Zůstal stát před hořícím pentagramem. Hlasitě oddechoval. Není divu po tak krutém boji. „Ten mág byl snad zplozenec pekel“ promluvil sám k sobě. Najednou však začal pentagram hořet silněji. Obrovské rudé plameny šlehaly až ke stropu. Válečník zaklel a sevřel svoji obouruční sekeru pevně ve svých silných rukou. Ďábelský oheň jakoby chrlil čisté zlo a strach. Místnost naplnil nedýchatelný černý dým. Hrdina se začal třást a na čele se mu objevily krůpěje ledového potu. Čím více vdechoval pekelný kouř, tím více si uvědomoval svoji chybu.„ Měl jsem zůstat doma a poslechnout rady ostatních“. Najednou jakoby všechen zvuk ustal. Bojovník slyšel pouze svoje srdce a hlasité oddechování pěti postav které se objevily na cípech pentagramu. Popadl svoji sekeru a bezhlavě se pustil do boje. Boj to byl dlouhý. Válečník je zkušený a mrštně se vykrýval tvrdé útoky démonických obrů. Z každou další ranou do jeho sekery však válečník slábnul. Bylo mu jasné že déle již vzdorovat nemůže. Všude okolo se ozýval hluboký chrochtavý smích těchto zplozenců pekel. Ačkoliv se válečník byl se vší vervou a dva démony poslal zpátky odkud přišli, na víc mu již síly nestačily. Padl na kolena, sekera mu vypadla z rukou. Jeho tělo bylo poseto nesčetnými ranami z kterých crčela krev. Démon jakoby si vychutnával své vítězství, skrčil se k válečníkovi a vytrhl mu srdce z těla. Ač jeho tělo bylo mrtvé, křik jeho duše je na tomto místě slyšet do dnes.