Khurgh za sebou zaslechl zašplouchnutí. Každou chvíli se někde ozvalo, za rohem nejbližší šachty, nebo přímo za ním. ,,Tohle povolání není pro mě. Hrabat se tady v kanálech ve sračkách a kuloví s toho. Jo Edwin měl asi pravdu, když mi říkal že takhle se ze mě obávanej válečník stane jen těžko. Do prdele to sem se lek“, vyjekl a přitiskl se ke stěně kanálu. Přes rozcestí přeběhla krysa s kouskem nějakého hadru v tlamě a když Khurgha uviděla, se zapištěním se dala na kvapný ústup. Do hajzlu, do hajzlu a ještě jednou do hajzlu. Khurgh s nebývale hojným počtem nadávek pokračoval dál a rudý jako rozpálené železo se přibližoval ke kryse s jasným úmyslem udělat si z ní pečínku(byla celkem vypasená), nebo se jí alespoň pomstít za to leknutí. Krysa se s pištěním tiskla ke stěně slepé uličky a očekávala svůj brzký skon. Khurgh se pomalu napřahoval, když v tom za sebou zaslechl vysoko položený syčivý hlásek. ,,Nech tu krysssu, co ti proboha udělala?“ To Khurgha rozpálilo ještě víc. Hlavou mu prolétly myšlenky na člověka stojícího za ním (především na to jestli má u sebe nějaké peníze) a z otočky sekl takovou silou, až se protočil. Promáchl vzduchem a civí na místo, kde měl stát předpokládaný soupeř, či spíš oběť. Nikdo tam nebyl. S prostoru pod jeho nohama se ozvalo: ,,Ale ale takhle ssse vítá hossstitel?“ Na to mu cosi stáhlo nohy a on padal na zem přímo do močky na dně kanálu. Zakuckal se a začal se dusit. Poslední co cítil, než ho obestřela milosrdná tma, bylo silné škrcení.

* * *

Plotimiz je velice zvláštní živočich. Jeho tělo je hadovité a vlastně jako hlad na první pohled vypadá. Nemá žádné končetiny a od zástupců většiny plemen hadů se odlišuje jen tím že má o dost větší hlavu (dospělí jedinec dosahuje šířky asi 35 cm délky 45 cm a výšky okolo 20 cm) s tím souvisí i to, že má had velice objemné tělo. Dva metry dlouhý dospělí jedinec může mít i 25 cm v průměru. To aby při pohybu svoji hlavu unesl i ve vztyčené poloze. Má většinou hnědou barvu se dvěma klikatými, úzkými, zelenými pruhy na zádech. Výtečně plave (vydrží pod vodou i deset minut bez dechu)a proto je jeho nejoblíbenějším domovem bažina, nebo ještě častěji stoka. Stoky vůbec miluje, protože nemá zrovna rád denní světlo a na rozdíl od bažin poskytují dosti kořisti. Je velice mrštný a svoje tělo má i pro svou úctyhodnou šířku přímo předurčené pro škrcení. Škrtič je to opravdu grandiózní. Jedové zuby nemá, ale má normální (zase jedna věc která ho od hadů odlišuje). Jeho chrup zdobí vždy dva páry ostrých řezáků na hoře i dole, zbytek jsou špičáky, které se táhnou až do zadních částí chrupu. Protože Plotimiz používá k lovu výhradně škrcení, jsou zadní špičáky téměř k nepotřebě a jsou velice titěrné. No a teď se dostáváme k největšímu rozdílu oproti hadům. Plotimiz totiž, jak již napovídá článek, myslí a to dokonce velice dobře. Je inteligentní a myslí tvořivě, i když jeho tělo mu moc prostředků ke tvořivosti nedává. Je chytřejší než většina průměrných lidí a dokáže velice dobře kombinovat. Nejprve se například nastěhuje do kanalizace, a poté ji zabydlí (téměř vždy se do ní dostává po vodě, protože jinak než ve vodě se mu žije jen velice obtížně, a čím hustší tekutina, tím lepší. Tekoucí vody užívá akorát k přepravě). Plotimizové jsou dvojpohlavní a vyskytují skoro vždy v páru. Rodinu, i tu širší, ctí nade vše a dokonce spolu dva exempláře mají svazek podobný manželství, akorát o dost pevnější. Poté co se do stoky pár dostane, začne se zde rozmnožovat. Rozmnožuje se velice pomalu. Samice je březí jednou do roka a po oplodnění je těhotná deset až jedenáct měsíců. Po této lhůtě vždy porodí jedno až dvě mláďata. Pro zajímavost páření probíhá stejně (no spíše obdobně) jako u ryb. Po takových dvaceti až třiceti letech je kanalizace plná Plotimizů (nedochází u nich k degeneraci a proto můžou v podstatě klidně krvesmilnit a taky to tak většinou dělají) tak se, aby nedocházelo k Přeplotimizení některé páry vydají pryč od rodičů. Kdyby se ještě někdy setkali, poznají se buďto po pachu (jejich čich není nejlepší ale poznají se po něm), po zraku(vidí dobře i po tmě, vidí černobíle a poznají se podle pokroucení čar na zádech), a nebo po sluchu (mluví vlastní syčivou řečí a dávají si jména).

Tak a ještě pár slov k jejich inteligenci. Mohou lovit sami, ale častěji to dělají ve skupinách, mají velice dobrou paměť na místa a většinou svoji oběť i varují, pokud je inteligentní (jakási jejich zvrácená hrdost). Co se týče způsobů jak je vyhnat či vyzabíjet, tak je několik rad: Za prvé chodit do kanálu ve skupině, to se jim hůř loví, a nebo kanál prostě vytrávit. To ale hrozí otrava podzemní vody a místa kde kanál ústí. No a ještě se dá použít služeb pyrofora, který může kanál např. vypálit něčím na způsob řeckého ohně. Ve skutečnosti nejsou Plotimizové zlí, jsou inteligentní, ale jejich tělesná schránka jim neumožňuje se živit jinak než zabíjením (na rozdíl od lidí), a tak nevysvětlíte maminkám ztracených dcerek že měli Plotimizové hlad, stejně jako nevysvětlíte matce koloucha, že ten lovec se taky musí nějak živit.