ze stínu vystoupila postava ještě alespoň o deset centimetrů větší než Aldor, a to měl barbar úctyhodné dva metry dvacet. V ruce to oplechované stvoření drželo nepřirozeně dlouhý jednoruční meč a na druhé to mělo ocelovou rukavici pobytou cvoky. Z rukavice trčeli tři čepele. To bylo poslední, čeho si Gerix všiml, protože pak už šlo všechno ráz naráz. Ta zrůda se pohybovala až nepřirozeně rychle. Rychleji, než kdy Gerix nějakého oplechovaného válečníka viděl a dokonce i rychleji, než kdy viděl Porflina. Tančil po místnosti s přesností baletky a rány rozdával jako dobře seřízený stroj na zabíjení. Po několika vteřinách nebylo co řešit. Gerix se držel za ránu, z níž mu z břicha vytékal poslední zbytek života a němě pozoroval nekromanta, který právě mluvil s tou vraždící obludou. Svým hrdelním syčivým hlasem mu šeptal: ,,Tak pojď můj Ochránče uklidíme ten svinčík, který tu ti vagabundi nechali…

Jak už z předchozí malé ukázky vyplývá, nemrtvý, kterému se v nekromantských kruzích říká prostě jenom Ochránce, nebo jednodušeji Stráž, je opravdu specifický výtvor ,,černého umění“. Není si příliš podobný s žádným konvenčním nekromantských výtvorem. Hlavně proto, že předem nemá určené žádné vlastnosti. Záleží pouze na mrtvole, z níž je vytvořen. Tak to vezmeme popořadě. Ochránce je určen především k tomu aby chránil svého pána, kterým je nekromant, a nebo jiná osoba, pokud to nekromant svému výtvoru přikáže. Ochránce je vyroben a očarován především k účelu ochránění svého pána, a pro tuto činnost je od svého tvůrce náležitě smyslově vybaven. Ochraně podřizuje vše. Hlídá svého pána kudy chodí. Ohledává temná zákoutí,předtím než tam nekromant vstoupí a ochotně vstoupí napřed do každé pasti, která by mohla být v cestě.

A teď pár slov k jeho tvorbě a schopnostem. Ochránce se vytváří s předem připravené mrtvoly, ne starší než půl dne. Jeho vlastnosti jsou vlastnosti bývalé mrtvoly, přičemž nekromant má při vytváření možnost upravit některé vlastnosti budoucího výtvoru, a to tak že může na úkor charismy přidat až pět bodů k síle či obratnosti (vzhledem k tomu že po operaci, ať už je výměna vlastností jakkoli velká, se charisma oběti sníží o dva, tak další snížení o pět už jí moc neublíží). Také v odolnosti dojde k určitému posunu, protože je normální praxí všívat kovové destičky pod zbytky jeho kůže, čímž dojde ke zvýšení odolnosti o 2 (tento postup také není povinný, ale není důvod ho neprovádět, že ano). Také u inteligence je posun, protože nekromant předává svému výtvoru část vlastního ducha (díky složitému magickému procesu tím naštěstí jeho duch nějak neutrpí), no a v důsledku je inteligence budoucího páchnoucího nemrtvého služebníka rovna průměru mezi inteligencí mrtvoly a inteligencí nekromanta, a to zaokrouhleno nahoru. Po tomto výčtu je jasné, že ač není Ochránce zrovna vzor pro manekýny, v ostatních vlastnostech(když se vybere správná mrtvola) si nezadá ani s nejlepšími válečníky. S nimi má taky společnou spoustu schopností. Zná většinou několik bojových umění (záleží jen na vás, jak se to do vašeho bojového systému promítne) je většinou nepřirozeně rychlí, zná skvěle anatomii a i když je to nemrtvý, tak jí dokonce dokáže použít pro opravdu nevídané kousky. Po zranění (pokud není nějak vážné) okamžitě svého pána ošetří. Hlídá ho neustále a pokud ho nehlídá, tak sám sebe trénuje, už od zmrtvýchvstání má přirozeně mnoho vlastností, nebo spíše znalostí, užitečných pro ochránce či osobního strážce.

Teď k výčtu zvláštních schopností, a to nejen válečnických. Ovládá zastrašení, přesnost a útoky mu rostou jako šermíři. Sám má úrovně a dostává zkušenost, na přestup na další se ale učí většinou sám (úrovně a přestupy jsou stejné jako u válečníka a stejné je to i s počtem životů, ale na počátku jich nemá deset, ale třicet).

Ze zde vyčtených vlastností je tak trochu patrné že Ochránce není jen normální nemrtvý stroj na zabíjení. Chová se vlastně jako člověk s neutrálním přesvědčením. Ke svému majiteli má dokonce i zmateně dobré přesvědčení, je k němu pozorný. Ale jakmile se někdo pokusí jeho pánu ublížit, nemá slitování a stejně bezmyšlenkovitě jedná na pokyny svého pána. Potom toho možná i lituje, ale příkazy jeho pána jsou pro něj jako droga.

Co se jeho výroby týče, tak to rozhodně není pro nekromanta procházka růžovým sadem. Kromě toho, že musí mít potřebnou mrtvolu, také musí, jak už jsem řekl, vydat velikou energii, magickou i duševní. Toto spříznění (součást tvorby) jej stojí tolik, že je takříkajíc úplně odvařený celých pět dní, dokud je ještě oživená mrtvola v letargii. Dokáže ji vyvolat nejvýš třikrát v životě. Nikdy nesmí ovládat dva a více naráz. Vytvořit Ochránce zvládne až od šestnácté úrovně. Pokaždé (i na vyšších úr.) ho to stojí maximum jeho magů. Dále si jako Pj můžeš vymyslet ještě hodně těžkých podmínek k vyvolání a vytvořit si i vlastní oživovací rituál. Jen ještě poslední poznámka k jeho existenčním podmínkám. On se dokáže i sám regenerovat, dává si vyrvané kosti zpět na místo apod., ale to ho stojí energii a soustředění, a proto je potom na čas prakticky nepoužitelný (počítá se tak na zranění za deset životů, minimálně dva dny, než bude schopen plné využitelnosti).

Jak vidíte, tohle není tak docela klasický nemrtvý, má v sobě ještě hodně z člověka a na to se musí brát ohled. Může to být základem celkem solidního dobrodružství.